Video + podcast

Odpady? V Maďarsku jsme nedokázali podnikat eticky, proto jsme trh opustili, říká Mojmír Jiřikovský ze společnosti JRK

Zpočátku prodávali jenom kompostéry. Postupně ale zjistili, že z hlediska zlepšování způsobu, jakým nakládáme s odpady, má největší potenciál a také dává největší smysl spolupráce se samosprávami.

Dnes má společnost JRK své kanceláře v několika českých městech, kromě toho působí také na Slovensku, a poskytuje jejich představitelům v oblasti odpadového hospodářství odborné poradenství. Co všechno tento způsob podnikání obnáší a jaká jsou jeho hlavní specifika v rozhovoru pro BusinessInfo.cz přibližuje Mojmír Jiřikovský, jeden za zakladatelů a současně jednatel firmy.

Obsah videa

Odkaz se otevře v novém okně na příslušném místě.

Zpět na začátek

To nejdůležitější, co v rozhovoru zaznělo

Počátky společnosti JRK

Mojmír Jiřikovský, je jeden ze tří zakladatelů firmy JRK, která se už od roku 2012 snaží vylepšit zacházení s odpadem v České republice. Během studia se všichni tři zakladatlé věnovali práci ve studentské organizaci AIESEC, díky které se poznali s různými firmami v regionu. Jednou z těchto firem byla firma, která se zabývala výrobu kompostérů. To byl první produkt, který začali prodávat.

Zpočátku moc nevěděli, jakým způsobem jej prodávat, jestli přes internet nebo přes velkoobchod. Ale postupně zjistili, že největší potenciál nabízí spolupráce se samosprávami, obcemi a městy. S jejich pomocí distribuovali kompostéry mezi obyvateli příslušných obcí a měst.

Spolupráce se samosprávami

Přibližně po pěti letech podnikání orientovaném pouze na prodej si uvědomili, že samotným prodejem problematice odpadové hospodářství nepomáhají, respektive, že řeší jen velmi úzkou část problému.

JRK

Poté, co si nastudovali problematiku odpadového hospodářství, zkoumali, jak řeší situaci s odpady v zahraničí. Zjistili, že například v Itálii vzniká méně odpadu na osobu než v České republice. Dnes obcím a samosprávám poskytují především poradenství v oblasti odpadového hospodářství.

Mojmír Jiřikovský tvrdí, že není vhodné řešit tuto problematiku nějak razantně, ze dne na den. Uvedené příklady ze zahraničí potvrzují, že postupné změny tvrající klidně i patnáct let, jsou pro obyvatele přijatelnější. Na změny si zvykají postupně. Tento postup doporučují i samosprávám.

Společnost JRK má pobočky v Praze, Brně a Ostravě, regionální manažery mají také v Jeseníku a Českých Budějovicích. Pro úspěch je podle Mojmíra Jiřikovského důležité, být nablízku zákazníkovi. Obce a města jsou pro firmu JRK solidním partnerem, hlavně z pohledu finanční stability.

Na druhou stranu samosprávy nejsou zvyklé nakupovat služby, ale situace se v posledních letech se mění. Mojmír Jiřikovský tvrdí, že přibývá obcí a měst, které jsou ochotné zaplatit za know-how anebo služby. Zejména pokud expert přináší myšlenky, které uspěly v zahraničí.

JRK

Pro mnoho lidí začíná být důležitejší samotné životní prostředí a ekonomickou část vnímají až jako druhotnou. Na úrovni samospráv se ale společnsot JRK stále setkává s jistým ekonomickým pragmatismem, tedy s lidmi, kteří chtějí životní prostředí zlepšit, ale chtějí vědět, zda je to ekonomicky možné. Proto je zásadní navrhnout řešení, které je pro samosprávu v horizontu dvou tří let finančně únosné.

Činnost firmy JRK tvoří podpora komunikace mezi samosprávou a občany, spolupráce na evidenci odpadů, kdy digitalizují odpadové hospodářství, aby se mohl zákazník do budocuna rozhodovat, jak nasměřuje své řešení odpadu.

Přebírají také osvědčená řešení ze západní Evropy. Například s městem Kolín pracují na dokumentu Road Map, kde navrhují směřování celkového odpadové hospodářství do budoucna.

Expanze do zahraničí

Společnost JRK podnikala kromě České republiky a Slovenska také v Maďarsku. Tamější trh ale museli opustit, protože nedokázali podnikat eticky v souladu se svým přesvědčením. Jak popisuje Mojmír Jiřikovský, tehdejší tencence spěly k vytvoření monopolu jedné firmy, která by byla hlavním dodavatelem techniky a produktů pro obce a města.

Zcela se tam vytratila svobodná pravidla hry a zdravá konkurence. S ničím podobným se v Česku a na Slovensku nesetkali. Nyní se firma JRK zaměřuje na zdokonalení své činnosti a další expanzi zatím naplánovanou nemá.

Oproti Německu platíme nízké poplatky za skládkování

Důvod, proč v Česku stále používáme skládky, vidí Mojmír Jiřikovský především v nízkém poplatku za skládkování. Oproti státům západní Evropy má Česká republika v této oblasti legislativy stále co dohánět. Přestože je u nás myšlenka třídění odpadů a recyklace velmi rozvinutá, stále nedosahujeme tak dobrých výsledků.

Skládkovací limity | JRK

Čím vyšší tento poplatek bude do budoucna, tím více se nám vyplatí investovat do technologií, recyklace a dalších možností, jak inteligentněji zacházet s odpadem, než ho jen dát na skládku.

Konkurence v oblasti životního prostředí roste

Téma životního prostředí je v současné době velmi aktuální. Narůstá počet start-upů v této oblasti a stále více lidí z jiných oborů, například v bankovnictví, přechází do firem, které se věnují dané problematice. Tím pádem se zvyšuje konkurence, protože přibývá nápadů, řešení či různých přístupů, které jsou opravdu často velmi rozdílné.

Mojmír Jiřikovský poukazuje na to, že se prostředí během deseti let jejich podnikání velmi otevřelo novým možnostem a není tak zkostnatělé.

Zpět na začátek

Přepis rozhovoru Martina Ziky s Mojmírem Jiřikovským z JRK

Martin Zika: Ve studiu Exportního zrcadla je dnes se mnou pan Mojmír Jiřikovský, jeden ze tří zakladatelů firmy JRK, která se už od roku 2012 snaží vylepšit zacházení s odpadem v České republice. Spolupracuje přitom s obcemi a městy, ve kterých má regionální kanceláře a také regionální týmy manažerů. Pane Jiřikovský, dobrý den.

Mojmír Jiřikovský: Dobrý den.


MZ: Přijde mi zajímavé na úvod zmínit nebo krátce se vrátit k začátkům vašeho podnikání, protože když jsem si o tom zjišťoval informace, tak jsem narazil na takové ty klasické situace, kdy jste už byli téměř rozhodnutí to vzdát. Museli jste manuálně pracovat, abyste se uživili atd., tak jestli můžete ty nelehké začátky trochu přiblížit.

MJ: Určitě. Začalo to už při studiu. Všichni tři jsme studovali na moravských vysokých školách a při studiu jsme se věnovali práci ve studentské organizaci AIESEC, díky které jsme se poznali s různými firmami v regionu, ve kterém jsme studovali. Jednou z těch firem byla firma, která se zabývala výrobu kompostérů. To byl první produkt, který jsme začali prodávat a v začátcích naše úloha byla zaměřena na prodej tohoto produktu, kompostéru.

Upřímně, my jsme na začátku ani moc nevěděli jakým způsobem to budeme prodávat, jestli přes internet, nebo přes nějaký velkoobchod. Ale postupně jsme zjistili, že největší potenciál asi i největší naplnění vidíme ve spolupráci se samosprávami, obcemi a městy. S jejich pomocí jsme na začátku distribuovali tyto kompostéry mezi obyvateli v těch příslušných obcí a měst.


MZ: Nebylo to tedy úplně jednoduché, ty začátky, jak jsem správně pochopil.

MJ: Já už teď říkám, že jsem hrozně rád, že jsem to zažil, ale znovu už bych to asi nechtěl zažít, v té stejné formě, protože jsme začínali s kontokorentem od ČSOB a neměli jsme žádné peníze na rozběhnutí toho podnikání. Typicky jsme pracovali ve třech, ale té práce bylo mnohem víc, než by asi bylo únosné pro tři lidi, takže bylo to super. Určitě nám to hodně dalo i vzalo, ale myslím, že jednou za život mi to osobně stačilo.


MZ: A vzpomenete si třeba na nějaký impuls, pokud nějaký byl, kdy se to překlopilo a začali jste mít pocit, že to konečně začíná nabírat nějaké reálné obrysy, že to začíná fungovat?

MJ: Úplně přesně si to nepamatuji, ale myslím, že to přišlo ve chvíli, kdy jsme se začali zlepšovat v prodeji. Já musím přiznat, že na začátku jsme byli orientováni hlavně na prodej, takže když ten počet prodaných kompostérů přesáhl aspoň například 5000 ročně, tak už nám vznikla větší pohoda v té firmě, která byla daná tím, že už jsme věděli, že děláme nějaký byznys, takže se to všechno uklidnilo.


MZ: Vy jste se od toho prodeje kompostérů posunuli někam nechci říct jinam, ale výrazně dál. Dneska obcím a samosprávám poskytujete poradenství v oblasti odpadové hospodářství. Můžete tedy popsat přesně, co to vlastně obnáší?

MJ: Tento přechod vznikl hlavně kvůli tomu, že tak po pěti letech podnikání jsme si uvědomili, že tím prodejem až tak té problematice odpadové hospodářství nepomáháme, respektive, že našim zákazníkům řešíme jen velmi úzkou část toho problému, ale ten problém je velký.


MZ: Takže to znamená, pardon, že vám skáču do řeči, vy jste tady úplně na začátku chtěli řešit nějaký problém?

MJ: Ano.


MZ: Nebylo to o tom, že byste chtěli jenom podnikat v podstatě v čemkoliv, ale byl tam nějaký problém, kterému jste se chtěli věnovat?

MJ: Ano. Krátce po tom, co jsme začali s prodejem kompostérů, tak jsme zjistili, že se vlastně s těmi starosty bavíme o tématu odpadového hospodářství. Konkrétně o odpadu, který vytváříme my občané. Součástí těchto odpadů byl i bioodpad, který se právě dá umístit do kompostérů, takže najednou jsme se museli dostat hlouběji do té problematiky.

Nikdo z nás odpady nestudoval, takže jsme si to museli zjistit sami a za pochodu. A zjistili jsme, že řešíme opravdu velmi úzkou a velmi minoritní část toho problému a že ta problematika se nás začala dotýkat. Zjistili jsme, že při náhodném pohledu do koše v domácnosti, myslím tedy do toho koše, kam nedávám vytříděný odpad, kam dáváme jenom ten směsný odpad, tak jsme zjistili, že je tam strašně mnoho různých složek odpadu, které by tam být nemusely, které by mohly být vytříděné. Nebo který se dalo předcházet, už možná při nákupu toho zboží, kde mohlo dojít k nějaké úspoře a toho odpadu nemuselo vzniknout tolik.

Začali jsme postupně zjišťovat, co to vlastně je. Co jsou to odpady, co je to odpadové hospodářství. Začali jsme zkoumat okolní krajiny. Některé z nich jsou v tomto dále než Česko anebo Slovensko. Zjistili jsme, že například v severní Itálii vzniká toho odpadu na osobu o dost méně než v Česku, a začali jsme zkoumat proč, čím to je způsobené. A tak jsme se dostali k tomu poradenství.


MZ: Já si to představuju tak, že dneska přijdete do nějaké obce, řeknete jim: „My vám tady uděláme komplexní analýzu, komplexní plán, jak tady lépe nakládat s odpady a vy na tom třeba ušetříte a možná i něco jiného.“ Je to tak?

MJ: Je to tak. V poslední době to přirovnáváme k cvičení v posilovně, že nesnažíme se už prodávat činky, jako na začátku toho podnikání, ale snažíme být ten trenér právě ve spolupráci s tou obcí anebo s tím městem, se kterým spolupracujeme. Snažíme být dva, tři, čtyři roky s nimi kontinuálně. Krok po kroku zlepšovat tu situaci v odpadu a měřit postupně ty výsledky.

Souvisí to určitě i s tím, že celkově je tato věc problematikou komunální politiky, protože z hlediska legislativy tyto odpady za nás občany řeší samospráva, takže může to být starosta v nějaké menší obci, někde jsou to lidé z Odboru životního prostředí, v nějakém větším městě.

Nemyslíme si, že je vhodné řešit tuto problematiku nějak razantně, ze dne na den, nějak úplně extrémně. To nám potvrzují i uvedené příklady ze zahraničí, že jsou to někdy postupné změny, které trvají klidně i patnáct let a jsou to postupná zlepšení, aby právě pro obyvatele, kteří jsou zvyklí na nějaký zažitý systém, tak aby to nebyl až moc velký skok a aby vlastně ta změna byla přijatelná, takže toto je cesta, o které si myslíme, že je správná a snažíme se být taková podpora pro samosprávu, abychom tu změnu uskutečnili postupně.


MZ: Já jsem v úvodu říkal, že dneska máte svoje, jak to říct, pobočky, zázemí, regionální centra v řadě měst České republiky. Jak to vypadá? Kde všude působíte?

MJ: Máme to rozdělené na Praha, Brno a Ostrava. To jsou naše kanceláře, ve kterých máme víc než jednoho člověka, ale potom máme ještě Jeseník a České Budějovice, kde je jenom ten daný regionální manažer a nemáme tam velkou kancelář. Celkově se touto strategií snažíme být blízko k tomu zákazníkovi. Je trochu náročné starat se o zákazníka v Karviné, když člověk žije v Praze, takže proto je to o dost jednodušší z Ostravy, v našem případě. Je to dané tím, že se snažíme být opravdu v kontaktu s našimi zákazníky. Zjistili jsme, že být takhle blízko, i v dnešní době, je nevyhnutelné. Vede k to výsledkům.


MZ: Jak to tedy konkrétně funguje? To znamená, že vy přijdete někam do nějaké obce nebo do města a tam jim nabídne své služby nebo se třeba přihlásíte do nějakého tendru a ve chvíli kdy uspějete, tak tam založíte kancelář? Takhle nějak to je?

MJ: Myslím si, že ty kanceláře, které jsem jmenoval, v podstatě na Českou republiku stačí. Nepotřebujeme otvírat další. Funguje to tak, že naše zákazníky oslovujeme. Ta situace dané problematiky odpadů je taková, že je momentálně strašně moc různých řešení na trhu. Je to možná stejné jako se povídá o právnících, že co právník, to názor, tak u odpadů je to velmi podobné.

A zjistili jsme, že mnoho obcí a měst, které si už v minulosti myslely nebo se nechaly ukecat na nějaké řešení, které se ukázalo v čase, že není úplně zázračné, tak už jsou trošku víc poučené. My jen tím, že mluvíme o myšlenkách dlouhodobé spolupráce, a co by v té dlouhodobé spolupráci mělo být, tak tím dokážeme zaujmout a ty regiony, se kterými spolupracujeme jsou ty, které v tom vidí smysl.


MZ: Je to poměrně zajímavé, že vlastně váš hlavní, řekněme, obchodní partner jsou obce a samosprávy. Jaká jsou specifika toho vztahu? Je to spolehlivý partner nebo jsou tam nějaké věci, které by možná člověk v podnikání nečekal nebo by ho překvapily? Jak vy to vnímáte?

MJ: Obce a města jsou určitě solidní partner, hlavně z pohledu finanční stability. Na druhou stranu jejich zvyk nakupovat služby, je často pro ně nová myšlenka, ale myslím si, že v posledních letech se to už mění, modernizuje a přibývá obcí a měst, které jsou ochotné zaplatit za know-how anebo služby, ve kterých je někdo expertem nebo dokáže přinést nějaké myšlenky, které fungují v západní Evropě, tak dokážou za to zaplatit. I když je to služba a není to něco hmotného. Tak jestli bych měl zmínit nějaká specifika, tak to budou tyto dvě.


MZ: Mají obce nebo samosprávy obecně ve svých rozpočtech prostor pro služby tohoto typu nebo musí hledat nějaké rezervy atd.? Jak to dneska vypadá v České republice?

MJ: Myslím si, že ta finanční situace obcí a měst v Česku je dobrá a mají dostatečné rezervy. Samozřejmě vždy záleží, jak moc finančně náročná je nějaká nová technologie, která hlavně v oblasti životní prostředí dokáže být velmi finančně náročná, ale v těchto případech fungujeme v České republice v režimu nějakých sedmi ročních období plánovacích v Evropské unii, kde dané samosprávy, obce a města dokážou čerpat peníze z evropských fondů. V tomto ohledu si myslím, že v Česku je ta situace velmi transparentní a čím dál víc transparentní a myslím si, že ta modernizace v této oblasti, nechci říct, že je bezproblémová, ale myslím si, že bude úspěšná.


MZ: K tomu určitě dostaneme. Mě by zajímalo, jak pro vás vypadá ten trh, na kterém působíte? Jestli tady nějaká konkurence, nějaké podobné firmy, které poskytují takové služby. Jak toto vypadá?

MJ: Začíná to být velmi konkurenčním prostředí. Je to možno dané i tím, že vnímáme trend, že všechna ta témata, které jsou součástí problematiky životního prostředí, tak jsou pro spoustu lidí lákavá. Vnímáme i nárůst start-upů v této oblasti a vnímáme možná i chuť lidí, kteří, dejme tomu, pracovali v jiné oblasti, například v bankovnictví, opravdu v jiných oblastech, než jsou například odpady a životní prostředí, tak přecházejí do firem, které se věnují dané problematice. Tím pádem zase přibývá různých nápadů, různých řešení, různých přístupů, které jsou pak opravdu často velmi rozdílné.

Myslím si, že je to dobré, že to pro tu celkovou situaci bude prospěšné. Některé věci se osvědčí, některé neosvědčí, ale myslím, že tak by to mělo být. Možná na rozdíl od situace před deseti lety, kdy jsme začali s podnikáním, tak se to opravdu pohnulo. Bylo to tehdy určitě o dost více zkostnatělé.


MZ: Co podle vás je pro vaše podnikání to důležité z hlediska toho, co jste teď zmiňoval, že ta konkurence víceméně houstne, přichází spousta nových nápadů. Na základě čeho se vám daří přesvědčit obce, že právě ta vaše řešení jsou ta pravá. Čím to podpořit?

MJ: Podporujeme to názorem, že neexistuje žádné rychlé a zázračné řešení. Hledáme vlastně partnery, kteří s námi sdílejí tuto myšlenku. Myslím si, že opravdu v celé oblasti odpadu a celkově životního prostředí, se ta témata dotýkají života lidí, kteří jsou na něco zvyklí a bez změny některých návyků, některých systémů, my nedokážeme celkový systém odpadového hospodářství zlepšit.

V tomto je třeba být velmi opatrný, mít zkušenosti a dělat to postupně a toto je asi ten nejdůležitější odkaz nebo ta nejdůležitější komunikace, okolo které my to naše partnerství s obcemi a městy budujeme. Tím se snažíme zaujmout. Je tu určitě hodně odvážnějších nebo odvážněji vypadajících nápadů, které slibují zázraky velmi rychle, ale my v JRK jsme toho názoru a myslíme si, že je to spíše o dlouhodobé koncepční postupné změně.

Takže, jak už jsem říkal, naštěstí přibývá počet starostů, starostek a lidí z životního prostředí, kteří to vidí podobně.


MZ: Dá se říct, na co představitelé samospráv nejvíc slyší? Jestli to jsou nějaké úspory, kterých díky vašemu zásahu docílí nebo jsou tam třeba už i vyloženě argumenty typu udržitelnosti atd.? Jak to vnímáte?

MJ: Těžko se na to jednoduše odpovídá. Asi jako všude ty lidé jsou různí a vnímáme, že narostl počet lidí, kteří opravdu vnímají problematiku životního prostředí a možná méně se soustředí na ekonomiku nebo podobné věci, možná více racionální. Je pro ně opravdu důležité životní prostředí, ale myslím si, že stále ten největší počet lidí na samosprávách, a já to úplně chápu, jsou ti, kteří… oni vlastně všichni chtějí zlepšit věci směrem k nějaké environmentální logice, ale na druhé straně chtějí vidět, že je to ekonomicky možné, že v tom je i ten ekonomický pragmatismus.

A to je právě to, co se těžko hledá společně, tyto dvě věci. Ten environmentální pohled a ten ekonomický. Ale pokud dokážeme navrhnout řešení, které v horizontu dvou třech let jsou finančně únosné pro tu samosprávu, tak v podstatě nevnímám, že by byl nějaký problém, že by se tomu někdo bránil v dnešní době.


MZ: Chtěl jsem se vás taky zeptat, narazil jsem u vás na webu na otázku principů a hodnot v podnikání. Vy tvrdíte, že máte nějaké tři pilíře udržitelnosti. Zajímá mě, jestli ta otázka těch principů, jestli to je opravdu něco pro vás důležité, nebo je to taková věc, která by jako měla být, ale vlastně se to nijak v praxi neprojevuje. Jak tohle to vidíte?

MJ: Myslím si, že je to opravdu důležité, rozmyslet si tyto věci na začátku podnikání. My například máme jednu zkušenost asi skoro z úplného začátku, kdy jsme mimo českého a slovenského trhu podnikali ještě v Maďarsku. A my jsme vlastně z těchto důvodů tento trh opustili, protože jsme zjistili, že tam nedokážeme podnikat eticky, nedokážeme to tam dělat v souladu s naším přesvědčením.


MZ: Co to znamená? Co se tam dělo?

MJ: Co jsem tehdy vnímal, tak to nebyla jenom otázka odpadu, ale byla tam taková tendence, nejsem si jistý, jestli to tak stále je, přiznám se, že to nesleduji, ale byla tam tendence například vytvořit jednu národní firmu, která bude hlavní dodavatel pro obce a města, například techniky nebo produktů jako jsou nádoby, kompostéry. Tím, že tam vznikl takový monopol, tak se tam v tom ztrácela svobodná pravidla hry, zdravá konkurence. Taková věc je v Česku nebo na Slovensku úplně nemyslitelná.


MZ: Plánujete třeba i nějakou další zemi?

MJ: Bavíme se o tom. V nejbližší době bychom chtěli ještě se úplně zlepšit ve věcech, které děláme. Hlavně ten program partnerství mezi JRK a městem nebo obcí. Na tomto programu pracujeme poslední rok a půl, takže chceme tomu dát ještě chvilku, ještě alespoň rok, aby nám to dozrálo, abychom si byli opravdu jistí, že to děláme excelentně. Potom se určitě zamyslíme nad dalšími státy. Které to budou, tak to se přiznám, že nemáme ještě rozhodnuté.


MZ: Co byste chtěli zlepšit? V čem cítíte, že máte ještě rezervy?

MJ: Ta naše služba se skládá z velmi rozdílných věcí, jako je například podpora komunikace mezi samosprávou a občany. A zároveň je to například spolupráce na evidencí odpadů, kdy digitalizujeme odpadové hospodářství tak, aby se z toho analogického světa posunul do digitálního a snažíme se pracovat s těmi daty tak, aby ten náš zákazník se mohl do budoucnosti rozhodovat, kam nasměruje ty svoje řešení odpadu. Snažíme se ukazovat některé osvědčené řešení ze západní Evropy.

Například s městem Kolín pracujeme na dokumentu, který se jmenuje Road Map, kde navrhujeme nějaké směřování celkového odpadové hospodářství do budoucna. V úvodu jsem říkal, že jsou to dost rozdílné věci a tím, že to vlastně děláme poprvé, tak si chceme být jistí, že opravdu splníme naše vlastně sliby, že se nestane, že bychom to nestíhali například, že bychom něco zanedbali. Chceme tomu dát ještě čas. Zjistili jsme, že radši budeme dělat méně věcí pořádně, než dělat všechno průměrně. To je ta filozofie, kterou se řídíme.


MZ: Když byste měl na základě svých dosavadních zkušeností říct, jaký je podle vás největší problém z hlediska odpadové hospodářství ve městech a obcích České republiky, co by to bylo?

MJ: Týká se to legislativy. Je to vlastně poplatek, který platíme my jako společnost za uložení jedné tuny odpadu na skládku. V tomto Česká republika je, často říkám, že je někde mezi Německem a Ukrajinou, protože nedá se říct, že by tato věc u nás byla zaostalá, to vůbec. To bych si nedovolil nikdy říct. Ale v porovnání s například Německem nebo západními státy, tak stále tento poplatek je velmi nízký, proto stále v Česku velmi používáme skládky.

Děje se tu i hodně dobrého v této problematice, a hlavně v posledních dvou letech. Ale stále si myslím, že ten přechod na lepší řešení než skládkování, je pomalejší, než by mohl být. Samozřejmě v porovnání se státy na východ od nás to u nás funguje výborně. Určitě se u nás myšlenka třídění odpadů a následná recyklace je u nás velmi rozvinutá.

Často si myslíme, že jsme v tom možná úplně na nějaké evropské úrovni. To nejsme, takže já jsem chtěl odpovědět tak, že nejsme na tom zle, ale jsou státy, které si myslím, že není důvod abychom je nenásledovaly, které v tomto dosahují mnohem lepší výsledky, ale je to dané tou regulací. Je to vlastně ten poplatek, který platíme za skládku, který se u nás zvyšuje, ale myslím si že pomalu, že bychom to mohli dělat rychleji.


MZ: Já jsem se vás chtěl zeptat i na to, s jakými obtížemi se navíc potýkáte? Uvědomuji si, že tam to může být nejenom nějaký hodně konzervativní přístup představitelů těch samospráv, ale právě i ta legislativa.

MJ: Čím vyšší tento poplatek bude do budoucna, tím více se nám vyplatí investovat do technologií, do recyklace, do různých možností, jak inteligentněji zacházet s odpadem, než ho jen dát na skládku. V České republice tento poplatek roste, to je dobré pro danou situaci. Možná neroste dostatečně potřebným tempem, ale myslím si, že postupně se přibližujeme k nějakému standardu států na západ od nás.


MZ: Pane Jiřikovský, děkuji za rozhovor.

MJ: Také děkuji.

Zpět na začátek

• Teritorium: Česká republika
• Oblasti podnikání: Voda, odpady a životní prostředí

Doporučujeme