Arganový olej se stal ekonomickým zázrakem

2. 5. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

O arganovém oleji do sedmdesátých let minulého století téměř nikdo nevěděl. Dnes je hitem globálního kosmetického průmyslu a pomáhá marockým Berberkám z bídy.

Tekuté zlato. V Perském zálivu nebo v Texasu tak budou určitě říkat ropě, pro nás Čechy je to obvykle pivo, pro Skoty zase whisky. Pro Maročany a milovníky přírodní kosmetiky je to přírodní látka z marockého jihu a jihovýchodu, o které ještě v 70. letech minulého století téměř nikdo nevěděl. Arganový olej se za pár let stal fenoménem; kosmetickým, kulinářským a hlavně ekonomickým zázrakem se složenou roční mírou růstu 20 procent a v roce 2022 očekávanou globální hodnotou téměř dvě miliardy dolarů.

Na začátku všeho byl šadžaratu’l-haját neboli strom života, argánie trnitá. Teplomilný, obvykle asi deset metrů vysoký strom podobný olivovníku, na němž uzrávají plody vypadající jako oříšky. Ty ve svém jádru skrývají mandličku, z níž po vylisování dostanete olej. Domovem argánie trnité je pohoří Atlas a malé háje jsou k nalezení i na alžírském území. Nikde jinde na světě arganové háje nenajdete a Maročané s oblibou tvrdívají, že je to proto, že jejich půda je výjimečná. Ovšem od roku 2011 úspěšně pěstují argánii i Izraelci v Negevské poušti a o pěstování se zajímají i Číňané, takže to s tou unikátností nebude až tak horké.

„Jeden stromek jsem si dokonce vypěstoval na barrandovském sídlišti za oknem,“ říká Ladislav Kolek, majitel firmy Sagrada Natura, která do Čech vozí čistý arganový olej z Maroka a vyrábí z něj kosmetické přípravky. Argánie ovšem jedinečný strom je – patří k nejstarším na světě. Podle odhadů na planetě rostl už před více než 25 miliony let, a některé zdroje hovoří dokonce o 80 milionech.

První zmínky o arganovém oleji pocházejí od Féničanů, kteří při plavbách podél severoafrického pobřeží kolem roku 1550 př. n. l. zaznamenali, že jej místní obyvatelé využívají jako vlasový kondicionér a vtírají si jej do pokožky kvůli hydrataci. Trvalo nicméně dalších tři a půl tisíce let, než výjimečné složení arganového oleje potvrdila věda. V roce 1972 zveřejnil M. Berrada svého druhu první studii, v níž se zaměřoval na složení arganového oleje. Berrada chemickým rozborem zjistil, že má v rukou unikátní zdroj nenasycených mastných kyselin a na vitamin E bohatý stigmasterol, který pomáhá snižovat hladinu cholesterolu, a tím pádem působí blahodárně v boji proti kardiovaskulárním onemocněním.

V té době o arganovém oleji netušila ani většina Maročanů, tedy alespoň těch obývajících severní část země. Stromy rostly jen v oblasti kolem Agadiru a dál do země, nebo dokonce za její hranice se tehdy ještě nedostal. A nejspíš by to tak zůstalo, kdyby mohutné kácení arganových hájů v rámci národních agrikulturních projektů nepřivedlo jih Maroka na pokraj ekologické katastrofy. Stromy mizely a Sahaře najednou nestálo nic v cestě.

V roce 1985 se tak zrodil ambiciózní multidisciplinární plán, jenž v sobě spojoval průmyslové i vědecké projekty a stručně se nazýval prostě „arganový olej“. Základní ideou bylo přetvořit ekologický problém v ekonomickou příležitost: venkovské obyvatelstvo začne ze stromů profitovat, tím pádem je bude chránit a všichni budou spokojení. Olej se až do 90. let lisoval hlavně pro domácí potřebu a případné přebytky chodívaly Berberky prodávat na trh. Jeho výroba je totiž velice fyzicky náročná. Dostat z tvrdého plodu olej je práce o sedmi krocích. Na jeden litr oleje navíc padne 30 až 50 kilogramů plodů, což je množství, jež vyplodí jeden strom a jedné ženě trvá příprava litru oleje zhruba třicet hodin.

Tradičně se olej měděné barvy používá především na vaření. Na rozdíl od varianty oleje využívaného v kosmetickém průmyslu se při výrobě toho kulinářského mandličky před lisováním ještě praží a výsledný produkt má pak výraznou oříškovou vůni. Berberky si se zbytky kuchyňského oleje, který ulpíval na nádobách, potíraly pleť a vlasy. Věděly, že dokáže zabránit vysušování, a navíc údajně chrání před ostrým severoafrickým sluncem. V přírodní medicíně zase slouží jako lék na drobná poranění a modřiny.

Matka Zubejda

Mezníkem ve výrobě arganového oleje se stal rok 1997. Tehdy se na scéně objevila profesorka chemie z rabatské univerzity Zubejda Šarrúf, kterou lze bez velké nadsázky nazývat matkou arganu. Zubejda přišla s myšlenkou ženských manufaktur, v nichž by se olej vyráběl. Nápad, který by u nás nebyl ničím převratným, přinesl do tradiční berberské společnosti revoluci.

„Na začátku nás v úspěch projektu věřilo jen šestnáct. Většinu z nás tvořily vdovy a rozvedené ženy, takže nám v cestě nestáli žádní muži, kteří by nám mohli zakazovat pracovat mimo domov,“ vzpomíná Zubejda. A tak vznikla první manufaktura. Dařilo se jí natolik, že začaly postupně vznikat další a další, důvěra v manufaktury postupně rostla a dnes jich je v Maroku přes 200 a export arganového oleje vzrostl z jedné tuny v roce 1996 na 1387 tun v roce 2016. Z 90 procent se vyváží surový arganový olej, takže téměř veškerá přidaná hodnota vzniká někde jinde, mimo jiné v Česku.

I tak je ale rozmach arganového oleje pro jižní část Maroka revoluční. V manufakturách našly práci ženy, které do té doby nikdy do žádného zaměstnání nechodily - od dětství musely pomáhat v rodině a při pracích na poli - a mnohdy ani neopustily rodnou vesnici, přestože do nejbližšího města to mají jen dvacet třicet kilometrů. Najednou začaly docházet denně na osm hodin do manufaktury, poprvé začaly přispívat do rodinného rozpočtu a poprvé zakusily pocit nezávislosti.

„Mnoho lidí to považovalo za hanbu pro živitele rodiny,“ svěřil se Umar Azúrár, manžel Fatny, která momentálně jednu z manufaktur vede, v dokumentu o produkci arganového oleje katarské stanice al-Džazíra. Situace se ale postupně obracela a za Zubejdou začali docházet muži a ptát se, zda by jejich manželky nemohly také pracovat v manufaktuře. „Přechod na civilizovaný způsob života“, jak říká zakladatelka, „mohl začít.“

„Ženy, které přicházely dělat do manufaktur, byly negramotné. Práce jim otevřela cestu ke vzdělání,“ tvrdí Kolek ze Sagrady Natury. „Agadirská manufaktura, od které odebíráme olej my, měla před třemi lety, když jsme se spoluprací začínali, deset stálých zaměstnankyň. Dnes jich je 70. Při poslední návštěvě mi paní Džamíla, která manufakturu vede, ukazovala kolegyni, už starší paní, která se vypracovalo úplně od nuly – naučila se číst, psát, počítat, a dnes už dokonce obsluhuje počítač. Byla na sebe nesmírně pyšná. Ta pomoc tam je reálná,“ pokračuje.

Nejde jen o emancipaci žen, které si mohou poprvé v životě koupit něco pro sebe za peníze, které sama vydělaly, nebo podporovat děti na studiích. V souvislosti s činností manufaktur vznikají nové silnice a do marockých vesnic odstřižených od světa je zaváděna elektřina, na což je přímo navázaná čím dál populárnější ekoturistika. Do zapadlých vesnic se tak s větší pravděpodobností dostanou návštěvníci, kteří se přijedou na manufakturu podívat a vytvoří další pracovní příležitosti.

Nechte se obohatit

V současné době živí produkce arganového oleje na 2,2 milionu Maročanů (víc než šest procent populace). V roce 2015 si ženy dokázaly podle Zubejdy Šarrúf vydělat až 250 dolarů měsíčně (přičemž průměrný plat se v té době pohyboval kolem 400 dolarů) a k tomu ještě každoroční bonusy.

Kosmetické využití arganového oleje není záležitostí malých firem a bio nadšenců. Mezi odběratele manufaktur patří kosmetičtí giganti jako L’Oréal, Unilever, Lush, Weleda nebo L’Occitane. Enormní zájem velkých i střední kosmetických firem naskočit na arganovou vlnu dokládá, o jak zajímavý – a profitabilní – byznys se jedná. V roce 2014 čítal celý trh s arganovým olejem jen asi pět tisíc tun, do roku 2022 to podle analytiků z Grand View Research má být čtyřnásobek.

To bude ovšem zřejmě znamenat, že se argániím začne dařit nejen v Maroku (a v omezené míře v Izraeli), protože stále platí, že z úrody jednoho stromu nezískáte víc než jeden litr arganového oleje. Vysoká poptávka a omezené zdroje každopádně ženou ceny arganového oleje vzhůru. Cena za litr oleje se od okamžiku, kdy kosmetický průmysl objevil jeho kouzlo, zvýšila dvanáctkrát – na 40 dolarů v roce 2017.

Představitelé všech velkých kosmetických společností samozřejmě tvrdí, že kladou důraz na kvalitu, ale jejich výrobky přirozeně obsahují pouze příměs arganového oleje (L’Oreal například u svého šamponu Mythic Oil používá formulaci „obohacený arganovým olejem“), nikoli čistý arganový olej. Funguje to tedy jako se všemi výtažky z aloe vera, s bambuckým máslem, vitaminy a dalšími přísadami, které mají spotřebitele přesvědčit, že kupují něco zaručeně přírodního.

Pozoruhodný je také příběh značky Moroccan Oil, která se nedávno zviditelnila sponzorskou smlouvou s ženskou tenisovou asociací WTA a která – to neuhodnete – nemá s Marokem společného téměř nic. Byť název i celá marketingová kampaň vytváří jiný dojem, jedná se o izraelskou kosmetickou firmu, která používá arganový olej jako jednu z ingrediencí (nikoli tu hlavní) a nejspíš ani ty arganové ořechy nesklízí v Maroku, ale doma v Izraeli.

Míchání arganového oleje s běžnějšími a podstatně lacinějšími druhy oleje je tedy realitou v kosmetické branži nevyhnutelnou, dalo by se říct. Otázka zní, jestli marketingová kouzla nepoškodí dobré jméno arganu, a tudíž celý jeho byznys. Ředěný olej logicky nemůže mít tak blahodárné účinky jako ten čistý. Dana Elemaraová, zakladatelka společnosti Arganic, která dováží olej do Británie, si s tím ale velkou hlavu nedělá. „Jakmile začnete používat skutečně kvalitní olej, zjistíte, že funguje,“ vysvětlovala pro The Guardian, „obsahuje vědecky potvrzené účinné látky, je vzácný, a navíc opředený orientální romantikou.“

Zpátky na stromy

Od roku 1998 drží nad marockými arganovými háji ochrannou ruku UNESCO, jež je chrání v rámci programu Člověk a biosféra. Arganová biosférická rezervace pokrývá více než 25 kilometrů čtverečních. Argánie jsou pro oblasti jižního Maroka nesmírně důležité. Jejich hluboké kořeny totiž dokážou zabránit dalšímu rozšiřování pouště a pomáhají s udržováním hladiny podzemní vody.

S jejich reálnou ochranou to ještě nedávno bylo ale poměrně náročné. Kromě toho, že je sem tam místní pokáceli, protože potřebovali dřevo, pásli v hájích Berbeři dobytek a velbloudy. A místní policie jim za to mohla maximálně dát pokutu. Mezi lety 2000 a 2010 vymizela třetina arganových stromů a hustota zalesnění se snížila ze 100 na 30 stromů na hektar. Arganové háje trápil i nedostatek povrchové vody, kterou odčerpávali zemědělci pěstující rajčata, jež se následně vyvážela do Evropy.

Pak ale začal obchod s arganovým olejem skutečně vynášet, a najednou dávala ochrana stromů o něco větší smysl. Čísla se začala rapidně obracet a ze 13 tisíc hektarů, které arganové háje pokrývaly v roce 2012, se plocha zvětšila na 101 487 hektarů v roce 2017. V tomto roce také přinesl arganový olej do chudého regionu 298 milionů dirhamů (asi 31 milionů dolarů). A tato čísla zjevně dál porostou.


Převzato z webu Euro.cz. Autor: Jitka Jeníková

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek