Používání fosilních paliv při výrobě elektrické energie se v Turecku v poslední době stále více ukazuje jako nerentabilní. Hlavním důvodem je fakt, že v převážné většině jsou fosilní paliva pro tento účel dovážena a jsou tak velmi senzitivní na světové ceny. To se ukazuje za současné krize jako velmi kritické.
Východiskem jsou obnovitelné zdroje energie, respektive snaha o jejich ještě větší zapojení při výrobě elektrické energie. Turecko se zavázalo do roku 2053 k nulové uhlíkové stopě při výrobě energie. Největší potenciál je vzhledem k nákladovosti a přínosu v solárních a větrných parcích. Právě díky zapojení těchto obnovitelných zdrojů sníží závislost na dovozu fosilních paliv nutných k výrobě elektrické energie.
Úkol to nebude jednoduchý vzhledem k rozsahu navýšení výkonu obou obnovitelných zdrojů. U solárních elektráren se bude jednat o každoroční navýšení výkonu o 4 GW. V posledních letech činí roční doplnění solárních zdrojů 1 GW. Mělo by se tak jednat o čtyřnásobně větší doplnění. I přestože Turecko patří k předním světovým výrobcům solárních panelů a výroba může být až osminásobně větší, dosažení tohoto cíle je pro zemi výzvou.
Češi vybaví města budoucnosti chytrými stromy nebo multifunkčními lavičkami
U větrných parků je situace obdobná. V srpnu letošního roku bylo u větrných parků v Turecku identifikováno na 11,1 GW celkového výkonu. Aby mohl být naplněn plán do roku 2030, výkon bude nutné ztrojnásobit. To bude na ekonomiku klást nárok v podobě nárůstu větrných parků o výkon ve výši 2,5 GW ročně.
Turecko si je vědomo úkolu, který před ním stojí. Zejména tyto dva zdroje obnovitelné energie jsou identifikovány jako ty, které mají hrát prim při dosahování vytčených cílů.