Do popředí se dostávají i debaty o opomíjených odsolovacích zařízeních či čističek odpadních vod. Nedostatek vody v Itálii již není pouze mimořádnou událostí, a proto je třeba jednat rychle. Například v roce 2022 utrpělo kvůli suchu zemědělství v Itálii škody ve výši 6 miliard eur.
„Odsolovací zařízení jsou technologicky složitější, dražší a mají větší dopad na životní prostředí než tradiční systémy čerpání vody z jezera, ale v současném i budoucím klimatickém scénáři se jeví jako zajímavé řešení, navíc vhodné pro řízení sezónních odběrových špiček, například v některých turistických oblastech v jižní Itálii či na ostrovech“, poznamenává Massimiliano Bianco, generální ředitel společnosti Suez Italia, která aktuálně staví na ostrově Elba odsolovací zařízení s kapacitou v plném provozu v příštím roce 80 litrů za sekundu.
ExportMag.cz: Namíchat si müsli po svém? „Zábavné pochoutky“ firmy Mixit uspěly i ve světě
Další odsolovací zařízení by mělo vzniknout v jihoitalském Tarantu. Stavba by měla být největším odsolovacím závodem v zemi s potenciálem 55 400 metrů krychlových odsolené vody denně. Pro srovnání podobné závody v Izraeli či na Blízkém východě mají denní kapacitu 300 000 až 600 000 metrů krychlových. Každopádně o podobná zařízení má zájem i region Veneto či město Janov.
Povolovací postupy pro stavbu těchto závodů jsou díky nové vyhlášce vlády zjednodušeny. Mohlo by tak záhy dojít k rozvoji nového průmyslového dodavatelského řetězce. V Itálii totiž funguje pouze 12 závodů a všechny jsou malé (s výjimkou jednoho průmyslového areálu v Cagliari, který slouží rafinérii Saras). Jejich denní produkce je kolem 290 milionů metrů krychlových vody. Španělsko jako evropský lídr produkuje ve svých 765 závodech 2,2 miliardy metrů krychlových vody denně.
I přes vysoké investice do odsolovacích zařízení a vyšší náklady na spotřebu odsolené vody je nutné přihlédnout ke škodám, které nedostatek vody způsobuje v průmyslu a zemědělství, nemluvě o možných sociálních důsledcích. V Itálii je to především výhodné řešení na menších ostrovech, kde se zásobování uskutečňuje přepravou v cisternách, které zdražují vodu až na 10-15 eur za kubík, oproti 2-3 eurům za kubík vody vyrobený osmózovým odsolovacím zařízením.