Zastoupení podnikatele



Zákonné zastoupení

Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základními instituty zákonného zastoupení. Jedná se především o zastoupení vedoucím odštěpného závodu (viz ust. § 503 občanského zákoníku), zastoupení osobou pověřenou podnikatelem určitou činností při provozu závodu (viz ust. § 430 odst. 1 občanského zákoníku) či osobou přítomnou v provozovně (viz ust. § 430 odst. 2 občanského zákoníku).

Pro úplnost bude zmíněno i jednání za právnickou osobu, která ze své povahy (právnickou osobu lze považovat za právní fikci) není schopná sama za sebe jednat, nýbrž je schopná jednat zejména prostřednictvím svého orgánu či jiné osoby (viz primárně ust. § 163 a § 164 občanského zákoníku a ust. § 166 občanského zákoníku).

Zákonné zastoupení tedy znamená, že oprávnění příslušné osoby jednat za zastupovaného v uvedeném rozsahu vyplývá přímo ze zákonných ustanovení a oprávněný k zastupování nepotřebuje žádné další (speciální) zmocnění (např. plnou moc).

Zastoupení vedoucím odštěpného závodu

Úpravu zastoupení podnikatele vedoucím odštěpného závodu (dříve označován jako vedoucí organizační složky) lze nalézt v ust. § 503 občanského zákoníku. Odštěpný závod lze slovy zákona definovat jako pobočku, která je zapsána do obchodního rejstříku (viz ust. § 503 odst. 2 občanského zákoníku).

Pobočka je pak občanským zákoníkem definována jako část závodu, která současně splňuje následující kritéria: vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a zároveň o této části podnikatel rozhodl, že bude pobočkou (viz ust. § 503 odst. 1 občanského zákoníku). Pro bližší upřesnění pojmů obchodní závod, pobočka a odštěpný závod lze odkázat na článek Obchodní závod, koupě a pacht závodu.

Jak již bylo výše zmíněno, odštěpný závod je pobočkou zapsanou do obchodního rejstříku, přičemž o odštěpném závodu se do obchodního rejstříku zapisují tyto údaje: označení, sídlo nebo umístění, předmět činnosti nebo podnikání a údaje o vedoucím odštěpného závodu (tj. jméno a adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu) – viz ust. § 51 zákona o veřejných rejstřících.

Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn podnikatele zastupovat ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu, přičemž toto oprávnění vedoucímu odštěpného závodu vzniká až zápisem do obchodního rejstříku, nikoli samotným ustanovením vedoucího. Zápis vedoucího odštěpného závodu do obchodního rejstříku má proto konstitutivní povahu.

Z této skutečnosti vyplývá, že vedoucí odštěpného závodu není ze své pozice oprávněn bez dalšího podat na obchodní rejstřík návrh na zápis své osoby jakožto vedoucího obchodního závodu. Osobou oprávněnou k podání návrhu na zápis změn u svého odštěpného závodu je proto primárně zřizovatel tohoto závodu, tj. přímo podnikatel (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 7 Cmo 418/2015).

Vedoucí odštěpného závodu je též ze zákona (tj. nepotřebuje k tomu zvláštní zmocnění) obecně oprávněn podnikatele zastupovat v civilněprávních a správních řízení (nikoli však v rámci daňového řízení), a to za předpokladu, že se věc týká příslušného odštěpného závodu. Zákonné zakotvení tohoto oprávnění lze nalézt v ust. § 21 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („za právnickou osobu jedná vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu“) či v ust. § 30 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („jménem právnické osoby činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle zvláštního zákona“ – tj. dle občanského soudního řádu).

Ačkoli občanský zákoník blíže nespecifikuje žádné zvláštní podmínky kladené na osobu vedoucího odštěpného závodu, lze s ohledem na znění § 51 zákona o veřejných rejstřících učinit závěr, že vedoucím odštěpného závodu může být pouze fyzická osoba.

Pro úplnost je též vhodné zmínit, že lze předpokládat, že (s ohledem na dikci ust. § 432 občanského zákoníku) pro vedoucího odštěpného závodu platí zákaz konkurence, a to ačkoli je zákaz konkurence dle ust. § 432 ne příliš systematicky zařazen v jiné části občanského zákoníku. Dle výše uvedeného ustanovení platí, že osoba, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu obchodního závodu, nesmí bez souhlasu podnikatele činit na vlastní nebo cizí účet nic, co spadá do oboru obchodního závodu. Stane-li se tak, může se podnikatel domáhat, aby se jeho zástupce takového jednání zdržel.“ (viz. ust. § 432 odst. 1 občanského zákoníku).

To, co je myšleno pod spojením „co spadá do oboru obchodního závodu“, však není v zákoně blíže specifikováno. Dle názoru odborné veřejnost je nutné při zkoumání tohoto pojmu vzít v potaz, „jaká činnost je fakticky realizována v konkrétním obchodním závodu, v jehož rámci byl zástupce pověřen určitou činností“ (viz komentář k ust. § 432 v Lavický a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1645).

Ke konkurenční činnosti musí mít osoba, která zastupuje podnikatele při provozu obchodního závodu (pro zjednodušení dále jako „zastupující osoba“), od podnikatele výslovný souhlas. Ačkoli není v občanském zákoníku výslovně stanoveno, zdali souhlas má být učiněn ústně nebo písemně, doporučujeme pro vyloučení jakýchkoli budoucích pochybností a nepříjemností zachovat formu písemnou.

V případě, že zastupující osoba porušuje zákaz konkurence, tj. bez souhlasu podnikatele činí na vlastní či cizí účet to, co spadá do oboru obchodního závodu, je podnikatel oprávněn žádat, aby se zastupující osoba uvedeného jednání zdržela, a to i na základě žaloby podané k soudu.

Vedle žaloby požadující zdržení se konkurenčního jednání ze strany zastupující osoby, jsou v odstavci druhém ust. § 432 občanského zákoníku upraveny další nástroje ochrany podnikatele před konkurenčním jednáním zastupující osoby. Podnikatel se dle uvedeného ustanovení může dále bránit dvojím způsobem, přičemž vždy záleží na tom, zdali zastupující osoba porušila zákaz konkurence tím, že jednala na vlastní účet, či tím, že jednala na účet cizí:

  • Jednala-li zastupující osoba na vlastní účet, může se podnikatel domáhat toho, aby zástupcovo jednání bylo prohlášené za učiněné na účet samotného podnikatele. Tj. podnikatel se může domáhat, aby soud určil, že práva a povinnosti, které by plynuly zastupující osobě z takového jednání (které učinila pro sebe), byly připsány samotnému podnikateli, nikoli zastupující osobě.
  • Jednala-li zastupující osoba na cizí účet, je podnikatel oprávněn se domáhat, aby mu bylo postoupeno právo na odměnu, či aby mu byla vydána odměna již poskytnutá, tj. aby na něj byla převedena v zásadě jakákoli výhoda, „která může mít byť i jen potenciální hodnotu plynoucí z konkurenčního jednání podnikatelova zástupce“ (viz Lavický, ibid.).

Výše uvedená práva, která jsou uvedena pod bodem 1 a 2, je však u soudu nutné uplatnit do 3 měsíců ode dne, kdy se podnikatel o jednání dozvěděl (subjektivní lhůta), a nejpozději do jednoho roku, kdy k předmětnému jednání došlo (objektivní lhůta), jinak zanikají. Dle ust. § 432 odst. 3 občanského zákoníku může podnikatel namísto výše uvedených práv požadovat náhradu škody, která mu porušením zákazu konkurence vznikla.

To však platí pouze tehdy, měl-li a mohl-li zástupce vědět, že svou činností podnikatele poškozuje. Zároveň však i platí, že měl-li a mohl-li vědět také ten, v jehož prospěch podnikatelův zástupce nedovoleně jednal, že jde o činnost poškozující podnikatele, je povinen k náhradě škody také on.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby