100 let českého byznysu: klopýtání i úspěchy

14. 12. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Některé slavné firmy období první republiky jsou vidět i dnes. Není jich ale mnoho

Období první republiky je dodnes veřejností vnímáno jako zlatá éra vývoje Česka. Stejně tak se pohlíží i na firmy z té doby. Přitom mnohé, které se dodnes prosazují na trhu, mají historii starší, ještě z dob Rakouska-Uherska, některé naopak začínající až po roce 1945.

Wikov – od pluhů k automobilům

Pokud některá z českých firem dobře ilustruje stoletou historii tuzemského byznysu s jejími kořeny v časech habsburského mocnářství i peripetiemi období socialistické éry, je to prostějovská firma Wikov. Vznikla symbolicky v roce 1918, konkrétně 22. prosince, spojením dvou starších firem.

První z nich byla společnost patřící Františku Wichterlemu, která se zrodila roku 1880. Její zakladatel se věnoval výrobě a opravám zemědělských strojů. Navazovala na činnost staršího podniku Wichterleho a Procházky a od roku 1884 působila pod názvem První Prostějovská továrna na hospodářské stroje a motory, slévárna na kov a železo František Wichterle. V podobném oboru podnikala i firma Josefa Kováříka, která vznikla v roce1894 a která po zapojení jeho staršího bratra Františka nesla název F. A J. Kovářík. Sloučením obou firem v roce 1918 vznikla společnost Prostějovské továrny na stroje Wichterle a Kovářík, známá pod značkou Wikov.

Příliš drahá auta

Spojená továrna vyráběla například motory na benzin a naftu, secí a žací stroje nebo mlátičky. S nástupem elektrifikace, se pustila také do výroby strojů elektrických, které se stále více v zemědělství používaly a vytlačovaly starší parní stroje nebo spalovací motory.

V roce 1925 spustila firma rovněž sériovou výrobu automobilů. Inspirací se pro ně stal osobní vůz italské značky Ansaldo, který majitelé továrny přivezli v roce 1922 z výstavy ve Vídni. Protože však ve Wikovu vsadili na složitější, a tím pádem i dražší konstrukční řešení, nešly jejich vozy na odbyt tak jako konkurenční automobily.

Když se pak v Prostějově rozhodli přejít na lidovější vůz, byl již trh obsazen automobily jako Praga Baby nebo Škoda Popular. Nicméně například místní karoserie si vydobyly tak dobrou pověst, že je z Prostějova odebírala například automobilka Praga. Řada automobilů navržených projektanty Wikovu zůstala jen v prototypu, včetně pokrokového vozu Kapka z roku 1931, který byl prvním aerodynamickým automobilem v Československu.

 
Unikáty. Firma Wikov vyrobila za dobu své existence jen zhruba 800 osobních automobilů a sto nákladních.

Sázka na traktory

Na konci třicátých let však byla výroba automobilů ve Wikovu definitivně zastavena. Přispěla k tomu i světová hospodářská krize 30. let, kdy společnost musela propustit polovinu svých zaměstnanců. Nový program však vytvořila výroba traktorů, nejdříve na líh a později na naftu. Traktory pro zemědělství určené k orbě měly tehdy železné ráfky, pryžová kola nebo pneumatiky dostávaly traktory určené pro průmysl nebo dopravu.

Další změny ve firmě přinesla okupace Československa, kdy továrna začala vyrábět hlavně pro německé válečné hospodářství. Po osvobození byl podnik v roce 1946 znárodněn a přejmenován na Agrozet a později Agrostroj Prostějov.

Wikov dnes

Novodobé dějiny značky Wikov se začaly psát v roce 2004, kdy Martin Wichterle zakoupené firmy ČKD Hronov a Škoda Gear z Plzně přejmenoval na Wikov MGI a Wikov Gear. Do současné strojírenské skupiny Wikov Industry patří například také Wikov Sázavan, dříve Strojírny Sázavan, a ještě předtím Baťův výrobní podnik ze Zruče nad Sázavou.

Skupina Wikov Industry vyváží více než tři čtvrtiny své produkce do zahraničí, zaměstnává přes 920 lidí a její tržby se pohybují na kolem 1,8 miliardy korun.

zpět na začátek

Baťa – od verpánku k masové produkci

Jen málokterá firma je se zlatou érou první republiky spojena tak silně jako společnost Baťa. A to přestože její historie se začala psát ještě za rakousko-uherské monarchie, když 21. září 1894 založili ve Zlíně sourozenci Anna, Antonín a Tomáš Baťovi svoji rodinnou firmu. Několik ševců a šiček tehdy začalo vyrábět obuv nejen pro zákazníky ve městě, ale dodávat ji i vzdálenějším obchodníkům. Po deseti letech již firma Baťa produkovala přibližně 2200 párů bot denně. Zvyšování produkce se jí dařilo nejen díky inovacím výrobních postupů, ale i novým formám propagace. V roce 1917 i přes řadu problémů způsobených probíhající první světovou válkou vzrostl prodej na dva miliony párů bot značky Baťa ročně.

Riskantní plán

Po první světové válce musela firma řešit obtížnou situaci. Rozpadem Rakouska-Uherska se jí výrazně zmenšil trh, navíc kvůli bídě lidé kupovali obuv výrazně méně. Záchranu podniku provedl Tomáš Baťa díky odvážnému plánu. Od září roku 1922 snížil cenu svých bot o polovinu oproti jaru stejného roku. Zároveň se dohodl s dělníky na snížení jejich mzdy o 40 procent vykompenzované poklesem cen v podnikovém konzumu o polovinu.

Akce byla úspěšná, za jediný den prodal Baťa 95 tisíc párů obuvi za 8,1 milionu korun a rychle zvýšil výrobu o 60 procent. Zároveň se dohodl s tehdejším ministrem financí Aloisem Rašínem na smazání všech daňových nedoplatků do roku 1922, které podle dobového tisku dosahovaly několika milionů korun. Odvrácenou stránkou záchrany podniku byl krach mnoha menších obuvníků, kteří tak agresivní cenové politice nedokázali konkurovat.


Baťovi muži. O svých 30 tisíc zaměstnanců se Tomáš Baťa staral. Ti nejlepší měli možnost po pracovní době navštěvovat Baťovu školu práce.

Baťa vizionář

Firma Baťa se však nezapsala do paměti veřejnosti ani tak svojí šikovnou obchodní politikou jako spíše přesahem do života místa, kde podnikala, a lidí, které zaměstnávala. S Tomášem Baťou jako vizionářem byl spojený rozvoj Zlína z městečka s necelými třemi tisícovkami obyvatel v roce 1890 na město s téměř čtyřiceti tisíci obyvatel v roce 1935. Využíval k tomu svých zkušeností z cesty do Ameriky v roce 1904, kde se inspiroval jak hromadnou produkcí zboží, tak budováním tamních aglomerací.

Zlín tak rozvíjel jako „zahradní město“ ponořené v zeleni, pro zaměstnance budoval dělnické domky, postavil nemocnici, školy, divadlo. Dobu Baťa předběhl také vytvořením „samosprávných dílen a oddělení“, v nichž zaměstnanci mohli svým úsilím ovlivnit svůj vyšší ziskovost oddělení, a tím i svoji mzdu.

Jeho bratr Jan Antonín Baťa pokračoval nejen v budování firmy, ale vizionářský pohled rozšířil na celou tehdejší Československou republiku. Jeho kniha Budujme stát pro 40 000 000 lidí, vydaná v roce 1937 ve Zlíně, kladla důraz na vybudování kvalitní dopravní infrastruktury, lepší postupy v zemědělství i těžbě nerostných surovin nebo rozšíření obchodu a řemesel.

Světová značka

Značka Baťa se stala rovněž první globální firmou českého původu. Po pobočkách ve švýcarském Möhlinu a v indické Kalkatě následovaly filiálky ve Francii, Rakousku, Rumunsku, Švédsku, Egyptě, Belgii, Finsku, Lucembursku, Maďarsku, Itálii, Indonésii a dalších zemích. To firmu, která na počátku druhé světové války zaměstnávala 42 tisíc lidí, zachránilo po roce 1945, kdy v tehdejším Československu i dalších zemích východní Evropy byly její továrny znárodněny.

V té době se již podnik mohl opírat o silné zázemí v Kanadě, kde Tomáš J. Baťa, syn zakladatele, začal působit v roce 1939, když tam přesídlil se zhruba stovkou rodin. V roce 1940 pak založil v Torontu společnost Bata Shoe Organisation, která se stala základem poválečného celosvětového úspěchu firmy. Další silnou základnu získal podnik během druhé světové války v Brazílii, kam přesídlil další člen rodiny Jan Antonín Baťa poté, co kvůli konkurenčním tlakům musel odejít z USA.

Baťa dnes

I když se firma po roce 1989 vrátila do Československa, její globální vedení se již po desítkách let „exilu“ zpět do Zlína nepřestěhovalo. Alespoň drobnou ozvěnou slavných let v Česku byla nedávná epizoda, kdy pravnuk zakladatele firmy Thomas Archer Baťa řídil z kanceláře na Václavském náměstí celosvětový marketing obuvnické společnosti.

zpět na začátek

Tatra – z Beskyd až na mrazivou Sibiř

Také historie další slavné značky se začala psát ještě před vznikem samostatného Československa. Kopřivnická automobilka Tatra, druhá nejstarší na světě, vyrobila první osobní automobil již v roce 1897 a nákladní pak v roce 1898.

U jejího zrodu v tehdy německé obci Nesselsdorf v podhůří Beskyd stál místní živnostník Ignatz Schustala vyrábějící povozy a drožky. Později s přispěním vídeňských bankéřů se začala firma rozvíjet směrem k výrobě železničních vagonů. Díky přátelství libereckého továrníka Theodora von Liebiega s vynálezcem automobilu se spalovacím motorem Karlem Benzem se podařilo dodat do Kopřivnice jeden z prvních dvouválcových motorů vyrobených v roce 1897 a získat příslib dalších dodávek pro první série kopřivnických automobilů.

V Kopřivnici tak byl roku 1897 vyroben první automobil známý jako Präsident. Předchůdci vozů Tatra byly označovány značkou NW podle názvu společnosti Nesselsdorfer Wagenbau Fabriks Gesellschaft.


Nezastavitelné. Vozy značky Tatra se proslavily díky originální koncepci podvozku. Ta jim umožnovala projet téměř všude.

Originální konstrukce

S obdobím první republiky je spojeno právě zavedení současného názvu automobilky, který se ujal v roce 1919, i když se značkou Nesselsdorfer se firma definitivně rozloučila až v roce 1926. Sériová výroba nákladních vozidel se v Kopřivnici rozběhla o několik let později. Vůz si získal respekt především díky originální koncepci představené v roce 1923. Podvozek byl tvořený centrální nosnou trubkou, vpředu byl osazený vzduchem chlazeným motorem a převodovkou a vyznačoval se nezávisle uloženými výkyvnými poloosami.

Po roce 1945 vznikl národní podnik Tatra a jeho projektanti rozpracovali válečnou konstrukci prvního těžkého nákladního automobilu se vzduchem chlazeným vznětovým motorem vlastní konstrukce. Originální Tatra 111 byla ve výrobě celých šestnáct let, až do roku 1962, a kromě Československa slavila úspěch i na dalších trzích tehdejšího socialistického bloku. Vůz si dokázal poradit i s extrémními podmínkami na chladné Sibiři, na Dálném východě ve městě Magadan si dokonce vysloužil vlastní pomník.

Tatra dnes

Po roce 1989 se Tatra začala více orientovat na speciální armádní vozidla v kombinaci s civilní řadou tatra Phoenix postavenou ve spolupráci se společností DAF Trucks. I díky tomu se udržela na trhu v konkurenci řady globálních značek. V roce 2013 automobilku koupili podnikatelé Jaroslav Strnad a René Materna a v současnosti je součástí holdingu Czechoslovak Group.

zpět na začátek

Zetor – poválečná legenda českých polí

Jednou z mála firem, které se nemohou opírat o prvorepublikovou nebo rakousko-uherskou tradici, a přitom jsou již desítky let symbolem úspěchu tuzemského průmyslu, je brněnský výrobce traktorů Zetor. Jeho počátky jsou spojeny s rokem 1945, kdy úspěšný konstruktér automobilových a leteckých motorů František Musil dostal za úkol vyvinout traktor pro poválečné Československo. Zbrojovka Brno tehdy se svým modelem trumfla plzeňskou Škodovku. A tak se počáteční písmeno jejího názvu „Zet“ a koncovka slova traktor staly značkou pomocníka nejen na tuzemských polích.

První zemědělci převzali zetory v březnu roku 1946, sériová výroba pak byla zahájena v srpnu téhož roku. Nový traktor se prosadil i v zahraničí a jen v roce 1947 byla z celkové produkce 3500 strojů zhruba třetina vyvezena do zemí jako Irsko, Polsko, Belgie nebo Dánsko.


Traktor legenda. Sériová výroba Zetoru 25 byla zahájena v srpnu 1946.

Traktory z výzkumáku

V roce 1952 se výroba traktorů přesunula ze Zbrojovky Brno do areálu tehdejšího národního podniku Závody přesného strojírenství Brno-Líšeň, kde se vyrábějí dodnes. O dva roky později výrobce založil vlastní výzkumné a vývojové centrum. Na ně v roce 1962 navázalo Československo-polské výzkumné středisko traktorů, jehož cílem byl vývoj výkonnějších strojů. Jedním z nich byl v roce 1968 legendární model Crystal, typický svými hranatými tvary.

V té době se již traktory vyvinuté v Brně nevyráběly jen v Československu. Kromě zvyšování produkce v mateřském závodě a exportu byly založeny montážní linky v několika rozvojových zemích, kde se traktory vyráběly na základě licence. V Barmě, Indii a Iráku se v letech 1964 až 1993 vyrobilo přes 200 tisíc traktorů.

Počátkem sedmdesátých let měl prvenství mezi zahraničními montovnami Zetorů závod ve městě Iskandaríja v Iráku, kde se mezi lety 1970 až 1990 vyráběly traktory pod značkou Antar. V roce 1971 byla sjednána licenční smlouva s indickou společností Hindustan Machine Tools na výrobu traktorů s obchodní značkou HMT. Také tato spolupráce skončila v roce 1990.

V 80. letech byla část výroby traktorů na základě rozhodnutí československé vlády přesunuta z Brna do slovenského podniku ZTS Martin. V tomto desetiletí vstoupil Zetor na severoamerický trh, kam pak za tři desetiletí dodal necelých 25 tisíc traktorů.

Zetor dnes

Počátek devadesátých let byl spojen s privatizací podniku i ztrátou trhu v zemích východní Evropy. I přes ojedinělé zahájení licenční produkce traktorů v Brazílii došlo koncem 90. let k přerušení výroby v Zetoru kvůli neuspokojivé ekonomické situaci firmy. Díky vstupu nového strategického partnera v roce 2002, společnosti HTC Holding, se podařilo znovu rozjet výrobu a v roce 2004 přišel podnik s novou řadou Proxima. Po dalších řadách firma v roce 2015 symbolicky přišla s novým strojem, který nesl úspěšný název Zetor Crystal. V roce 2016 firma oslavila 70 let existence.

zpět na začátek

Avia – čekání na šťastný konec příběhu

Jednou z nejznámějších českých značek je bezesporu společnost Avia. Firmu 19. června roku 1919 založili inženýři Pavel Beneš a Miroslav Hajn. Zaměřili ji na opravy a výrobu letadel, její název byl odvozený od pražského Klubu aviatiků, kde oba působili. Od roku 1929 se podnik stal součástí koncernu Škoda a v roce 1931 definitivně přesídlil do nových prostor v Letňanech.

Po druhé světové válce se Avia stala samostatným podnikem. Tradiční jméno v době komunistické éry z jejího názvu na čas zmizelo a podnik nesl jméno Závody Jiřího Dimitrova. V roce 1961 se Avia spojila s automobilkou Praga, tehdejšími Automobilovými závody Klementa Gottwalda.


Přistřihnutá křídla. Avia vznikla v roce 1919, zpočátku vyráběla letadla, pak nákladní automobily. Jejich výroba se ale nyní chýlí ke konci.

Francouzská licence

Klíčovým okamžikem v dějinách podniku byl listopadu roku 1967, kdy byla podepsána dohoda s francouzskou společností Renault-Saviem o licenční výrobě modelů dvou jejích modelů. Ty na tuzemském trhu daly základ lehkým nákladním automobilům Avia A30 a A15.

Po roce 1989 byla Avia privatizována českými subjekty, další rozvoj si tehdejší vláda slibovala od nalezení zahraničního investora, kterým se v roce 1995 stala jihokorejská společnost Daewoo. Po dalších jedenácti letech Avii koupila indická automobilka Ashok Leyland. Kvůli ztrátovému hospodaření rozhodl majitel o úplném přesunu výroby do Indie v roce 2013.

Avia dnes

V dubnu roku 2016 Avii, která již v té době nevyráběla, koupila tuzemská skupina Czechoslovak Group vlastněná Jaroslavem Strnadem. Výrobu přestěhovala do závodu v Přelouči a v září roku 2017 obnovila produkci. Nedávno však nový majitel oznámil, že výroba avií skončí v lednu 2019 kvůli situaci na trhu a zavádění přísnějších emisních limitů. Definitivní zánik slavné značky to však znamenat nemusí. Czechoslovak Group oznámila, že budoucnost vidí ve výrobě nákladních elektromobilů, s nimiž má už značka z minulých let krátkou zkušenost. 

zpět na začátek

Zaniklá sláva českých firem

Nora – Kdysi populární značku jízdních kol založil v Mladé Boleslavi roku 1900 Josef Ráček v areálu bývalé mydlárny Saporia. Po znárodnění se z firmy stalo Kovodružstvo, výroba kol však postupně zanikla.

Lidka – Jednu z nejslavnějších českých značek čokolády vyráběla v Kutné Hoře společnost Koukol a Michera. Stavba továrny začala v roce 1917, po znárodnění se výroba přestěhovala do Děčína, kde výroba čokolády skončila po vstupu společnosti Nestlé.

Forman – Pivovar fungoval v Golčově Jeníkově od roku 1819 do roku 1988, po znovuobnovení byl definitivně uzavřen roku 1996. Kdysi slavné Jeníkovské pivo, známé i pod značkou Forman, se za první republiky vozilo i na Pražský hrad. Budova pivovaru byla zbourána v roce 2009.

Poldi – Kladenské hutě vznikly roku 1889. Značka Poldi byla prvním výrobcem elektroocelí v českých zemích a jednou z prvních nerezavějících ocelí na světě. Po znárodnění byla součástí národního podniku Spojené ocelárny. Po privatizaci se firma postupně ocitla v konkurzu a zastavila výrobu.

ČZ – Firma ČZ neboli Česká zbrojovka vznikla roku 1919. Proslavila se hlavně motocykly, které vyráběla od roku 1932. Firma znárodněná v éře socialismu byla po roce 1989 privatizována, výroba motocyklů vložena do společného podniku s italskou společností Cagiva, která výrobu v roce 1997 zastavila, aby nekonkurovala jejím strojům. Značka ČZ existuje dál, vyrábí hlavně díly pro automobilky.

Živnobanka – Živnostenská banka byla nejstarším českým bankovním domem. Vznikla ještě za Rakouska-Uherska, v roce 1868 jako první banka s čistě českým kapitálem. Samostatnost si udržela i po znárodnění v roce 1948. Po privatizaci značka v roce 2007 zanikla a změnila se na UniCredit Bank.


zpět na začátek

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Dalibor Dostál, foto: archiv.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek