Zastoupení podnikatele



Zastoupení osobou pověřenou podnikatelem určitou činností při provozu závodu

V ust. § 430 odst. 1 je upraveno, že „pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází.“ Tento druh zastoupení je nicméně nutné rozlišovat od zastoupení vedoucím odštěpného závodu, které bylo popsáno výše.

Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech, které se týkají odštěpného závodu, přičemž toto oprávnění vzniká zápisem do obchodného rejstříku. Naproti tomu osoba pověřená podnikatelem určitou činností při provozu závodu je oprávněna zastupovat podnikatele pouze v těch jednáních, která jsou při této činnosti obvyklá, přičemž oprávnění vzniká již samotným pověřením a toto pověření se do obchodního rejstříku nezapisuje.

To ale může činit značné výkladové problémy, zejména při snaze blíže definovat „obvyklost“ jednání, přičemž tato definice bude ve většině případů závislá na konkrétních okolnostech (např. na organizační struktuře podnikatele) a na bližším upřesnění pojmu „obvyklosti“ ze strany soudů.

Na základě judikatury a odborné literatury (viz např. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014) lze například mít za to, že při činnosti stavbyvedoucího je obvyklé uzavírat smlouvy, které jsou potřebné k realizaci díla (viz též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. listopadu 2004, sp. zn. 32 Odo 274/2004). Obdobně uzavírání standardních smluv obchodního charakteru generálním ředitelem společnosti lze taktéž považovat za obvyklá jednání (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. září 2006, sp. zn. 5 Tdo 1096/2006).

V odborné literatuře se lze též setkat s názorem, že z obvyklosti lze zásadně vyloučit jednání jako vystavování směnek, uzavírání smluv o půjčkách a úvěrech a zastupování ve sporech, přičemž tento názor se ale opírá o znění článku 47 odst. 1 předválečného všeobecného obchodního zákoníku (viz komentář k § 432 v Občanský zákoník: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-370-8.).

Následuje nicméně upozornění, že ani výše uvedené „nebude platit zcela všeobecně: v případě velkých korporací s rozsáhlou manažerskou strukturou je představitelné, že například vystavování směnek bude spadat do obvyklé činnosti finančního ředitele, zastupování ve sporech do obvyklé činnosti vedoucího právního oddělení atp.“ (tamtéž). Lze tedy odkázat na již výše zmíněnou skutečnost, a to, že specifikace obvyklosti bude vždy záležet na konkrétních okolnostech případu.

Pověření konkrétní osoby určitou činností při provozu závodu přitom může být učiněno i ústně. Vzhledem k výše uvedenému nicméně lze doporučit, aby pověření osoby určitou činností bylo provedeno písemně a aby rozsah její činnosti byl blíže specifikován (např. ve vnitřním předpisu podnikatele).

S výše uvedeným souvisí i úprava překročení zástupčího oprávnění pověřené osoby, která je zakotvena v ust. § 431 občanského zákoníku. V případě, že pověřená osoba překročí svým jednáním to, co je pro její činnost obvyklé, podnikatele toto právní jednání i tak zavazuje.

To neplatí pouze v případě, že třetí osoba, se kterou pověřená osoba jednala, o překročení věděla nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu. Představit si lze například situaci, kdy třetí osoba přijde na vrátnici provozovny podnikatele, kde vrátný této třetí osobě podepíše smlouvu o převodu nemovité věci ve vlastnictví podnikatele.

Toto jednání lze jistě považovat za skutečnost, kdy třetí osoba musela s ohledem na okolnosti případu vědět, že vrátný k podpisu takové smlouvy oprávněn není. Důkazní břemeno při případném soudním sporu přitom leží na podnikateli, který musí dokázat, že třetí osoba o překročení zástupčího oprávnění musela vědět.

Na závěr je vhodné uvést, že stejně jako v případě vedoucího odštěpného závodu i v případě osoby pověřené určitou činností při provozu podniku platí zákaz konkurence dle ust. § 432 občanského zákoníku.

Zastoupení osobou přítomnou v provozovně

Zastoupení osobou přítomnou v provozovně (neboli též tzv. nezmocněné jednatelství) je upraveno v ust. § 430 odst. 2 občanského zákoníku. Slovy zákona, podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna.

Jedná se tedy především o jednání osoby, která i přesto, že nebyla podnikatelem pověřena v rámci provozovny určitou činností, za podnikatele z vlastního rozhodnutí jedná. Ačkoli není provozovna v zákoně blíže specifikována, lze za ní považovat jakýkoli prostor, v rámci kterého podnikatele provozuje své podnikání (např. obchod).

Další podmínkou pro přičitatelnost jednání této osoby podnikateli je skutečnost, že třetí osoba byla v dobré víře, že osoba přítomná v provozovně byla oprávněna za podnikatele jednat, tj. „zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl anebo mohl mít pochybnosti“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 568/96-II.). Důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnosti, že třetí osoba v dobré víře nebyla, bude v případném soudním sporu opět nést podnikatel.

Jako typický případ nezmocněného jednatelství lze uvést film Vrchní, prchni!, ve kterém Josef Abrhám přiměřeně oblečen vystupuje jako číšník a inkasuje od nic netušících strávníků peníze, aniž by ho majitel restaurace k takovému jednání zmocnil.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.




• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby