O tom, proč nestačí jen zavádět IT systémy, ale je nutná skutečná transformace myšlení a řízení, debatovali Eva Pavlíková, vrchní ředitelka sekce IT na Ministerstvu pro místní rozvoj, Jan Havlík, bývalý vyjednavač EU Digital Services Act, a Pavel Ohnoutka, expert na transformaci firem.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

• 00:41 – Proč se bavit o digitalizaci (a proč je to dnes „transformace“)
• 03:39 – Jak si stojí Česko v EU (DESI): silné a slabé stránky, proč narážíme na nedůvěru
• 10:49 – Bariéry ve veřejné správě (lidé, priority, rozpočty)
• 18:52 – Proč chybí transformační lídři a co s tím (role AI, metody)
• 26:25 – Proč je důležitá komunikace státu a firem
• 29:28 – Realita firem: kolik je „zdravé“ digitalizace a kde se láme ROI
• 36:36 – Jak může stát pomoci firmám (veřejné zakázky, sandboxy, vzdělávání)
• 43:12 – Má smysl vytvořit „index digitalizace“ firem/společnosti?
• 51:08 – Inspirace: Estonsko a spol. vs. česká mentalita a konsensus

Zpět na začátek

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

„Slovo digitalizace bych nejradši zakázala,“ říká Eva Pavlíková. „Běžnému občanovi je to úplně nesrozumitelné. Jeho zajímá, jestli jednoduše komunikuje se státem. To znamená, jestli z pohodlí domova je schopný vyřídit si cokoliv během dvou minut.“ Podle Pavlíkové je digitalizace především příležitostí, jak zjednodušit procesy a šetřit veřejné peníze.

Také Pavel Ohnoutka upozorňuje, že samotné zavádění systémů už nestačí: „Digitalizace už dávno není o implementaci systémů, ale o změně lidského chování, procesů a datových struktur. My tomu dnes říkáme transformace.“ A dodává, že ve srovnání s Německem nebo Blízkým východem jsou české firmy stále pozadu. Úroveň jejich digitalizace se podle dat pohybuje jen kolem 25 až 30 procent.

Stát brzdí lidé, rozpočty i politická setrvačnost

Podle Pavlíkové zůstává velkou slabinou státní správy nedostatek expertů i nepochopení IT jako strategické priority. „Politici, kteří přicházejí na ministerstva, často s technologií nemají zkušenosti. Když už se IT stane prioritou, narážíme na problém investic a lidských kapacit,“ popisuje.

Jan Havlík k tomu dodává, že česká ministerstva trpí podprůměrným počtem úředníků a nízkým finančním ohodnocením odborníků: „IT specialisté mají ve státě o 40 až 60 procent nižší plat než v soukromé sféře. Lidé, kteří dělají ve státní správě, jsou dost často srdcaři.“ Problémem je i politická neochota jít do hloubky. Ministři mají málo času seznámení se s ministerstvem a změny často končí u symbolických opatření typu „vyhodíme tři procenta úředníků“.

Firmy narážejí na rezistenci i chybějící strategii

Ani soukromý sektor nemá vyhráno. Podle Ohnoutky končí až 70 až 85 procent transformačních projektů neúspěšně. „Bez podpory vedení, jasné strategie a pochopení lidí to prostě nejde. Mnoho firem žádnou transformační strategii vůbec nemá,“ říká. Největší překážkou je podle něj rezistence zaměstnanců vůči změnám. Proto musí být transformace řízená shora a spojená s vysvětlováním, proč má smysl.

Eva Pavlíková souhlasí, že ochota ke změně je v Česku nízká. „Jako národ máme malou chuť k celoživotnímu vzdělávání. V tom, že se musíme neustále učit a měnit, pořád zaostáváme,“ dodává.

Umělá inteligence jako urychlovač i pomocník

Diskutující se shodli, že umělá inteligence může pomoci nejen zrychlením procesů, ale i přenosem know-how. „Vyvíjíme aplikaci, která povede úvodní rozhovory, vytěží procesy a vytvoří úvodní transformační road mapu. To, co dnes trvá šest týdnů, zvládne za dva,“ popisuje Ohnoutka.

Jovanovič: Chceme, aby byl SIC hybatelem inovačního ekosystému v regionu

Podle Pavlíkové je přínos AI i v tom, že umožňuje laikům aktivně pracovat s technologií: „AI nám dává fantastickou možnost v tom, že jednotlivec, i když není ajťák, tak se v nějaké podobě dokáže s technologií bavit a dokáže mít tu technologii pod kontrolou. Už to není o IT oddělení, které drží know-how, ale o uživatelích, kteří technologii rozumějí a chtějí ji ovládat.“

Spolupráce je klíčovým faktorem

Klíčová je podle všech účastníků lepší komunikace mezi státem, byznysem a občany. „Vědci si stěžují na to, že firmy nepřicházejí s dobrými nápady. Úředníci říkají ‚nemáme na to peníze, firmy za námi nepřichází s ničím, co si můžeme dovolit‘, a firmy říkají, že stát nefunguje,“ shrnuje Havlík. Pavlíková dodává, že by pomohlo, kdyby lidé „cyklovali mezi sektory“ a učili se chápat, že svět nekončí hranicí jejich úřadu nebo firmy.

Pavel Ohnoutka vidí inspiraci i v byznysu: „Transformace firmy i úřadu je vlastně identická. Potřebujeme vysvětlit, proč se změna děje, jak pomůže a jaký dopad bude mít.“

Inspirace ze severu: konsenzus místo festivalu průměrnosti

Jako vzor fungující digitální transformace zmiňují Estonsko a Skandinávii. „Estonci si prostě sedli ke stolu a řekli si: tohle je naše realita, tak co si vybereme, v čem chceme být nejlepší? Rozhodli se pro excelenci a pro e-government,“ připomíná Havlík.

Jde tedy o otázku ochoty ke konsenzuální dohodě, jak mezi politickými stranami mezi sebou, tak mezi státem a firmami, co bude naše silná stránka. Česká společnost podle něj trpí spíš „festivalem průměrnosti“ a strach z vedoucí role nás brzdí.

Propojit světy, být transparentní a vést s vizí

Na závěr se všichni shodli, že Česko potřebuje větší propojení státu, firem a občanů. Pavel Ohnoutka zdůraznil nutnost spolupráce, lepší komunikace a jasné vize, která obnoví důvěru v digitalizaci.

Eva Pavlíková za klíčové považuje transparentnost a inovace. MMR podle ní musí jít příkladem, otevřeně komunikovat a ukazovat výsledky, například díky programu pro etické hackery.

Jan Havlík zdůraznil, že bez silného leadershipu a promyšleného řízení do detailu se transformace nikam neposune a že úspěch závisí na schopnosti spojit všechny aktéry kolem společného cíle.