Firmu Iswari založil po návštěvě buddhistického kláštera, vyrábí superpotraviny



Život Františka Lomského byl řadu let spojený s koňmi. Vystudoval vysokou školu zemědělskou, dva roky pracoval jako jezdec parkurových koní. Poté působil ve Výzkumném ústavu pro chov koní v Kladrubech na Labem i jako inspektor pro chov koní u Ministerstva zemědělství a generální sekretář České jezdecké federace.

V roce 2009 se ale rozhodl přehodnotit svůj osobní a profesní život a životní styl a odjel na nějaký čas do buddhistického kláštera Amaravati ve Velké Británii. „Neměl jsem v hlavě žádný konkrétní plán na změnu oboru nebo životního stylu, ale několik let jsem už přemýšlel o tom, že bych opustil svět chovu koní a jezdeckého sportu, ve kterém jsem se pohyboval od dětství. Otec, matka i bratr všichni jezdili na koni, působili jako trenéři a dělali rozhodčí. Já jsem během studentských brigád dělal ošetřovatele a jezdil na mladých parkurových koních. Měl jsem chuť zkusit si něco nového, protože u koní jsem si už všechny sny splnil,“ vzpomíná František Lomský.

Dlouho předtím, než do kláštera Amaravati poblíž Londýna odjel, ho zajímalo vše kolem jídla. „Byl jsem vegetarián a podnikání mě vždycky na jednou stranu přitahovalo a současně ve mně vzbuzovalo obavy, zda bych v něm mohl uspět. Takže je pravda, že jsem k něčemu takovému vnitřně směřoval už delší dobu,“ pokračuje František Lomský.

Samotná změna pak byla rychlá. V Klášteře se potkal s Portugalcem Goncalem Sardinhou, jehož profesí bylo pojišťovnictví. Ten shodou náhod uvažoval taktéž o profesní změně, protože již nechtěl být zaměstnancem v korporátní sféře. Kvůli zdravotním problémům přitom nedávno navštívil Kalifornii, kde se dostal do kontaktu s oblastí takzvaných superpotravin, neboli superfoods. Když se potkal s Františkem Lomským, měl díky tomu v hlavě již konkrétní nápad na založení firmy na superpotraviny.

Portugalský rozjezd

„Za půl roku jsem ho navštívil v Lisabonu a on firmu mezitím skutečně rozjel, ne jako spousta jiných ‚kecálků‘. Sice zboží balil u sebe doma v obýváku, doufám, že si článek nepřečte Portugalská potravinářská inspekce, a rozvážel ho do bioprodejen na mopedu jako pizza poslíček. To byly dřevní doby Iswari. Mě ale nápad nadchl a za pár měsíců jsme založili identickou firmu v Česku, která pod značkou Iswari dodává zboží na středoevropský trh,“ zmiňuje František Lomský.

Oba obchodní partneři spolupracují, sdílejí značku, firemní hodnoty i receptury. „Portugalci si vyrábějí sami, my také. Fungujeme vlastně jako holding bez holdingové struktury. Výjimkou jsou čokolády. Ty vyrábíme my a vozíme do Portugalska a naopak od nich vozíme raw tyčinky,“ popisuje František Lomský strukturu, která dobře funguje, přestože se se svým portugalským společníkem vidí pouze dvakrát třikrát do roka.

Fungování firmy je tak založeno na maximální důvěře. „Je pravda, že důvěra mezi námi vždy fungovala. To ale neznamená, že nevznikají náročné a konfliktní situace. Nikdy jsem ale svého rozhodnutí nelitoval. Pokud bych do tohoto byznysu nešel, možná bych nakonec nevstoupil do žádného. Práci v Iswari beru jako inspirativní etapu mého života. Jsem vděčný za to, že jsem mohl poznat nové prostředí a spoustu inspirativních lidí,“ oceňuje František Lomský.

Dnes je rád, že se pustil právě do výroby superpotravin. Směrů, kam se mohl vydat díky svému vegetariánskému způsobu stravování, bylo více. „Stejně tak jsem si mohl otevřít třeba vegetariánské bistro, o čemž jsem jednu dobu také uvažoval. Naštěstí jsem do toho nešel. V gastru nemám žádné zkušenosti a je to časově i mentálně velmi náročný obor,“ zmiňuje František Lomský.

Vstoupili na otevřený trh

Pro rozjezd firmy si přitom vybral dobrý čas. „Když jsme v roce 2010 začínali, byl český trh se zdravými potravinami relativně ještě otevřený, aspoň o mnoho více než dnes, kdy se do zdravého a bio segmentu tlačí jak mnoho start-upů, tak i zavedených velkých značek,“ porovnává zakladatel společnosti Iswari.

Firma se od začátku orientovala na superfoods, které v té době nebyly rozšířené, veganské výrobky v raw bio kvalitě bez lepku a laktózy, doslazované zdravějšími variantami cukru, například kokosovým cukrem či sirupem. „Největší výzvou bylo, aby nás vzaly na vědomí prodejny a distributoři. V Praze to ještě šlo, mimo Prahu to ale bylo mnohem těžší a v Brně mě dokonce málem z jednoho obchodu vyhodili, že prý mají zboží dost a nejsou zvědaví na nic nového,“ usmívá se dnes František Lomský.

Situace tak zpočátku nebyla zrovna příznivá. „Po roce jsem začínal být docela zoufalý, prodávali jsme možná jen ve dvaceti prodejnách v Praze a nebylo to na uživení. V té době si nás našel jeden začínající distributor zdravých potravin, firma SmartAD, ktera právě tehdy začala rozjíždět svůj byznys. Díky ní jsme se dostali do širšího povědomí a prodejny nás začaly stále více samy oslovovat,“ popisuje František Lomský.

Než došlo k obratu, nezažíval právě radostné chvíle. „Nejtěžší pro mě bylo udržet si víru, že se vše v dobré obrátí. První rok jsem žil z úspor, navíc mně nájemník mého mimopražského bytu přestal platit nájem a já byl v situaci, kdy se moje úspory na účtu blížily nule. I díky meditaci jsem se z toho nezbláznil,“ podotýká František Lomský.

Ve znamení Buddhy a jógy

Zrození firmy ve zdech kláštera do značné míry předurčilo způsob jejího fungování. Její zakladatel se snaží nejen podnikání, ale i přístup k životupropojovat s buddhistickou filosofií a jógovou naukou. „Snažím se žít v souladu s přirozenou lidskou etikou a praxí meditace vhledu, je neoddělitelný od mého podnikání, stejně jako od mých jiných aktivit. Stručně řečeno, jde o to chovat se tak, jak bych chtěl, aby se ostatní chovali ke mně. Nepovažovat se za pupek světa, kolem kterého se točí celý Vesmír, ale vnímat i potřeby ostatních,“ vysvětluje František Lomský. Produkování zdravých potravin za situace, kdy je většina zemědělství napojená na chemické postřiky a potravinářství na umělá barviva či konzervanty, je podle něj založeno na výběru kvalitních prvopěstitelů.

„Ty máme rozesety po celém světě. My již kupujeme hotové biocertifikované suroviny, takže tuto věc naštěstí nemusíme moc řešit. Partnery máme stabilní z řad lokálních dodavatelů a máme nastavenou dlouhodobou spolupráci. Z Indonésie dovážíme kokosový cukr, z Peru bereme lucumu a macu, z afrických zemí baobab. Kakao pro naši bio raw čokoládu pochází z Ekvádoru od tamních menších a středních pěstitelů, kteří produkují vysoce kvalitní místní odrůdu Arriba Nacional, která je mnohem kvalitnější než kakaové hybridy používané v levných čokoládách,“ zmiňuje František Lomský.

Firma tak může nabízet například takzvanou odrůdovou čokoládu. „Rád bych vzdal hold zemědělcům, kteří se bio produkci věnují, protože není lehké pěstovat plodiny bez použití všech chemických hnojiv či herbicidů,“ dodává František Lomský.

Čokoládu vozí i Švýcarům

V současnosti firma vyváží na Slovensko, v menší míře do Maďarska a Německa. „Takovou perličkou je, že naše vůbec první exportní zásilka čokolády šla do Švýcarska, tedy země, která byla průkopníkem ve výrobě čokolády,“ usmívá se zakladatel Iswari a pokračuje: „Nedávno nám přišla i malá zakázka z Číny, spíš na otestování trhu. Uvidíme, zda by tam mohl být o Iswari zájem. Čínský spotřebitel má zcela jiné stravovací návyky a preference než Evropané.“ V současnosti pro firmu export nepředstavuje velký podíl tržeb, včetně Slovenska dosahuje maximálně 25 procent.

Typického zákazníka společnosti představují lidé mladší a středního věku, z větší části ženy. „Jde tedy o tu část populace, pro kterou je přirozenou potřebou udržet si dobré zdraví,“ uvažuje František Lomský.  

Aby pomohl s osvětou v oboru, vydal nedávno o superpotravinách knihu. „Superpotravinám se někdy přisuzují až léčivé účinky. Na internetu se můžete u některých dočíst o jejich pozitivních vlivech téměř na všechno. Pořád se ale jedná o potraviny, byť s předponou ‚super‘. Jsou tedy hlavně obohacením jídelníčku a mohou nám dodat některé živiny, které obsahují v nadprůměrném, někdy skutečně velmi vysokém množství. Tyto hodnoty by ale měly být uvedené na balení těchto potravin a vycházet z laboratorních testů,“ zmiňuje František Lomský.

U mnoha výrobků na českém trhu však podle něj uváděné hodnoty neodpovídají skutečnému obsahu živin. „Bohužel dnes by se mohlo aktualizovat staré pořekadlo o papíru, že ne papír, ale ‚internet snese všechno‘,“ upozorňuje František Lomský.  

Další vývoj v potravinářství podle něj povede k výrobkům pro rychlou konzumaci, ale vyráběným s ohledem k životnímu prostředí. „Pokud bych se zaměřil na obor balených produktů zdravé výživy, tak vývoj jde jednoznačně k ‚ready-made‘ pokrmům, s nimiž nebudete muset strávit mnoho času v kuchyni. Dále pak k čerstvým chlazeným potravinám, jednoporcovým balením na cesty či do kanceláře,“ podotýká zakladatel společnosti Iswari.

Bezobalová budoucnost

Další trendem jsou podle něj bezobalové prodeje. „Jsem velký fanda bezobalových prodejen, které vznikají jak houby po dešti. Přeji jim co nejvíce zákazníků. Pokud se totiž rozhlédneme po běžném obchodě, je zřejmé, že plasty zcela zbytečně používáme tam, kde nejsou vůbec potřeba. Když to bez nich šlo do 50. let 20. století, nevidím jediný důvod, proč by nešly omezit v obchodech s potravinami i dnes,“ říká František Lomský.  

Naopak trochu skeptický je k obalům z bioplastů. „Kompostovatelné či biodegradovatelné sáčky či příbory podle mě bohužel zatím nepředstavují rozumnou alternativu, byť časem se to možná změní. Největší potíž je ta, že neexistuje technologie na jejich velkoobjemové zpracování, což znamená, že je dneska fakticky nelze kompostovat či recyklovat stejně jako klasické plasty. Naopak pokud se smísí s plasty, je jimi takový plastový odpad znečištěn pro další recyklaci,“ poukazuje František Lomský.  

Nedořešená je podle něj také případná budoucí výroba bioplastů. „Nepůjde to bez velkých monokulturních ploch obhospodařovaných chemicky a technikou na naftový či biopalivový provoz. Čili tak trochu řepka nebo palmový olej, verze číslo dvě. Uhlíková stopa u bioplastů tak nakonec může být paradoxně mnohem vyšší než u klasických plastů,“ dodává František Lomský.

Dalibor Dostál