Česko má první živou halu na světě, okolí ochladí o 10 stupňů

1. 7. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Společnost Liko-s ze Slavkova u Brna představila první živou halu na světě – Liko-Vo. Oproti ostatním halovým objektům, nad nimiž se horký vzduch ohřívá až na teplotu 80 stupňů Celsia, dokáže ochlazovat své okolí až o 10 stupňů Celsia.

Kancelářská budova Liko-Noe působí v průmyslové zóně za Slavkovem dokonale nepatřičně. V domku zarostlém zelení sedí vývojáři společnosti Liko-s, kteří vymýšlejí chytré příčky a ekologické systémy ochlazující budovy. Cestou do práce je vítají kvákající žáby, ze stěn svých kanceláří si mohou utrhnout pažitku nebo jahody a posadit se ke strojům, aniž by si i v nejparnějším létě museli zapnout klimatizaci (nebo v zimě topení). Budova se chladí sama prostřednictvím zelené střechy a fasády, která zároveň v zimě funguje jako zateplení, další teplo obstarává čerpadlo, takže krb je v budově už jen pro „atmosféru“.

Šetrně se vývojáři z Liko-Noe chovají i ve chvíli, kdy si jdou umýt ruce nebo na záchod, protože odpadní voda proudí do mokřadní čistírny na střeše a kořenové čistírny na stěně budovy, kde se zbaví nečistot a odtud teče do jezírka. To slouží také jako retenční nádrž. Voda z něho se potom využívá opět na splachování a na zavlažování fasády, když nestačí ta, co naprší. Teplou vodu dodává solární kolektor.

V budově pracuje osm lidí a ti koloběh vody uživí. Majitel firmy Liko-s Libor Musil nyní stejným způsobem dokončuje halu, která je prvním prototypem zelené průmyslové budovy u nás.

Plenění krajiny

Nadšení Libora Musila pro zelenou architekturu má prapůvod v době, kdy si stavěl rodinný dům v jedné vesnici u Slavkova. Vybral si pozemek v chráněné krajinné oblasti u lesa. Záhy si uvědomil, že to kouzelné místo nechce narušit a přestal jednat s obcí o zavedení kanalizace. Rozhodl se, že na pozemku znovu využije vodu, kterou spotřebuje, a začal přemýšlet o soukromé čističce. Z normální čističky se postupem času vyvinula kořenová, vzniklo jezírko. A po roce, kdy tam bydlel, viděl, jak se lokalita změnila.

„Ona to předtím byla taková jihomoravská step, ale tím, jak jsem tam udržel vodu, začaly mi na pozemku růst lepší rostliny, stahovali se tam živočichové, objevili se ptáci. Zjistil jsem, že se tam dá postavit barák a na tom místě je líp než předtím,“ vzpomíná Musil. V té samé době se mu už lidé v jeho firmě Liko-s nevešli do kanceláří, a tak se rozhodl využít zkušenosti, které získal při stavbě svého domu.

Výsledkem je již zmíněná kancelářská budova Liko-Noe, ke které brzy přibude, jak sám říká, „první zelená hala na světě“, nazvaná Liko-Vo. Stavba je to ohromná a původní Liko-Noe bude vedle ní vypadat jako mrňavý hobití domeček.

Při stavbě kancelářské budovy Musil ještě trochu experimentoval. Před pěti lety nebyly zelené střechy, a už vůbec ne zelené fasády a kořenové čistírny na budovách běžné. Tentokrát už ovšem majitel firmy, která patří k předním evropským výrobcům interiérových příček, pracuje s vědci v zádech. Projekt „živé“ průmyslové budovy podpořila Technologická agentura ČR, podílí se na něm Mendelova universita a ČVUT.

Cílem je vyvinout a ověřit systém ekologického stavění, který by vyřešil jednu z nepalčivějších výzev dneška – vysychání a přehřívání urbanizované krajiny. Vždyť jen v posledních dvaceti letech vyrostly v Česku výrobní a skladovací haly o výměře kolem 45 tisíc hektarů (denně přibude deset dalších hektarů) a každý rok na tyto plochy naprší přes 500 milionů metrů krychlových vody, která se nemá kam vsáknout a mizí bez užitku v kanálech.

Ve Slavkově u Brna je vidět, že to jde a nejde přitom o žádné perpetuum mobile, ale spíše o archetypální návrat (samozřejmě s využitím současných technologií) k tomu, co uměli naši předkové – využívat vodu, zem, slunce a vzduch ke svému prospěchu, ale bez znásilňování a plenění přírody.

Lidé nepatří do plechovky

Kancelářskou budovu Liko-Noe osadil Musil normální luční směsí a rostlinami podle své intuice, ročně proto musí obnovit zhruba 30 až 40 procent zelené fasády. Průmyslová hala Liko-Vo podle něj bude mnohem sofistikovanější a počítá s tím, že dosazovat bude jen deset až 20 procent rostlin ročně.

„Tady už je to jiný systém, vyvinuli jsme ho s Mendelovou univerzitou, rostlinky už nejsou ve vatě, ale ve speciálním substrátu, který jsme namíchali,“ vysvětluje, když vede novinářskou návštěvu kolem plátů rostlin, které poputují do speciálních konstrukcí. Ty právě dělníci ukotvují na stěny haly. „Hlavní fór je ale v té vodě,“ zdůrazňuje vizionářsky.

  • 38 litrů vody zadrží jeden metr čtvereční zelené fasády nebo střechy.
  • 40 stupňů Celsia činí rozdíl teploty mezi plechovou a zelenou střechou.
  • 33 litrů vody za den vyčistí jeden metr fasádní kořenové čistírny.
  • 10 hektarů výrobních a skladovacích hal přibude v Česku denně.


Na střeše průmyslové haly, ve které se budou svařovat technologické celky, bude extenzivní zeleň, na fasádách potom intenzivní. Do ní se bude pumpovat voda, která při odpařování zchladí budovu i okolí, což je mimochodem úplně ten samý princip, kterým snižují teplotu stromy.

„V rámci projektu probíhají docela složitá měření. První výsledky říkají, že metr čtvereční fasádní kořenové čistírny, když na něj svítí sluníčko, odpaří až 40 litrů za den. Platan odpaří za den asi 150 až 200 litrů, to znamená, že my čtyřmi až pěti metry čtverečními fasády uděláme to samé, co ten platan. Když si vezmete, že tady bude skoro 600 metrů čtverečních fasády, vlastně vysadíme les,“ počítá Musil.

Kalkuluje přitom s tím, že celé vodní hospodářství by mělo dostatečně zásobovat zhruba 40 lidí, kteří v hale budou pracovat. Každý z nich spotřebuje denně 30 až sto litrů vody, podle toho, jestli se bude sprchovat. A odpadní vodu opět pročistí kořenové čistírny na stěnách – jeden metr fasádní kořenové čistírny zvládne za den pročistit až 33 litrů vody.

Kosatec to pročistí

Jakou floru na budovách vysadit, je tak trochu věda. „Není totiž žádná univerzální rostlina, které by se dařilo na všech střechách nebo fasádách. Je potřeba brát v úvahu řadu faktorů, mezi ty nejdůležitější patří expozice a sklon, množství a vlastnosti použitého substrátu a množství vody dostupné pro rostliny. V neposlední řadě je důležité také estetické hledisko,“ vysvětluje Samuel Lvončík z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Mendelovy univerzity, který se na projektu podílí.

Pro Liko-Vo vybrali výzkumníci rostliny, které mají výrazné květy. A vzhledem k tomu, že jde o rostlinné společenství, které bude procházet vývojem, bude pár let trvat, než se ustálí. V prvním roce budou na fasádě nejnápadnější květy jednoletých druhů, jako jsou vlčí máky, chrpy a heřmánky, ty v dalších letech postupně nahradí kopretiny, zvonky, rozrazily.

Nejkomplikovanější byl výběr rostlin pro fasádní čističku, kde je podstatné, aby pohltily co největší množství škodlivin a nečistot. Právě testování vhodných druhů je jedním z úkolu probíhajícího výzkumného projektu. „Třeba kosatec žlutý nebo vrbina kytkokvětá odvádějí ve fasádní čističce na Noe již několik let dobrou práci,“ dodává Lvončík.

 Přečtěte si též rozhovor s Liborem Musilem

Proč už nám budovy a průmyslové haly poeticky nekvetou i jinde než u Slavkova? Vedle vyšších investičních nákladů tu patrně bude hrát roli obava investorů z náročné údržby. Cílem projektu TA ČR je mimo jiné vyvinout nové půdní substráty a jim odpovídající travinobylinné směsi, které budou co nejlépe plnit své funkce za co nejnižších nákladů na údržbu.

„Vzhledem k tomu, že některé funkce zelených stavebních prvků působí pozitivně i na okolní urbánní krajinu, měly by být pořizovací náklady alespoň z části dotovány nebo vynuceny zákonem pro všechny nové investory,“ soudí Petr Maděra z Mendelovy univerzity.

Nejen tupý zisk

Liko-Vo je rarita. Zelená architektura se už prosadila v zahraničí a nesměle se začíná prosazovat i u nás, ale především ve světě administrativních a rezidenčních budov.

Nové průmyslové stavby v Česku jsou většinou jednoúčelově orientované pouze na rychlý zisk, často až vulgární ke krajině, bez známky architektonických ambicí nebo alespoň snahy majitele se kultivovaně prezentovat. Můžeme jen s obdivem hledět na průmyslové areály a stavby minulosti. Ale tady má architekt opět své místo - správně navržená budova sama o sobě dokáže snížit tepelnou zátěž.

Liko-Vo vypadá, jako by někdo do sebe harmonikově stlačil několik jehlanů tak, aby mezerami do interiéru svítilo maximum severního světla. Na jih jsou potom orientovány zelené plochy, které stíní stavebním konstrukcím. Z jižní strany je objekt do půlky v podzemí, a zemina tak chrání interiér před přehřátím.

„Smutné je, že co je přirozené, blízko přírodě, a mělo by být běžné, působí dnes futuristicky a nezvykle. Takže přirozené je nezvyklé. To jsme celí my,“ říká architekt Zdeněk Fránek, který je autorem obou zelených domů.

Podívejte se, jak celá stavba vznikala

 

Podívejte se, na záběry z otevření

 

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Hana Boříková

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek