English version
Je odpovědnost zaměstnance za škodu v pracovním procesu limitovaná nějakou částkou?
František B., Cheb
Problematiku odpovědnosti zaměstnance za škodu v pracovním poměru podrobně upravuje zákoník práce, podle něhož má zaměstnanec obecnou povinnost nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobí zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zavinění má ovšem povinnost zaměstnanci prokázat zaměstnavatel, což může být v praxi mnohdy obtížné.
Pokud zaměstnanec škodu nezpůsobí úmyslně, v opilosti nebo po zneužití návykových látek, může po něm zaměstnavatel požadovat náhradu škody maximálně do výše čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. V opačném případě je odpovědnost zaměstnance za škodu neomezená. Zaměstnanec má v případě vzniku odpovědnosti zásadně povinnost nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu v penězích – pokud ji dostatečně neodčiní uvedením v předešlý stav.
Zaměstnavatel dále může na zaměstnanci, který vědomě neupozorní nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo proti takovéto hrozící škodě sám nezakročí, ačkoliv by takovýmto zákrokem zabránil jejímu bezprostřednímu vzniku, požadovat, aby se na náhradě vzniklé škody podílel, a to v přiměřeném rozsahu. I v tomto případě musí jít o zaviněné jednání zaměstnance tak, aby došlo ke vzniku odpovědnosti za škodu, přičemž povinnost prokázat zaměstnanci zavinění i zde leží na zaměstnavateli.
Při určování výše náhrady škody se bude ve zmíněném případě přihlížet zejména k okolnostem, které zaměstnanci bránily ve splnění povinnosti hrozící škodu odvrátit, jakož i k celkovému významu škody pro zaměstnavatele. Výše náhrady škody však v daném případě nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.
Jedinou výjimkou, kdy se zavinění zaměstnance presumuje a zaměstnavatel jej nemusí složitě prokazovat, jsou případy odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a za ztrátu svěřených věcí. Odpovědnost zaměstnance je v těchto případech neomezená, a zaměstnanec je tak povinen případnou škodu hradit v plné výši.
Odpovědnost za škodu na svěřených hodnotách ovšem zaměstnanci vznikne pouze za předpokladu, že mezi ním a zaměstnavatelem dojde k uzavření písemné dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty (za které se považují např. hotovost, ceniny, zboží, materiál apod.). Tato dohoda nicméně může být uzavřena pouze s takovým zaměstnancem, který je zletilý a plně svéprávný. Zaměstnanec, který dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty se zaměstnavatelem uzavře, je v případě vzniku schodku na svěřených hodnotách povinen zaměstnavateli schodek nahradit. Pokud ovšem zaměstnanec patřičně prokáže, že schodek na svěřených věcech vznikl bez jeho zavinění, své povinnosti vůči zaměstnavateli se tím zprostí.
Vedle odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zaměstnanec zaměstnavateli odpovídá také za případnou ztrátu věcí, které mu byly zaměstnavatelem svěřeny, zpravidla za účelem řádného výkonu práce (např. pracovní počítač, mobilní telefon, služební automobil apod.). Škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků či jiných podobných věcí, které byly zaměstnanci zaměstnavatelem poskytnuty na základě jednoduchého písemného potvrzení, je zaměstnanec povinen zaměstnavateli nahradit v plné výši.
Věci, jejichž cena přesahuje 50 tisíc korun, ovšem nemohou být zaměstnanci svěřeny na základě pouhého písemného potvrzení, nýbrž jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Obdobně jako u dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty, musí být i dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí uzavřena v písemné formě, a to pouze se zletilým a svéprávným zaměstnancem tak, aby nemohlo v praxi dojít ke vzniku neomezené odpovědnosti u nezletilého zaměstnance, který není dostatečně rozumově vyspělý.
Obecně platí, že pokud zaměstnanec způsobí zaměstnavateli škodu úmyslně, může po něm zaměstnavatel kromě náhrady skutečné škody požadovat i náhradu ušlého zisku. Způsobil-li škodu současně i zaměstnavatel, je naopak zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody, a to dle míry svého zavinění. Pokud je k náhradě škody zavázáno více zaměstnanců, je každý z nich povinen nahradit zaměstnavateli poměrnou část škody – opět dle míry svého zavinění. Co se výše požadované náhrady škody týče, tak tuto vždy určuje zaměstnavatel.
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM., zakladatel advokátní kanceláře MATZNER et. al.
