Indie zkouší monetizaci státního majetku

Monetizace vybraného státního majetku Indie přinese státní pokladně zdroje ve výši, která dokáže nahradit rozpočtové zdroje potřebné pro celý sektor zdravotnictví a školství dohromady.

Na začátku vlády současného premiéra N. Módího v roce 2014 byla předložena představa co nejmenšího státu. Součástí této doktríny je i možnost privatizace státního majetku. V současné době k tomuto procesu přistupuje i proces monetizace státního majetku, tedy dvě formy, jak využívat státní majetek k příjmům do státního rozpočtu.

Jednak se stát může vydat cestou přímé privatizace podniků patřících indickému státu, a to buď přímým prodejem soukromým vlastníkům, nebo prodejem části firem ve formě akcií či jiných vlastnických podílů. Nicméně je zde i další cesta, kdy majetek státu nadále zůstává v jeho vlastnictví, ale je pronajat nebo jde o formu podobnou leasingu, kdy stát majetek nevyužívá, ale nechá na něm fungovat soukromou firmu.

Monetizace je v současné Indii velkým tématem, protože do hry se dostávají velmi zajímavé podniky a majetek. Odhadovaný příjem státu se pak má rovnat objemu rozpočtu sektorů zdravotnictví a vzdělávání. Státní subjekty by byly dávány soukromým provozovatelům na 15 až 30 let.

Které podniky jsou připraveny k přímému prodeji? Předně se jedná o národního leteckého přepravce Air India, o kterého se uchází ve výběrovém řízení dvě společnosti: Tata Group a SpiceJet; v posledních dnech se mluví i o pojišťovacím gigantu LIC, který ale zatím nabízí k prodeji 20 % svého podílu, zatímco letecký přepravce prodává veškerý majetek. Do procesu monetizace by měly být nabídnuty podniky z oblasti infrastruktury-v nabídce je možnost provozovat až 26 tisíc kilometrů dopravních cest. Velké nabídky přichází v železniční dopravě: až 400 vlakových stanic bude moci ekonomicky využívat a státu za to platit budoucí zájemci; až 5 % kapacity osobní vlakové přepravy je také v nabídce. Dále se připravují nabídky přístavů-zde je možné vstoupit do 31 projektů, v těžebním průmyslu je to dokonce 160 projektů, které za úplatu budou moci provozovat soukromí provozovatelé.

Nabízené projekty ze strany indické vlády jdou i do energetiky, skladového hospodářství nebo provozování sportovních objektů. Bývalý zástupce předsedy vládní plánovací komise Singh Ahluwalia říká, že by se měly provádět obě formy, tedy privatizace i monetizace, jelikož se neví, která forma se projeví jako lepší, efektivnější. Samozřejmě, že proces privatizace představuje složitější komplex otázek a úkonů, dochází při něm k převodů nehmotných i hmotných statků, včetně nemovitostí. Zatímco pronájem například na dobu 30 let sebou v porovnání nese méně úkonů, ale na druhé straně případný příjem do státní pokladny nemusí být jistý. Lze se však poučit na příkladech států Severní Ameriky, kde státy pronajímají přístavy, letiště i celou dálniční síť, také Evropa a Austrálie má dostatek pozitivních zkušeností.

Celkem bylo identifikováno 13 oblastí, které budou nabízet příležitosti; stát ale zůstane vlastníkem a výběr jednotlivých zájemců bude probíhat výběrovým řízením. Vláda nabízí pouze projekty, které již fungují, ale výnos není pro státní kasu zatím optimální. Pochopitelně na nabídky již reagují bankovní instituce a prohlašují, že jsou velmi přístupné k úvěrům pro zájemce o zmiňované projekty.

Celý proces není ani v Indii novinkou, například společnost Macquarie od roku 2018 provozuje síť dálnic; od roku 2004 běží i pronájem dálnice Mumabí-Puna firmě IRB na dobu 15 let. Novinkou je tedy především rozsah, k jakému současná vláda přistupuje. Zatím se jeví forma pronájmu jako velmi vhodná a zcela určitě přinese nové příležitosti pro investory.

Zpracoval kolektiv pracovníků zahraniční kanceláře CzechTrade Indie.
Zdroj: www.indiatoday.in




• Témata: Ekonomika ve světě
• Teritorium: Asie | Indie | Zahraničí