English version
Ke stavební firmě vloni přibyla odnož, BP-Garden Petra Blažka mladšího. Zatímco otec se zabývá zejména menšími zakázkami v oblasti rekonstrukcí bytů a budov, syn navrhuje a upravuje zahrady i městskou zeleň.
Často na sebe navazují – otec dá do pořádku dům, syn zahradu, případně otec realizuje zahradní stavební prvky. Svoji spolupráci považují tak trochu za zázrak, který se vůbec nemusel uskutečnit.
Nechtěl jsem se stydět
Synovi bylo teprve devět let, když jeho otec, obchodní ředitel pražské pobočky středně velké stavební firmy, prodělal v 36 letech těžkou mozkovou příhodu. „Nikdo nechápe, co to bylo, do té doby jsem nezastonal a pak už také ne,“ říká Petr Blažek.
Ochrnul na levou stranu těla a v nemocnici se nikdo neodvážil rodině sdělit nějakou prognózu. „Byl jsem menšinovým vlastníkem firmy a moji společníci se tehdy zachovali skvěle, nechali manželce k používání auto, přispívali na benzin i dorovnávali nemocenskou,“ vzpomíná s povděkem na tehdejší spolupracovníky.
Sága rodu Blažků. Otec a syn loni spojili svoje síly a jejich podnikání dostalo nový impuls.
Petr nemohl chodit a říká, že výlet na Pražský hrad, kam ho manželka vezla na vozíku a lidé jí pomáhali, ho vyloženě nakopl k touze uzdravit se co nejdřív: „Strašně jsem se styděl a hned po návratu jsem zkoušel chodit s holí. Šlo to ztuha, neměl jsem rovnováhu a neslyšel jsem na levé ucho. To mi spolu s problémy s chutí a jemnou motorikou na levé ruce zůstalo dodnes. Nikdy by mě nenapadlo, co všechno ztráta sluchu na jednom uchu udělá s orientací v prostoru,“ líčí mladistvě působící padesátník.
V Jánských Lázních, které považuje za hlavní pomoc při uzdravování, trénoval chůzi po nocích, aby ho nikdo neviděl se potácet, a po sedmi měsících se k překvapení lékařů vrátil do práce, k řízení auta, lyžování i jízdě na kole.
Kudy dál?
Další šok Petra Blažka čekal v roce 2010, kdy většinoví společníci firmu prodali. „Svou práci jsem považoval za jistotu do důchodu. Dostal jsem sice svou část podílu, jenže ta nestačila na to, abych si nemusel dělat starosti, co dál,“ přiznává.
Ale z jeho životopisu je vidět, že se výzev neleká. Strojařiny nechal hned po vyučení, vykonával pak různé profese a v roce 1997 založil vlastní firmu na zateplování budov. Rok poté dostal nabídku spojit se s větším podnikem a stát se obchodním ředitelem. V této funkci po zotavení z nemoci prožil jedenáct spokojených let. Až do osudného rozhodnutí společníků.
„Dva měsíce jsem strávil na chatě přemýšlením, kudy dál, sbíral názory kamarádů a abych pravdu řekl, počítal jsem s nějakou nabídkou od bývalé konkurence,“ přiznává.
Když se nikdo neozval, založil ještě v roce 2010 vlastní realizační firmu BP-Global. Využil kontakty, které měl, doporučení kamarádů a nově vzniklá společnost nabrala tempo. Rychle za sebou následovaly zakázky, jako třeba stavba tlakové kanalizace v Sedlčánkách, rekonstrukce hlavní budovy Autodružstva Praha, úpravy bytů.
Propojení profesí
To směřování Petra Blažka mladšího, v té době osmnáctiletého, bylo jasné od dětství. Soused na chatě ho naučit řídit traktor asi v devíti letech a Petr mu od malička pomáhal v zemědělství, takže Střední zahradnická škola Mělník byla jasná volba. Na ni Petr navázal studiem vyšší odborné školy tamtéž, v oboru zahradní a krajinná tvorba, kde zažil ty nejlepší učitele. V té době už upravoval zahrady známých na doporučení po celé republice.
Petr starší přiznává, že si spolupráci se synem vždycky přál, ale nikdy o tom nemluvili, prostě to vyplynulo. Syn se zatím profesi nemůže věnovat naplno, po letošním získání bakalářského titulu na lednické Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně ho čekají ještě dva roky inženýrského studia.
Práci při škole považuje za skvělou šanci odborně se rozvíjet a nabírat kontakty: „Na brigády přibírám i spolužáky, přece jen s lidmi z oboru se pracuje jinak, není potřeba nic vysvětlovat, vědí přesně, co dělají, baví je to a nic se nemusí opravovat.“
Jak se buduje autorita
Ovšem než dojde na druhou fázi tvorby zahrady, jako je navážení substrátu a sázení, jsou zapotřebí dělnické práce při bourání, kácení a výkopech. Při nich se uplatní lidé pracující pro otcovu firmu, jenže to má háček. Laik by si myslel, že dělníci ocení, pokud šéf pracuje stejně jako oni, ale kdepak! „Zatím mě moc jako šéfa neberou,“ usmívá se Petr mladší. „Ale jak přijde táta, tak to lítá.“
Stavbařské motto.
„Dělníci musejí vědět, že práci rozumím. Že na mě nemohou zkoušet, že něco nejde,“
říká Petr Blažek starší.
„Dělníci totiž musejí vědět, že práci rozumím. Že na mě nemohou zkoušet, že něco nejde,“ dodává otec. „I jako obchodní ředitel v obleku jsem kdysi vylezl na lešení, ukázal, jak na to, a zase šel po své práci, což byly zejména nabídky, harmonogramy a rozpočty.“
Tady jsem pánem já!
Mladší Petr přiznává, že se od otce hodně učí. Ale nejen na rodinné zahradě je pánem on. „Nejčastější chybou je snést bez konceptu a myšlenky k domu vše, co se lidem líbí. Když přijdu na zahradu, chci proto od majitelů slyšet, co chtějí změnit, jak ji chtějí využívat, co se jim líbí a co ne, a pak hledáme společnou řeč.“
Naštěstí ještě nikdy nemusel od zakázky odstoupit, vždy se mu povedlo zadavatele přesvědčit o estetických a přírodních zákonitostech. Tak tomu bylo třeba u realizace rodinné zahrady vnitrobloku bytového domu v Litoměřicích či kompletní rekonstrukce zahrady u vily na pražské Hanspaulce.
Stejně harmonicky vychází i s otcem. To potvrzuje i Petr Blažek starší. „Začínáme, ale jde nám to dobře, jen bychom přivítali, kdyby den měl více hodin. Momentálně se rýsuje první společná zakázka, tak uvidíme, zda bude potřeba stanovovat nějaká pravidla. Ani jeden z nás oboru toho druhého nerozumí, ale pohled na podnikání máme stejný.“
Oba se řídí tím, že je potřeba odevzdat práci v takové kvalitě, která přinese další doporučení.
Převzato z časopisu Profit. Autor článku Jana Šulistová.
