Logistika prochází zeštíhlením



Fenomén štíhlé výroby na sebe postupně navázal i štíhlou administrativu či štíhlý vývoj a v komplexní celek jej uzavírá štíhlá logistika. V této podobě se lean enterprise šíří byznysovým prostředím bez ohledu na segment. Logistika se ovšem stává stejně významným prvkem jako výroba. Ne-li významnějším.

Ještě nedávno se mělo za to, že vrcholem moderní logistiky jsou takzvané milk run, které zrodila paradoxně stará dobrá Anglie svými svozy čerstvého mléka od sedláků do mlékáren. Jejich podstata byla prostá – přesně určená trasa, přesně určený čas, distribuce produktů spojená s distribucí prázdných obalů. Japonsko a jeho Kanban však britskou úroveň ještě překonávají. Principem zítřejších podniků je bezzásobová výroba. Výroba začíná až ve chvíli, kdy je doručena dodavateli objednávka. Končí tak výroba na sklad, eliminují se špatné prognózy trhu. Co to znamená pro logistiku? Maximální důraz na pružnost a dodávky v určeném čase, který ovšem není předem dán.

Dynamicky generované požadavky znamenají, že logistika se stále více stává sofistikovanou službou, jejíž parametry neurčuje již logistická firma, ale výrobní či obchodní podnik. Bezzásobová výroba i obchod vyžadují dokonalé sladění všech potřebných dodávek i subdodávek a nastolují pro interní procesy standard just-in-time či just-in-sequence. Mimochodem, i model JIT má domov v Japonsku a zároveň nese britskou stopu – přišel s ním Kiichiro Toyoda, zakladatel koncernu Toyota, a impulzem mu byla vlastní britská příhoda se zmeškaným vlakem.

Lokální vazby

Výhody modelů, které minimalizují zásoby a kladou důraz na efektivní výrobu s dodávkami v čase potřeby na základě reálných objednávek, jsou zřejmé a je jedno, jestli jim říkáme just-in-time, just-in-sequence, milk run nebo kanban. Dva základní rysy mají všechny. Limitující je ovšem dopravní infrastruktura a stále významnější je schopnost obsluhovat dokonale lokální prostor.

Vazby mezi konečným producentem a jeho dodavateli se zpravidla zkracují, logistické společnosti na sebe přebírají obrovské závazky, protože jejich výpadek obvykle znamená značné ztráty ve výrobě. Těmto podmínkám se přizpůsobují i navazující prvky výrobního řetězce, kupříkladu pojišťovny. Rozhodující už není potenciál, ale schopnost potenciál skutečně efektivně a kvalitně a také šetrně využít. K byznysovým požadavkům totiž nově stále častěji přistupují i požadavky environmentální.

Technologie zítřka

Prioritou je čas, což je prvek dvojrozměrný. Jde nejen o rychlost, ale také o přesnost, což zcela mění prostředí ještě nedávno formované standardy. Standardem dneška totiž je být specifický. A specifická výroba představuje specifické podmínky také pro logistiku. Základem logistiky třetího tisíciletí se stávají pružnost řízení a nové technologie, které ji bez problémů dokážou zužitkovat. Autonomní systémy lokálního doručování jsou sice budoucností, ale překladiště a předsunuté sklady, které jsou dnes běžným vybavením logistických operátorů, budou zítra jejich nezbytnou podmínkou. Trend výroby na vyžádání napříč segmenty přichází k přepravcům s potřebou ještě kratší reakční doby, než jakou dnes představují odvolávky, které se v automobilovém průmyslu pohybují už i v desítkách minut.

Podobné nároky klade na logistiku boom elektronického obchodu, jenž vede ke stlačení dodacích termínů pod hranici 24 hodin a patrně není daleko doba, kdy realitou budou dodávky JIT ke koncovému zákazníkovi. E-commerce segment se obejde bez prodejen a bez prodavačů, neobejde se bez skladů a dokonale fungující logistiky. A bez dokonalých informačních systémů s detailním sledováním zásilek, které budou propojovat všechny tři roviny byznysu – výrobu, obchod i logistiku.

Doprava 2018+

V polovině října loňského roku hostil TOP Hotel Praha celostátní konferenci o dopravě, která si vytkla za cíl u příležitosti stého výročí vzniku Československa formulovat vize i stěžejní problémy tuzemské dopravy. Konference, pořádané společností Comenius, se zúčastnilo více než sto zástupců všech druhů české dopravy, reprezentantů státní správy a samosprávy, akademické obce i dodavatelského průmyslu – ti se ve čtyřech panelech věnovali problematice železniční, vodní, letecké a silniční dopravy.

V oblasti železniční dopravy se čeká netrpělivě na plnou liberalizaci a připravují se nejen České dráhy, které investovaly do nákupu a modernizací již přes 40 miliard korun. Nutností ovšem je dobudování koridoru s parametry evropských železnic a pak také odbavovací systém, který by cestujícím umožnil komfort cestování s jedinou jízdenkou i při kombinování přepravců.

Silniční a dálniční síť je téma trvale přítomné, páteřní silniční síť krajů a regionů, tedy kvalitní silnice II. a III. třídy, jsou pro průmysl nenahraditelné. Vzhledem k jejich neuspokojivému stavu je však prioritou nastavení podmínek pro financování investiční výstavby, modernizací i údržby. Podobné úkoly čekají rezort dopravy, i pokud jde o dálnice a silnice I. třídy, další nezbytností je také restrukturalizace ŘSD a kvalitativní změny v celém systému modernizace a budování dálniční sítě a sítě rychlostních silnic.

Letecká doprava, která je dlouhodobě na vzestupu, se bude muset vypořádat legislativně i provozně s integrací dronů do standardních provozních systémů, což ovšem není problém pouze český, ale celosvětový.

Velké diskuze vyvolává i lodní doprava, v Česku dlouhodobě podceňovaná, ačkoliv všechny významné evropské státy disponují sítí průplavů a vodních cest a projekt vodního díla Dunaj-Odra-Labe je rozestavěn již desítky let, přičemž proinvestovány byly stovky miliard.

Vedle komfortu a kvality v oblasti přepravy osob se všechny druhy dopravních cest musí připravit na obrovský nárůst poptávky služeb, který je dán rozvojem e-commerce a obecně významnou změnou spotřebitelských návyků a zvyšováním nároků. Tyto změny si důrazně říkají nejen o rozvoj kapacit dopravní infrastruktury ve všech oblastech, ale především o jejich spolupráci, která dokáže snižovat environmentální zátěž i balancovat nerovnoměrnost přepravních toků i regionální přepravní kapacity.

Pro plné využití kombinované přepravy, která přináší značnou synergii, je překážkou zásadní nespolupráce výrobců i provozovatelů vozidel s vlastníky a správci infrastruktury. Bez ní nikdy nebude doprava umět využít potenciál nových informačních a telekomunikačních technologií.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban