Čeští kapři profitují z evropských dotací. Brusel přispívá na rozvoj rybářství

4. 10. 2018 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Společná rybářská politika původně vznikla jako součást Společné zemědělské politiky hlavně proto, aby státy spolupracovaly při zachovávání přírodních zdrojů v mořích a oceánech a aby jurisdikce nebyla založena jen na mezinárodním právu a výlučných ekonomických zónách. To ale neznamená, že z ní netěží i vnitrozemské členské státy.

Environmentální, ekonomická i sociální udržitelnost a zdravé potraviny pro obyvatele EU, to jsou ve zkratce hlavní cíle Společné rybářské politiky (SRP). Na rozpočtové období 2014-2020 na ni bylo alokováno 6,4 miliardy eur, necelých 90 % z této částky jde pak přímo do členských států, kde se použijí na konkrétní projekty.

Jak efektivní tyto výdaje jsou, je otázka, na jejímž zodpovězení se těžko hledá shoda. Počet ryb v evropských mořích klesal po celé 20. století, používání vlečných sítí víceméně zdecimovalo rybí populace. Společné rybářství od založení v 70. letech, alespoň podle některých odborníků, tento trend nijak nezvrátilo. Navíc docházelo k takovým praktikám jako vracení nadbytečného úlovku zpět do moře, i když jsou ryby uhynulé a populaci to nijak nepomůže. Potenciální negativa této politiky jsou dokonce jedním z hlavních faktorů nezájmu některých zemí, jako je Island či Norsko, vstoupit do EU.

Reforma z roku 2013 se tato negativa částečně snaží odstranit, platí například zákaz již výše zmiňovaných výmětů nebo za hlavní cíl rybářské politiky je určen maximální udržitelný výnos.

Evropské peníze pro české ryby

Co ale může SRP nabídnout zemím bez přístupu k moři, jako je například Česká republika? Na nynější rozpočtové období nám Evropská unie přispěla zhruba 800 miliony korun, a to na tři unijní priority – podpora akvakultury, implementace SRP pomocí výzkumných aktivit a sběru dat a marketing a zpracování.

Nejznámější jsou z rybářského hlediska nejspíš jihočeské rybníky, celková plocha všech českých rybníků je ale 42 000 hektarů. Ta tvoří asi 80 % produkce ryb, když se pak přidají vodní toky a recirkulační systémy, máme vcelku přesný obrázek o tom, jaké typy vodních ploch – které ročně vydají okolo 20 000 tun sladkovodních ryb – se u nás obhospodařují.

Know-how se u nás historicky staví hlavně na chovu kaprů, označení Český kapr je pak už od roku 1999 registrovanou ochrannou známkou a téměř devět z deseti českých ryb na farmách jsou právě kapři. Sektor ale není velký, na HDP se podílí pouze 0,04 % a dává práci ani ne dvěma tisícům stálých zaměstnanců, a to včetně zpracovatelských firem. Kvalita tedy v našem případě vítězí nad kvantitou.

Cílené investice

Evropské peníze tak plynou hlavně do modernizace a zvyšování efektivity. Mezi úspěšné projekty patří například nová technologie chovu kaprů se zvýšeným podílem omega-3 mastných kyselin, zefektivnění procesu ošetřování vody při intenzivním chovu, úprava den vodních nádrží vedoucí k lepšímu zadržování vody nebo nové recirkulační systémy.

Jednou z dílčích výzev je ale i zvýšení spotřeby ryb u občanů. Propagace vysoké kvality českých ryb a pozitivního vlivu jejich konzumace na lidské zdraví je výzva s výrazným přesahem do oblasti spotřeby, výživy i zdravotnictví. Na tyto aktivity je z EU k dispozici asi 150 milionů korun, výsledkem je pak hlavně podpora publikací – financování dostal například kolektiv zpracovávající rybářský slovník a Jihočeská univerzita, která se zaměřila na propagaci ryb u široké veřejnosti.

Známá je ale i kampaň Ryba na talíři, taktéž financovaná z evropských peněz. Podpora rybářství má tak u nás velmi rozdílný charakter od primárních mořských vod, ale jelikož je většina firem v sektoru malými a středními podniky, mohou mít poskytnuté finance pro malé české podnikatele i zásadní význam.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Hana Martínková

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek