English version
V nedávných volbách do Evropského parlamentu kandidoval i třiatřicetiletý vystudovaný ekonom Tran Van Sang. Jeho strana Pro zdraví a sport sice propadla, nicméně Tran je ukázkovým příkladem, jak mladí Vietnamci začínají pronikat mezi české elity. Takzvané banánové děti („žluté“ navenek, „bílé“ uvnitř) lze najít v právnických kancelářích, mezinárodních organizacích, ale také v byznysu, který patří k asijské DNA.
Mladí Vietnamci však nezůstávají u tradičního podnikání ve večerkách, na tržnicích či v nehtových studiích. Zakládají firmy využívající sílu technologií, sociálních sítí, jejich aktivity se rozprostírají od cestovních kanceláří přes lidské zdroje, e-commerce tržiště až po vývoj celosvětového softwaru pro designéry. Týdeník Euro udělal do komunity mladých Vietnamců sondu a přináší několik pozoruhodných podnikatelských příběhů (viz též příběh vietnamského startupu Nulisec).
Krnovský kamelot
Nguyen Manh Tung je spiritus agens Asociace vietnamských podnikatelů, která sdružuje asi dvacítku mladých ambiciózních česko-vietnamských dravců. Ve svých devětadvaceti letech má tento selfmademan za sebou dlouhou podnikatelskou kariéru. Už ve dvanácti byl v rodném Krnově vyhlášen nejlepším kamelotem za distribuci deníku Region. „Narodil jsem se před revolucí, kdy v Česku Vietnamci nesměli zakládat rodiny, a už vůbec ne rodit děti. Takže jsem jeden z asi pěti Vietnamců, kteří se v Česku před revolucí vůbec narodili,“ vypráví Tung.
Pracovníci ze spřátelené socialistické země přijížděli před rokem 1989 do Československa vystudovat nebo pracovat, potom museli zpátky domů. Krnov je malé město, takže Tunga každý znal. Byl první Vietnamec, který mluvil česky a který chodil do školy.
Gymnázium nedokončil, protože mu zemřel otec. Najednou musel převzít zodpovědnost za mladšího bratra a postarat se o rodinu. „Začal jsem pomáhat ostatním Vietnamcům, překládat pro ně. Do šestnácti let jsem přitom měl češtinu o hodně lepší než vietnamštinu, kterou jsem rozvíjel až v rámci práce,“ říká. Překládání mezi oběma jazyky se pak stalo jeho hlavní prací. Od šestnácti do devatenácti let byl zaměstnán v personální agentuře, která měla na starost výrobní podniky v Opavě, Kopřivnici a Uherském Hradišti, kam přijížděli lidé z Vietnamu manuálně pracovat.
Český stát před krizí pozval tisíce Vietnamců, kteří však prakticky neměli vzdělání a neuměli česky. Tung pro ně dělal v zásadě maličkosti jako založení bankovního účtu či vyhledání ubytování, které jsou však bez znalosti jazyka a kultury téměř nemožné. Agentura ho platila za to, že ve fabrikách zaučoval dělníky, jak dělat například židle. Pak přišla ekonomická krize a většina těchto najatých pracovníku z Vietnamu přišla o práci. „Vyhodili je v zásadě na ulici, fabrika jim nezaplatila tři měsíce, neměli na nájem, takže je vyhodili z ubytovny a řešilo se, jak jim pomoct,“ říká Tung, který měl na starost asi 70 lidí.
Pomoc nenašli u státu, ale u jednotlivců ve vietnamské komunitě. A od té doby se také datuje začátek vyšší kriminality Vietnamců, kteří neměli moc na výběr, kam jít, neměli vzdělání, neuměli jazyk, neměli v pořádku doklady, takže se masově přesouvali do pražské tržnice Sapa, kde se řada z nich začal podílet – ať dobrovolně, či nikoli – na nelegální činnosti, zapletli se do drogových obchodů či pašování.
Škola života
Také Tung se před deseti lety přestěhoval do Prahy, kde pokračoval v komunitních projektech, ale zároveň sám podnikal. Dnes ovládá firmu Investman, která loni utržila 16 milionů korun. Patří do ní například populární Sapatrip, což je prohlídka tržnice Sapa v pražské Písnici s ochutnávkou jídla – jen loni si ji koupily dva a půl tisíce lidí. Jelikož je to sociální projekt, veškeré příjmy z prohlídek i doplňkového prodeje například čajů putují na podporu vietnamských studentů či vietnamské kultury.
Tung sám z Číny dovážel například elektronické gadgety a mobilní příslušenství, které prodával přes slevové portály nebo vlastní e-shop, dříve prodával třeba i elektronické cigarety po tisících. Kromě toho investuje malé částky do startupů mladých Vietnamců, kteří mají nějaký nápad a potřebují kapitál.
Pořád také pracuje pro Vietnamce, kteří neumějí česky (ze stotisícové komunity je to zhruba polovina). Zařizuje účetnictví pro jejich firmy, vyřizuje právní úkony a překlady až po zřízení účtu v bance nebo pojištění. S bratrem Nguyenem Vuongem Thienem má proto i firmu Vietjobs, která za poslední tři roky zprostředkovala hlavně manuální práce asi pro tři stovky Vietnamců (mimochodem společníkem ve firmě je i v úvodu zmíněný Tran Van Sang). „Mám školu života, ale myslím, že vzdělání je potřeba. Když jsme se například soudili kvůli obvinění z nekalé soutěže s naším obchodním partnerem, který nám chtěl převzít všechny klienty, škola by mi pomohla. Všechno jsem si musel zjišťovat z praxe,“ říká Tung.
Po večerkách, nehtových studiích a vietnamských restauracích se podle Tunga začíná řada podnikavějších Vietnamců soustředit na obchod mezi Vietnamem a Českem: dovážejí například krevety, tofu a další věci, které nejsou v Česku, a naopak do Vietnamu vyvážejí třeba jablka nebo Marlenky. „Kamarádka tam teď dovezla pět kontejnerů jablek, a dokonce ve Vietnamu otevřeli cukrárnu s točenou zmrzlinou,“ směje se Tung.
Rozkročena mezi Vietnamem a Českem je také cestovní agentura Czech Viet Travel, kterou vede osmadvacetiletý Anh Duc Do. Už po maturitě přičichl k byznysu v multilevelovém finančním poradci OVB. Doopravdy však začal podnikat až při studiu Stavební fakulty na ČVUT. Jako vášnivý cestovatel si řekl, že by na cestování mohl i vydělávat, a vznikla firma Czech Viet Travel.
Starší generace českých Vietnamců je bohatší. Kromě kupování statusových luxusních aut, iPhonů a hezkých bytů si někdy dopřeje i dovolenou. Na rozdíl od mladé generace ale pořád potřebuje agenturu, která jim cesty zařídí. „Přes rok jezdí například na Tropic Island u Berlína nebo do Holandska za květinami. Obecně však jezdí hlavně nakupovat. Historie je moc nezajímá a evropské jídlo snad jen první dva dny,“ vypráví Duc.
Nejvíc klientů, téměř 90 procent, má však z Vietnamu. Jsou to bohatší lidé, kteří přijedou do Evropy, většinou do Itálie nebo Francie, kde je jednodušší získat vízum, a jedou i do Česka. Firma Czech Viet Travel vznikla teprve loni, ale přivezla už téměř dvě stovky turistů. Příjmy firmě plynou především od klientů, které provázejí po Praze i po Evropě. Druhý příjem je pak z propagačních videí o Praze, která na facebookové stránce Du lịch Prague sleduje tři a půl tisíce lidí, takže začínají vydělávat na reklamě a propagaci jiných firem z vietnamské komunity v Praze, které na Facebooku inzerují.
Ducovou srdeční záležitostí je však projekt Rejžadoma – za zhruba 2500 korun prodává kurzy vaření vietnamské kuchyně. Funguje to jednoduše: buď kuchařka přijde k zákazníkovi domů, takže se lidé naučí vařit s tím, co mají doma, nebo naopak přijdou zákazníci ke kuchařce domů, kde je vaření spojeno s kulturním zážitkem. „Spoustu lidí pak překvapí, že stolujeme na zemi. Zaměstnáváme hodně holek, které studují nebo jsou na mateřské,“ říká Anh Duc Do, který jako průvodce dává vietnamským ženám školení, aby věděly, jak vaření učit. Nápad rozvíjí teprve od ledna, přičemž ho chce rozšířit i do dalších českých měst, a nejvíc si slibuje od expanze do Německa.
Zabiják Photoshopu
Mezinárodní rozměr je vlastní i dalším firmám. V Sapě začínala v roce 2017 třeba společnost Nulisec, kterou založilo několik mladých Vietnamců. „Chceme vytvořit evropskou obdobu největšího asijského e-commerce tržiště Alibaba,“ říká sebevědomě Lukáš Pham, šéf Nulisecu. V Evropě podle něj neexistuje firma, která propojuje výrobce a velkoobchodníky, a tak tuto mezeru hodlá Nulisec zaplnit. Začínali s elektronizováním obchodu v Sapě, kde působí zhruba sedm stovek velkoobchodních a maloobchodních firem, restaurací a dalších služeb. Tyto firmy stejně jako množství jiných českých společností dělají objednávky e-mailem či telefonicky. To chce Pham změnit.
Nejúspěšnější z mladých vietnamských firem je však jednoznačně softwarová Avocode. Jedná se o software, který zjednodušuje práci designérů a vývojářů – z grafických souborů umožňuje exportovat prvky, aniž byste potřebovali grafický program, třeba Photoshop. Přezdívá se mu proto občas „zabiják Photoshopu“.
Firmu Avocode založil před čtyřmi roky sedmadvacetiletý Vu Hoang Anh se dvěma českými vývojáři Petrem Brzkem a Martinem Ďurišem. „Původně jsme se Martinem potkali v prvním semestru na Vysoké škole ekonomické na oboru Multimédia v ekonomické praxi, ale na druhý semestr už jsme tam nešli. Zabalili jsme to a začali jsme dělat zajímavější věci,“ vypráví o svých začátcích Vu, který je dnes ředitelem Avocode. Softwarový design se přitom naučil sám v pubertě. „Když mi bylo tak patnáct šestnáct, rodiče mě nikam moc nepouštěli. Musel jsem být sám doma a učit se. Nějak jsem tehdy narazil na softwarový design, zúčastnil jsem se i nějakých soutěží a postupně mě to chytlo,“ vypráví Vu.
Jeho rodiče, kteří dělali velkoobchod obuví, původně Vuův odchod z vysoké školy příliš neschvalovali. Asijská kultura velí, že by se mladí lidé měli hlavně učit, vysokoškolský titul je věcí prestiže. V současnosti však už začínají respektovat, že Vu nedostudoval, jelikož se firmě Avocode extrémně daří. Firma má přes 30 zaměstnanců, po celém světě má čtyři a půl tisíce zákazníků, kteří platí měsíční paušál za využívání cloudového programu. „Příjmy se dnes pohybují kolem dvou až tří milionů dolarů ročně,“ říká Vu, který vlastní firmu společně s Ďurišem a Brzkem.
Firmě Avocode se podařilo to, o čem sní řada startupů. Před dvěma lety získala investici 750 tisíc dolarů v kalifornském Silicon Valley od akcelerátoru 500 Startups a dalších investorů formou konvertibilních cenných papírů, které budou v budoucnu převedeny na akciové podíly. Avocode je přitom už v současnosti výdělečná, přičemž dál svižně roste. „Myslím, že bychom v budoucnu mohli dosáhnout hodnoty firmy 500 milionů dolarů. Stačilo by nám k tomu zhruba dvacet tisíc platících zákazníků, tedy čtyřnásobek dnešního stavu,“ uzavírá mladík Vu Hoang Anh.
Možná tak Avocode naváže na příběh Avastu, který z lokální československé firmy vyrostl na celosvětového hráče v internetové bezpečnosti. I z Česka se dá dělat velký (vietnamský) byznys.
Převzato z týdeníku Euro, Autor: Jiří Zatloukal, foto: Hynek Glos.
