Balerínky z tisíce a jedné noci objevují svět

Tereza Pigová tak dlouho marně sháněla vysněné boty, až si je vyrobila. Její obuv z malé továrničky v Itálii postupně objevuje svět.

Někdy je impulsem ke vzniku nového byznysu potřeba vyřešit si svůj vlastní problém. To je příklad dvaatřicetileté Terezy Pigové, která dlouhá léta víceméně marně sháněla boty, jež by zároveň byly pohodlné i stylové. Když se jí to už opravdu dlouho nedařilo, rozhodla se začít je sama vyrábět.

Tereza vystudovala London School of Economics a posledních deset let pracovala ve finančnictví. Suchý svět peněz ji ale nenaplňoval, a proto se rozhodla udělat něco s problémem žen, které stejně jako ona shánějí boty zároveň pěkné i příjemné k nošení.

„Udělala jsem si kvůli tomu dokonce speciální kurz designu bot na London College of Fashion,“ říká. „Pak jsem ale zjistila, že pro design bot nemám vlohy – s tím se prostě musí člověk narodit, je to asi jako s hudebním sluchem. Na kurzu jsem se ale seznámila se svojí současnou obchodní společnicí Šahrazád; její rodiče jsou z Íránu a ona opravdu nosí to krásné pohádkové jméno. Šahrazád hledala někoho jako já – se znalostí financí a ekonomie – a já zas někoho, kdo dokáže obuv navrhovat. Takže teď už rok společně pracujeme na výrobě unikátních bot – různobarevných a různě zdobených pohodlných balerínek.“

Italská ruleta

Taková paráda se asi nedělá v Číně, že? 
Šijeme v jedné malé továrničce v Itálii, kousek od San Marina. Vybraly jsme ji z asi osmdesáti firem, které přicházely v úvahu. Nebylo jednoduché ji najít – už třeba proto, že v Itálii mnozí výrobci nejsou schopni komunikovat v angličtině anebo dělat boty trochu jinak, než jsou po generace zvyklí.

Nakonec jsme ale našli firmu, která byla – například – ochotná do zadní části boty všívat proužek pěnové hmoty, aby okraj boty nedřel patu a nedělal puchýře. Zkusit takovou „vychytávku“ se původně rozhodly dvě firmy, ale jen jedna to zvládla. Naštěstí právě ta, kde jsou rovněž ochotni přijímat objednávky už od padesáti párů v jednom stylu, což je pro nás ideální – chceme totiž, aby se ženy v našich botách cítily unikátně, aby stejnou obuv nemohla nosit půlka jejich známých.

Proč se vaše firma jmenuje 1001 Stories?
Šahrazád i já jsme odmalička měly rády vyprávění pohádek. Takže jsme využily jméno Šahrazád a prostřednictvím našich bot vyprávíme příběhy lidí, se kterými spolupracujeme. Máme dvě kolekce bot. Tu první kompletně navrhuje Šahrazád, druhou – limitovanou – vytváříme spolu s různými komunitami z celého světa. První takovou kolekci jsme teď připravili s charitativní organizací Made51, která zaměstnává syrské a palestinské uprchlíky v Jordánsku.

Ženy z této organizace, již mimochodem podporuje OSN, dělají nádherné výšivky a krajky. Takže pro nás vytvořily unikátní sadu výšivek, které se pak v Itálii našívají na finální produkt. Je to vlastně vyšívaná mašlička, která má připomínat otevřenou knihu – což je odkaz na příběhy tisíce a jedné noci.

Zároveň chystáme další kolekci – půjde o ozdoby z korálků, které dělají jihoamerické ženy, postižené válkou narkotrafikantů; typické vdovy s dětmi. S kontakty do této části světa mi zas pomohl manžel, který je z Kolumbie.

Jak se vašemu podnikání daří finančně? Prodáváte jen přes e-shop?
Zatím vše financujeme z vlastních úspor. Z první dodávky tří set párů bot – 150 ze základní kolekce a 150 z „výšivkové“ – se nám dosud podařilo prodat víc než polovinu. Kromě e-shopu prodáváme i v jednom butiku v Londýně a právě nyní hledáme také českého partnera.

Počítáme s tím, že první rok z našeho byznysu žádný zisk nebude. Pro peníze to vlastně ani neděláme. Když jsem se s partnerkou loni seznámila, obě jsme měly dobrá zaměstnání na plný úvazek a neměly důvod je opouštět. Ale zároveň jsme obě věděly, že tu práci nechceme dělat celý život. Pokud se do něčeho pustíme, musí nás to bavit, musí to mít smysl a musí to někomu pomoci: každé ráno se pak do práce musíme těšit! Tak se zrodila vize naší značky.

Jasná vize
„Za dva tři roky bychom chtěli mít s Šahrazád svoji unikátní
limitovanou kolekci pro každou část světa,“ říká Tereza Pigová.

Ve vaší branži je velmi důležitý marketing…
O ten se stará moje společnice, náš hlavní kanál je přitom Instagram. Právě v této době komunikujeme s celebritami v Londýně – snažíme se získat nějakou známou tvář jako ambasadorku pro novou limitovanou kolekci. Jinak samozřejmě průběžně děláme reklamy, chodíme na různé akce, v říjnu jsme měli vlastní pop-up, snažíme se nacházet partnery ve sféře udržitelné módy, fair-trade a ethical fashion. Novinek v oblasti obuvi je ale moc: tenisky z veganské kůže, boty z ananasové kůže či z recyklovaných plastů atd. My se samozřejmě snažíme odlišit – a to hlavně příběhy, které jsou v naší produkci skryty.

Ve stopách Blahnika?

Není asi pravděpodobné, že byste navazovaly na jiného slavného českého designéra obuvi – Manolo Blahnika, že?
Pokud jde o kreativitu, tak doufám ano – jeho designy se mi velmi líbí. Nedávno jsem o něm viděla film, který mě utvrdil v přesvědčení, že je génius: když má nápad, tak se vzbudí třeba ve tři v noci a musí ho dát na papír.

Jenomže i Manolo Blahnik, jako většina nejlepších světových návrhářů, je muž. Nenavrhuje boty pro pohodlnou chůzi žen, ale aby krásně vypadaly. My přitom chceme obojí – krásu i dobrý pocit při chůzi.

A jsme u velkého problému designérů, zda má být jejich dílo spíš „piece of art“, anebo praktický užitkový předmět…

U bot se toho změnit moc nedá, zvláště u balerínek. Je tam možných jen pár věcí pro zvýšení komfortu, a ty už jsme udělaly. Takže se teď spíš zaměřujeme na to, jaké další kolekce budeme vytvářet. Hlavní je kontakt s komunitami, se kterými budeme spolupracovat a jejichž příběhy budeme prostřednictvím našich bot vyprávět. Rozjednánu máme řadu věcí – moc se těším na to, co z nich nakonec vzejde.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Ivo Bartík. Foto: archiv.

Doporučujeme