Čína se umístila na prvním místě mezi osmi rozvíjejícími se zeměmi asijsko-pacifického regionu. Dalších sedm ekonomik tvoří Indie, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Thajsko, Vietnam a Bangladéš. Tyto země společně vedou hospodářský růst a rozvoj v regionu.
Hodnocení zprávy se opírá o měření 48 různých parametrů rozdělených do osmi základních kritérií – ekonomika, politické riziko, podnikatelské prostředí, mezinárodní obchod, daňová politika, infrastruktura, pracovní síla a inovace.
Čína, známá jako továrna světa, si od roku 2010 již 14 po sobě jdoucích let drží titul největšího světového výrobce. Její továrny vytvářejí přibližně třetinu celosvětové výrobní produkce, což svědčí o její průmyslové síle a kapacitě.
ExportMag.cz: Čipy a jízdní kola. V čem ještě exceluje malý velký Tchaj-wan?
Přestože čelí výzvám způsobeným globální geopolitikou a konkurencí ze strany dalších rozvíjejících se ekonomik, čínskému výrobnímu sektoru se nadále daří. V roce 2023 dosáhla přidaná hodnota čínského zpracovatelského průmyslu úctyhodných 5,57 bilionu dolarů, což představuje 31,7 % čínského HDP.
Čína si udržuje status dominantní výrobní velmoci díky svému tlaku na inovace, který podporuje regulačními pobídkami, rozšiřujícími se obchodními sítěmi, vyspělou infrastrukturou a kvalifikovanou pracovní silou. Strategie „Čína+1“ zahrnuje restrukturalizaci dodavatelského řetězce a diverzifikaci rizik, přičemž se zcela nezbavuje čínského trhu. Navzdory hospodářským výkyvům a problémům, kterým mezinárodní společnosti v posledních letech čelily, je Čína i nadále odhodlaná jít cestou zotavení po pandemii.
Zatímco některé podniky zkoumají možnost re-shoringu, near-shoringu nebo diverzifikace své globální stopy přesunem kapitálu jinam, ty, které mají v Číně zavedené aktivity, jsou odhodlány zůstat ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Je to proto, že mnohé z nich si uvědomují rozvíjející se příležitosti a pobídky v Číně, čímž tento trh staví do pozice hlavní základny svých širších investičních strategií v Asii.
Čína se umístila na předních místech v inovacích, infrastruktuře, mezinárodním obchodu a politických rizicích. Stále však čelí výzvám souvisejícím s ekonomikou, pracovní silou, daňovou politikou a podnikatelským prostředím.