English version
Česká republika patří podle odborníků ve skládkování komunálních odpadů mezi zaostalé země. Skládkuje 45 procent odpadů. Průměr Evropské unie je přitom jen 26 procent. Základním předpokladem pro dosažení změny je podle expertů zvýšení poplatku za ukládání odpadů na skládku, což se osvědčilo v mnoha zemích, včetně sousedního Polska.
V České republice se přitom tento poplatek již 10 let nezvýšil a patří k nejnižším v Evropě. „Zkušenosti z Polska jsou jasným důkazem, že zvýšení skládkovacího poplatku dvakrát během tří let nikoho nepoložilo, naopak v kombinaci s dotacemi bylo motivující pro vznik třídících linek a navazujících zařízení pro materiálové a energetické využití odpadů. Na skládkách tak končí méně komunálních odpadů, jsou více využívány v kompostárnách, recyklačních procesech apod. V ČR však chybí dlouhodobá strategie a legislativní jistota v oblasti nakládání s odpady,“ uvedl Michal Kříž ze společnosti Aquatest.
Podle něj a dalších lidí z oboru se musí poplatek zvýšit alespoň na trojnásobek současného stavu a zároveň zvýšit pobídky pro investice do potřebné infrastruktury na zpracování odpadu. Experti zároveň tvrdí, že dobře nastartovaný systém třídění a recyklace se v Česku prakticky zastavil v roce 2009. Pokud bude vývoj pokračovat stejným směrem, země nesplní evropský cíl skládkovat jen 10 procent komunálních odpadů.
V Česku stále pětistovka
„Když je skládkování nejlevnějším způsobem likvidace odpadů, nemotivuje to města, obce a podnikatelské subjekty k jiným směrům a nerozvíjí se moderní technologie a infrastruktura ve využívání odpadů. V Polsku existují také problémy, ale diskusi o zvýšení poplatků máme už několik let za sebou,“ doplnil Andrzej Krzyśków z polské firmy ProGeo.
V ČR je poplatek za ukládání odpadů na skládku stále 500 korun, tedy zhruba 20 eur, podobně nízký má například Rumunsko nebo Litva, přibližně 27 eur. Přitom v Polsku je to 64 eur a v Rakousku 87 eur. Poplatek ale není jediným nástrojem, motivující faktory a legislativa se může v jednotlivých zemích lišit.
Vybudování chybějící infrastruktury na zpracování odpadů bude v Česku stát miliardy korun. Jde přitom o velké investice s dlouhodobou návratností. Pro investory jsou často rizikové, především kvůli odporu veřejnosti ke spalovnám.
„Rozhodli jsme se postavit multipalivové zařízení v Karviné a Přerově, které bude umět energeticky využít část nerecyklovatelných odpadů (TAP). Musíme potvrdit, že se jedná o technologie za více než miliardu korun a není zatím jasné, jak bude trh fungovat. Ale my nemůžeme čekat, potřebujeme modernizovat naše zdroje a tuto cestu považujeme za společensky odpovědnou. Proto naše zařízení budou multipalivová, kromě TAP budou umět spalovat také biomasu, případně uhlí,“ potvrzuje Marcel Vrátný, technický ředitel společnosti Veolia energie ČR.
Na skládce končí kompostovatelný odpad
Za posledních deset let bylo v Česku vybudováno pouze jedno zařízení na energetické využívání odpadů (ZEVO) a to v Chotíkově u Plzně. Spalovny v současnosti zpracovávají 13,5 procenta odpadů, podle ministerstva životního prostředí je však cílem Česka spalovat a energeticky využívat 25 procent odpadů.
Proti spalovnám se přitom nestaví jen veřejnost, ale také ekologické organizace. Ty tvrdí, že nová vyhláška je ministerstvem zpracována tak, aby omezila kompostování odpadů právě ve prospěch spaloven. „Ministr životního prostředí Richard Brabec záměrně nastavil v nové vyhlášce o skládkách tak zvláštní pravidla, aby znemožnil fungování v Evropě běžně používaných technologií, které by problém levně vyřešily. Vysvětlení je jen jediné: ministrovi nejde o životní prostředí, ale o pokřivení evropského systému hospodaření s odpady s důrazem na prevenci a recyklaci ve prospěch drahých, plýtvavých a špinavých spaloven odpadů,” tvrdí Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí Duha.
V Česku podle něj končí kvůli špatně nastavené vyhlášce bez jakékoli předchozí úpravy na skládkách 2,5 milionů tun komunálních odpadů ročně. Z toho celý milion tun tvoří nevytříděné biologicky rozložitelné odpady. Namísto jejich užitečného kompostování či využití v bioplynových stanicích se toto velké množství rozkládá na skládkový plyn – metan, který patří k silný skleníkovým plynům.
Právě skládky s rozkládajícími se biologicky rozložitelnými odpady jsou pro životní prostředí horší a nebezpečnější než skládky, na kterých končí pouze rozložené a upravené odpady. „Na našich skládkách kvůli špatné vyhlášce o ukládání odpadů ročně končí milion tun snadno kompostovatelných, biologicky rozložitelných odpadů,“ dodává Ivo Kropáček.
Proti spalovnám se staví také Evropská unie. Evropský parlament nedávno podpořil Evropskou komisi a odmítl financovat z evropských fondů v letech 2021 až 2027 fosilní paliva a spalování i jiné zpracování směsných komunálních odpadů.
Zdroj nebezpečných jedů
Evropská komise již řadu let kritizuje Českou republiku, že neplní dvacet let platnou směrnici o skládkách. Podle ní musí země Unie zajistit, aby na skládkách byl ukládán pouze předem upravený odpad a množství biologicky rozložitelných odpadů klesalo. Kvůli novým trendům prevence a minimalizace odpadu, zakotveným v evropském Balíčku pro oběhové hospodářství, by se Česko mělo zaměřit na to, aby se na skládky ukládal opravdu pouze ten odpad, který nelze jinak zpracovat.
Ekologové navíc upozorňují, že spalování problém s odpady neřeší, ale spíše násobí. Popílek ze spaloven odpadů nebo hutí se totiž prodává jako stavební materiál, přestože obsahuje vysoké koncentrace extrémně jedovatých dioxinů. Jedy se pak uvolňují s prachem do vzduchu anebo se dostávají do okolní půdy, kontaminují okolní prostředí a dostávají se do potravních řetězců. Dioxiny přitom poškozují vývoj mozku, ničí imunitu a narušují fungování štítné žlázy.
Ani plánovaná odpadová vyhláška problém neřeší, Ministerstvo životního prostředí se odmítá problémem zabývat, přestože dříve bylo použití odpadů s dioxiny v České republice regulováno.V České republice tak stále schází kontrola, co se děje s odpady obsahujícími extrémně jedovaté materiály.
„Vyhláška o nakládání s odpadem dříve stanovovala maximální množství nebezpečných dioxinů v popílku ze spaloven, který mohl být použit na povrchu terénu, tedy i jako stavební materiál. K vyřešení problému by tedy přispělo opětovné zavedení limitu,“ navrhuje Jindřich Petrlík z Arniky.
Ministerstvo chce více recyklovat
Zatímco na spalovnách se ekologové s politiky a zástupci firem zpracovávajících odpady neshodnou, v nutnosti zvýšit podíl recyklace jsou zajedno. „Do roku 2025 bychom měli zvýšit úroveň recyklace komunálních odpadů ze současných 38 procent na nejméně na 55 procent a v roce 2035 na 65 procent celkové hmotnosti komunálních odpadů, tyto cíle jsou zařazeny také do návrhu nového zákona o odpadech, který se teď projednává,“ říká Jan Maršák z Ministerstva životního prostředí.
Současná praxe, kdy je česká veřejnost mistrem Evropy v třídění odpadů, a například polovina plastů ze žlutých kontejnerů pak končí na skládkách a ve spalovnách, by měla skončit. I na rozsáhlejší třídění však v Česku zatím chybí zpracovatelské kapacity. Jak špatné třídění, tak skládkování kompostovatelného odpadu je v rozporu s principy cirkulární ekonomiky, která počítá s recyklací všech materiálů, které nejsou přírodního původu a nedají se kompostovat.
Dalibor Dostál
