Covid-19 v Latinské Americe: příležitosti pro české exportéry a investory

Pandemie covidu-19 výrazným způsobem změnila naše nahlížení na mezinárodní obchodní systém a síť pozitivních a negativních závislostí mezi jeho aktéry. Pracovníci Odboru zahraničně ekonomických politik II Ministerstva průmyslu a obchodu ČR proto připravují souhrn situace v jednotlivých zemích.

Aktuální situace v Latinské Americe

V Latinské Americe byl první případ nákazy koronavirem zjištěn v Brazílii 26. února 2020, od tohoto data se virus začal šířit. Do května se pak region stal nejpostiženějším na světě. V současnosti je v první patnáctce zemí světa s nejvyšším počtem nakažených šest zemí Latinské Ameriky (v tomto pořadí: Brazílie, Mexiko, Kolumbie, Argentina, Peru a Chile).

V Brazílii počet nakažených překročil 5 milionů dne 7. října 2020, v Mexiku, Kolumbii, Argentině a Peru je evidováno aktuálně přes 800 tisíc případů. Závažnost zdravotní krize odhaluje a prohlubuje strukturální problémy regionu, jako jsou přístup ke zdravotní péči, sociální a ekonomická nerovnost, stav politiky, nejistota, násilí či zhoršování životního prostředí, s tímto hodnocením přichází např. webinář pořádaný UNIDO k dopadům koronavirové krize na region.

Hospodářská komise OSN pro Latinskou Ameriku (ECLAC) odhaduje, že dopady krize způsobené epidemií budou vážné. Podle jejího posledního odhadu ekonomika regionu v letošním roce propadne až o 9,1 %, což představuje pokles HDP na obyvatele na úroveň roku 2010.

Nezaměstnanost dle odhadů vzroste o 5,4 % na 13,5 % (tedy přibližně 44 mil. osob) a vzroste též podíl osob žijících v chudobě napříč regionem. Dle ILO pouze v první polovině roku 2020 přišlo v regionu o zaměstnání (částečně i dočasně) 34 milionů osob, z čehož mezi nejpostiženější skupiny patřily neformálně zaměstnaní, živnostníci, ženy a lidé do 24 let.

Dle odhadů ECLAC dojde k nárůstu tohoto podílu až na 37,3 %, což představuje 230,9 mil. osob. Hlavní tvář ECLAC Mexičanka Alicia Bárcena pro magazín Foreign Policy uvedla, že v mezích chudoby se Latinská Amerika a Karibik vrátí zpět o 14 let.

Dle projekcí Save the Children a UNICEF dojde ke konci tohoto roku k nárůstu počtu dětí žijících v nízkopříjmových domácnostech v regionu Latinské Ameriky a Karibiku z původní hranice 72 milionů na 87–90 milionů dětí.

V souvislosti s tímto vývojem začíná být opět užíváno spojení ztracená dekáda. Ve světle uvedeného je organizací ECLAC hlasitě prosazováno například zavedení jednotného univerzálního půlročního příjmu pro osoby žijící v chudobě. Dalším cílem agendy je v zájmu jejich přežití zajištění zvýhodněných půjček mikro, malým a středním podnikům.

Meziamerická rozvojová banka (IDB) upozorňuje, že nerovnosti nesmí být vnímány pouze z perspektivy příjmů, ale také s ohledem na strukturální nerovnosti ovlivněné pohlavím, rasou a etnicitou a v důsledku nerovným přístupem obyvatel ke zdravotní péči, vzdělání, práci atd. Krize dopadající na region jako celek bude z makroekonomického hlediska zejména důsledkem poklesu obchodní výměny, poklesu cen surovin, zvýšení averze k riziku a celosvětovým zhoršením podmínek financování, poklesu cestovního ruchu a tzv. remitencí (prostředky posílané rodinným příslušníkům ze zahraničí). Omezeny byly i některé investiční aktivity (viz níže).

Zpět na začátek

Výrazný propad v Peru, Argentině či Brazílii, menší následky v Paraguayi či Uruguayi

Z hlediska počtů nakažených jsou nejpostiženějšími zeměmi regionu Brazílie, Peru, Ekvádor, Mexiko a Chile. Dle modelace ECLAC budou ekonomické dopady nejsilnější v případě Peru, Argentiny (vysoká zadluženost), Brazílie (vysoká zadluženost, zapojení do výrobních řetězců), dále také Venezuely (kde byla krize již před epidemií, avšak s ohledem na obtížnost sběru dat nebyla tato země do projekce započítána, a kde panuje dlouhodobá humanitární krize).

Výrazný propad se očekává též v Ekvádoru (strukturální problémy, dolarizace ekonomiky) či Mexiku (silná vazba na USA a zapojení do výrobních řetězců, pokles cen ropy). Naopak menší následky by podle odhadu měly postihnout Paraguay, Uruguay či Guatemalu.

Odhady vývoje jednotlivých ekonomik regionu v souvislosti s pandemií v roce 2020

ZeměHDP
Peru-13 %
Argentina-10 %
Brazílie-9,2 %
Ekvádor-9 %
Mexiko-9 %
Salvador-8,6 %
Nikaragua-8,3 %
Kuba-8 %
Chile-7,9 %
Panama-6,5 %
Honduras-6,1 %
Kolumbie-5,6 %
Kostarika-5,5 %
Dominikánská republika-5,3 %
Bolívie-5,2 %
Uruguay-5 %
Guatemala-4,1 %
Paraguay-2,3 %

Zdroj: ECLAC

ECLAC uvádí, že zatímco v Evropě na boj s důsledky pandemie vlády obecně vyčleňují v průměru zhruba 40 % HDP, latinskoamerickém regionu je to v průměru méně než 10 % HDP (konkrétně se latinskoamerické země pohybovaly v rozmezí 0,7–12 % HDP).

Existují studie shrnující skutečnost, že zhruba 44 % všech vládami slibovaných prostředků je v regionu určeno velkým podnikům. Jinými slovy ze 219 mld. USD, které vyčlenily vlády Argentiny, Bolívie, Brazílie, Ekvádoru, Chile, Kolumbie, Mexika, Paraguaye a Peru, bylo sociálně slabým vrstvám určeno 42 mil. USD, zatímco finančnímu sektoru a velkým podnikům směřovalo 95 mil. USD.

Zpět na začátek

Reakce vlád se různí

Reakce jednotlivých vlád na podporu ekonomiky v regionu se však od sebe poměrně různí. Podpora vlád sestává obvykle z kombinací vyplácených jednorázových podpor, daňových úlev, odložení splátek, snižování úrokových sazeb, zvýhodněných úvěrů či podpory firem pro placení mezd (Argentina). Některé vlády např. podporovaly i osoby „zaměstnané“ v šedé ekonomice (Argentina, Kolumbie, Brazílie). Někdy byla přijata legislativa umožňující občanům sáhnout do penzijních úspor (Chile, Kolumbie, Peru).

Velkým problém je však na základě dat zveřejněných ILO rostoucí míra nezaměstnanosti, která se v porovnání 1. a 2. kvartálu 2020 nejvíce podepsala na obyvatelích Peru, Chile a Kostariky, Mexika, Kolumbie a Argentiny (v uvedeném pořadí).

Jako nedostatečné byly hodnoceny podpory v Mexiku, které věnovalo na boj s ekonomickými následky pandemie cca 1 % HDP a soustředilo se z 90 % na finanční transfery sociálně slabým. Mexický prezident známý již z předvolebních kampaní svými populistickými postoji vysloveně odmítl jakoukoliv podporu velkým společnostem a sektor MSP zde patří k nejpostiženějším.

Vláda odmítá fiskální úlevy, na dlouhou dobu také došlo k výraznému omezení státních licitací k pozastavení některých vládních výdajů a projektů (s výjimkou strategických projektů vlády: výstavba mezinárodního letiště v Santa Lucía, rafinérie Dos Bocas a projekt vlaku Tren Maya).

Až 5. 10. pod tlakem soukromého sektoru prezident podepsal se zástupci soukromého sektoru investiční plán na zmírnění hospodářské krize, který má navíc nastartovat novou éru spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Aktuálně se jedná o 39 projektů zejména v oblasti dopravní infrastruktury a energetiky.

Stejně jako Mexiko, rovněž brazilská federální administrativa pandemii podceňovala a jako akceschopnější se projevily spíše jednotlivé federativní státy či města. Brazílie je také stále na předních místech nejvíce postižených zemí, avšak situace se od července zlepšila.

Krom pandemie se Brazílie potýká s vnitropolitickou krizí či rozsáhlými lesními požáry, které jsou hlavní překážkou pro další pokrok při schvalování Dohody o volném obchodu mezi EU a uskupením Mercosur. Přesto uvolnění finančních prostředků na boj s pandemií bylo v kontextu brazilského zadlužení vyhodnoceno jako štědré, nicméně směřovalo z velké části k velkým podnikům.

K včasným a poměrně tvrdým opatřením naopak přistoupily země jako Argentina, Peru, Kolumbie či Chile. Podobně jako Brazílie i Chile uvolnilo značnou část prostředků firmám velkého rozsahu. Naopak Peru v rámci regionu věnovalo jednu z nejvyšších podpor právě malým a středním podnikům. Co se týká zejména Argentiny a Chile, ty se již před pandemií potýkaly s vnitřními problémy.

V případě Argentiny se jednalo o řešení dluhu, země vstoupila 22. 5. do technického defaultu, kdy promeškala splátku. Jednání s věřiteli probíhala dál a 3. 8., tedy den před vypršením lhůty, argentinská vláda ohlásila dosažení shody se zahraničními soukromými věřiteli ohledně restrukturalizace dluhu, čímž se vyhnula devátému státnímu bankrotu. Nehledě na restrukturaci státního dluhu vláda zajistila opatření ve výši přibližně 5 % HDP.

Chile vedle pandemie navíc muselo čelit suchu, které zasáhlo i klíčový sektor těžby (sektor náročný na vodní zdroje). Země se také od podzimu loňského roku potýká se sociálními protesty. Sociální napětí tak pandemie pouze potlačila, je tedy otázkou, jak se bude situace vyvíjet s postupným rozvolňováním opatření. Na podporu boje proti pandemii Chile vyčlenilo prostředky ve výši cca 4,7 % HDP.

Peru patří k prvním zemím v regionu, které učinily potřebná opatření proti šíření koronaviru. Dopady na ekonomiku země budou značné, na jejich zmírnění vláda vyčlenila cca 7,6 % HDP.

Kolumbie, stejně jako Argentina, patří k zemím s nejdéle trvající karanténou na světě, k uvolňování došlo až po pěti měsících v září. Výjimečný stav byl prodloužen do konce listopadu. Během léta již vznikaly plány na znovunastartování ekonomiky. Na zmírnění dopadů pandemie vláda již v začátku alokovala 8 % HDP.

Středoamerické republiky pak začaly s uvolňováním již v květnu.

Koronavirová pandemie se na chodu regionu Latinské Ameriky a Karibiku podepsala zejména s ohledem na tvrdá restriktivní opatření, která měla dopad na každodenní život obyvatel a otázku jejich přežití. Velká míra nejistoty se však zrcadlí nejen uvnitř jednotlivých zemí, ale i z vnějšího pohledu. Například odhady toků přímých zahraničních investic ukazují, že letošní rok budou investované prostředky citelně nižší.

Zatímco v roce 2019 dosahovaly přímé zahraniční investice (PZI) do regionu výše 164 mld. USD, v roce 2020 by se dle odhadů UNCTAD měly PZI zastavit někde v rozmezí 70–100 mld. USD. Otázkou zůstává, nakolik se jedná o pokles způsobený globálním i lokálním utlumením ekonomické aktivity a nakolik jde o vliv nejistoty a zvýšeného rizika.

Zajímavým fenoménem jsou pak iniciativy z řad soukromého sektoru (např. vznik fondu k řešení nejhorších problémů spojených s pandemií v Chile). Kromě aktivace soukromých firem je společným jmenovatelem též vysoké zapojení vědeckých kruhů a boom inovací spojených nejen se zdravotnickou krizí, ale i novými výzvami, které přinesla karanténní opatření.

Zpět na začátek

Proměny sektorů a příležitosti pro spolupráci

Krize zasáhla nejen řadu klíčových oborů (od důlního průmyslu po cestovní ruch), ale v zásadě celou strukturu, na kterou jsme byli v regionu zvyklí. I přes tuto situaci je však nutno vnímat region jako perspektivní z pohledu zahraničního obchodu České republiky. Latinská Amerika může skýtat nové příležitosti pro diverzifikaci hodnotových řetězců a hledání nových odbytišť pro české exportéry, a to v pokrizové obnově ekonomik či rozvoji a aplikaci inovací.

Důležité je uvědomit si, že mnohé země byly v karanténním režimu řadu měsíců (příkladem může být Argentina, Chile, Kolumbie či Peru, kde tento stav přetrvává i nadále). S tím souvisí boom zejména v sektoru ICT. Poptávka po informačních technologiích logicky vzrostla, rozvoje dosáhl např. e-commerce či různé aplikace sledující aktuální situaci v souvislosti s onemocněním a dalších návazných oblastí.

Změn doznává rovněž sektor bankovnictví, kde došlo k nárůstu zřizovaní bankovních účtů, což se projevuje tam, kde byla státní podpora obyvatelům vyplácena elektronicky. Se všemi těmito oblastmi souvisí také zvýšené nároky na zabezpečení systémů. Pandemie tak nastartovala boom digitalizace napříč regionem.

Celkově tak na významu nabývá oblast ICT a inovací, které budou zásadní pro nastartování ekonomiky. Z pohledu inovací lze nejlépe hodnotit Uruguay, pro niž jsou inovace či oblast umělé inteligence klíčovým prvkem rozvoje a příchozí firmy v této oblasti mohou využívat poskytovaných pobídek (např. nižšího daňového zatížení a ulehčení administrativních procesů).

Příležitosti se dále rýsují v těžebním sektoru a energetice (zejména čistých technologií), zdravotnictví, infrastruktuře, zemědělských technologiích, odpadovém hospodářství a cirkulární ekonomice.

Ke zlepšení podmínek pro exportéry a restartu obchodu na obou stranách Atlantského oceánu by měly dále přispět vyjednávané Dohody o volném obchodu na úrovni EU. Ve hře je dokončení modernizace Globální dohody s Mexikem, kde již bylo dosaženo shody ve všech oblastech a nyní probíhají technické práce směřující k podpisu Dohody.

Modernizace probíhá rovněž v případě Dohody o volném obchodu s Chile. Klíčové by pak bylo dokončení práce na zmíněné dohodě EU s Mercosurem, u níž došlo k politické shodě již v polovině roku 2019. Podle mnohých je – vedle nesporných ekonomických výhod uvedených dohod, jejich důležitou součástí také prostor pro široký socio-politický dialog mezi evropským a latinskoamerickým kontinentem.

Není pochyb o tom, že Latinská Amerika prochází krizí nebývalých rozměrů, nicméně každá krize skýtá i řadu příležitostí, které v kontextu obchodní politiky EU mohou ústit v hledání nových společných témat a způsobů, jak krizi čelit a vyjít z ní posílen. Usiluje-li Latinská Amerika o obnovu, která bude mít trvalý charakter, bude muset podstoupit v řadě oblastí systémové reformy. Dohody o volném obchodu s regionem tedy mají širší geopolitický význam a potenciál, nehledě na to, že multilateralismus je v zájmu Evropy již od zrodu EU.

Zpět na začátek

Pravidelné novinky e-mailem