Česko selhává v zavádění energetických úspor, chybí celoplošný registr

7. 6. 2019 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Dle směrnice Evropské komise (2012/27/EU) z roku 2012 musí Česká republika v rámci energetických úspor vykázat do roku 2020 v konečné spotřebě až 51,1 PJ nových úspor. Naplňování tohoto plánu se však v současné době státu nedaří.

Evropská směrnice o energetické účinnosti ukládá státu dosáhnout definovaných úspor do roku 2020. Stát je zodpovědný za naplnění úspor dle čl. 3 a dle čl. 5. Pro další oblasti uvedené v čl. 7 definuje dva základní způsoby dosahování, sledování a vykazování úspor energie. Buď jde o povinné schéma, kdy jsou subjektem zodpovědným za uvedené činnosti povinné strany nebo alternativní schéma, kdy stát vytváří svými politickými rozhodnutími podmínky, které stimulují k vytváření úspor, které by jinak nevznikaly. Tento druhý způsob si Česká republika vybrala v roce 2014 jako cestu s nejnižšími finančními dopady na konečného spotřebitele.

Základním východiskem byl předpoklad, že velikost alokace zejména investičních evropských dotačních programů bude při vhodné kalibraci výzev plně postačovat pro vyvolání uvedené výše úspor. Již na počátku ovšem mělo být kromě investičních dotací rozvíjeno spektrum dalších opatření, která by motivačně podporovala zájem o snižování energetické náročnosti a docilování úspor provozních nákladů.

Bohužel ne všechny dotační prostředky se podařilo nastavit tak, aby o ně měli cíloví adresáti zájem, tento problém se tak musel řešit v průběhu času. Stejně tak se nedosáhlo na plnou výtěžnost v rámci národního programu EFEKT.

Chybí celoplošný registr

Současné programové období dostalo poměrně masivní balík peněz na různá energetická opatření jak pro veřejný, tak podnikatelský sektor. „Problém je v tom, že jsou tyto finance roztříštěné asi do pěti operačních programů. Hlavní zdroj finančních prostředků pak měl být sice v rámci Operačního programu PIK (Podnikání, inovace pro konkurenceschopnost, pozn. red.) rozdělen pro podnikatelský sektor, ukázalo se ovšem, že očekávaná cílová skupina o něj nemá zájem.

Například pro velké podniky jsou ekonomicky nevýhodné, administrativně náročné, a tudíž neatraktivní. Proto z tohoto programu nečerpají, jak by se dalo očekávat,“ říká ředitelka Národního centra energetických úspor Marie Zezůlková.

Jen pro upřesnění – velké firmy si ve skutečnosti sáhnou pouze na 30 % způsobilých výdajů, proto pro ně nejsou finanční prostředky z operačního programu zajímavé. Malé firmy jsou na tom o něco lépe, jelikož mohou dostat až 50 % nákladů. Firmy se tak obecně snaží energetické úspory řešit takzvaně na vlastní pěst, za vlastní náklady. Podnikatelský sektor tedy investoval především do technologických zařízení, kde je návratnost úspor tři až šest let.

Kvůli neexistenci jednotného systému a především registru, do kterého by se na národní úrovni evidovala plošně všechna tato opatření, se však takové úspory vůbec nevykazují. „To není jen problém podnikatelského sektoru, úspory nevykazují ani města a obce. Vykazovat se sice může cokoliv, co vzejde z národních peněz, klíčové ovšem je, aby se firmy přihlásily k iniciaci státu, tedy typicky k nějakému existujícímu dotačnímu titulu. Ten samotný pak nemusí být nutně evropský. Není to tedy tak, že bychom neuměli ušetřit, hlavním problémem je, že neumíme úspory podchytit a vykázat.“

Klíčová je i edukace

Problém zdaleka netkví jen ve firemním sektoru, energetické úspory v České republice nejsou v popředí zájmu ani v rámci municipalit. Na lokální úrovni stále převažují jiné priority než energetická účinnost.

Doložit toto tvrzení lze z poslední Analýzy potřeb měst a obcí ČR s ohledem na přípravu nového programového období 2020+ zpracované ze strany Svazu měst a obcí. Nejvyšší zájmy starostů jsou stále dopravní infrastruktura, oprava chodníků a místních komunikací, sociální aspekty, inkluze, problémy s vodou a podobně.

„Stát by měl u sebe v tuto chvíli hledat veškeré rezervy, které má, aby se například v energetickém sektoru, v průmyslu nebo dopravě vykazovalo vše, co se v rámci úspor zatím udělalo. Ministerstvo průmyslu a obchodu v tuto chvíli musí podchytit i dopravní sektor, protože v něm prokazatelně vznikají úspory díky zásahům státu a tyto úspory nemáme plně podchycené a vykázané. Je to škoda.

Další velkou oblastí je role státu coby propagátora společenských hodnot. Například Francie si do plnění započítává i masivní kampaně, kde oslovují občany s tím, že mají šetřit energií a jakým způsobem to dělat. U nás máme v současnosti dvacet let edukace ohledně třídění odpadu, ale co se energetických úspor týče, žádná kampaň zde není.“

Řečí čísel domácnosti spolknou 75 % elektrické energie, která se ve městech celkově spotřebuje, z toho 45 % je v budovách. Masivní mediální kampaň by tak jednoznačně vedla k velkým úsporám. „Způsobů, jak ušetřit energii v domácnosti, je spoustu, lidé o nich často jen neví,“ dodává Marie Zezůlková.

A co když nestihneme?

Co by se stalo, kdyby Česká republika nedokázala závazek vůči EU naplnit, není v tuto chvíli jasné „Zřejmě by následovaly sankce, avšak povinnost splnit úspory nám zřejmě zůstane. V praxi by to znamenalo, že získané evropské dotační tituly na energeticky úsporná opatření, které jsme nedokázali vyčerpat, bychom museli vrátit, byť třeba ne v celém objemu.“ Celková výše načerpaných dotací činí asi 20 miliard korun. Konečné rozhodnutí je však na Evropské unii, která žádné oficiální stanovisko zatím nevydala.

Faktem zůstává, že se Česká republika v tuto chvíli nachází v klíčové fázi. „Během příštích pár měsíců musíme umět nadefinovat to, co přesně budeme chtít z operačních programů realizovat do roku 2030. Budou to nejvíce klíčové aspekty z hlediska plnění závazku.

V první fázi je nutné určit, kde máme reálný prostor pro vytváření energetických úspor. V další fázi si pak řekněme, z jakého zdroje to zafinancujeme. Celkově bychom mohli z operačních programů a z různých komunitárních fondů čerpat až 250 miliard v průběhu příštích deseti let. Je pak na firemním sektoru, krajích či městech, aby věděly, co přesně by v rámci plnění chtěly dělat a na co by jim stát měl poskytnout finanční prostředky – jak národní, tak evropské. V tuto chvíli je v první řadě nutné správně nastavit operační programy na jednotlivá opatření,“ vysvětluje Marie Zezůlková.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Adam Mašek

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek