Přejít k hlavnímu obsahu |  Přejít k hlavnímu menu

---

---

Vyhledávání

podrobné vyhledávání

---

• 4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje
• 4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
• 4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory
• 4.4. Stavebnictví
• 4.5. Zemědělství – vývoj, struktura
• 4.6. Služby
• 4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)
• 4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Rok 2011 se ve Vietnamu nesl ve znamení boje s inflací. Rozsáhlá restriktivní opatření vlády v monetární i fiskální oblasti sice inflaci dočasně zastavila, ale zároveň také srazila růst vietnamského HDP pod 6%. Vysoké úrokové míry a ztížený přístup k úvěrům zcela ochromily realitní trh, tvrdě dopadly také na průmysl a zejména na již tak ztrátové státní podniky, což vedlo k výraznějšímu omezení domácí spotřeby. Propad cen akcií, otřesy na realitním trhu a problémy státních podniků značně destabilizovaly také vietnamské banky. Jediným pozitivním momentem byl mimořádně rychlý růst vietnamských exportů, který pomohl Vietnamu nejenom zredukovat jeho chronický obchodní deficit, ale také dostat vietnamskou platební bilanci po dlouhé době opět do kladných čísel. To umožnilo odbourat devalvační tlaky na místní měnu a stabilizovat její kurz vůči dolaru v závěru roku.

 Základní makroekonomické ukazatele v roce 2011 a prognóza na rok 2012

	2011	2012
HDP (růst v %)	5,9	6,5
HDP na hlavu (USD)	1370	1658
Průmyslová výroba (růst v %)	14	15
Export (růst v %)	35	12
Obchodní bilance (mld. USD)	-10,4	-9,5
Inflace (%)	18,6	10
Kurz VND/USD	20650	20100

Růst vietnamského HDP v roce 2011 zpomalil na 5,9%. Hlavní příčinou zpomalení růstu HDP byla oslabená domácí spotřeba a investice (v důsledku restriktivních opatření vlády) a pomalý růst světové ekonomiky. V posledním kvartále minulého roku se  objevily první známky opětovného oživení vietnamské ekonomiky. Tempo růstu HDP zrychlilo v posledních třech měsících roku 2011 na 6,1%. Nejrychleji rostl v minulém roce sektor služeb (7%), následovaný průmyslem a stavebnictvím (5,5%) a zemědělstvím (4%). Vzhledem k nutnosti pokračovat ve stabilizaci stále ještě dosti rozkolísané ekonomiky, stanovila vietnamské vláda růstový cíl na rok 2012 pouze ve výši 6-6,5%.

Inflace byla v minulém roce ústředním problémem vietnamské ekonomiky. Tempo růstu cen se z lednových 12% vyšplhalo až ke 23% v srpnu 2011 a Vietnam se tak dostal na druhé místo světového žebříčku zemí s největší inflací a na první místo mezi asijskými ekonomikami. Díky drastickým stabilizačním opatřením ve fiskální i monetární oblasti se ve druhé polovině roku podařilo další růst tempa inflace zastavit a celková míra inflace za rok 2011 dosáhla 18,6%. Inflační cíl na rok 2012 stanovila vietnamská vláda pod 10%. Realisticky lze ale očekávat celoroční míru inflace v tomto roce kolem 12% a její další pokles na zhruba 8% až v roce 2013 pokud bude vláda pokračovat v důsledném uplatňování restriktivní monetární politiky.

Současné úrokové míry ve Vietnamu se nacházejí na svých tříletých maximech. Na prudký růst cen v první polovině roku musela centrální banka reagovat radikálním zpřísněním monetární politiky - omezením nabídky peněz a zvýšením hlavních úrokových sazeb až o 6 procentních bodů. REPO sazba vietnamské státní banky byla v květnu zvýšena až na 14% a od té doby zůstává nezměněna. Komerční úrokové sazby se v důsledku této přísné monetární politiky letos vyšplhaly až ke třiceti procentům. V příštím roce bude muset centrální banka dále pokračovat v uplatňování přísné monetární politiky.  Její rozhodnutí jsou však velmi snadno ovlivnitelná vládou a ta se může kdykoliv rozhodnout ulehčit státním podnikům život snadnějším přístupem k úvěrům. Vietnamský premiér už na konci roku připustil postupné uvolňování nabídky peněz pro vietnamské producenty.

Součástí restriktivních opatření bylo také výrazné omezení růstu objemu úvěrů. Zatímco v předchozích letech dosahovalo roční tempo růstu úvěrů ve vietnamské ekonomice zhruba 30%, v tomto roce se podařilo růst úvěrů snížit na pouhých 12%. Na rok 2012 stanovila vietnamská vláda opět poměrně restriktivní růstový cíl objemu úvěrů ve výši 15%. Při poskytování úvěrů by měly být v tomto roce upřednostňovány pouze podniky z tzv. produktivních sektorů (průmysl, zemědělství, exportně orientovaná odvětví).

Restriktivní opatření vlády, které prohloubily propad realitního trhu a ztráty státních podniků, ještě více zvýraznily velmi špatný stav vietnamského bankovnictví. Agentura Standard & Poor’s snížila v listopadu 2011 rating vietnamského bankovnictví na nejnižší možnou hodnotu (ve stejné skupině se nyní nachází Řecko a Bělorusko). K podobnému kroku přistoupila již v září i agentura Moody’s. Důvodem ke snížení ratingu je rostoucí podíl nesplácených úvěrů, nárůst úvěrového rizika v souvislosti s pokračujícími makroekonomickými nerovnováhami, nedostatečná transparentnost a špatný regulatorní rámec bankovního sektoru. Vláda proto na konci listopadu ohlásila dlouho očekávané zahájení reformy vietnamského bankovnictví. V nejbližším období hodlá vietnamská státní banka zajistit především likviditu sektoru, zlepšit regulatorní dohled a restrukturalizovat a sloučit některé malé banky nacházející se na pokraji bankrotu (v první fázi půjde o tři menší komerční banky se sídlem v Ho Či Minově Městě, které převezme státní banka BIDV). V delším horizontu (cca 2 let) by pak mělo dojít ke kompletní restrukturalizaci celého bankovního sektoru, tedy zejména největších vietnamských státních bank.

Vietnamskému exportu se v minulém roce dařilo nad očekávání dobře zejména díky rostoucím světovým cenám hlavních vietnamských vývozních komodit. Vietnamské vývozy v minulém roce vzrostly o rekordních 33% na celkových 96 mld. USD. Navzdory posilujícímu podílu Číny a zemí ASEAN v teritoriální struktuře vietnamského exportu, zůstanou vyspělé trhy i nadále hlavními odběrateli vietnamského exportu (do vyspělých průmyslových zemí směřují dvě třetiny vývozu) a vývoj vietnamského exportu v tomto roce bude proto velmi záviset na vývoji ekonomické situace v Evropě a USA. 

Vietnamské dovozy vzrostly v minulém roce o 26% na 106 mld. USD a to navzdory rozsáhlým administrativním opatřením na omezení dovozů, což opět odhalilo jednu z největších slabin vietnamského hospodářství, kterou je přílišná závislost exportního průmyslu na materiálech a surovinách z dovozu. Vietnamským dovozům navíc stále dominují čínské výrobky a podíl Číny na celkových vietnamských dovozech se stále zvyšuje. Zatímco v roce 2004 činil podíl Číny na vietnamských dovozech pouze 13%, o sedm let později vzrostl na téměř 25%.

Díky abnormálně rychlému růstu exportu se Vietnamu v minulém roce podařilo výrazněji snížit svůj chronický obchodní deficit na 10 mld. USD, což je nejnižší deficit vietnamského zahraničního obchodu za posledních pět let. V relativním vyjádření v poměru k objemu exportu (10%) je to dokonce nejlepší výsledek od roku 2002. Na vietnamském obchodním deficitu se nejvíce podepisuje negativní obchodní výměna s Čínou. V minulém roce dosáhl obchodní deficit Vietnamu s Čínou rekordních 11 mld. USD.

Výrazný nárůst vietnamského exportu spolu s masivním přílivem plateb ze zahraničí (zahraniční Vietnamci poslali v minulém roce do Vietnamu více než 9 mld. USD) dostal v minulém roce vietnamskou platební bilanci po dlouhé době opět do kladných čísel. Celkový přebytek platební bilance v roce 2011 je odhadován na 3,1 mld. USD (2009: -8,8 mld. USD, 2010: -3,1), což by mělo centrální bance pomoci doplnit vydrancované devizové rezervy použité na záchranu místní měny.

Restriktivní fiskální politika, jejímž nejvýraznějším projevem bylo omezení veřejných investic, vyústila ve snížení deficitu státního rozpočtu na pouhých 4,9% HDP. Nehledě na pokračující propad realitního trhu a volání největších státních firem po uvolnění restriktivní politiky, vietnamská vláda vydala na konci roku přelomové nařízení o dalším zpřísnění dohledu nad státními investicemi. Dle tohoto nařízení bude řada plánovaných investičních projektů v tomto roce zrušena a mnoha existujícím projektům bude zastaveno financování. Deficit státního rozpočtu by se tak měl v roce 2012 dostat pod 4% HDP.

Poměrně velké riziko pro stabilitu vietnamských státních financí představují ztrátové státní podniky. V minulém roce se toto téma opět dostalo do popředí veřejné diskuse díky rekordní ztrátě vietnamského výrobce a distributora elektřiny firmy EVN. Ohlášená ztráta přesahující půl miliardy dolarů byla další těžkou ranou pro udržení vietnamského růstového modelu opírajícího se o klíčovou roli státních podniků v ekonomice. Rychle se zhoršující hospodářské výsledky většiny státních molochů opět oživily plány na urychlení jejich privatizace. V tomto roce proto zřejmě konečně dojde k privatizaci prvních  velkých státních podniků, mezi něž vláda zařadila např. aerolinky Vietnam Airlines, druhou největší vietnamskou banku BIDV, největšího producenta oceli Vietnam Steel a distributora benzínu Petrolimex. Přestože veřejná prohlášení vlády o jejím pevném odhodlání privatizovat státní podniky co nejrychleji vypadají přesvědčivě, privatizační proces bude s největší pravděpodobností nadále čelit tuhému odporu vedení státních podniků propojeného s politickou elitou a státní správou a privatizace tak bude postupovat jen velmi pozvolna.

Navzdory velkým problémům vietnamské ekonomiky v minulém roce dlouhodobí zahraniční investoři ukázali, že Vietnam je stále atraktivní investiční destinací s perspektivními obchodními příležitostmi a objem přímých zahraničních investic zůstal zhruba na stejné úrovni jako v roce 2010 (11 mld. USD). Výrazněji však poklesl objem nově přislíbených zahraničních investic (o 35% na 14,7 mld. USD), což odráží nejen obavy investorů ze současné makroekonomické situace ve Vietnamu, ale také celkový pokles investičního apetitu v globálním měřítku související se zhoršeným výhledem světové ekonomiky v nejbližším období.

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Růst HDP v roce 2011 dosáhl  5,9 %, což znamená mírné zpomalení oproti roku 2010 (6,8 %). V roce 2012 je očekáván růst HDP ve výši 6-6,5 %.

Na konci roku 2010 činila meziroční míra inflace 18,6 %.

 

Vývoj základních makroekonomických ukazatelů během posledních 5 let

            

Průmyslový sektor zaznamenal v roce 2011 tempo růstu 6,8 %.

 

V sektoru zemědělství, lesnictví a rybářství vzrostla produkce v roce 2011 o 5,2 %, z toho v zemědělství o 4,8 %, lesnictví o 5,7 % a rybolovu o 6,1 %. Produkce rýže dosáhla v minulém roce hodnoty43 mil. tun, což představuje nárůst o3 mil.tun.

V sektoru služeb došlo v roce 2011 k pozitivnímu vývoji zejména v oblasti maloobchodního prodeje, dopravy a komunikací. Maloobchodní prodeje vzrostly ve sledovaném období o 24,2 %. Počet přepravených pasažérů vzrostl o 14,6 % a příjmy z nákladní dopravy o 12,1 %. Velmi rychle rostl také počet uživatelů telefonů (zejména mobilních), který v minulém roce dosáhl 133 mil. (z toho 15,5 mil. pevné linky). Počet uživatelů internetu vzrostl o 22 % na 32,6 mil. Velký růst zaznamenal v minulém roce také cestovní ruch. Počet turistů vzrostl oproti roku 2010 o 19 % na 6 miliónů. Ve struktuře HDP zaujímají služby druhou pozici za průmyslem a před zemědělstvím.

            Zahraniční investice zůstaly v minulém roce na zhruba stejné úrovni jako v roce 2010. Objem realizovaných přímých zahraničních investic dosáhl 11 mld. USD. Celková hodnota nově schválených zahraničních investic v roce 2011 činila jen 14,7 mld. USD (pokles o 35%).

            Export vzrostl v minulém roce o rekordních 33% na celkových 96 mld. USD. Hlavními exportními komoditami (hodnota vývozu nad 1 mld. USD) jsou ropa, oděvy a obuv, mořské produkty, výrobky ze dřeva, elektronika, káva a rýže.

            Import vzrostl ve srovnání s r. 2010 o 26% (106 mld.USD). Nejvyšší procento importu tvořily strojírenské výrobky, nářadí a náhradní díly, počítače a jejich komponenty, umělé hmoty, látky a kůže, dále chemikálie a motorová vozidla.

            Kurs místní měny (VND):    Vzhledem k výraznému deficitu zahraničně obchodní bilance byl oficiální kurs vietnamského dongu v minulém roce mírně devalvován. Na konci roku 2011 dosáhl kurs hodnoty 20 800 VND za 1 USD.  Kurs „černého trhu“ se v minulém roce držel vytrvale nad hodnotou oficiálního kursu o cca 1 000 VND/USD.

 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

       

Průmyslový sektor spolu se stavebnictvím vyprodukoval v r. 2011 40 % HDP. Tempo růstu průmyslové výroby dosáhlo v minulém roce 6,8%.

            K nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím ve Vietnamu patří textilní a oděvní průmysl, který je zároveň jedním z vedoucích exportních odvětví ve Vietnamu. V textilním a oděvním průmyslu dnes pracuje více než 2200 podniků z toho 76 % připadá na vietnamské podniky a 24 % je vlastněno zahraničním kapitálem. Řada dalších zahraničních firem využívá spolupráce formou tzv. výrobní kooperace, což je v podstatě zakázková výroba určitého druhu a značky oděvů, či obuvi, profitující z výhody levné místní pracovní síly. Více než 55 % všech podniků textilního a oděvního průmyslu je situováno v okolí Ho Či Minova Města a 30 % v okolí Hanoje. Největším výrobcem v tomto odvětví je státní podnik VINATEX, který pokrývá téměř 20% celkového obratu textilního a oděvního průmyslu.

Dalším významým průmyslovým odvětvím s velkým exportním potenciálem je výroba obuvi. V obuvnickém průmyslu pracuje ve Vietnamu více než 400 podniků. Celková produkce obuvnického průmyslu přesáhla  v minulém roce600 mil. párů obuvi a Vietnam se tak stal čtvrtým největším světovým výrobcem. Více než 85 % produkce je exportováno a obuv je dnes třetí nejvýznamnější komoditou vietnamského exportu (za ropou a textilem).

Hlavními vývozními trhy těchto dvou komodit jsou USA, EU a Japonsko (cca 86% vývozu). Rostoucí zahraniční poptávka, zesilující konkurence a stoupající požadavky zákazníků na těchto náročných trzích generují velký potenciál nových investic do těchto odvětví a potřebu obnovy strojového zařízení, což představuje reálné obchodní příležitosti nejen pro české výrobce strojů, ale také pro případné české investory.            

Potravinářský a zpracovatelský průmysl začíná stále více nabývat na významu, zejména v oblasti mražených mořských produktů, ovoce a zeleniny. Hlavními exportními trhy jsou Japonsko a Singapur, očekává se výrazné zvýšení exportu i do USA a ČLR. Americký trh se však v této komoditě ukazuje jako silně chráněný místními průmyslovými lobby (antidumpingová řízení proti dovozu vietnamských sumců či krevet).

 

            Velkou budoucnost mají před sebou petrochemický a chemický průmysl. V roce 2009 byl zahájen provoz první vietnamské ropné rafinerie Dung Quat v provincii Quang Ngai ve středním Vietnamu. Kapacita rafinerie Dung Quat je6,5 mil. tun ropy za rok, respektive 148 tis. barelů za den. To dnes tvoří zhruba 30% celkové vietnamské spotřeby. Ve výhledovém plánu jsou další dvě rafinerie – jedna na severu a druhá na jihu země.

 

Perspektivní odvětví pro dodávky chemického strojírenství představuje výroba umělých hnojiv (jak z ropy, tak z antracitu), jejíž modernizace je ve Vietnamu v současné době silně podporována.

            Výrobu silničních dopravních prostředků zajišťuje třicet nových montoven téměř všech světových automobilových značek (Toyota, Mitsubishi, Honda, Ford, Mercedes-Benz, BMW, Mazda, Kia, Hyundai, GM Daewoo, Suzuki, Fiat, Ssangyong, Daihatsu). Dominantní podíl mají ve Vietnamu samozřejmě japonští a korejští výrobci. Největší podíl na vietnamském automobilovém trhu má tradičně Toyota. V posledních letech se její tržní podíl na prodejích ve Vietnamu smontovaných automobilů pohybuje mezi 22-36%. Dalšími nejúspěšnějšími značkami s podílem 13-20% resp. 5-19 % jsou Kia a Hyundai. Tyto dvě automobilky však neinvestovaly ve Vietnamu přímo, ale jejich vozy jsou zde montovány místní firmami Vinamotor a Truong Hai. Montované vozy značek Hyundai a Kia mají na vietnamském trhu dominantní postavení v segmentu užitkových a nákladních automobilů.

            Jednou z hlavních překážek dalšího rozvoje vietnamského automobilového průmyslu je paradoxně nedostatečně rozvinutá infrastruktura. Koupěschopná poptávka ve velkých městských aglomeracích je proto ve Vietnamu záměrně vládou omezována systémem vysokých registračních poplatků a dovozních omezení, aby nedošlo k celkovému kolapsu dopravy.

V důsledku ochranářských opatření vietnamské vlády jsou ceny automobilů ve Vietnamu jedny z nejvyšších na světě. Vietnamská vláda chrání místní výrobce pomocí systému dovozních licencí a vysokými dovozními cly. Průměrná cena automobilu ve Vietnamu je v důsledku těchto opatření zhruba dvakrát vyšší než ve vyspělých zemích (Japonsko, EU, USA) a přibližně 1,5 krát vyšší než průměrná cena automobilů v ostatních zemích ASEAN. Počet registrovaných vozů ve Vietnamu je dnes odhadován pouze na 1 milion.

            Vláda hodlá katastrofální dopravní situaci ve velkých městech řešit zavedením nadzemní kolejové příměstské dopravy a metra v Ho Či Minově Městě. Od potenciálních dodavatelů jsou však očekávána komplexní řešení, tedy nejen dodávka technologií (vlakových jednotek), ale i výstavba infrastruktury (kolejového tělesa, řídících a napájecích systémů, staničních budov atd), a nabídka financování formou dlouhodobých úvěrů.

Vietnamský strojírenský průmysl se stále potýká se značnými problémy. Nízký stupeň technologického rozvoje, nedostatek kvalifikované pracovní síly a neschopnost zapojit se do subdodavatelského řetězce velkých nadnárodních firem investujících ve Vietnamu brání rychlejšímu rozvoji strojírenského odvětví. Většina strojů a zařízení pro vietnamské průmyslové podniky proto musí být stále dovážena. Dovoz strojů a zařízení je rovněž hlavní příčinou rostoucího deficitu vietnamské obchodní bilance.

            Vietnamský strojírenský průmysl zahrnuje zhruba 3100 firem. Mezi těmito firmami jsou jak velké státní podniky, tak menší soukromé společnosti a podniky se zahraničním kapitálem (přímé zahraniční investice). Téměř polovinu odvětví tvoří podniky většího rozsahu vyrábějící stroje a zařízení. Druhou polovinu tvoří malé a střední podniky zabývající se zejména opravami a údržbou strojních zařízení. Celkový objem kapitálu státních strojírenských podniků je odhadován na380 mil. USD a podniků s většinovou zahraniční účastí na 2,1 mld. USD.

Dle ambiciózního vládního plánu rozvoje strojírenství měl domácí strojírenský průmysl do konce roku 2010 pokrývat 45-50% domácí poptávky a exportovat více než 30% produktů. Hlavním nástrojem pro splnění tohoto cíle měly být masivní zahraničí investice do strojírenství a restrukturalizace a následná privatizace státních podniků. Zatímco příliv zahraničních investic do strojírenství více méně splnil očekávání, restrukturalizace státních strojírenských podniků vykazuje značné zpoždění. Vietnamský strojírenský průmysl tak v posledních deseti letech rostl zejména díky přímým zahraničním investicím průměrným tempem 22% ročně a nyní pokrývá asi 40% domácí poptávky.

           

Relativně nejmladším perspektivním odvětvím je elektronický průmysl, který je z velké části závislý na spolupráci se zahraničními investory a soustřeďuje se na montáž jejich výrobků.

 

Nejrychleji rostoucím průmyslovým odvětvím ve Vietnamu je průmysl informačních technologií. Průměrné roční přírůstky IT průmyslu v letech 2000-2011 činily 20-25%. Tempo růstu IT průmyslu bylo ve Vietnamu vždy 2-3x rychlejší než tempo růstu HDP. Obrat vietnamského hardwarového průmyslu dosáhl v minulém roce 4,68 mld. USD a obrat softwarového průmyslu 880 mil. USD. Rychlý růst IT průmyslu ve Vietnamu samozřejmě přitahuje také pozornost zahraničních investorů. Za posledních deset let dosáhl objem přímých zahraničních investic do výroby hardwaru ve Vietnamu zhruba 5,7 mld. USD. Vietnamský hardwarový průmysl dnes zaměstnává 110 000 pracovníků hlavně ve výrobě počítačových součástí a při kompletaci počítačů. V současné době je ve Vietnamu více než 30 podniků vyrábějících kompletní počítače. K nejvýznamnějším mezinárodním firmám působícím ve Vietnamu v oblasti výroby hardwaru patří např. Intel, IBM, Compaq, Hewlett-Packard, Sony, Fujitsu, Hitachi, Canon, Daiwa, Fuji, Panasonic, NEC, Foxconn, Compaq, Hon Hai a další. Většina mezinárodních srovnání hodnotí Vietnam také jako jeden z nejatraktivnějších trhů pro outsourcing softwaru.

 

Vietnamská vláda věnuje rozvoji IT průmyslu náležitou pozornost a podporuje zejména příliv zahraničních investic, vzdělávání IT inženýrů, výstavbu technologických parků a rozvoj internetové infrastruktury. Do roku 2020 chce vláda vychovat1 mil. IT inženýrů a zprovoznit 23 high-tech parků (10 technologických parků již funguje). Vládní strategie rovněž předpokládá, že se z Vietnamu do deseti let stane velmoc v oblasti IT s podílem IT průmyslu na tvorbě HDP přesahujícím 20%.

 

Tempo růstu průmyslové výroby v posledních 5-ti letech - viz tabulka č. 2 v příloze.

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

          

Stavebnictví se v minulém roce potýkalo se značnými problémy. V návaznosti na stabilizační opatření vlády a omezení přístupu k úvěrům byla řada developerských projektů pozastavena a ceny nemovitostí ve Vietnamu začaly poprvé od zahájení tržních reforem klesat. Došlo tak v podstatě ke splasknutí realitní bubliny živené v minulých letech úvěry z vietnamských státních bank. Vzhledem k platnosti restriktivních opatření na růst úvěrů v realitním sektoru i v roce 2012 bude vietnamské stavebnictví v útlumu i v tomto roce. S problémy se budou potýkat i velké státní stavební firmy, které v minulé roce utrpěly obrovské ztráty a nejsou vyloučeny ani bankroty některých velkých stavebních podniků.  

 

            Vietnamský trh nemovitostí se až do minulého roku vyznačoval dlouhodobým převisem poptávky nad nabídkou a velmi rychlým růstem cen. Ceny nemovitostí rostly ve Vietnamu v posledních deseti letech čtyřikrát rychleji než příjmy obyvatel. Růst poptávky po nemovitostech vycházel zejména z rychlého nárůstu populace (hlavně skupiny obyvatel vstupující do produktivního věku), vysokého tempa urbanizace a vysokého počtu migrujících pracovníků do velkých měst. Vietnamský realitní trh se vyznačoval také poměrně velkou cenovou volatilitou a často podléhal tlaku spekulantů. Investice do vietnamských nemovitostí jsou financovány převážně bankovními úvěry a podíl úvěrů na nákup nemovitostí představuje 16% z celkové sumy úvěrů vietnamských bank. U některých menších bank však podíl úvěrů na nákup nemovitosti přesahuje 40% všech poskytnutých půjček a činí je tak velmi zranitelnými vůči šokům na realitním trhu.

 

            Pokud jde o dlouhodobý trend ve stavebnictví, největší nárůst zaznamenala v posledních letech městská bytová výstavba. V současné době je urbanizováno téměř 30 % země; do roku 2020 by tento podíl měl činit 44 %. Podle státního plánu urbanizace by v té době mělo být ve Vietnamu deset velkých městských center. Mezi hlavní urbanizační centra má patřit Hanoj na severu Vietnamu, ve středním Vietnamu Da Nang a v jižním Vietnamu Ho Či Minovo Město. Dalšími vybranými urbanizačními centry mají být města Viet Tri, Thai Nguyen, Ha Long, Vinh, Nha Trang, Buon Ma Thuot a Can Tho.

 

            Při dalším rozvoji městské a bytové výstavby se počítá s užší spoluprací mezi velkými městy, okolními lokalitami a průmyslovými parky. Prioritními úkoly je zdokonalování dopravní i komunikační infrastruktury, zlepšování kvality životního prostředí a vodních zdrojů. Kolem uvedených větších měst by v budoucnu měla vyrůst nová satelitní města, jež bude spojovat zdokonalená silniční síť, zejména dálnic v severojižním směru, s využitím fondů jak ze státního rozpočtu, tak od domácích i zahraničních soukromých investorů.

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

  

Přestože podíl zemědělství na celkové tvorbě HDP díky rychlému rozvoji průmyslu a služeb vytrvale klesá, představuje zemědělství stále velmi významný sektor vietnamské ekonomiky, který zaměstnává přes 70% práceschopného obyvatelstva. Zatímco před zahájením ekonomických reforem zemědělská výroba tvořila téměř 50 % HDP, v roce 2011 tento podíl činil již pouze 22%. Relativní pokles podílu zemědělství na vietnamském HDP však v žádném případě neznamená pokles výkonnosti vietnamského zemědělství. V posledních dvaceti letech zemědělský sektor rostl průměrným tempem okolo čtyř procent ročně a prodělal výrazné strukturální změny. Povolení soukromého podnikání a postupné uvolňování domácího i zahraničního obchodu umožnilo, aby se Vietnam změnil ze země závislé na dovozu základních potravin na druhého největšího světového exportéra rýže (po Thajsku), druhého největšího vývozce kávy (po Brazílii) a největšího světového vývozce pepře.

 

Hlavní ukazatele vietnamského zemědělského sektoru

Podíl na zaměstnanosti	70 %
Podíl na HDP	22 %
Hodnota HDP v zemědělství (mld. USD)	20,9
- z toho zemědělství a lesnictví	17,1
- z toho rybolov	3,8

 

 

            Vietnamské zemědělství zaznamenalo úspěšný růst i v posledních dvou pro vietnamskou ekonomiku poměrně těžkých letech. Rostoucí ceny zemědělských plodin na světových trzích umožnily dvouciferný růst exportu hlavních vietnamských agrárních produktů a slušný růst zisku vietnamských zemědělců. V roce 2011 vzrostl celkový hrubý domácí produkt ve vietnamském zemědělském sektoru o 5,2%. Z toho nejrychleji rostlo rybářství (o 6,1%), následované lesnictvím (5,7%) a zemědělstvím (4,8%). Tento pozitivní trend by měl pokračovat i v tomto roce. Důvěru v pozitivní vývoj zemědělského sektoru potvrzují i vietnamské akciové trhy. Zatímco většina akcií na vietnamských burzách se v posledním roce potýká s propadem zájmu a poklesem hodnoty, akcie zemědělských a potravinářských podniků si vedou velmi dobře. Například největší vietnamský výrobce hnojiv firma PetroVietnam Fertilizer je v současné době vůbec nejlépe hodnocenou vietnamskou akcií. 

 

Pokud jde o strukturu vietnamského zemědělství, ta prošla v posledních dvaceti letech výraznými změnami. Například plocha osetá ekonomicky méně výhodnou rýží částečně ustoupila ve prospěch nově pěstovaných sladkovodních krevet, které se staly výhodným exportním artiklem. Začaly být pěstovány nové druhy ekonomicky výhodnějších obilovin a výrazně vzrostla produkce kávy pěstované převážně na středo-vietnamské vysočině.

 

Hlavní zemědělskou plodinou je však stále rýže, která se pěstuje na cca 80 % obdělávané půdy. V minulém roce Vietnam vyprodukoval celkem43 mil. tun rýže, z čehož více než 7 tun směřovalo na export. Druhou nejvýznamnější obilninou ve Vietnamu je kukuřice, jejíž roční produkce dosáhla v minulém roce téměř5 mil. tun. Pro domácí potřebu je pak kromě rýže a kukuřice rozšířeno také pěstování manioku, cukrové třtiny, bavlníku, ovoce a zeleniny - poslední dvě položky se začínají stále výrazněji uplatňovat i v exportu.

 

            Sektor živočišné výroby se prozatím ve Vietnamu rozvíjí poměrně pomalu a jeho výkony jsou stále hluboko pod potenciálem vietnamského trhu, což vytváří příležitosti pro zahraniční dodavatele masa a mléka. Základem vietnamské živočišné výroby je chov prasat (27 mil.) a drůbeže (hrabavé i vodní –322 mil.) a v některých oblastech i chov skotu a buvolů (maso, tažná síla) v celkovém počtu8,1 mil. v roce 2011. Vietnam ještě stále není soběstačný ve výrobě mléka. Vietnamská produkce mléka dlouhodobě pokrývá pouze 30% domácí spotřeby. Většina surovin pro mléčné výrobky ve Vietnamu se proto dováží (ČR vyváží do Vietnamu sušené odstředěné mléko v ročním objemu cca1 mil. USD).

 

            Velmi rychle se naopak v posledních letech rozvíjí chov ryb a mořských živočichů. Celková produkce tohoto sektoru dosáhla v minulém roce 5,4 tun a vývoz ryb a mořských produktů se vyšplhal na 6,1 mld. USD. Rozšířené jsou zejména průmyslové chovy sladkovodního pangasia, který se v masovém měřítku vyváží. Vietnam je dnes čtvrtým největším světovým vývozcem ryb. Ryby a rybolovné produkty tvoří 4 % vietnamského HDP a 6% vývozu. V žebříčku největších vietnamských exportních komodit zaujímají rybolovné produkty čtvrté místo za ropou, oděvy a obuví.

 

            Dalšími exportně významnými plodinami jsou káva, kaučuk, oříšky kešu, pepř, tropické ovoce a zelenina a čaj. Ve vývozu pepře a kešu oříšků patří Vietnamu již několik let světové prvenství. Ve vývozu kávy si Vietnam udržuje druhé místo v žebříčku největších světových exportérů. 

 

            Vietnamské zemědělství je prosperujícím sektorem s velkým potenciálem růstu. Intensifikace zemědělské výroby, rostoucí mechanizace a zavádění moderních technologií vytváří řadu nových příležitostí také pro české vývozce. Dobré uplatnění na vietnamském trhu by mohli najít např. vývozci zemědělských strojů, hnojiv, nebo potravinářských technologií. ČR může v oblasti zemědělství ve Vietnamu navázat také na řadu rozvojových projektů realizovaných v agrárním sektoru. Jen v letech 2006-2010 ČR s Vietnamem spolupracovala na realizaci šesti zemědělských rozvojových projektů v celkové hodnotě42 mil. Kč.

 

zpět na začátek

4.6. Služby

           

Ve struktuře HDP zaujímají služby druhou pozici (38 %) za průmyslem (40 %) a před zemědělstvím (22 %). V následujících letech je očekáván prudký rozvoj tohoto sektoru, obzvláště v oblastech bankovnictví, finančnictví, pojišťovnictví, informačních technologií a maloobchodního prodeje. Díky novému Zákonu o zahraničních investicích, který umožnil vstup zahraničního kapitálu i do některých „citlivých“ oblastí, jako pojišťovnictví, telekomunikace a cestovní ruch, se sektor služeb stává z hlediska zahraničních investic jedním z nejatraktivnějších.

            Nesporné přírodní krásy a historické zajímavosti Vietnamu spolu s otevřením se vnějšímu světu umožnily v posledních letech prudký nárůst počtu zahraničních návštěvníků a rozvoj turistického ruchu. Počet zahraničních turistů přijíždějících do Vietnamu vzrostl oproti roku 2010 o 19 % na 6 miliónů. V současné době je ve Vietnamu asi 87 000 hotelových pokojů, je však zřejmé, že původní předpoklady zájmu především o ubytovací kapacity vyšší cenové kategorie byly nadsazené a dnes se řada hotelů potýká s vážnými problémy (více než 60 % zahraničních turistů zatím stále tvoří tzv. „baťůžkáři“, kteří vyhledávají co nejlevnější ubytování). Dalšímu dynamickému rozvoji turismu po vzoru sousedních zemí (Thajsko, Indonésie) zatím brání řada faktorů, počínaje mizivou ochranou životního prostředí a konče zaostalým stavem místní infrastruktury. Turistický ruch ve Vietnamu má však bezesporu velké perspektivy rozvoje. To si vietnamská vláda dobře uvědomuje a zařadila jej proto mezi klíčové sektory ekonomiky.

Situace v bankovnictví a pojišťovnictví je podrobněji popsána v kapitole 5.4. Doprava a telekomunikace jsou součástí následující kapitoly 4.7.

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

      

Podle mezinárodních standardů je veškerá vietnamská infrastruktura velmi slabě rozvinutá. Nejtíživější situace je v oblasti pozemní dopravy, jejíž úroveň je jednou z hlavních brzd rozvoje odlehlých a horských oblastí.

 

          Celková délka silniční sítě ve VSR je 222 tis. km, z čehož však většina má nezpevněný povrch špatné kvality, asfaltované silnice mají délku pouze 53 tis. km, v obdobích dešťů je cca 100 tis. km silnic nesjízdných. Vietnamská vláda proto připravuje masivní investice do výstavby silniční sítě. Za tímto účelem zřídila Vietnam Expressway Development Investment Company, pod kterou nyní spadá veškerá výstavba a údržba nových silnic. Rozvoj vietnamské silniční sítě se v nejbližším období bude soustředit zejména na výstavbu dálniční sítě v plánované délce6 313 km.

 

            Železniční síť je dlouhá cca2600 km a tvoří ji 7 jednokolejných tratí. Nejdelší a nejdůležitější je spojnice Hanoj – Ho Či Minovo Město v délce1730 km. Vietnamské železnice využívají celkem 1790 železničních mostů, 24 kombinovaných mostů (pro železniční i silniční dopravu) 39 tunelů a 278 železničních stanic. Kolem 70 % z celkového množství železničních mostů je ve špatném stavu, který ohrožuje bezpečnost železniční přepravy zejména během záplav. Většina z celkového vozového parku cca 400 lokomotiv a 4700 vagónů je stará a opotřebovaná. Vagóny jsou již ve Vietnamu běžně vyráběny.

 

            Vietnamské železnice plánují v příštích letech především další zlepšení bezpečnosti tratí, modernizaci signalizace a zabezpečení silničních přejezdů. Na jihu budou postaveny nové trati o délce123 km(Di An-Loc Ninh) a92 km(Bien Hoa-Vung Tau) za110 mil. USD. VŽ plánují propojení své železniční sítě na Transasijskou magistrálu, která bude spojovat Čínu, Vietnam, Laos, Kambodžu, Thajsko, Singapur a Barmu. Vietnamský úsek bude dlouhý2100 km.

            V roce 2011 byla zahájena výstavba městské kolejové dopravy v Hanoji. Kolejový systém má být veden nad městem, jeho délka má být25 km a má mít tři hlavní terminály ve čtvrtích Ngoc Hoi, Gia Lam a Yen Vien. Výška systému se má pohybovat mezi 8 až15 metry a bude obsahovat protihlukové zábrany, neboť kolejové soupravy se mají pohybovat rychlostí 60 -80 km/h. Několik 15 až 21 podlažních budov má obsluhovat celkových devět terminálů systému. V těchto budovách se budou nacházet multifunkční kancelářské a komerční prostory a obchodní centra. Plánovaná kapacitní přeprava systému je 30 000 cestujících/hod. Celkové náklady na vybudování systému jsou odhadovány na 19 mld. VND (cca 1 mld. USD).

 

            Velké příležitosti nabízí také projekt výstavby metra v Ho Či Minově Městě, který spravuje samostatně administrativa města (konkrétně HCMC Urban Railway Management Unit). Projekt zahrnuje výstavbu sedmi podzemních linek s celkovou délkou107 km do roku 2020. Celkový rozpočet projektu je odhadován na 6 mld. USD. Výstavba jednotlivých linek bude financována  separátně především prostřednictvím úvěrů poskytnutých v rámci oficiální rozvojové pomoci. První linku (Ben Thanh–Suoi Tien) v celkové hodnotě 2,2 mld. USD financuje Japonsko a práce na výstavbě železničního depa pro tuto linku byly zahájeny již v roce 2009. Linka  č. 2 (Ben Thanh-Tham Luong) v hodnotě 1,25 mld. USD bude vybudována ve spolupráci s Německem. Její výstavba bude financována úvěrem německé KfW Bank, Evropské investiční banky a Asijské rozvojové banky. Linka č. 5 (Saigon-Can Giuoc) v délce15 km a linky č. 6 (Ba Queo-Phu Lam) v délce6 km bude financována z prostředků španělské rozvojové pomoci. Španělsko již uvolnilo3 mil. EUR na vypracování studií proveditelnosti pro tyto dvě linky. O linku č. 4 projevilo zájem Rusko, Čína a v minulém roce také Česká republika.

 

Vietnam disponuje poměrně rozsáhlou říční sítí, která je využitelná zejména pro levnou nákladní dopravu. Na severu se jedná o Rudou řeku (cca2 500 km), na níž je v současné době v provozu 5 přístavů. V jižní části země je nejvýznamnější systém řeky Mekongu (30 přístavů), který je poměrně intenzivně využíván. Většina vodních cest je však neudržovaná a zvláště v období sucha  je jejich splavnost velmi problematická.

 

            Ve Vietnamu existuje 8 mořských přístavů, z nichž pouze 3 mají mezinárodní význam. V jižní části země se jedná o Saigon Port (Ho Či Minovo Město), střední Vietnam využívá přístav v Danangu a severní části slouží přístav v Haiphongu. Cílem vlády je rozšíření všech stávajících přístavů a vybudování nového cca 80 km od Haiphongu v zátoce Cai Lan.

 

            Letecká doprava je na relativně dobré úrovni. Vietnam má celkem 23 letišť, z toho 9 mezinárodních (NoiBaiInternationalAirport v Hanoji,TanSonNhatInternationalAirport v Ho Chi Minh City,Da NangInternationalAirport v Da Nangu, Cam Ranh v Nha Trangu, Cat Bi International Airport v Hai Phongu, a ve městech Can Tho,Chu Lai, Da Lat, Hue). Plánována je výstavba nového letiště v Ho Či Minově Městě (LongThanhInternational Airport), protože kapacita současného letiště už přestává vyhovovat. Velká většina letecké infrastruktury je zastaralá a plánuje se její rozsáhlá modernizace. Nárůst letecké přepravy ve Vietnamu v příštích letech je odhadován na 12%-15% ročně. Do roku 2020 by měla být zvýšena kapacita vietnamských letišť na33 mil. pasažérů.

            Vietnamská vláda otevřela výstavbu letišť zahraničním investorům (možnost účasti i formou BOT) a očekává rovněž financování z prostředků rozvojové pomoci.

            Leteckou přepravu zajišťují ve Vietnamu čtyři místní letecké společnosti. Národní aerolinky Vietnam Airlines, nízkonákladové společnosti Pacific Airlines a Jetstar Pacifik a regionální Vietnam Air Service Company operující především na jihu země. Na konci roku 2010 zahájila provoz nová nízkonákladová společnost Mekong Air.

 

Telekomunikace

 

Vietnam patří mezi nejatraktivnější telekomunikační trhy v rámci zemí ASEAN. V posledních deseti letech zaznamenal vietnamský telekomunikační sektor vytrvalý dvouciferný růst, který se nezastavil ani v době ekonomické krize. V posledních dvou letech je růst soustředěn zejména do oblasti mobilních telefonů a širokopásmového internetu. Vietnamská vláda však stále nevypracovala důvěryhodný privatizační plán pro zahraniční investory velmi atraktivních státních telekomunikačních firem. Kapitálový vstup zahraničních investorů do vietnamských telekomunikací tak zřejmě bude umožněn až v roce 2012.

Dle statistik Ministerstva informací a komunikací je v současné době ve Vietnamu více než 140 milionů koncových uživatelů telefonních služeb, z toho zhruba120 mil. mobilních uživatelů a 20 milionů uživatelů pevných linek. Na rozdíl od ostatních rozvojových zemí v regionu ve Vietnamu stále roste počet pevných telefonních linek. Velký počet uživatelů mobilních telefonů převyšující skutečný počet obyvatel Vietnamu (90 mil.) plyne z faktu, že vietnamští mobilní operátoři registrují uživatele podle počtu prodaných SIM karet.

Trh poskytovatelů mobilních připojení je v současné době ve Vietnamu poměrně dobře saturován. Na trhu působí celkem devět mobilních operátorů, avšak 90% trhu ovládají tři největší státní firmy Viettel, Mobiphone a Vinaphone. Velký počet operátorů vede v poslední době k poměrně ostré cenové a nabídkové konkurenci, která zřejmě vytlačí z trhu operátory s malým počtem uživatelů a vysokými fixními náklady na provoz a údržbu sítě. Většina mobilních sítí ve Vietnamu používá technologii GSM, pouze dva menší operátoři fungují na bázi technologie CDMA, avšak i tyto společnosti zvažují přechod na GSM technologii. V oblasti vysokorychlostního mobilního internetu vietnamští operátoři teprve začínají. V roce 2010 byly licence na poskytování 3G služeb vydány pouze čtyřem vietnamským operátorům (Viettel, VNPT, EVN Telecom, VDC). Přestože jejich 3G sítě jsou již v plném provozu, většina předplatitelů  těchto operátorů stále používá služby 2G a2,5 G.

Vietnamské státní telekomunikační firmy se nesoustředí pouze na domácí trh, ale směle expandují také do zahraničí. Největší vietnamská telekomunikační firma Viettel (vlastněná ministerstvem obrany) začala svou zahraniční expanzi již v roce 2008 a do roku 2015 by se měla dostat do první desítky největších telekomunikačních firem na světě.

            Velký potenciál pro další rozvoj nabízí vietnamský internetový trh. V současné době je ve Vietnamu jen25 mil. předplatitelů internetového připojení. Jejich počet však velmi rychle narůstá (zhruba o 15% ročně). Skutečný počet uživatelů internetu (příbuzní, známí, internetové kavárny) je odhadován na 50 milionů. Dvě třetiny všech internetových připojení připadá pouze na Hanoj a Ho Či Minovo Město. Ostatních 61 vietnamských provincií je proto z hlediska internetových služeb silně poddimenzováno. Trhu poskytovatelů internetového připojení dominuje státní firma VNPT, která ovládá více než 50%. Dalšími dvěma největšími poskytovateli jsou státní Viettel a soukromá FPT.   

            Vzhledem k poměrně velké nasycenosti telekomunikačního trhu ve Vietnamu nemají zahraniční investoři zájem o investice do nově vznikajících firem, ale vytrvale usilují o kapitálový vstup zejména do tří největších státních telekomunikačních gigantů (Viettel, Mobiphone, Vinaphone). Přestože vietnamská vláda ohlásila záměr privatizovat tyto tři společnosti již v roce2005 anásledně se v souvislosti se vstupem do WTO zavázala umožnit zahraničním investorům získat ve vietnamských státních telekomunikačních firmách až 49 procentní podíl, doposud nebyla žádná z těchto firem privatizována. První privatizační plán telekomunikačních firem by měla vláda připravit až v tomto roce a většina zasvěcených odborníků očekává, že vlastní privatizace bude moci být spuštěna nejdříve v roce 2012.

            S ohledem na velikost vietnamských telekomunikačních firem budou moci do Vietnamu kapitálově vstoupit zřejmě jen ti největší evropští telekomunikační giganti. Příležitosti pro české firmy však nabízí rychle rostoucí vietnamský trh například v oblasti dodávek telekomunikačních zařízení nebo speciálních služeb ať už v sektoru mobilní komunikace, či v oblasti internetových služeb.

 

Energetika

 

Ve Vietnamu je energetický sektor doposud převážně v majetku státu. Od roku 1995 je tento sektor rozdělen mezi tři hlavní firmy, které zároveň patří mezi největší firmy ve Vietnamu. Jsou to PetroVietnam, Vinacomin a Electricity of Vietnam (EVN). Nově, jak s ekonomickým rozmachem vietnamského hospodářství prudce roste potřeba elektrické energie, tak se státu nedostává finančních zdrojů na modernizaci stávajících a výstavbu nových zdrojů. Proto se začínají objevovat první informace o možnosti prodeje doposud státních akcií v těchto energetických společnostech. Všechny doposud zveřejněné informace však hovoří o tom, že i v takto privatizovaných firmách si stát ponechá majoritní balík akcií.

V roce 1990 dodávaly vodní elektrárny 62% elektrické energie, podíl tepelných elektráren na uhlí byl 23%. Pro zbývajících 15% vyrobené elektrické energie byla primárním energetickým zdrojem ropa. V roce 2011 vyrobily hydroelektrárny stále ještě nejvyšší procento elektrické energie ve výši 42%. Tepelné elektrárny na uhlí dodaly 26% a tepelné elektrárny na plyn 31% elektrické energie. Zbývající 1% připadlo na dieselagregáty a obnovitelné zdroje.

V roce 2011 bylo dodáno do elektrické sítě 97 TWh. V roce 2012 Vietnam plánuje vyrobit 115 TWh elektrické energie. Z toho 46 TWh v plynových elektrárnách, 45 TWh ve vodních elektrárnách a 25 TWh v uhelných elektrárnách. Dalších 5 TWh elektrické energie bude v roce 2012 dovezeno z Číny. Paradoxem je, že Vietnam vyváží do Číny energetické uhlí pro tamní elektrárny a z Číny dováží elektrickou energii na posílení dodávek pro domácí spotřebu. Proto je v současnosti tak výrazná snaha Vietnamu o urychlenou výstavbu elektráren, především tepelných na využití domácího antracitu a zemního plynu.

Jelikož jsou hlavním zdrojem výroby elektrické energie ve Vietnamu hydroelektrárny, je podporována jejich výstavba. Hlavní oblastí hydroelektráren je Centrální vysočina. Výrobní kapacita tohoto regionu je odhadována na 5 tis. MW. Na konci roku 2010 naběhla do provozu největší vietnamská hydroelektrárna o kapacitě 2,4 tis. MW na severu provincie Son La (plný provoz elektrárny se předpokládá do konce roku 2012). EVN rovněž připravuje výstavbu přečerpávací vodní elektrárny, aby řešila nedostatek elektrické energie ve špičkách. Předpokládá se její uvedení do provozu v roce 2019. Prozatím jsou dvě varianty výstavby. V severní provincii Son La by měla kapacitu 1400 MW, v jižní provincii Ninh Thuan by to bylo 1200 MW.

Plánuje se rovněž výstavba tepelných elektráren. Aby byl zajištěn dostatek paliva, Vietnam omezí export uhlí a naopak je začne dovážet. V roce 2013 Vietnam bude potřebovat32,5 mil. tun energetického uhlí a v roce 2015 už44 mil. tun. EVN předpokládá v rámci finančních možností modernizovat řadu provozů, aby se mohla elektrická energie vyrábět efektivněji. V současnosti Vietnam vytěží40 mil. tun uhlí, z čehož jde polovina na domácí výrobu energie a druhá polovina se vyváží. V jižním Vietnamu jsou stavěny plynové tepelné elektrárny, které využívají zemní plyn doprovázející ložiska ropy.

Vzhledem k dlouhému mořskému pobřeží a slunnému podnebí uvažuje Vietnam o větrné a solární energetice. Vláda však nehodlá dotovat elektřinu z těchto investičně velmi náročných zdrojů, proto při nedotované výkupní ceně prozatím nemají velkou naději na profitabilní uplatnění. Pro využití větrné energie má přitom Vietnam výhodné podmínky se svým 3 tis. km dlouhým pobřežím a v určitých oblastech stále vanoucími větry. Podle studie World Bank je odhadován potenciál větrné energetiky ve Vietnamu na 513 tis. MW. Výhodné využití mají solární panely v odlehlých oblastech hor, nebo delty Mekongu, kam dosud nevede elektrická síť. Zde se však doposud jedná v převážné většině o dotace formou zahraniční rozvojové spolupráce (např. projekt ZRS MPO ČR), opět tedy bez finanční podpory vietnamské vlády.

V poslední době se začalo ve Vietnamu hovořit o rozvoji jaderné energetiky. Vietnamské Národní shromáždění schválilo plán průzkumu a těžby uranové rudy a plán na výstavbu dvou jaderných elektráren, o celkovém výkonu 4 tis. MW a ceně 9 mld. USD. Podle současných znalostí se odhaduje, že Vietnam má cca 210 tis. tun zásob uranové rudy v provinciích na severu a ve středu země. Nevýhodou tohoto odvětví je, že ve Vietnamu je doposud jen velmi málo odborníků na tuto problematiku, ať jde o průzkum a těžbu, či o obsluhu jaderných elektráren. Výstavba prvních dvou elektráren se plánuje v provincii Ninh Thuan. První jadernou elektrárnu ve Vietnamu postaví Rusko a druhou Japonsko.

Hlavním problémem při budování nových elektráren je nedostatek finančních zdrojů na tak prudký rozvoj energetiky. Vietnamská vláda není schopna pokrýt investice z vlastních zdrojů a proto otevřela toto odvětví zahraničním investorům. Investovat je možno prostřednictvím IPP (independent power producer), BOT (build-operate-transfer), nebo formou joint ventures.

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Vietnam je velkým příjemcem zahraniční rozvojové pomoci (RP), která je vedle přímých zahraničních investic nejdůležitějším vnějším zdrojem financí. Objem poskytované RP se výrazně zvýšil po roce 1993, kdy Vietnam urovnal své vztahy s Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a začal pracovat na zlepšení vztahů s USA, což mu otevřelo cestu k finančním zdrojům mezinárodních finančních institucí (MMF, WB, ADB) a kladně ovlivnilo i zájem bilaterálních dárců (především Japonska, Francie, Švédska aj.).

 

            Zahraniční RP umožnila vietnamské vládě realizovat řadu životně důležitých a finančně nákladných projektů především v oblasti infrastruktury (modernizace silniční sítě, železnic, elektrifikace, zajištění pitné vody, kanalizace...), ochrany životního prostředí asociální oblasti (boj proti hladu a chudobě venkova, zdravotní péče, vzdělávání, eliminace populační exploze atd.).

 

            Vietnam díky svému rychlému hospodářskému růstu překročil na konci roku 2010 hranici pro země se středním příjmem (tj. HDP na obyvatele ve výši 1000 USD). Pro přiznání oficiálního statutu země se středním příjmem však musí Vietnam překračovat uvedenou hranici ve třech po sobě následujících letech a splňovat další kvalitativní kritéria Světové banky. V ideálním případě by se tak Vietnam mohl stát zemí se středním příjmem (a opustit tak statut rozvojové země) nejdříve v roce 2013.

 

Prozatím Vietnam zůstává rozvojovou zemí s nízkým indexem lidského rozvoje (na světovém žebříčku zaujímá 105 pozici) a s velmi nerovnoměrným rozložením rozvoje (poměrně rozvinuté městské aglomerace oproti extrémně chudým venkovským oblastem). Přestože bylo všeobecně očekáváno, že s růstem životní úrovně ve Vietnamu bude objem rozvojové pomoci postupně klesat, donoři nadále považují rozvojové potřeby Vietnamu za velmi relevantní a vietnamskou vládu za spolehlivého partnera pro rozvojovou spolupráci. Objem rozvojové pomoci proto v posledních letech vytrvale roste. Na rok 2012 přislíbili zahraniční donoři Vietnamu rozvojovou pomoc ve výši 7,4 mld. USD. V mezinárodních srovnáních je Vietnam hodnocen jako země s nejefektivnějším systémem distribuce rozvojové pomoci. V nejbližší třech letech se proto zřejmě v otázce rozvojové pomoci ve Vietnamu nic dramaticky nezmění a objem rozvojové pomoci zůstane na současné úrovni. Po roce 2013 lze očekávat přechod od grantové formy pomoci ke zvýhodněným úvěrům.

 

Přehled přislíbené a využité (realizované) RP dokumentuje tabulka č. 3 v příloze.

 

            Nejvýznamnější multilaterální i bilaterální dárci RP Vietnamu se pravidelně 1x ročně scházejí v Hanoji na tzv. Konferenci dárců (Consultative Group Meeting), která hodnotí vývoj ekonomických reforem a efektivnost využití RP v uplynulém roce a ohlašuje objem prostředků na rok příští. Od roku 1997 se této konference aktivně účastní i ČR.  

           

Během schůzky v prosinci 2011 byly oznámeny údaje o výši příspěvků dárců na rok 2012 v celkové výši 7,4 mld. USD. Objem rozvojové pomoci ČR ve Vietnamu poklesl v roce 2011 zhruba o polovinu na 1 mil. USD a ČR se tak stala nejmenším donorem ze zemí EU (ostatní středoevropské země objem pomoci Vietnamu naopak výrazně navyšují, Maďarsko 22 mil. USD, Polsko13 mil. USD). 

 

 

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu