Čína: Zahraniční obchod a investice

25. 5. 2019

Zahraniční obchod hrál v reformním období posledních 30 let významnou roli. Zatímco na počátku reforem objem obchodu činil méně než 10 % HDP, v roce 2006 dosáhl objem maxima na úrovni 65  % HDP. V roce 2018 čínský zahraniční obchod dle údajů EIU navzdory obchodní válce s USA pokračoval v růstu. Vývoz v roce 2018 vzrostl meziročně o 9,9 % na 2,48 bilionu USD. Dovoz se zvýšil o 15,8  % na 2,13 bilionu USD. Zároveň se oproti roku 2017 snížil přebytek obchodní bilance na 352 miliard USD. Koncem r. 2018 začal oslabující zahraniční obchod reflektovat americko-čínský obchodní spor a také pokles čínské poptávky po surovinách. Přebytek Číny ve vzájemném obchodu s USA loni vzrostl o 17 % na rekordních 323,3 mld. USD. Pro rok 2019 se však očekává podstatný pokles.

EU je pro ČLR největším obchodním partnerem, před USA, s podílem 14,8 % v roce 2018. Dle čínského Národního statistického úřadu činil v r. 2018 dovoz z Číny do EU 408 mld. USD, což představuje meziroční nárůst o 9,8 %. Vývoz z EU do Číny se meziročně zvýšil o 11,7 % na 273,5 mld. USD. Tradičně nejužší vztahy má Čína s Německem, které tvoří zhruba 45 % vývozů z EU do ČLR a 28 % dovozů, dále s Nizozemskem a Velkou Británií.

Pozn.: Statistiky Číny a obchodních partnerů se velmi liší, zejména vzhledem k započítávání či nezapočítávání vývozů přes Hongkong, který je podle čínských celních statistik druhým největším vývozním trhem pro US. Dalším důležitým momentem je fakt, že podle OECD pouze 67 % hrubých vývozů má přidanou hodnotu v Číně. U ostatních případů je v Číně prováděna jen finalizace produktů. Přidaná hodnota, převážně v podobě pracovních nákladů, činí méně než ¼ či dokonce 10 % vývozní hodnoty finálních výrobků.

Číně se daří ve vyjednávání FTA. Na začátku roku 2018 měla Čína dojednáno 15 FTA (naposledy s Gruzií a Maledivami v r. 2017/2018). Podle údajů MOFCOM se aktuálně vyjednává dalších 12 dohod, mezi nimi také FTA s Norskem, Izraelem, Moldavskem či Srí Lankou. Zvláštním projektem je pak preferenční dohoda – tzv. Asia Pacific Trade Agreement. Nejvýznamnější z dojednaných FTA je China-ASEAN FTA, která vstoupila v platnost 1. 1. 2010.

Čína aktuálně vyjednává investiční dohody s oběma, jak s EU, tak i s USA, mimo to také s Norskem, Srí Lankou a 6 zeměmi z Gulfského zálivu. K posílení obchodních vztahů Čína rovněž směřuje prostřednictvím iniciativy Belt and Road.

Od roku 2018 nově dohlíší na obchodní prostředí v Číně mocná State Administration for Market Regulation (SAMR), která přejala velkou část funkcí od jiných resortů. Má mj. odpovědnost za obchodní registrace, regulaci cen, kontrolu kvality, standardy, léčiva, bezpečnost potravin, duševní vlastnictví a antimonopolní problematiku. Kompetence této instituce se týkají velké části zahraničních firem obchodujících s Čínou.

 

Podkapitoly:

2.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo

2.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

2.3. Komoditní struktura

2.4. Zóny volného obchodu (VT parky, investiční zóny)

2.5. Investice - přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)

2.6. Investice - podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)

2.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo

 

Vývoz (bil. USD)

Dovoz (bil. USD)

Obrat (bil. USD)

Saldo (mld. USD)

2012

2,05

1,82

3,87

230,31

2013

2,21

1,95

4,16

259,01

2014

2,34

1,96

4,30

382,46

2015

2,27

1,68

3,95

593

2016

2,09

1,58

3,68

510,7

2017

2,21

1,73

3,94

476

2018

2,48

2,13

4,61

352

Zdroj: EIU 2019

zpět na začátek

2.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

V roce 2018 byly pro Čínu hlavním vývozním trhem USA, kam putovalo 19 % čínského exportu. Následovaly EU, ASEAN, Hongkong a Japonsko. Hlavním zdrojem dovozu do Číny byla v r. 2018 EU (13 %), následovalo uskupení ASEAN, Jižní Korea, Japonsko a Taiwan. Na začátku roku 2018 se obchodní vztahy mezi USA a Čínou vyhrotily kvůli zavádění dovozních tarifů na americké a následně i recipročně na čínské straně, podíl na dovozu z USA se tím v roce 2018 mírně snížil.

V roce 2018 vzrostl čínský vývoz nejvíce do Brazílie (+12,9 %), ASEAN (+11,3 %), Indie (+9,5 %) a Ruska (+9,1 %). Vývoz do USA vzrostl o 8,6 %, ale dovoz klesl o 2,3 %.  Čínský obchod se zeměmi tzv. Belt and Road činil v r. 2018 celkem 1,25 bil. USD.

 

Top 10 největších vývozních trhů v roce 2018

Země

Vývoz z ČLR (mld. USD)

Procento na celkových vývozech (%)

USA

472

19,2

EU

403

16,4

ASEAN

314

12,8

Hongkong

298

12,2

Japonsko

145

5,9

Jižní Korea

107

4,4

Indie

75,4

3,1

Tchaj-wan

48

2,0

Rusko

47,2

1,9

Brazílie

33

1,3

Zdroj: NBS 2019

 

Top 10 největších dovozních trhů v roce 2018

Země

Vývoz z ČLR (mld. USD)

% na celkových vývozech

EU

269,6

12,8

ASEAN

264,5

12,6

Jižní Korea

201,4

9,6

Japonsko

177,7

8,5

Tchaj-wan

174,8

8,3

USA

152

7,2

Brazílie

76,4

3,6

Rusko

58,3

2,8

Jihoafrická rep.

26,8

1,3

Indie

18,5

0,9

Zdroj: NBS 2019

zpět na začátek

2.3. Komoditní struktura

Hlavní vývozní položky Číny v roce 2018 tvořily elektrické produkty, následovalo spotřební zboží.  Průmyslové výrobky tvoří většinu čínských vývozů, zejména telekomunikační zařízení a součástky, elektrické stroje a zařízení, kancelářské stroje a přístroje. Tyto produkty jsou většinou vyráběny zahraničními společnostmi či JV. Čína je nedílnou součástí výrobních řetězců, nicméně přidaná hodnota a technologie stále povětšinou zůstává v zahraničí. Zvyšují se vývozy lokomotiv a komunikačních zařízení. Vývozy dvou největších domácích telekomunikačních gigantů Huawei a ZTE se na celkových vývozech podílejí jen minimálně a to i přesto, že Huawei v zahraničí prodává 2/3 svých produktů a ZTE více než polovinu. Větší podíl na vývozech mají Apple a Hewlett-Packard. Relativně silnou pozici má také domácí počítačová firma Lenovo. Dalšími silnými položkami jsou pak oblečení a chemikálie. Začíná růst také vývoz průmyslových strojů a zařízení či vývoz silničních vozidel.

V roce 2018 tvořily hlavní dovozní položky Číny elektrické produkty. Velkou část dovozu tvořily také primární suroviny: ropa, železo, zemní plyn a sójové boby. Z průmyslových výrobků jsou v dovozech silně zastoupeny zejména stroje a dopravní zařízení. Čína je největším světovým dovozcem sójových bobů a druhým největším dovozcem rýže a ječmene. Pšenice, rýže a kukuřice se dováží především za účelem výroby krmných směsí a dalšího zpracování v potravinářském průmyslu.

 

Nejvýznamnější položky čínského zahraničního obchodu v roce 2018

 Vývozy:

2018: Hodnota (mld. USD)

Procentní roční změna

Elektrické přístroje a domácí elektronika

269,4

-4,4

Oděvy

155,4

-2,3

Telekomunikační zařízení

139,4

9,8

Textilní příze, látky a galanterie

117

5,1

Elektrická zařízení, integrované obvody

83,4

23,5

Válcovaná ocel

59,4

7,7

Nábytek

52,9

4,8

Obuv

46,2

-5,4

Plastové výrobky

42,8

9,3

Zavazadla

26,6

-1,0

Dovozy:

 

 

Elektrické přístroje a domácí elektronika

307,2

16,9

Ropa a ropné produkty

237

43,1

Železná ruda a šrot

74,4

-4,0

Plasty

55,5

13,2

Motorová vozidla

49,7

-2,7

Zemní plyn

38

62,1

Sója

37,3

-6,9

Měď

36,8

16,5

Uhlí

24

4,9

Papírová buničina

19,4

25,1

Zdroj: NBS 2019

zpět na začátek

2.4. Zóny volného obchodu (VT parky, investiční zóny)

Mezi hlavní exportní centra v Číně patří zejména provincie Guangdong a okolí Šanghaje. Dále např. provincie Shandong s přístavem Qingdao (investoři z J. Koreji), Dalian v provincii Liaoning (investoři z Japonska) či Tianjin, kde mají základnu  Samsung a Toyota. V ostatních částech ČLR vyčnívají zejména Wuhan, Chengdu a Chongqing.

První zóny (SEZs, Special Economic Zones) vznikly před 30 lety, ale dnes je pro zahraničního investora možné investovat do jakýchkoli zón, nemusí jít nutně o státní úroveň. Lze tedy zamířit do zón, které se specializují na určitá odvětví, např. environmentální technologie, vyspělé strojírenství či software. Hlavními geografickými oblastmi, kam v minulosti investice směřovaly, jsou výše zmíněná „exportní centra“ v okolí Guangzhou, okolí Šanghaje, či oblasti Peking-Tianjin. Z dalších je možné jmenovat Dalian, Chengdu či Chongqing. Zahraniční investoři dělají výměnou za výraznou podporu místní vlády investice stále častěji „do vnitrozemí“ Číny – např. Samsung v Xian (provincie Shaanxi), či Foxconn.

Přestože část zahraničních investorů se přesouvá na jiné asijské trhy, velká část směřuje na západ a objevuje a obsluhuje nové trhy (rychle rostoucí centrální a západní oblasti), včetně „exportních“ trhů. Většinou ale investoři stále míří na východní čínské pobřeží. Objemy PZI na východním pobřeží v roce 2015 vzrostly meziročně o 8,9 %. Naopak zahraniční investice ve střední Číně zaznamenaly pokles o 3,3 %. Přímé zahraniční investice se od roku 2001, kdy Čína vstoupila do WTO více než zdvojnásobily. V roce 2015 činily 126,3 mld. USD. Masivní růst se v nadcházejících letech neočekává – lze očekávat úroveň v rozmezí 100 – 130 mld. USD.

Počínaje rokem 2008, kdy byly z pohledu daní vyrovnány podmínky pro domácí i zahraniční subjekty, již není za účelem daňových prázdnin nezbytně nutné směřovat do investičních zón. Daňové prázdniny pro zahraniční investory jsou stále možné pro „start-up“ či preferovaná odvětví, specifické podmínky mohou platit i v „nově“ (od roku 2013) vznikajících zónách. High-tech společnosti mají sníženou sazbu na daň z příjmů bez geografického omezení. Preferenční sazby platí pro podporované sektory také v západní Číně (Prodlouženo do roku 2020: Chongqing, Sichuan, Shaanxi, Guizhou, Yunnan, Tibet, Gansu, Ningxia, Qinghai, Xinjiang, Vnitřní Mongolsko, Guangxi – dále čtyři „nezápadní“, které mají podobnou úroveň preferenčního zacházení: Xiangxi Tujia a Miao – v Hunan, Enshi Tujia a Miao v Hubei, Yanbian v Jilin.). Specifické úlevy mají i služby – technologické, moderní logistické, kulturní a informační.

Přestože nelze zcela přesně definovat počty čínských investičních a dalších ekonomických zón, podle statistiky MOFCOM bylo těch „obecných“ v roce 2015 v Číně 218. Podle China Association of Development Zones bylo „hight-tech“ zón na konci roku 2016 přibližně 129. Obecným trendem je rozrůstání se zón ze „zón“ za městem na „městské“ zóny (např. Fujian Xiamen z původních 131 km2na 1573 km2). Prví z tzv. „nových“ free trade zón (FTZ) byla Shanghai FTZ, která vznikla v roce 2013.

Economist Inteligent Unit vybírá následujících 7 „nejslavnějších“:

  • Shenzhen SEZ
  • Guangzhou Development District (GDD)
  • Shanghai (PNA, Pudong New Area)
  • Suzhou Industrial Park (SIP)
  • Tianjin (BNA, Binhai New Area)
  • Dalian Development Area (DDA)
  • Beijing EconomicTechnological Development Area

Zvláštní ekonomické zóny (SEZs)

První čtyři SEZ byly otevřeny v Shenzhenu, Xiamen, Zhuhai a Shantou na konci 80. let minulého století. V roce 1988 přibyl Hainan. V těchto zónách historicky probíhaly experimenty s hledáním ekonomického modelu, který by přilákal investice – zejména od Číňanů žijících mimo pevninskou Čínu – Hongkong, Macau, Thajsko a Taiwan. Jednou z nejúspěšnějších zón se stal Shenzhen.

 

Ekonomické a technologické rozvojové zóny (Economic and Technological Development Zones, ETDZs)

Vznikly již v roce 1984 jako 14 „open coastal cities“ – Beihai, Dalian, Fuzhou, Guangzhou, Lianyungang, Nantong, Ningbo, Qingdao, Qinhuangdao, Šanghaj, Tianjin, Wenzhou, Yantai a Zhanjiang – a v roce 1992 byly rozšířeny na všechna provinční hlavní města a řadu dalších.

Jsou důležitým pilířem čínského otevírání se světu a lákadlem pro zahraniční investory. Na ohraničeném území tyto zóny poskytují špičkovou infrastrukturu, resp. technické a logistické zázemí světové úrovně pro zahraniční investice, nejčastěji do technologicky-náročných projektů. Jde zejména o „greenfield“ zóny.

Nejznámnější „national“ ETDZ: Zhengzhou Xinzheng, Tangshan Caofeidian, Ganzhou, Huai´an, Hengyang, Nantong, Suzhou Taicanggang, Xiangtan, Yancheng, Wuxi, Jinan, Shenyang, Nanjing, Changchun, Xinglong, Huaifang, Chengdu, Suzhou Gongyeyuan, Tianjin Binhai Xinqu, Beijing Tianzhu, Hainan Haikou, Guangxi Pingxiang, Heilongjiang Suifenhen, Shanghai Pudong Jichang, Jiangsu Kunshan, Chongqing, Xiyong, Guangzhou Baiyun Jichang, Suzhou Gaoxin Jishu Chanye, Xi´an, Xi´an Gaoxin, Yinchuan, Xinjiang Ala shankou, Xinjiang Kashen, Wuhan Donghu, Taiyuan Wusu, Zhoushangang, Guiyang, Guizhou Guian Xinqu, Lanzhou Xinqu, Linyi, Nanyang Wolong.

 

Národní hi-tech průmyslové a vývojové parky (Hi-Tech Development Zones, HTDZs)

„Open cities“ si mohla v rámci rozvoje definovat HTDZ, které obvykle vznikaly v prostorách univerzit a měly být soustředěny na projekty s vyšší přidanou hodnotu. Nebyly však vhodné pro velké zahraniční projekty, protože vznikaly v existující zástavbě s nedostatečnou infrastrukturou. Historicky nebyly hodnoceny příliš pozitivně.

 

Zóny volného obchodu – „původní“ a „nové“

V ČLR existuje de facto 16 centrální vládou odsouhlasených zón volného obchodu (Dalian, Qingdao, Shenzhen Yantian, Fuzhou, Shanghai Waigaoqiao, Tianjin Port, Guangzhou, Shantou, Xiamen Xiangyu, Haikou, Shenzhen, Futian, Zhangjiagang, Ningbo, Zhuhai, Shenzhen Shatoujiao) (National free-trade zones, NFTZ či bonded zones). Nejznámější z nich, Waigaoqiao FTZ, byla založena v roce 1990 v šanghajském distriktu Pudong. Většina zón se vyskytuje v tzv. otevřených městech či zvláštních ekonomických zónách (Special Economic Zones, SEZ). Podobně jako v dalších státech hlavními aktivitami v FTZ jsou skladování a exportní zpracování. Nové zóny vznikají také ve snaze podpořit ekonomický rozvoj vnitrozemské Číny - v roce 2008 byla za tímto účelem založena Chongqing Cuntan Bonded Port Zone.

Podniky vytvořené v tradičních zónách využívají bezcelních dovozů a vývozů, pokud materiál zůstane v rámci zóny, což dovoluje výrobcům dovážet materiál a zařízení a vyvážet hotové výrobky. Waigaoqiao umožňuje zahraničním subjektům dovážet a vyvážet zboží jiných výrobců prostřednictvím svých komoditních burz. Navíc Waigaoqiao a Shenzhen Futian FTZ nabízejí neomezené bezcelní skladování a nevybírají poplatky za celní dozor, což může být zajímavé pro firmy, jejichž zboží zde vyčkává na označení, třídění, balení či je zde skladováno. Výsledkem je zkrácení dodacích lhůt a větší prostor pro poprodejní podporu.

Celkový objem obchodu přes FTZ dosahuje přes 100 mld. USD ročně, což ukazuje na úspěšnost přilákání exportně orientovaných podniků. Nabízené výhody vysvětlují, proč cca 12 % čínského vývozu a 28 % zpracovatelského průmyslu prochází přes FTZ.

V září 2013 byla nově otevřena "finanční" Shanghai Free/Foreign Trade Zone, která je první svého druhu na pevninské Číně. Jedná o finanční zónu hongkongského stylu, jež má být zkratkou ke konsolidaci ekonomické struktury země, průkopníkem širší konvertibility čínského jüanu a laboratoří pro tvorbu volnějších úrokových sazeb tržního hospodářství.

Shanghai FTZ se rozkládá na ploše necelých 29 km2a spojuje čtyři již existující bezcelní zóny, tj. obě zóny volného obchodu Waigaoqiao, přístavní zónu volného obchodu Yangshan a zónu volného obchodu mezinárodního letiště Pudong.

Více než rok po slavnostním otevření SFTZ v září 2013, rozhodlo vedení ČLR v prosinci 2014 o rozšíření o další 3 Foreign Trade Zones – Guangdong, Fujian a Tianjin. Každá z „nových“ FTZ bude mít své zaměření, stejně jako SFTZ klade mj. důraz na finanční služby, liberalizaci kapitálového účtu a internacionalizaci CNY, úrokové míry, s cílem vytvořit ze Šanghaje mezinárodní finanční centrum. Například zóna v provincii Guangdong se zaměřuje na prohlubování spolupráce s Hongkongem a Macao, a působí jako „základna“ pro část iniciativy „Belt and Road Initiative“ - 21st Century Maritime Silk Road. FTZ ve Fujian má zase rozvíjet vztahy s Tchaj-wanem a soustředit se na výrobní služby a high-end služby. Tianjin FTZ má napomoci propojení Pekingu, Hebei a Tianjinu a usnadňovat plánovanou Dohodu o volném obchodu s Jižní Koreou. Má se také soustředit na služby, především finanční a high-end, a na „emerging“ industries.

Nové FTZ začaly fungovat v březnu 2015. V prosinci 2014 bylo zároveň rozhodnuto o rozšíření SFTZ z původních 29 km2 na 120,7 km2. Guangdong FTZ bude zahrnovat zóny o rozloze 120 km2– Guangzhou Nansha, Shenzhen Qianhai a Zhuhai Hengqin.V srpnu 2016 bylo vydáno nařízení ke vzniku dalších sedmi FTZ: Chongqing, Henan, Hubei, Liaoning, Shaanxi, Sichuan a Zhejiang.

Nové zóny mají využívat principu „negative list“, který spočívá v definici omezení v konkrétních sektorech pro zahraniční investory. Tento negativní list má dávat zahraničním firmám jasnější prostor pro investice a snižovat míru zasahování státu do podnikání. Původních 190 omezení v rámci „negativního listu“ v SFTZ bylo v červnu 2014 sníženo na 139. Od 9. května 2015 platí ve všech FTZ znovu revidovaný negative list, ve kterém se opět snížil počet omezení. Zároveň se ale změnila struktura dokumentu, některé oblasti byly přesunuty do jiných kategorií. V praxi dokument přístup zahraničních investorů na čínský trh spíše omezuje, než aby jej podporoval.

Pro zahraniční investory mělo dosud 11 nových FTZ velmi omezený přínos. Čína se proto na přelomu r. 2017/2018 snažila zlepšit podnikatelské podmínky prostřednictvím Anti-Unfair Competition Law a následně uvolnila některé sektory v FTZ. Celkem jde o změkčení 16 restrikcí zejména v oblasti dopravy a služeb: např. podíl zahraničního vlastnictví v lodním průmyslu, letecké výrobě a železniční dopravě. Pokud se však zahraniční společnosti neetablují přímo v dané FTZ, zůstává pro ně přínos těchto zón (i přes uvedená uvolnění podmínek) nepříliš významný.

 

Zóny pro exportní zpracování

První dvě zóny pro exportní zpracování (Export-processing zones, EPZ) vznikly jako pilotní projekty v roce 2000 v Dalianu a Pekingu, jejich počet se však rychle zvýšil až na současných více než 60. EPZ jsou nejnovějším typem zvláštních zón vytvářených v ČLR. Pod dohledem celních orgánů může do EPZ vstupovat zboží bez formálních celních deklarací a placení cel za účelem reexportu po dalším zpracování. Některé z těchto zón (například Kunshan či Tianjin) jsou umístěné v existujících ETDZ.

Časté zneužívání těchto zón k bezcelnímu importu zboží a surovin do pevninské Číny vedlo k revizi pravidel bezcelního importu, tzv. "Measures of the Customs of the People's Republic of China for the Supervision and Administration of Processing Trade Goods", jejichž nové znění od 1. 3. 2014 podstatně zpřísnilo nakládání s bezcelně dovezeným zbožím.

 

Hraniční ekonomické zóny

Většina z 15 hraničních zón (border economic co-operation zones) vznikla již v roce 1992 (Xinjiang, Yunnan, Vnitřní Mongolsko, Heilongjiang, Guangxi, Jilin a Liaoning). Roční PZI ve všech 15 zónách činí méně než 1 mld. USD, což zaatím neukazuje na silnou roli v celkovém rozvoji zón v ČLR.

 

Tchajwanské investiční zóny

Původně čtyři zóny určené vládou v roce 1989, resp. 1992, které však nejsou jediné, kam mířily v posledních letech tchajwanské investice. Tchajwanští investoři upřednostňovali i jiná místa, např. Western Straits Economic Zone (20 měst v provinciích Fujian a Zhejiang) či 11 experimentálních parků pro investice v oblasti zemědělství.

Dále existuje řada „místních“ a „privátních“ zón. Zatímco u místních zón si zahraniční investor musí dát pozor na soulad dohodnutých podmínek s vyššími úrovněmi vlád, u privátních platí, že vznikají „na okraj“ existujících ETDZ a dávají investorům „first class“ treatment, který si však musí navíc zaplatit. ETDZ tak získává zdroje pro rozvoj zóny jako takové. Centrální vláda tyto zóny zatím toleruje.

zpět na začátek

2.5. Investice - přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)

Příliv přímých zahraničních investic (PZI) dosahuje od 90. let značné výše. V letech 1985-92 byla průměrná roční hodnota PZI v ČLR 3,9 mld. USD, v letech 1993-2000 již 38 mld. USD. V roce 2015 vzrostly PZI o 6,4 % na 126,3 mld. USD (bez finančních investic). PZI tvoří přibližně 7 % celkových investic v ČLR. V důsledku přísnějších podmínek přístupu na čínský trh v posledních letech zahraniční investice v Číně klesaly.  Přímé zahraniční investice do Číny za rok 2018 dle údajů čínského ministerstva obchodu meziročně vzrostly o 3 % na hodnotě 107,7 mld. USD.

Nejvíce rostly zahraniční investice v oblasti vyspělé výroby (+27,5 %) a moderních služeb (+23,9 %). Většinu PZI stále absorbují východní provincie: 89 % v letech 1987-1990 a 85% v r. 2010. V r. 2016 činily PZI do východních provincií přibližně 80 % zahraničních investic. Rozvoj centrálních a západních provincií byl mezi lety 2012-2016 podpořen přílivem investic v celkové výši 98,7 mld. USD. Nejvyšší příliv FDI byl v roce 2016 zaznamenán v Chongqingu ve výši 11,343 mil. USD, dále v Sichuanu (8,550 mil. USD) a poté Shaanxi (5,012 mil. USD).

Navzdory deklaracím čínského vedení o otevřenosti místního trhu zahraničním investorům se podmínky zpřísňují a od r. 2015 je patrný sestupný trend zahraničních investic v Číně, zejména ze zemí EU. V roce 2017 dosáhly investice EU v Číně 6,8 mld. USD, což představovalo meziroční pokles o 15 %. V roce 2018 se dle údajů Rhodium Group evropské investice v Číně po čtyřech letech vrátily k mírnému růstu 3 % na 7 mld. USD. Souvisí to s uvolněním vlastnických struktur v některých oblastech a také velkými projekty několika automobilek a finančních společností. Hlavními evropskými investory v r. 2018 byly Německo (téměř 50% evropských investic), Velká Británie, Nizozemsko a Francie.

Čínské investice v EU dle Rhodium Group za r. 2018 činily 21 mld. USD, což představuje meziroční pokles o 36 %. Souvisí to mj. s obezřetností a důkladnějším screeningem čínských investorů v souladu s novým mechanismem EU. Čínské investice v USA zaznamenaly ještě prudší pokles v roce 2018, a sice o 80 % na 5 mld. USD. Zatímco evropské firmy se snaží v Číně o tzv. greenfield projekty, čínské investice v EU tvoří většinou akvizice technologicky vyspělých firem.

Čína reguluje zahraniční investice prostřednictvím tzv. katalogu pro zahraniční investory v gesci Ministerstva obchodu ČLR (MOFCOM) a Národní rozvojové a reformní komise (NDRC). Tímto způsobem si čínský stát hlídá zahraniční konkurenci v některých strategických sektorech (např. energetika, finance, telekomunikace) a naopak kontrolovaně podporuje oblasti, kde mezinárodní know-how potřebuje (služby, životní prostředí, hi-tech, zpracovatelský průmysl). Investiční prostředí má v roce 2019 ovlivnit dlouho očekávaný zákon o zahraničních investicích (Foreign Investment Law), viz dále v kap. 2.6.

Nová čínská vláda odmítá ekonomický růst za každou cenu a rozhodla se pro řadu klíčových reforem, od toho se odvíjí i vztah k zahraničním investorům, jak sektorově, tak geograficky. Provinční vlády v regionech jsou více vybíravé a zároveň velmi opatrné, pokud jde o poškozování životního prostředí. Existuje tedy tendence požadovat po zahraničních investorech „čisté“ provozy či směrovat energeticky náročné výroby do vnitrozemí. Vliv na teritoriální a odvětvovou strukturu mají rostoucí náklady na mzdy a rozvoj západních provincií, který „drží“ část migrující pracovní síly mimo východní provincie. Podle odhadů mezinárodních organizací se Čína bude v následujících letech potýkat s vážným nedostatkem ekonomicky aktivního obyvatelstva – do roku 2030 až 140 mil. Novým fenoménem jsou také sociální nepokoje a nové požadavky na sociální aspekty zaměstnávání pracovníků, včetně propouštění.

 

Teritoriální struktura

Dle teritoriální struktury patřily v roce 2017 mezi 10 nejvýznamnějších investorů do ČLR následující země, tvořící 91,8% z celkových užitých zahraničních investic v ČLR

Přehled nejvýznamnějších investorů v ČLR v roce 2017

Země

Objem (mld. USD)

Podíl (%)

Hongkong

81 465,1

64,6

Britské Panenské ostrovy

6 739,6

5,3

Singapur

6 046,7

4,8

Kajmanské ostrovy

5 151,3

4,1

Jižní Korea

4 751,1

3,8

Japonsko

3 095,8

2,5

Německo

2 710,5

2,1

USA

2 386,0

1,9

Tchaj-wan

1 962,8

1,6

Lucembursko

1 386,3

1,1

Zdroj: EIU China Hand 2018

 

Díky změně daňových zákonů v roce 2008, které byly postupně zavedeny v roce 2012 (zahraniční i domácí společnosti od roku 2012 podléhají stejné sazbě pro daň z příjmu), není „round-tripping“ (návrat čínského kapitálu např. z Hongkongu jako „zahraničního“ kapitálu za účelem získání preferencí pro zahraniční investory) již tolik lákavý. Klesá tedy podíl investic z daňových rájů.

Největším investorem byl v roce 2017 nadále Hongkong, následovaly Taiwan, Singapur, Jižní Korea a USA. Z Taiwanu směřuje 80% celkových PZI do Číny (pro srovnání: před 10 lety méně než 50 %). Kumulované PZI mezi Čínou a Tchaj-wanem činí více než 200 mld. USD. Z EU zůstává největším investorem Německo, následované Francií a Velkou Británií. V roce 2017 vrostl také investiční význam Finska s projekty firem Huhtamaki a Salcomp.

Bezesporu důležitým faktorem pro zvyšování vnitrozemských PZI se staly obrovské investice centrální vlády do budování infrastruktury, které spolu s rostoucími cenami pozemků a zvyšováním mezd na jihu a jihovýchodě země přiměly investory vyhledávat nové lokality pro udržení co nejnižších nákladů na výrobu. Stejně tak srovnání sazeb daně z příjmu právnických osob zrušilo dosavadní zvýhodnění investičních a rozvojových zón.

 

Odvětvová struktura

Zatímco v letech 2002-2004 přitékalo do sekundárního sektoru v ČLR 70 % PZI, v roce 2008 se poprvé PZI do sektoru služeb dostaly na první místo. V tvorbě HDP se na první místo dostaly v roce 2013, v roce 2015 činil podíl služeb na HDP 50,5 %. PZI do sekundárního sektoru rostly během období 2006-2010 v průměru o 5,5 % ročně, zatímco celkový průměrný růst dosahoval 9,8 %. Tomu odpovídal i pokles podílu exportu na HDP z 38,4% v roce 2007 na 29,6 % v roce 2010. Tento trend pokračoval i v dalších letech.

V roce 2018 výrazně vrostly investice do informačních technologií, dále převážně do výroby telekomunikačních zařízení, počítačů a jiných elektronických zařízení. Nejvíce zahraničních investic v sektoru služeb patřilo obchodování s nemovitostmi, velko a maloobchodu, leasingu a obchodním službám a dopravě. V roce 2018 tvořil nejvíce nových investic z EU automobilový průmysl (3 mld. USD) a potravinářský průmysl (0,9 mld. USD). Mezi klíčové projekty patřila nová výroba elektrických vozů Volkswagen v Šanghaji, továrna BMW v Shenyangu a výzkumné centrum Daimler v Pekingu. V oblasti elektromobility je vidět, že se nové investiční projekty zahraničních firem soustředí na sektory podporované čínskou vládou. V lednu 2019 využila nových podmínek pro investory v elektromobilitě americká automobilka Tesla a oznámila otevření nové továrny v hodnotě pěti miliard USD v Šanghaji. Investoři se také hodně orientují na sektor informačních a komunikačních technologií: nové centrum robotiky společnosti Siemens nebo výroba mobilních baterií firmy Salcomp.

 

Rozdělení zahraničních investic podle sektorů v roce 2018

Sektory

Počet firem

Roční změna (%)

Celkem

60 533

69,8

Zemědělství, lesnictví, chov zvířat a  rybolov

741

5

Výroba

6 152

23,4

Elektřina, plyn, voda

284

-23,7

Doprava, skladování, pošta a telekomunikace

754

45,8

IT

7 222

127,9

Velko- a maloobchod

22 853

86,1

Nemovitosti

1053

42,9

Leasing a obchodní služby

9 099

78,9

Komunální a jiné služby

485

39

Zdroj: NBS 2019

Sektory

Podíl na PZI v 2016 (%)

Podíl na PZI v 2005 (%)

Výroba

28

70,4

Leasing a obchodní služby

2

6,2

IT

4

1,7

Velko a maloobchod

7

1,7

Komunální a jiné služby

12

2,3

Doprava

16

3

Nemovitosti

13

9

Ostatní

19

5,7

Zdroj: EIU, China Hand 2017

 

Čínské investice v zahraničí

V letech 1982 a 1989 nepřekročil roční objem přímých zahraničních investic („outward direct investment“ – ODI) z ČLR 0,5 mld. USD, zatímco mezi roky 1990 a 1999 vzrostl na 2 mld. USD. Výrazný zlom nastal v době desátého pětiletého plánu (2001-2005), kdy čínská vláda vyhlásila strategii globalizace (”Go Global”). V roce 2004 Ministerstvo obchodu ČLR vydalo nařízení, které zjednodušilo schvalovací proceduru pro čínské investice v zahraničí (do 3 mil. USD může schválit lokální úřad, nad tuto částku MOFCOM), což umožnilo jejich rychlý nárůst. V roce 2005 poskočily čínské ODI na 12,3 mld. USD a jejich silný růst pokračoval i v následujících letech (viz tabulka). V roce 2006 činily ODI 19 násobek objemu v roce 2000, což znamenalo průměrný roční růst o 116 %, oproti celosvětovému průměru za dané období ve výši 6%.

V r. 2017 rozhodlo čínské vedení o zkrocení prudkého růstu čínských investic a zavedlo přísnější podmínky, které zahrnují omezení či přímo zákaz zahraničních investic do zábavního průmyslu, sportu a nemovitostí (hotely). Tyto investice jsou hodnoceny často jako neproduktivní (někdy iracionální) a rizikové z pohledu odlivu kapitálu. Čínské vedení ale argumentuje hlavně národními zájmy a bezpečností. Dále pak Čína nově vyhodnotila tzv. citlivé sektory, u nichž mají čínské investice projít zvláštním schvalovacím procesem: vojenský materiál, média a přeshraniční vodní zdroje. Naopak z tohoto seznamu odstranila čínské investice do telekomunikací a elektroenergetiky. Toto opatření začalo platit od 1. března 2018. Naopak podporovány jsou investice do zemí nové Hedvábné stezky (Belt and Road).

Kontrolním procesem musí projít všechny čínské investice v hodnotě nad 300 milionů USD. Větší kontrola se zaměří také na transakce přes Hongkong a offshore společnosti. Monitoring investic nebude již probíhat před vlastní transakcí, ale i po jejím skončení a v průběhu realizace investice. Média upozorňují na aktivity firem jako Dalian Wanda Group, HNA Group nebo Fosun International, které v posledních letech významně navýšily svá zahraniční portfolia. S velkým zadlužením se potýká také společnost CEFC, která byla aktivní v ČR. Čínská vláda také na začátku r. 2018 převzala kontrolu nad pojišťovacím a realitním konglomerátem Anbang. Tímto dosud neobvyklým krokem dala najevo, že nehodlá donekonečna tolerovat riskantní chování některých firem a je připravena zajít velmi daleko ve snaze snížit finanční rizika a dopad na investory.

 

Rok

2013

2014

2015

2016

        2017

2018

Objem (mld. USD)

90,2

102,9

118

170,1

       120,8

129,8

Zdroj: NSB 2018

 

Čínské přímé zahraniční investice v roce 2018 vzrostly dle údajů MOFCOM v meziročním srovnání o 4,2 % na 129,8 mld. USD. Většina investic putovala z ČLR do Hongkongu a zemí v Asii, značná část si ale také našla cestu do Evropy a Japonska. Výrazně se v r. 2018 snížily čínské investice do USA (meziročně o více než 80 %), které jsou nyní mnohem přísněji posuzovány. Na přísnější dohled naráží čínské investice i v Evropě. Pokles také souvisí s restrikcemi čínských investic do nemovitostí, sportu a zábavního průmyslu, které znemožnily např. další velkolepé nákupy evropských fotbalových klubů. Nejvýznamnější oblasti čínských zahraničních investic dle údajů MOFCOM v r. 2018 tvořily obchodní služby, výrobní průmysl, malo/velkoobchod a ICT služby.

Čínské investice v EU za r. 2018 činily 21 mld. USD, což představuje meziroční pokles o 36 %. Zatímco evropské firmy se snaží v Číně o tzv. greenfield projekty, čínské investice v EU tvoří většinou akvizice firem. Hlavním evropským cílem čínských investic jsou dlouhodobě Německo a Velká Británie, mj. kvůli víceletým projektům v automoto a energetice. Rekordní čínskou zahraniční akvizicí za 43 mld. USD bylo v r. 2016 převzetí švýcarského výrobce chemických látek pro zemědělství Syngenta čínskou společností China National Chemical Corporation. V roce 2018 dominovaly v EU čínské investice v automobilovém průmyslu (Geely – Volvo AB), finančním sektoru (Legend – Banque Internationale a Luxembourg, Geely – Saxo Bank) a ICT (Global Switch). Velmi aktivní byly loni čínské společnosti také v oblasti biomedicíny.

Čínské firmy procházely v posledních letech restrukturalizací, přičemž zvažovaly nové strategie vč. investic v zahraničí. Vláda podporovala nejvýznamnější čínské firmy, aby investovaly v zahraničí a v počáteční fázi je směrovala na Afriku, jihovýchodní Asii, Blízký Východ a Latinskou Ameriku, protože to jsou trhy, kde měly čínské firmy šanci uspět a kde se nachází obrovské zásoby potřebných surovin. V posledních letech, kdy globální trhy sužuje finanční krize a hospodářská recese, se postupně zvyšuje podíl čínských investic do akvizic a fúzí v rozvinutých zemích. Proto se již v roce 2011 na špici žebříčku objevila EU se 7,9 mld. USD (především Francie, Německo a Velká Británie), následovaná Brazílií (7,6 mld. USD). V počtu transakcí vede Německo před USA, Austrálií, Hongkongem a Kanadou. Ruku v ruce s tímto trendem se posunulo těžiště z energetiky a surovin na sofistikovanější projekty (high-tech, vyspělá výroba). Nejvíce čínských investic v posledních letech směřuje do automobilového, chemického, IT, telekomunikačního, důlního a zpracovatelského průmyslu. Strategickou podporu mají také investiční aktivity do zemí hlásící se k čínské iniciativě Belt and Road, kam patří také ČR a další země střední a východní Evropy.

Další informace k přímým zahraničním investicím jsou dostupné na www.fdi.gov.cn a www.chinainvest.com.cn.

zpět na začátek

2.6. Investice - podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)

Čína má i nadále zájem o zahraniční investice, ovšem jen do vybraných oblastí, které pomohou místní ekonomice k dalšímu rozvoji. Zatraktivnění Číny za současného klesajícího trendu má přispět současná revize zákonů týkajících se zahraničních investorů (a tzv. Foreign Investment Law), ale i reformní kroky vedoucí k plné směnitelnosti CNY a tržním úrokovým měrám. V neposlední řadě také neutuchající přísliby čínského vedení, že tržní principy budou mít rozhodující roli v čínské ekonomice do budoucna.

Nově navrhovaný zákon o zahraničních investicích (Foreign Investment Law) má sjednotit tři současné zákony. „Sino-Foreign Equity Joint Venture Enterprise Law“, „Sino-Foreign Cooperation Joint Venture Enterprise Law“ a „Wholy Foreign-Owned Enterprise Law“ s cílem zajistit stejné zacházení pro zahraniční i domácí podniky. Současný systém schvalování má nahradit přístup na bázi katalogu pro zahraniční investory, který specifikuje povolené, omezené a zakázané oblasti investic.

Čína návrh Foreign Investment Law představila na konci roku 2018 ve snaze vyslat pozitivní signál zejména směrem k USA. Nový zákon má znamenat rovnější podmínky pro zahraniční investory ve srovnání s čínskými. Částečně upravuje mimo jiné problematiku nucených transferů technologií či oblast krádeží duševního vlastnictví, na které v obchodním sporu kriticky upozorňují USA. Dle prvních ohlasů ale zřejmě nová pravidla zůstanou u zahraničních firem za očekáváním. Zákon byl oproti původní verzi z r. 2015 zkrácen zhruba na čtvrtinu a mnohá ustanovení jsou nově formulována velmi obecně až vágně. Navzdory očekáváním zákon nadále opomíjí rovnoměrný přístup k zahraničním i domácím investorům, zachovává pro zahraniční firmy řadu diskriminačních mechanismů a nedbá na potřebu větší transparentnosti tržních podmínek.

Nový zákon navíc musí být interpretován ve spojení s tzv. negative list. Podobně jako katalog pro zahraniční investory, definuje tento negative list zakázané a povolené oblasti investic. Jeho poslední verze žádné zásadní otevření čínského trhu zahraničním investorům nenabízí. Navzdory tomu čínské vedení (včetně MOFCOM a NDRC) pravidelně opakuje známé fráze o tom, že Čína v zájmu mezinárodního obchodu pilně pracuje na otevírání svého trhu, podporuje přísun zahraničních investic, věnuje pozornost ochraně duševního vlastnictví, napomáhá při tvorbě konkurenčního prostředí atp. Zahraniční investoři apelují, aby čínská legislativa nepřinášela stále nové změny podmínek a dala prostor firmám se s pravidly sžít. EU v r. 2017 představila návrh zavedení mechanismu přezkumu zahraničních investic, který se bude týkat také čínských investorů.

Na začátku r. 2019 Čína přestavila také první katalog podporovaných zahraničních investic. Jeho cílem je přilákat zejména investice vyspělých technologií, které pomohou Číně k dalšímu rozvoji. Katalog ale přináší několik protichůdných opatření – např. označuje za podporovanou oblast výzkumu ropy a zemních plynu, zatímco standardní investiční katalog tuto oblast pro zahraniční investory omezuje.

 

Podle aktuálních průzkumů zahraničních obchodních komor v Číně (zejména EUCCC, Amcham) patří mezi kritické otázky pro zahraniční investory následující:

  • Netransparentní legislativní prostředí
  • Přebujelá administrativa
  • Regulace
  • Rostoucí mzdové náklady
  • Nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, vysoká fluktuace
  • Rozdílné zacházení ve srovnání s místními společnostmi/konkurenty
  • IPR

Preferenční zacházení

Nejnovější legislativa pro zahraniční investice ve formě Foreign Investment Law a nové verze negative list žádné výrazně otevření čínského trhu nepřinesla. Namísto uvolňování restrikcí, přicházejí spíše nová,  komplikovanější a někdy velmi vágní pravidla ohledně zahraničních investic. Velká část perspektivních sektorů stále zůstává limitována podmínkami joint-venture a podílů čínských partnerů. V oblasti automobilového průmyslu či civilním letectví se v příštích letech budou omezení vlastnických podílů uvolňovat. Podobně tomu má být např. v oblasti finančních služeb. Více informací lze získat na stránkách EU SME Center v Číně.

Preferenční zacházení již od roku 2008, kdy vstoupil v platnost Zákon o korporátní dani z příjmu, nenabízí zahraničním investorům oproti domácím žádné výhody. Daňové sazby byly v průběhu let 2008-12 postupně srovnány na 25% a stávající preferenční zacházení je dáno jednotlivými sektory či umístněním investice, je zároveň platné i pro čínské firmy.

V centrálních a západních provinciích je 15 % sazba daně z příjmů platná až do roku 2020. Preferenční zacházení je dále definováno v následujících oblastech:

  • Malé firmy či firmy s malými příjmy – 20 % sazba daně z příjmu z pouze 50 % zdanitelných příjmů
  • Snížené sazby mají také některá odvětví – zemědělství, veřejná infrastruktura, ochrana životního prostředí, technologické transfery (určité projekty)
  • High-tech (15 %)
  • Service outsourcing pilot cities – prodlouženo do konce roku 2018
  • Software společnosti a IC výrobci
  • High-tech innovattion clusters – např. Zhongguancun, Donghu, Zhangjiang
  • R&D
  • Zaměstnávání handicapovaných zaměstnanců
  • Životní prostředí
  • Neziskové společnosti a kulturní organizace

Úlevy při dovozu

Blíže k formám vstupu na trh – viz dále.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: