English version
Vedení České exportní banky v posledních letech bojovalo hlavně s toxickými úvěry z minulých let. Podle jejího šéfa Karla Bureše je doba těchto mnohamiliardových rizikových úvěrů passé. Za posledních několik let ani jeden nezkrachoval. Posledním, který je třeba vyřešit, je turecká elektrárna Adularya. Nově se banka zaměřuje například na zemědělství.
Státní podpora exportního financování získala negativní nádech kvůli problémovým projektům, které vedly ke ztrátám ČEB a EGAP. Jaký pro vás byl minulý rok?
Myslím, že ve střednědobé historii banky rozhodně nejlepší. Hrubý zisk byl 611 milionů korun. Rok předtím to byla ztráta 141 milionů, ale bylo to kvůli vysokým daním při řešení některých problémových zakázek. Navíc jsme loni nežádali o dotaci ze státního rozpočtu, to je také něco unikátního. To se naposledy povedlo před 12 lety.
Nežádali? Vláda vám přece na podzim 2,5 miliardy poslala…
To se ovšem jednalo o případ sibiřské elektrárny Poljarnaja, kdy nám EGAP krátil 80 procent z pojistky. Nicméně tento případ spadá do roku 2015, kdy výplata trvala déle a zasáhla do roku 2016.
A jaký jste měli rok, co se týče obchodních případů?
Měli jsme ambiciózní plán poskytnout exportérům úvěry za více než čtyři miliardy korun. Z toho jsme nakonec splnili jen něco přes polovinu. Hlavním důvodem bylo protažení některých případů do roku 2017. Patří sem například úvěr pro Papcel Litovel, který vyváží papírenský stroj do Ruska za miliardu. Ten se načerpal hned v lednu.
Velká změna u nás ovšem proběhla co do počtu obchodních případů. Před pěti lety dělala banka možná dvanáct případů ročně za miliardy korun. A zde vznikly ty problémové projekty jako elektrárna Adularya a další. My jsme ale loni poskytli úvěry na více než 80 obchodů, z nichž připadá 69 na malé a střední podniky. A je tu ještě jeden trend – začali jsme více spolupracovat s ministrem zemědělství Jurečkou a polovina ze zmiňovaných úvěrů byla pro drobné agroexportéry. Do té doby byla podpora zemědělství téměř nulová a dnes je na vzestupu.
Co Češi v zemědělství vyváží?
Například vybavení pro farmy na chov hospodářských zvířat, prasat či drůbeže. Nejde o to, že se postaví velký prasečák, ale o špičkovou technologii, automatické systémy krmení, dodávky vody. Taková zařízení vyžadují už jen servisní obsluhu.
Donedávna se týkala podpora exportu hlavně průmyslu, elektráren, velkých projektů. Co dalšího kromě zemědělství podporujete?
Hodně tam máme letectví. Ne všechny banky ho chtějí nebo umějí dělat. Asi nejznámější je naše podpora Aera Vodochody. Podpořili jsme vývoz letadel L-159 do Iráku. Tam žádná jiná banka nepůjde. Je to technika, která slouží hlavně k výcviku vojenských pilotů. Také jednáme a jsme připravení spolu s pojišťovnou EGAP podpořit vývoj nového cvičného letadla L-39NG.
To už jste dělali, podporu vývoje?
Ano. Například opět s Aerem Vodochody jsme podpořili vývoj částí přepravních letadel pro brazilského výrobce Embraer. V těchto projektech dá většinou polovinu peněz výrobce, půlku poskytneme my. U letadel L-39NG to budou vyšší stovky milionů korun.
Máte nějaké další zajímavé projekty?
Máme rozjednaný zajímavý ekologický projekt pro jednu latinskoamerickou zemi. Češi v jednom velkém městě nabízí řešení na klíč na energetické využití odpadů. Detaily bohužel zatím říci nemohu, ale jednalo by se zhruba o 100 milionů eur. A skvělé je také to, že to nebudeme půjčovat konsorciu měst, ale naším klientem by byly silné lokální banky.
Jaký byznys chce dnes vůbec ČEB financovat? Bralo se to tak, že ČEB má být u projektů, které už komerční banky dělat nechtějí.
To naprosto odmítám. Máme tu historicky případy, které ukazují, že to je cesta do pekel. My dnes máme dobře a striktně nastavené řízení a kontrolu rizik. A mohu říci, že za posledních pět let nemáme jediný případ se selháním. Všichni splácejí. To je podle mě úspěch.
Proč by tedy měl jít exportér k vám, a ne ke komerční bance? Peníze jsou levné, banky půjčují na kdeco…
Máme velmi kvalitní tým lidí, který patří v rámci exportního financování vůbec k těm největším. Výrazně jsme zkrátili dobu na vyřízení obchodních případů, u malých a středních podniků to trvá v řádu pár týdnů. Dokonce když náš zákazník, firma MZ Liberec, potřeboval rychle úvěr necelých 10 milionů korun do Ruska, stihli jsme to za sedm dnů.
Jsou dnes projekty, které nezafinancujete?
Neděláme už sami obří úvěry typu elektrárna Adularya téměř za 12 miliard. Bylo správné, že to celé udělala ČEB? Nebo by bylo lepší, kdyby se tam přizvaly dvě tři české a turecké banky? Po bitvě je každý generál. Ale dnes bychom do podobného projektu sami určitě nešli. Je to vidět například na úvěru pro ázerbájdžánskou železnici. Ve dvou krocích dosáhne půjčka zhruba 12 miliard korun. A to děláme v bankovním klubu, sdílíme rizika s bankami, které jsme přizvali.
Půjčujete i na akvizice firem?
Ano. Jako příklad mohu uvést strojírenskou firmu Fermat, která přišla s tím, že chce koupit amerického distributora, jenž jí zajistí přístup na trh, větší marži i značku Made in USA. My jsme jim na to relativně rychle půjčili, i když dokumentace byla velmi komplikovaná. Úvěr je téměř splacen a podíl této české firmy na americkém trhu roste.
Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Petr Lukáč
