English version
Při zadání klíčového slova elektromobil do archivního vyhledávače mediálních zpráv vyskočí jen za poslední měsíc 3265 článků. Podle statistik Centra dopravního výzkumu přitom bylo ke konci loňského roku v Česku registrováno dohromady 703 osobních elektromobilů. To sice představuje meziroční nárůst o 82 procent, na každý takový vůz však připadá více než 4,5 zmínky. O e-mobilitě se tedy mnohem víc mluví (a píše), než se toho dělá.
A vypadá to, že na nepoměru se ani v blízké budoucnosti příliš nezmění. Česko rozhodně nepatří ve věci elektromobility mezi nejambicióznější státy. Navzdory tomu, že bude muset v průběhu příštích deseti let dopravu masivně očistit. A na jeho území sídlí tři velké automobilky, které budou zásadně obměňovat produkci.
Česko se k „očistě“ zavázalo v evropských cílech snižování emisí. V roce 2030 by tak 14 procent energie spotřebované v dopravě mělo pocházet z čistých zdrojů. V současnosti je to 6,42 procenta a většina z toho připadá na bionaftu.
Řepka zůstává, i když nemusí
Podobně by tomu mělo být i v budoucnosti. Podle náměstka ministerstva průmyslu pro energetiku Reného Neděly by sporná paliva z řepky, případně dalších potravinářských plodin, měla i za deset let zajišťovat minimálně polovinu zelené dopravy v Česku. Brusel přitom členské země k ničemu takovému nenutí, spíše naopak. O každé procento biopaliv méně by se snížil i celkový 14procentní cíl. Česko se však chce držet maximálního možného horního limitu.
Jinak je tomu s takzvanými pokročilými biopalivy z řas, slámy, chlévské mrvy či ořechových skořápek a také biometanu z odpadů. Ty by měly zajistit 4,5 procenta dopravní energie; přičemž 3,5 procenta je povinných. Česko je v této oblasti momentálně na nule a marně se aspoň pokouší spočítat, kolik „skořápek“ pro výrobu pokročilých biopaliv by mohlo mít k dispozici.
To se příliš nedaří a velkou většinu v této kategorii tak pokryje spíše biometan z přestavěných bioplynek, což určitě nebude levné. Dalších 1,7 procenta by pak měla zajistit paliva z použitých kuchyňských olejů nebo kafilerních živočišných tuků. Taková už v Česku aspoň dvě firmy vyrábějí.
Na elektřinu ze solárních panelů, větrníků či bioplynových stanic v dopravě tedy připadá pouze 0,8 procenta. Přesto to znamená, že Česko bude muset k současným sedmi stovkám osobáků ještě minimálně několik stovek až tisíc vozů přidat. „Ta auta budeme samozřejmě muset mít. Stáří vozového parku v Česku je v průměru 14 až 16 let a tyto technologie samozřejmě něco stojí,“ dodává náměstek Neděla.
Ani halíř z rozpočtu
Premiér Andrej Babiš přitom jednoznačně odmítl dotovat nákup drahých automobilů soukromým osobám ze státního rozpočtu. Na ministerstvu dopravy se proto v současnosti rodí první náčrty plánu, jak naplnit evropské cíle a zároveň nezatížit erár. „Nejjednodušší by samozřejmě bylo dát nějaký příspěvek na nákup vozidla, což není průchozí. Napadla nás ale myšlenka na samofinancovatelný systém. Dopad do státního rozpočtu by byla nula,“ uvedl zdroj týdeníku Euro, který však nechtěl prozradit více podrobností. Podpora by měla směřovat především k firmám. Už dnes většina tuzemských elektromobilů brázdících Českem nepatří movitým fanouškům moderních technologií, ale právě firmám či úřadům.
Podle Neděly skrývá velký potenciál pro rozšíření elektromobility městská hromadná doprava, která je z principu dotovaná. Stát podle něj bude muset pro dopravní podniky při nákupu nových autobusů stanovit jako podmínku, že se musí jednat o vůz na elektrický, plynový, případně dokonce vodíkový pohon.
Převzato z týdeníku Euro, Autor: Jan Brož
