English version
„Lepší než Josko Gravner,“ usmívá se degustátor a sommelier Michal Březina poté, co znalecky poválí na jazyku oranžové víno z rodinného vinařství Vican v Mikulově.
„Oranžové víno od Gravnera jsem ochutnával přímo ve sklepech v Gorizii ve Friuli. Tohle české má sice stejně robustní, ale zároveň lahodnější a méně „ovocnou“ chuť,“ srovnává Březina mok z Mikulova s produktem nejslavnějšího negruzínského výrobce netradičního vína.
Slova znalce potěší, vinař a zároveň filmový producent Tomáš Vican je ovšem na ocenění zvyklý. Přes krátkou historii má jeho vinařství na kontě mnoho cen. Stalo se finalistou Vinařství roku, získalo zlaté medaile v Salónu vín ČR i na jedné z nejprestižnějších výstav Double Goldy v New Yorku, a také cenu Best of Nation Award v San Francisku.
Vinař a milovník stříbrného plátna
Muž mnoha titulů (Ing. MBA, MSc. Ph.D) ví, jak dojít k úspěchu. Mimo jiné absolvoval Nottingham Trent University, přednáší na Business Institutu EDU PR a komunikaci. Prosadil se jako filmový producent snímků Bobule, Lidice, Bajkeři, či známého seriálu Vinaři. Přes to všechno zůstává klasicky bodrým Moravanem. Miluje ovšem i jiné druhy umění než to filmové. Před lety založil s manželkou Vinnou galerii v Brně, kde vystavují známí výtvarníci.
Jeho cesta k filmu ani vínu nebyla plánovaná. Začínal jako marketér u firmy Hartmann-Rico, kde se za devět let vypracoval do vysoké manažerské funkce. Následně se stal prezidentem České asociace dodavatelů zdravotnických prostředků Czechmed.
Ke stříbrnému plátnu ho přivedl až kamarád Adam Dvořák, jež měl za sebou produkci diváckého hitu Rafťáci. „Já měl v hlavě plán natočit film z prostředí vinařů. Když pominu agitační trilogii Bouřlivé víno, tak tahle látka ležela ladem. Ale stačí zajít do sklípku a uslyšíte nejen řadu vtipných historek, ale i moudrostí starých fachmanů,“ vysvětluje s úsměvem Vican.
Putování za révou
Cestování je jeho vášní, nerad se ale jen povaluje na pláži. Hledá zážitky, inspiraci, a to pochopitelně i v zemích, kde pěstují vinnou révu. Největší objev nakonec učinil v Gruzii, kde narazil na víno nezvykle oranžové barvy. To patří k nejstarším na světě, vyrábí se zde už osm tisíc let!
Šťáva z hroznů (mnohde se tu šlape jako kdysi zelí) se včetně slupek vlije do obřích hliněných nádob (kvevri). Nádoby se kvůli udržení teploty zakopou do země a víno se v nich nechá macerovat týdny, měsíce a někdy i roky, mimo jiné kvůli důkladné extrakci látek ze slupek i třapin. Jinak s ním neděláte vůbec nic, jen si počkáte na výsledek.
„Nápad vzešel od mých kamarádů Vlasty Nešetřila a Mojmíra Baroně předloni v srpnu. Já si nejdřív přečetl o gruzínském zvláštním vínu a řekl jim, že hned koupíme kvevri, abychom je ještě v říjnu naplnili. Smáli se, já to ale myslel vážně,“ popisuje začátky Tomáš Vican.
Koupit nádoby z vypálené hlíny je jedna věc, jejich transport druhá. „První kamión k nám jel deset dní, průměrnou rychlostí 30 kilometrů za hodinu. V noci jsme náklad sundali na farmě Pálava u Mikulova, hned ráno zakopali do sklepa a už následující den naplnili. Jako první odrůdu jsme zvolili tramín červený.“ A právě tu oceňuje znalec a sommelier Březina jako výjimečnou.
Hrozny v zemi
„Ve sklepě mám čtrnáct nádob, v decentním osvětlení připomínají dračí vejce, patnáctá největší, vážící asi 700 kilo, je ve speciálním postroji v „degustárku“ na Farmě, vejde se do ní tisíc litrů,“ popisuje Tomáš Vican.
„Na výrobě oranžového vína mě nejvíc fascinoval jednoduchý postup, díky kterému jde o přírodní víno bez aditiv, nesíří se, neprochází filtrací, zraje na matolině. Člověk má přitom jen minimální roli, vlastně se udělá samo,“ usmívá se.
A díky vyššímu obsah křemíku a stříbra v hliněných amforách má i antibakteriální účinky, připomíná vinař.
Čistě bez chemie
Nadšení „účastníků zájezdu“ vedlo k založení Kvevri klubu, který se postupně rozrostl a dnes má asi dvacet členů. V jeho stanovách je zajímavá klauzule: láhev nikdy nesmí stát méně než 150 korun. „Tak levné oranžové víno stejně nikde neseženete,“ směje se Michal Březina.
Když Tomáš Vican poprvé naléval šťávu do kvevri, nemohl si být jist úspěchem. Věřil ale svému úsudku a ten ho nezklamal, ochutnávka první várky ho nadchla. Víno bylo dokonale vykvašené, mělo nezaměnitelný buket přezrálého podzimního ovoce a akátového medu. Ohromilo ho sytou až měděnou barvou.
A na co se těší teď? „Až přijde na řadu to, co ještě dozrává. Čas je u každého lahodného moku vinařovým spojencem.“
Díky Vicanově nápaditosti mají už dnes čeští milovníci vína nevšední zážitek. A nebude jediný. Už před natáčením filmu Lidice se vinař spřátelil s hercem Karlem Rodenem, od něhož později vzešel nápad na výrobu nového vína.
Spolupráce s ním stále pokračuje, před několika měsíci byla slavnostně uvedena na trh nová Rodenova vína, podle názorů mnoha sommeliérů jde i v tomto případě o vysoce exluzivní chuťový zážitek. V láhvích s novou etiketou je totiž to nejlepší, co tento ročník na vinohradech nabídl…
Co je oranžové víno?
Víno vyráběné starobylými gruzínskými technologiemi, nebo technologiemi experimentálními, podobnými kachetinským. Hrozny se macerují v zemi v nádobách zvaných kvevri. Víno se vyznačuje temně žlutou, naoranžovělou, ryšavou, někdy až měděnou barvou. V jeho vůni jsou charakteristické tóny sušeného ovoce, sušených květin, oříšků či pomerančů. Chuť je robustní, mohou se v ní se projevovat i slané či umami tóny.
Jakub Procházka
