English version
Emise skleníkových plynů jsou jednou z hlavních příčin globálního oteplování. Hrozí, že do konce 21. století se průměrná globální teplota zvýší o 3 – 4 °C, což bude mít neblahý dopad na obyvatele všech kontinentů.
Evropa si hrozby vyplývající se změn klimatu uvědomuje, a usiluje proto o snižování emisí – zejména oxidu uhličitého. Přechod na tzv. nízkouhlíkové hospodářství je však během na dlouhou trať, který vyžaduje výrazné změny hned v několika sektorech – od energetiky přes dopravu až po stavebnictví.
Evropská unie si v oblasti omezování emisí uhlíku stanovila ambiciózní cíl. Do roku 2050 chce dosáhnout klimatické neutrality, tzn. produkovat jen tolik emisí, kolik dokáže zničit nebo uskladnit. K tomu je však zapotřebí aktivní přístup členských států včetně České republiky.
ČR si příliš dobře nevede
Evropská komise před týdnem zveřejnila každoroční doporučení pro českou hospodářskou politiku v rámci tzv. evropského semestru. Vůbec poprvé se v něm věnovala přechodu k nízkouhlíkové ekonomice, když ČR doporučila zaměřit se „na přechod na nízkouhlíkové hospodářství a transformaci energetiky včetně zvýšení energetické účinnosti.“
Jak upozorňuje Tomáš Jungwirth z Asociace pro mezinárodní otázky, Česká republika se zatím ve snižování emisí uhlíku na evropské úrovni příliš neangažovala.
„Česká republika hraje v celém procesu dekarbonizace brzdící roli,“ uvedl analytik pro redakci EURACTIV.cz. Důkazem je podle něj přístup ČR ke zmíněné strategii EU pro rok 2050, kterou spolu s Německem, Polskem a Maďarskem odmítala. Svůj postoj vláda zdůvodnila obavami z ohrožení ekonomiky a konkurenceschopnosti.
Jungwirth však namítá, že dekarbonizace nemusí pro český průmysl představovat ohrožení, ale naopak příležitosti.
Byznys se snaží
České podniky se na nízkouhlíkovou ekonomiku připravují. Alespoň to vyplývá z informací Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR).
„Za posledních 25 let investovaly průmyslové podniky do ochrany životního prostředí stovky miliard korun. Díky tomu poklesly agregované emise CO2 v ČR oproti roku 1990 o 35 % a komfortně plníme evropské cíle,“ vysvětlil redakci ředitel sekce hospodářské politiky SP ČR Bohuslav Čížek.
I Evropská komise potvrzuje, že ČR svůj cíl snižování emisí skleníkových plynů pro rok 2020 pravděpodobně splní. „Avšak nárůst emisí v posledních letech (+11 % v období 2014–2017) bude ztěžovat dosažení mnohem ambicióznějšího, závazného cíle pro rok 2030,“ varovala Komise v nedávno zveřejněném dokumentu.
Zástupci českého byznysu ale oponují, že podle aktuální projekce dosáhne ČR i bez dodatečných opaření snížení skleníkových plynů o dalších 35 % do roku 2030 v porovnání s rokem 2005.
„Přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku je živý proces a realita již dnes i v ČR,“ dodal Čížek. Na druhou stranu však uznal, že v porovnání s ostatními evropskými zeměmi má ČR jistou nevýhodu. „Historicky je totiž orientovaná na těžký průmysl, který je energetický náročný, a navíc sám o sobě zdrojem tzv. procesních emisí,“ uvedl dále Čížek.
Energetická náročnost českého hospodářství je jednou z nejvyšších v EU. Podle srovnání Světového indexu energetické transformace je ČR na 49. příčce a zaostává za zeměmi, jako je Slovensko, Maďarsko nebo Rumunsko. Naopak se podle dosaženého skóre blíží Arménii.
Výzvou je energetická účinnost
Evropská komise doporučuje ČR zvýšit svou energetickou účinnost. Příležitost mohou podle ní představovat úspornější budovy.
V budovách se dnes spotřebuje největší část energie v EU, až 40 % z celkové konečné spotřeby energie v Evropě. I podle nedávné studie Mezinárodní energetické agentury hrají budovy zásadní roli v přechodu k čisté energetice a snižování globálních emisí.
Podle aliance Šance pro budovy lze v budovách do roku 2030 naplnit zhruba 75 % českého cíle na zvyšování energetické účinnosti. Nové budovy s nulovou spotřebou energie a řádné renovace stávajících budov mohou pomoci snížit spotřebu energie o 30 %.
„Je třeba připravit financování energeticky úsporných renovací budov i po roce 2021 z výnosů EU ETS (evropský systém obchodování s emisními povolenkami – pozn. red.) a evropských fondů. Doplnit to komunikační kampaní o možnostech a přínosech důkladných renovací a podporou jejich projektové přípravy,“ doporučil ředitel aliance energeticky úsporného stavebnictví Šance pro budovy Petr Holub.
Zvýšení energetické efektivity a úspor je rovněž jedním z cílů, které ČR zahrnula ve svém klimaticko-energetickém plánu. „Touto cestou by Česká republika určitě měla směřovat,“ uvedl Jungwirth.
Kamenem úrazu je spalování uhlí
Evropská komise ve svém hodnocení hospodářské politiky ČR zdůrazňuje, že tuzemské energetice dominuje uhlí, které je také nejvýznamnějším zdrojem emisí uhlíku. Energie vyrobené z obnovitelných zdrojů je naopak velmi nízký podíl.
ČR ale v následující dekádě s výraznějšími změnami v podílu obnovitelných zdrojů energie nepočítá. Podle navrženého klimaticko-energetického plánu pro rok 2030 by se měl zvýšit o jedno procento. Odborníci na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů proto upozorňují, že české cíle nejsou dostatečné.
„Naše energetika zejména v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů by potřebovala nabrat nový dech,“ komentoval českou strategii programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák. Klimaticko-energetický plán však podléhá souhlasu Evropské komise, která se k němu dosud nevyjádřila. Cíle se proto ještě mohou změnit.
Energetika však není jediným zdrojem uhlíkových emisí v ČR. „V posledních pěti letech výrazně vzrostly emise skleníkových plynů ze silniční dopravy,“ varovala Komise ve svém doporučení. ČR by podle ní měla více investovat do čistších systémů dopravy, což by mohlo snížit jak emise skleníkových plynů, tak i znečištění ovzduší.
Evropské fondy jako pomocná ruka
Letošní hodnocení českého hospodářství je poprvé spojené se zveřejněním investičních priorit pro období po roce 2021. Mezi pěti prioritami Evropské komise je i přechod k nízkouhlíkové ekonomice. Právě do této oblasti spolu se sektorem výzkumu, vývoje a inovací by podle Evropské komise mělo směřovat až 75 procent unijních finančních prostředků.
Komise představila investiční priority v době, kdy probíhá vyjednávání o budoucím dlouhodobém rozpočtu EU (tzv. víceletý finanční rámec) na období 2021 – 2027. Společně s novým rámcem se bude měnit také rozdělení evropských fondů v rámci kohezní politiky EU.
Česká republika tak má příležitost získat v následujícím programovém období dotace z evropských fondů na různá opatření, ať už v oblasti zvyšování energetické účinnosti nebo přechodu na čistší formu dopravy. Kolik peněz a do jakých oblastí budou konkrétně směřovat je však stále předmětem jednání.
Aneta Zachová a Pavla Hosnedlová, EURACTIV.cz
Tento článek je součástí Special reportu: ČR a Evropský semestr
