Exportní strategie České republiky pro období 2012 až 2020

Exportní strategie České republiky pro období 2012 až 2020 vymezuje strategický rámec proexportní politiky do roku 2020 a shrnuje celkovou vizi proexportních aktivit státu, jejich cíle a rovněž opatření, jejichž prostřednictvím má dojít k naplnění těchto cílů. Strategie je postavena na třech pilířích: zpravodajství pro export, rozvoj exportu a podpora obchodních příležitostí. Strategie byla schválena Vládou České republiky dne 14. března 2012.



1 Úvod

Exportní strategie České republiky 2012–2020 („Strategie“) je dokument, který vymezuje strategický rámec proexportní politiky do roku 2020. Strategie shrnuje celkovou vizi proexportních aktivit státu, jejich cíle a rovněž opatření, jejichž prostřednictvím má dojít k naplnění těchto cílů. Na rozdíl od svých předchůdkyň (Koncepce proexportní politiky 2003 – 2006 a Exportní strategie ČR pro období 2006–2010 s aktualizací pro rok 2011) se tato Strategie snaží přistupovat k proexportním činnostem relativně široce – to znamená, že se zaměřuje nejen na činnosti a postupy, které mají přímý a výhradní vztah k exportním procesům, ale i na další, související a navazující politiky státu. Ambicí Strategie je maximálně využít synergie, které plynou z různých činností realizovaných veřejnými institucemi, k podpoře a rozvoji českého exportu.

Strategie se plně hlásí k přístupu zvolenému v rámci Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012–2020 (schválené vládou dne 27. 9. 2011; viz Obrázek 1) a v souladu s ní deklaruje jako svou hlavní vizi přispět k tomu, aby se ČR do roku 2020 stala jednou z 20 nejvíce konkurenceschopných zemí světa. Naplnění opatření navržených ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012–2020 je v této Strategii chápáno jako nutný a nezbytný předpoklad úspěchu projektů v oblasti podpory exportu a internacionalizace.

Obrázek 1: Začlenění Exportní strategie jakožto průřezového pilíře Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012–2020

Začlenění Exportní strategie jakožto průřezového pilíře Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 - 2020

Strategie dále navazuje na Národní inovační strategii (schválenou vládou dne 27. 9. 2011), na Koncepci zahraniční politiky (schválenou vládou dne 20. 7. 2011) a na Bezpečnostní strategii ČR (schválenou dne 8. 9. 2011). Strategie respektuje zásady obsažené ve Strategickém rámci udržitelného rozvoje ČR (schválený vládou dne 11. 1. 2010). Z hlediska rovných příležitostí žen a mužů má Strategie neutrální charakter.

Strategie vytvoří synergie z různých aktivit státu, zajistí koherenci jednotlivých hospodářských politik při respektování principu komplementarity jednotlivých projektů, tak, aby došlo k násobení jejich účinků ve prospěch českých firem a jednotlivých sektorů průmyslu a služeb. Budou zajištěny i funkční vazby na nově vznikající koncepční dokumenty, jako např. v současné době připravovanou Strategii obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.

Podkladem pro Strategii byly Analýza a Koncepce podpory exportu v České republice provedené v průběhu září 2011 Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci se zástupci veřejných i soukromých institucí aktivních v této oblasti. V rámci obou dokumentů byla podrobně zhodnocena nejen praxe proexportních činností v ČR, ale zevrubně byly analyzovány i příklady zahraniční dobré praxe, přičemž výsledky této analýzy byly následně využity pro formulaci projektů a opatření v této Strategii.

Pro formulaci této Strategie byly identifikovány následující klíčové faktory:

  • Stávající vysoká orientace českých exportních odvětví na trhy EU a zároveň rostoucí míra odvětvové specializace a nízký objem exportu služeb s vysokou přidanou hodnotou je potenciální hrozbou pro českou ekonomiku. Proexportní nástroje musejí aktivně působit k tomu, aby čeští vývozci pronikali na trhy mimo krizí zmítanou EU a rovněž aby se zvyšoval podíl exportů založených na vyšší přidané hodnotě. ČR má řadu předností, které by mohly českým vývozcům napomoci například při efektivním využívání zvyšujícího se obratu mezi státy globálního Jihu.
  • Vzhledem k postupující globalizaci a rostoucímu funkčnímu propojení mezinárodního obchodu je nutné systematicky sledovat trendy a zlomy určující vývoj směru poptávky na světových trzích. Proexportní opatření musejí být dostatečně flexibilní, aby byla schopna v pravou chvíli napomoci exportérům využít příležitosti plynoucí z vývoje trhů.
  • ČR doposud málo využívala možností, které českým exportérům nabízejí projekty realizované evropskými a mezinárodními institucemi. Zejména v časech krize a kontrakce bankovního sektoru, které v současné době hrozí v EU, je třeba hledat kapitálové zdroje pro proexportní projekty mimo ČR. Projekty nadnárodního typu v institucích, na jejichž činnost ČR jako jejich člen přispívá, jsou pro tento účel velmi vhodné.
  • Je třeba nastavit pro Strategii měřitelné cíle a systematicky hodnotit jejich naplňování. K tomu je nutné využívat v širší míře benchmarky se zahraničím (včetně identifikace efektivních proexportních činností, které provádějí jiné státy – konkurenti i obchodní partneři) a mezinárodní datové zdroje.
  • V době škrtů ve veřejných rozpočtech je nutné, aby se státem financované instituce aktivní v rozvoji exportu soustředily na činnosti, které jsou pro export nezbytné a které neposkytuje trh. Státní instituce by v podpoře exportu neměly suplovat soukromý sektor ani sloužit jako levný zdroj prostředků pro financování činnosti exportérů a jejich organizací. Důležité je i zjednodušení institucionálního uspořádání a řízení podpory exportu, stejně jako maximální využití synergií plynoucích z koordinované realizace různých politik, které přímo i nepřímo ovlivňují exportní výkonnost českých společností. Hlavní úlohu ve využívání synergií a koordinaci politik budou mít Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zahraničních věcí a jejich podřízené organizace.

Metodickým východiskem pro zpracování Exportní strategie byl přístup orientovaný na naplnění poptávky exportérů po podpoře státu a službách spojených s internacionalizací. Systém navrhovaných opatření se soustředí na to, aby reálně odrážel potřeby podnikatelského sektoru (zejména z hlediska odstraňování problémů při exportu a internacionalizaci1 a zároveň aby byl flexibilní a z hlediska využití zdrojů státu podával co možná nejlepší výsledky z hlediska poměru cena/výkon.

Strategie je členěna do následujících kapitol:

  1. Východiska pro formulaci Exportní strategie
  2. Vize a cíle Exportní strategie
  3. Pilíře Exportní strategie a projektové karty k jejich naplnění
  4. Implementace a monitoring

Konkrétní struktura jednotlivých pilířů Strategie (bod 3 výše) je odvozena z členění Mezinárodního centra pro obchod (ITC)2, což je společná platforma Světové obchodní organizace (WTO), Organizace spojených národů (UN) a její Konference pro obchod a rozvoj (UNCTAD). Tato struktura byla zvolena vzhledem k tomu, že odpovídá globální dobré praxi v podpoře exportu, a rovněž pro její přehlednost.

Přehled pilířů a jednotlivých oblastí, jimiž se zabývá Exportní strategie:

  1. Zpravodajství pro export
    • Zjednodušení přístupu k informacím pro export
    • Obchodní kontakty a statistiky
    • Zpravodajství o trzích a analýzy trhů
    • Infrastruktura a lidské zdroje pro export
  2. Rozvoj exportu
    • Připravenost na export a exportní vzdělávání
    • Poradenství pro export
    • Exportní financování
    • Exportní ekosystém
  3. Rozvoj obchodních příležitostí
    • Rozšiřování poptávky po českém exportu
    • Investice pro export
    • Marketing, branding a lobbying
    • Obchodní politika
    • Řešení problémů3

Jednotlivé pilíře berou v potaz již existující služby veřejných a soukromých institucí v oblasti internacionalizace a podpory exportu, ale obsahují i nové typy exportních služeb, které se osvědčily v zahraničí a po nichž je v ČR poptávka ze strany exportérů. V případě existujících proexportních služeb a s respektem k činnostem v rámci ekonomické diplomacie v gesci MZV se návrhy obsažené v této Strategii soustředí na maximální využití potenciálu těchto služeb a na již citované synergické efekty s dalšími politikami státu. U nových služeb je důraz kladen na jejich cílenost, efektivitu a soulad s nejlepší praxí ve vyspělých, vysoce konkurenceschopných zemích světa.

Na základě výše uvedeného rozčlenění jednotlivých stávajících i nových služeb v oblasti podpory exportu a internacionalizace a s využitím výstupů konzultací s exportéry a jejich organizacemi byly ke každému pilíři vypracovány projektové karty, které rozpracovávají pilíře do podoby konkrétních, implementovatelných opatření s vymezením gestorů a jejich hlavních činností.

K jednotlivým pilířům jsou zpracovány následující projektové karty:

I. Zpravodajství pro export
1) Centrum sdílených služeb a zpravodajství pro export (back-office)
2) Informační One-Stop-Shop
3) Globální diverzifikace exportu (koncepční řízení)

II. Rozvoj exportu
4) Služby pro exportéry (front office služby)
5) Exportní financování a pojištění
6) Mezinárodní zdroje financování a rozvojová spolupráce
7) Klastry a proexportní iniciativy samospráv
8) Řídící a komunikační platforma

III. Rozvoj obchodních příležitostí
9) Obchodní politika EU a export na Jednotný vnitřní trh
10) Optimalizace zahraniční sítě
11) Služby zahraniční sítě
12) Investice a inovace pro export zboží a služeb

1) Morgan, R.E., Katsikeas, C.S. (1998): Exporting Problems of Industrial Manufacturers, Industrial Marketing Management 27, 161-176 Bell., J., Crick, D., Young, S. (2004): Small Firm Internationalization and Business Strategy An Exploratory Study of “Knowledgeintensive“ and “Traditional“ Manufacturing Firms in the UK, International Small Business Journal, Vol 22, 23-56
2) International Trade Center, www.intracen.org, upraveno na tři pilíře místo čtyř dle ITC
3) Doplněno nad rámec ITC

Změny v Exportní strategii naleznete v článku Aktualizace Exportní strategie ČR 2012–2020.