Loučni se povedl zázrak. Zámek obklopený labyrinty dostihl po pár letech Karlštejn



Zámek Loučeň ještě před čtvrt stoletím znali snad jen obyvatelé stejnojmenného městečka. V současnosti patří k nejznámějším památkám Středočeského kraje. Za touto neuvěřitelnou proměnou stojí Kateřina Šrámková, která za záchranu a oživení zámku získala ocenění Výjimečná podnikatelka v rámci posledního ročníku soutěže Ocenění českých podnikatelek.

„Nikdy dříve jsem se nezajímala o historii, práce a brigády v cestovním ruchu pro mne byly nezajímavé, a s tím vším, do čeho jsme se s bývalým manželem pustili, jsme měli nulové zkušenosti. Působila jsem jako daňová poradkyně, měla jsem lukrativní zahraniční klienty podnikající v Praze a vedla jsem velkou advokátní kancelář jako provozní ředitelka,“ popisuje Kateřina Šrámková čemu se věnovala, než s manželem shodou náhod narazili na loučeňský zámek.

„My jsme žádný zámek nehledali, on si v podstatě našel nás. Zprostředkovaně, přes naše známé, kteří nás na Loučeň pozvali v roce 1999 na grilování k nim na chalupu. Tady jsme se dozvěděli, že je v obci zámek, a že ho stát prodává. Ze zvědavosti jsme jej ještě ten stejný den okoukli, a byli jsme mile překvapeni, zejména velikostí celého areálu. Podmínky aukce byly zajímavé, tak jsme to zkusili jako investiční záměr,“ konstatuje Kateřina Šrámková.

Na začátku pomohla Evropská unie

V roce 2000 manželé zámek odkoupili a začali s jeho využíváním. „Na začátku jsme objekt zkusili provozovat v tom stavu, v jakém jsme jej převzali, abychom nemuseli dotovat jeho běžný provoz. Byl se zaměstnanci, s fungující infrastrukturou. Následně vznikl záměr jeho přeměny v turistickou destinaci, a ten se realizoval během let 2005 až 2007 s pomocí dotace ze strukturálních fondů, tedy zhruba dva roky,“ pokračuje Kateřina Šrámková.

Právě toto období pro ni bylo velmi náročné. „Upřímně, nejhorší bylo udržet rozpočet v limitu, který jsme na to měli. Na takové stavbě se vždy ukáže něco, s čím na začátku nepočítáte. Jeden z architektů mi kdysi řekl, že žádná stavba neskončí v termínu a v rozpočtu, se kterým se do toho jde. My jsme to s pomocí odpočtů za méněpráce dokázali,“ podotýká provozovatelka zámku. Stavba s rozpočtem přes 100 milionů korun tak nejenže skončila v termínu, ale navíc s úsporou zhruba 4 procenta původního rozpočtu.

Bez evropské dotace by přitom záchranu památky nebylo možné financovat. „Zámky vznikly historicky jako rezidenční sídla aristokracie, a byly financovány z výtěžku rozsáhlých panství či později průmyslových podniků. Rovněž tak jejich rekonstrukce, či dobové přestavby. My žádné takové panství za sebou nemáme, a zdroje získáváme tam, kde jsou v dnešní době k dispozici pro jakoukoli jinou investici. Bez dotačního titulu by to řešitelné v našem případě nebylo,“ oceňuje Kateřina Šrámková možnost financování.

Na vše dohlížela sama

To, že se dvouletý projekt podařil, mělo jednu hlavní příčinu. „Dnes vím, že se to povedlo díky tomu, že klíčové aktivity jsem si řešila sama osobně: sepsala jsem žádost o dotaci, vypracovala podnikatelský záměr a obešla snad všechny banky, abychom získali úvěr. V průběhu stavby jsem lodičky z kanceláře na Václaváku vyměnila za holínky a zateplenou vestu, dělala jsem si sama projektového manažera a dokázala jsem všechny kolem sebe pobláznit, abychom včas otevřeli,“ vzpomíná Kateřina Šrámková.

Původně měla vizi, že se po skončení rekonstrukce vrátí zpět ke své pražské kancelářské práci, ale nedokázala se už od zámku odpoutat. „Považuji jej za své páté dítě, které se dožaduje pravidelné péče. A tak jako jsem se naučila být matkou, naučila jsem se být zámeckou paní. Svůj čas si musím zorganizovat tak, abych to všechno stihla. Mám radost, když vidím, že zámek prospívá, a že jsme v místě, kde dříve nebyl žádný turistický ruch, dokázali vytvořit vyhledávanou turistickou destinaci,“ pochvaluje si Kateřina Šrámková. Současnou náplň zámku s manželem připravovali již před zahájením rekonstrukce. „Sbírala jsem inspiraci po celé Evropě. Nikde jsem nenašla koncept, který by šlo pouze okopírovat, náš záměr tedy vznikl jako naprostý originál,“ zdůrazňuje provozovatelka zámku.

Návštěvnost jako odměna

O tom, že výsledná podoba a viditelná forma propagace zámku návštěvníky zaujala, svědčí i to, že se před časem v návštěvnosti dostal hned za Karlštejn. „Naši práci děláme tak, jak nejlépe umíme, a odměnou nám jsou čísla návštěvnosti. Nikdy jsme si nestanovili cíl dostat se hned za Karlštejn‘. Pochopitelně, tato pozice nás velmi těší. Znamená to nepolevovat a snažit se návštěvníky přilákat každý den v roce. Momentálně se snažíme o nejlepší mimosezonní návštěvnost v naší historii,“ zmiňuje Kateřina Šrámková. Přestože návštěvníky lákají i historické interiéry památky, do popředí zájmu se dostal především díky unikátnímu labyrintáriu, tedy bludištím v zámeckých zahradách.

I když ani rozsáhlá a nákladná rekonstrukce zámku nebyla snadná, podle Kateřiny Šrámkové je rozhodně náročnější samotný provoz. „Rekonstrukce, byť rozsáhlá, je běh metodou start-cíl, při kterém znáte zhruba délku a nerovnosti terénu. Následný provoz se jeví tak, že běháte stále dokola na běžeckém ovále kolem čtyř ročních období, nesmíte povolit v tempu, a víte, že tam budete běhat do nekonečna,“ upozorňuje Kateřina Šrámková.

Generační výměna

Aby udrželi pozornost návštěvníků, musí v Louční stále přicházet s něčím novým. „Produkt, který nabízíme, je již vybudovaný. My ale musíme inovovat prostředí, ve kterém ho nabízíme, stejně tak jako způsoby, kterými s našimi zákazníky komunikujeme. Musíme vnímat potřeby našich návštěvníků a hostů, které se evolučně i generačně vyvíjejí, a musíme jim vyjít vstříc,“ konstatuje provozovatelka zámku.

Na úvahy, zda jednou provozování zámku převezme některé z jejích čtyř dětí je podle ní ještě brzo. „Moje děti jsou stále ještě ve vzdělávacím procesu, a budoucnost ukáže, zda se budou chtít profesně zapojit i zde. Nechávám to na jejich svobodném rozhodnutí, stejně tak jako to bylo mým svobodným rozhodnutím. Na své práci miluji to, že mi nikdo nic nediktuje, a nehodlám diktovat ani mým dětem,“ uzavírá Kateřina Šrámková.

Dalibor Dostál