Kolumbie má ve fázi vývoje nebo výstavby 291 projektů na výrobu obnovitelné energie za více než 33 miliard dolarů. Z toho 270 projektů v hodnotě zhruba za 32 miliard dolarů se nachází ve fázi počátečního plánování a 21 projektů za zhruba jednu miliardu je ve výstavbě. Tyto údaje nezahrnují vodní elektrárny, ačkoliv představují přes 70 % celkové produkce elektřiny v zemi.
Celková kapacita výroby obnovitelné energie v Kolumbii vzrostla za loňský rok o 70 %. Díky tomu, že došlo k dokončení série projektů solárních elektráren v oblasti severu a středu země.
Podle oficiální zprávy Asociace obnovitelných energií SER Colombia v roce 2023 rozběhlo 25 projektů s kapacitou 208 MW. Dohromady s těmito projekty vyrábí Kolumbie v současné době 504 MW energie z obnovitelných zdrojů (hydroelektřina není zahrnuta), což představuje 2,5 % kapacity země. Na těchto údajích se podílí 51 továren na solární energii, větrnou energii a biomasu, ve 13 departamentech země.
ExportMag.cz: Kostarika vstoupila mezi nejvyspělejší země. Nesrazil ji ani obří útok ruských hackerů
President Gustavo Petro prosazuje ustoupení od fosilních paliv. V plánu na rok 2024 je uvedení do pohybu 22 projektů, které společně vyrobí 1200 MW obnovitelné energie. Tím vzroste kapacita solárních a větrných elektráren a biomasy o více než dvojnásobek. Okolo 83 % těchto budoucích plánů se nachází v karibských departmentech Atlántico, Cesar, Córdoba, Sucre, Magdalena a Bolívar.
Bohužel vše není tak růžové, jak vypadá a aktuální situace na trhu obnovitelných energií v Kolumbii komplikuje zejména byrokracie. Téměř polovina solárních a větrných projektů, které měly začít fungovat v průběhu příštích dvou let, je zpožděných a bude muset požádat o prodloužení smluvených termínů. Ze sto devatenácti projektů obnovitelných energií (hydroelektřina není zahrnuta), které by měly být uvedeny do provozu v letech 2024 a 2025, je zhruba 46 % pozastavených z důvodu chybějících povolení – jak kvůli stránce technické, tak i kvůli dopadu na životní prostředí.
Dalším důvodem zpoždění projektů jsou špatná komunikace, pomalá administrativa vládního sektoru, neplnění smluvených termínů ze strany státních institucí a nedostatečná modernizace schvalovacích procesů. V průměru zabere jen počáteční fáze menšího projektu okolo tří až šesti let, což činí z celkové realizace běh na hodně dlouhou trať.