Chezacarb: Vynalézavost stvořila poklad

Omezené rozpočty, snížené platy a zrušené projekty. Nejsou to podmínky k podnícení rozvoje. V roce 1970 v Litvínově k tomu ale přidali vynalézavost, důvtip a odhodlání a stvořili poklad. Tím jsou elektro-vodivé saze Chezacarb, které jsou nezbytným bezpečnostním přídavkem do materiálů vyžadujících vodivé či antistatické dovednosti.



Jsou například prvkem palivových nádrží, bezpečnostních oděvů nebo bot pro hasiče, kde pomáhají předcházet vzniku antistatického výboje. Mají navíc výbornou sorpční kapacitu, jež je činí ideálním prostředkem při likvidaci ekologických havárií a čištění spalin v teplárnách i spalovnách, kde se osvědčily k odstranění nebezpečných dioxinů a furanů.

Dnes jsou využívané po celém světě, pro své vodivé i sorpční schopnosti. Za jejich zrodem ale nestojí záměr. Stojí za ním vynalézavost, důvtip a odhodlání vytvořit z odpadu přínosný materiál.

Nečekané změny podnítily rozvoj

František Nečesaný nastoupil do tehdejších Stalinových závodů, později Chemopetrolu, v době, kdy řešení problémů a realizace projektů postupovaly velmi precizně a rychle. To se bohužel změnilo. Rok 1970 s sebou přinesl mnoho zvratů a v závodě se rychle změnilo mnoho věcí. Projektové rozpočty byly omezeny, někteří zaměstnanci odstraněni z funkcí, jiní přeřazeni na funkce nižší, platy řadě špičkových výzkumníků byly sníženy, vedení výzkumného ústavu vyměněno a mnohé projekty zrušeny. Najednou nebyly žádné úkoly cílené na využití ve výrobní oblasti.

Za Františkem tenkrát přišel jeho kolega, pan inženýr Zeman, s nepotvrzenou zprávou, že úseky realizace a projekce budou zrušeny. To by znamenalo propuštění řady vysoce kvalifikovaných výzkumných pracovníků, včetně nich. Proto se ti dva rozhodli vyřešit zásadní problém, se kterým se závod potýkal.

Odhalili skrytý potenciál

Problém byl se sazovou vodou, vznikající během procesu zplyňování mazutu. Obsahovala vedle sazí i škodlivé látky typu sirovodíků, kyanovodíku a dalších. Nikdo nevěděl, co s ní dělat. Proces likvidace sice již existoval, ale žádal si obnovu a zdokonalení. Čištění vody se provádělo chlornanem vápenatým a saze se likvidovaly mícháním s mazutem a spalováním. Bylo to nečisté, neefektivní a v jistých případech i nebezpečné. Inženýři tušili, že musí být lepší cesta, a rozhodli se ji najít. Viděli příležitost a potenciál, kde jiní viděli jen starosti.

Žádný výzkumný úkol se této problematiky netýkal, ale oni stejně odebrali vzorky a začali hledat oblasti využití. Zúročili své znalosti a prostudovali odbornou literaturu.

Prvním milým překvapením bylo zjištění, že hmota má veliký aktivní povrch, díky kterému je schopna adsorbovat široké spektrum látek. Bližší průzkum ukázal i fakt, že přimícháním sazové vody do vod kontaminovaných se jejich koncentrace škodlivých látek snížila až pod 0,1 miligramů na litr, koncentraci zcela neškodnou.

Zkouška v praxi překvapila

První zkouška v praxi byla ve skladu pohonných hmot v Šlapanově, kde ropné látky unikali do potoku Šlapanka. Ve spolupráci s Chemoprojektem Litvínov byla na potoce vybudována první čistička využívající vlastnosti sazové vody vázat znečisťující látky. Dosáhli dramatického snížení obsahu kontaminujících látek v Šlapance. Saze se vstřebanými nečistotami byly spalovány v místní kotelně.  Provoz čističky byl dozorován a účinnost čištění potvrzena ekologickými orgány. Chemoprojekt Litvínov záhy publikoval zprávu o novém způsobu čištění kontaminované vody „bezodpadovou“ technologií.

Chemoprojekt plánoval i vyjmutí a likvidaci zanesených potrubí ropovodů. Bylo rozhodnuto vyzkoušet novou technologii čištění proudem sazové vody. Výsledky byly překvapivé. Potrubí bylo tak skvěle vyčištěno, že bylo ponecháno na místě a dokonce mohlo být použito k plynofikaci.

Na základě těchto pozitivních výsledků byl stanoven hlavní úkol- vyřešení izolace sazí z vody.

V té době byl Ing. Zeman přeřazen na jiné oddělení a řešení úkolu po chemickoinženýrské stránce převzal inženýr Karel Svoboda. František a Karel se pustili do práce a během krátké doby zpracovali tři technologie izolace sazí z vody. Výsledkem byl produkt ve formě prášku, 1mm pelet a válečků. Konečně bylo možné hmotu efektivně transportovat, proto neotáleli, připravili přepravky produktu a vyrazili do světa.

Nedůvěru vystřídal světový úspěch

Mimořádné antistatické i elektro-vodivé vlastnosti podnítily impuls produkt presentovat gumárenským firmám, kde elektro-vodivé materiály pomáhají předcházet vzniku jisker a požárů. Mnoho lidí nechtělo věřit, že ti dva vyvinuli takový poklad.

Když ale předložili produktové specifikace a poskytli připravené vzorky, nedůvěřivé přesvědčili o kvalitě svého produktu. Zjistili, že pro tento průmysl byl produkt optimální ve formě pelet a dal se výhodně dodávat v obalech. Rozhodli se s peletami pokračovat a byla zahájena výstavba poloprovozu pro komerční využití.

Dnes je výrobna Chezacarbu v Unipetrolu RPA jedinou technologií svého druhu na světě, kde se od první poloviny osmdesátých let využívá sazová voda pro výrobu ekologicky prospěšného produktu, sazových pelet. Od počátku se saze využívaly především pro svou elektrickou vodivost a časem i úžasnou sorpční schopnost, která je podle odborníků lepší než u klasického aktivního uhlí. Proto jsou tyto saze ideální pro likvidaci ekologických havárií na vodních zdrojích, kde na sebe spolehlivě vážou ropné látky.

A tak z původního odpadu a balastu vznikl klenot pro ochranu lidských životů i přírody. Chezacarb je světově užíván nejen pro své sorpční vlastnosti, ale také výjimečně kvalitní elektrickou vodivost, která jej činí nezbytným bezpečnostním prvkem při práci s elektronikou.  

Nacházejí uplatnění v mnoha odvětvích průmyslové chemie. Z velké části se využívají v plastikářském a gumárenském průmyslu, kde zlepšují funkci elektrovodivostní, elektromagnetické či teplotně-vodivostní charakteristiky plastů a pryží. Jsou též uplatněni v automobilovém průmyslu, zejména v palivových nádržích, kde pomáhají předcházet vzniku požárů ze statického výboje.

Josefína Chalupová

Doporučujeme