Čína: Proč nadšení střídá zklamání?

29. 12. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Nadšeným zastáncem čínské cesty je především prezident Miloš Zeman, který si vcelku rád přičítá zásluhy za memoranda, v nichž se úhrnem mluví o stovkách miliard čínských investic. Pět let před námi podobným nadšením žilo Polsko. Dnes Poláci mluví o čínské deziluzi. I u nás mnozí s uspokojením poukazují na to, že skutečně realizovaných investic je a bude minimum. Kde je pravda a co udělat pro to, abychom nedopadli jako Poláci?

První problém je v tom, že v téhle hře nejde primárně o peníze. Ekonomové unisono tvrdí, že v ekonomice je peněz nadbytek a získat investice není v současné době pro projekt s budoucností zásadní překážkou. To, o co se tu hraje, je složitější.

Česko je pro Čínu velmi strategický partner, jenže si svého významu – i vzhledem k váhovému nepoměru – není vědomo. Nebo ho alespoň nedává příliš najevo, což je slabost, kterou Čína dokáže využít. „Česku chybí jasná strategie. Číňané jsou ve strategiích mistři. Znám mnohá jednání a často je to tak, že přijde Čína, řekne, co chce, a dostane to. Ale to je špatně. My musíme nejen vědět, co chce Čína od nás, musíme především vědět, co chceme my od Číny,“ potvrzuje Qidong Heng.

Vědomí významu

Chceme-li se dočkat od čínských partnerů skutečných výsledků, musíme si být vědomi své důležitosti. Nejen Čína považuje Českou republiku dlouhodobě za velmi stabilní. Ekonomicky, politicky, společensky. Takové renomé nemá ani Polsko ani Maďarsko, Slovensko či Rumunsko. Pro Čínu není důležité Česko svým trhem, ale svou stabilitou, strategickou polohou a vazbami na ostatní Evropu. A také myšlením. Čínské továrny dokážou vyrobit cokoliv a relativně levně. Dokážou cokoliv také velmi rychle vyvinout, ostatně to dokumentují i statistiky.

Česku chybí jasná strategie.
My musíme nejen vědět, co chce Čína od nás, musíme především vědět, co chceme my od Číny.

Jestliže čínské investice do vědy a výzkumu v roce 1995 byly lehce nad úrovní současných českých, vyrostly za těch dvaadvacet let více než čtyřicetkrát. Co Číně ale chybí, je dvousetletá zkušenost s výrobou, průmyslem. Vždyť to, co svět žil dvě století, Čína přelétla za dvě desetiletí. Jistou výhodu to asijskému obrovi dává ve schopnosti absorbovat změny i v jejich současné a budoucí dynamice, značnou nevýhodou je ale nedostatek zkušeností, což potvrzuje i Heng: „Čína je skvělou montovnou, ale chybí jí background, sama nemá na čem stavět. Volkswagen má v Číně svou nejvýnosnější pobočku, která pokryje všechny případné ztráty, ale nic nového se tam nevytvoří. V české pobočce nové věci vznikají.“

Memorandum jako cíl

Pro pochopení složitosti podnikatelských vztahů s Čínou je potřeba vzít v úvahu i mezinárodní a politicko-společenské souvislosti. Zatímco my tady doma memorandum chápeme především jako první krok, jako podání ruky k budoucím obchodům a projektům, pro čínskou stranu může být takové memorandum konečným cílem. Čína ve své velikosti potřebuje živit své pocity síly a memoranda, o nichž se hovoří nahlas, jsou v dané chvíli k takovému efektu plně postačující.

Již dříve to naznačila třeba ředitelka Institutu pro studium strategických regionů Olga Lomová, když některé čínské investice v Česku označila spíše za marketingovou kampaň. Nemáme-li jasnou strategii a nástroje k tomu, abychom se plnění domohli, může se skutečně stát, že zůstanou jen prázdnými listy papíru. „Čína potřebuje i pro obchodní vztahy jakýsi politický základ. Přes všechno, co se tu událo, budu tvrdit, že jej v Česku nemáme. Osobně bych radil ne zmrazit, ale ochladit vzájemné vztahy s Čínou, nehrnout se do všeho a hned jen proto, že Čína je investičně silná. Potřebujeme vizi, strategii. Musíme si uvědomit, co od Číny chceme, říct to nahlas a trvat na plnění.

Čínské investice do vědy a výzkumu rostou v posledních dvaceti letech velmi dynamicky,
v roce 2005 přesáhly hranici 400 miliard dolarů.

Přešlapování na místě je výrazem nejistoty, ochota prodat cokoliv výrazem slabosti. A oboje Čína umí využít ve svůj prospěch. Dokonce dokonale. Konečně, umění války vzniklo v Číně. Položme na stůl deset kvalitních projektů, které nám opravdu přinesou krom financí i nějaký další efekt, a jednejme. Když budou dobré, Čína to zaplatí a my získáme mnohem víc než jen peníze,“ radí Qidong Heng. Podobná doporučení nechce slyšet každý, ale mají svou hlubokou logiku.

Nejásejme, neplačme

Přes všechny potíže a nenaplněná očekávání by bylo chybou začít se tvářit, že Čína neexistuje nebo že je pro Česko z nejrůznějších důvodů nevhodná. Příklady zajímavých investic tu jsou, nicméně i na nich se často potvrzují slova o chybějící dlouhodobé politické strategii a jasném vědomí vlastního významu na české straně.

Má to ještě jednu souvislost: „Zatím je na české straně oficiální podpora česko-čínských podnikatelských vztahů soustředěna víceméně na ty největší čínské společnosti, nevidím aktivity podporující vazby mezi malými a středními, ale ani běžně velkými podniky. Tím spíše je naše vlastní silná strategie s politickou podporou důležitá. V Číně významné podniky, tedy především supermatky a obří koncerny, vlastní stát.

Stabilita těch společností je dlouhodobá, protože jestli vnitřní hospodářská politika Číny jede na pětiletá či osmiletá období, globální hospodářská politika pracuje s horizontem dvaceti třiceti let a je neměnná. Čína očekává podobnou politickou ukotvenost i od svých zahraničních partnerů. A osa spolupráce na této nejvyšší úrovni pak může rozhýbat i menší a soukromé podniky, především na čínské straně. Což se bohužel dnes neděje,“ vysvětluje Heng. 

Qidong Heng

Čínský podnikatel, který od roku 1991 žije a pracuje v České republice. Zaměřuje se především na obchod, gastronomii a potravinářskou výrobu, před deseti lety působil i jako generální ředitel české pobočky čínské potravinářské firmy Shanghai Maling, patřící do koncernu Bright Food Group, což je největší čínská potravinářská společnost s ročním obratem převyšujícím 150 miliard korun. Heng působí v posledních čtyřech letech také jako konzultant ředitele vládní agentury CzechInvest pro česko-čínské vztahy.


Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban, šéfredaktor časopisu Komora.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek