Co vidí svět? Čeští exportéři nabrali sebevědomí

„Jak pomůže stát vývozcům? Stačí zrušit dotace, snížit administrativu a daně,“ říká Zdeněk Nacházel z firmy Nacházel.

Podmínky pro dovoz i vývoz se v Česku za dvacet let změnily, překážek obchodu je minimum. Jak byste jako exportér srovnal situaci na přelomu tisíciletí s dneškem?
S exportem začala naše firma až po roce 2000. Pokud si dobře vzpomínám, tak přibližně v době, kdy Česko vstupovalo do Evropské unie. Mohu to tedy srovnávat jen těžko. V 90. letech jsme se věnovali jen dovozu, ale pravdou je, že jsme tehdy museli bojovat s obtížemi, které by se dneska podnikatelům zdály absurdní. Velkým problémem byly Dlouhého ekonomické balíčky, kdy se při dovozu zboží na určitou dobu skládal vysoký depozit.

A peníze na byznys pak chyběly…
Logicky. Když se otec konečně nadechl, musel všechny peníze odevzdat státu. I když mu je za čas vrátili, tak to rozhodně podnikání nepomohlo. Pokud jde o export, začátky nebyly jednoduché. Na Západě se na nás dívali s nedůvěrou, nevěděli, co mají od firem z východní Evropy očekávat.

Takže se pohled zahraničních partnerů mění? Pomohl i vstup do Unie?
Souhlasil bych s tím, že pomohl vstup do EU, počáteční nedůvěra postupně zmizela. Ono nešlo ani tak o kvalitu či nekvalitu výrobků. Spíš měli obavy, zda jsou firmy z Česka důvěryhodným partnerem, jestli je na ně spolehnutí, jak se s nimi bude obchodovat. Teď už firmy ani při prvním kontaktu nemají nejmenší problém. Je to ale celosvětový trend. Například v Asii to potenciální partnery nezajímá vůbec. Jste prostě z Evropy, a to samo je pro ně zárukou kvality.

Co musejí exportéři udělat pro úspěch? Nabízet kvalitní výrobek asi nestačí…
Musíte si zmapovat trh a zjistit přesně, jaký tam bude o vaše produkty zájem.

Osobně si myslím, že by bylo dobré zůstat u koruny, ale pro firmu by mělo zavedení eura pozitivní efekt.

Jak to probíhá?
V našem případě to probíhalo tak, že jsem jeden rok strávil asi tři měsíce na internetu a vyhledával velkoobchody s cyklistickým zbožím po celém světě. Vzniklo tak asi šest nebo sedm šanonů plných papírů. Poté jsme začali velkoobchody postupně oslovovat. Chtěli jsme a nadále chceme proniknout do celého světa, ale cíl je to postupný. Po Čechách nás nejdřív zajímalo Slovensko, pak Evropa a pak zbytek světa. Partnery jsme si vyhledávali sami, ale když jsme neuspěli, nebo se nám to zdálo příliš složité, obrátili jsme se na agenturu CzechTrade. Ta nám zpočátku pomohla výrazně.

V čem může CzechTrade začínajícímu exportérovi pomoct?
Právě oslovením potenciálních partnerů. Vnímají to tak, že když už se za vás zaručí CzechTrade, jde o solidní podnik nabízející kvalitu a ne o nějakou garážovou firmu, kde se dělají věci na koleně. Zástupci zahraničních kanceláří CzechTrade navíc dobře znají podmínky v té které zemi. Pomohli nám se vstupem do Německa, Kanady, Beneluxu i do dalších teritorií. Jako v branži zavedený exportér už ale nemusíte služeb agentury využívat tak často, už se o vás ví a prosadíte se sami. My jsme to neudělali už asi tři roky.

Exportéry straší pohyby kurzu koruny vůči euru či dolaru. Myslíte si, že by bylo pro českou ekonomiku, kterou export táhne, výhodné zavést euro?
Sváří se ve mně osobní přesvědčení a zájmy podniku. Osobně si myslím, že by bylo dobré zůstat u koruny, ale pro firmu Nacházel by mělo zavedení eura určitě pozitivní efekt. Čeští exportéři by to ocenili. Jako mnoho tuzemských firem i my dnes vyvážíme už téměř výhradně v eurech. Zbytek světa nemá s evropskou měnou sebemenší problém. Samozřejmě kromě Spojených států. Jedním z našich cílů je proniknout právě do USA, kde budeme muset dělat byznys v dolarech. Aktuálně vyvážíme na Slovensko, do Polska, Německa, Finska, Norska, Francie, Španělska, Portugalska, Švýcarska, Chorvatska, Maďarska, Rumunska, Ukrajiny. Znají nás v Indii, na Tchaj-wanu, v Austrálii, Kanadě, v Chile…

To, co zmiňujete, jsou všechno otevřené ekonomiky. Vybírá si exportér primárně liberálnější trhy bez vysokých cel a dalších bariér?
Například Chile je v Jižní Americe – pokud jde o vybavení na jízdní kola – nejrozvinutějším trhem. Důležité je tedy i to, abyste na trhu našli co nejvíc vašich cílových zákazníků. Ale máte pravdu: je to otevřená ekonomika, kde vám nikdo, a především stát, nehází klacky pod nohy. Například v Brazílii je to naopak, máme tam sice dva dobré kontakty, mnoho potenciálních zákazníků, ale dostat se tam je problém. Brazílie si svůj trh velmi úzkostlivě chrání.

Dobývat protekcionistické trhy jako Brazílie nebo Čína tedy není dobrý nápad?
Do Brazílie bychom pronikli rádi. V případě Číny si nejsem jistý, jestli je to dobrý nápad. Trochu se obáváme toho, že dřív nebo později tam někdo okopíruje naše produkty od A do Z. Pokud by se ale objevil dobrý a spolehlivý prodejce, který se na čínském trhu vyzná, vyloženě se tomu nebráníme, ale rozhodně to není tak, že bychom tam chtěli za každou cenu. Našimi aktuálními odbytišti jsou skutečně otevřené ekonomiky.

Co tedy vývozce zkoumá především? Velikost trhu, počet potenciálních zákazníků, liberální pravidla pro dovoz nebo ještě něco jiného?
Rozhodujeme se podle toho, jaká tam může být poptávka po našem produktu a jak je tam rozvinutá naše cílovka. Jako výrobce čisticích prostředků a maziv pro kola jsou naším cílovým zákazníkem cyklisté, kteří najezdí stovky kilometrů ročně a o kola se pečlivě starají. Toto všechno musí brát exportér v potaz. To, jak je trh otevřený a jestli tam nejsou příliš velké bariéry, nás samozřejmě zajímá také, ale z našeho pohledu je to spíše věcí našeho distributora, ten situaci na trhu zná a umí si poradit.

Často slýcháme pláč českých exportérů: potýkáme se s kvalitou, která je na Západě vysoká, a na druhé straně s nižšími cenami produktů z Východu…
My nabízíme kvalitu za rozumnou cenu včetně dvou poměrně unikátních produktů, které konkurence nemá. Během uplynulých let jsme si ověřili, že to funguje. V rámci segmentu značkových výrobků na čištění a mazání jízdních kol si myslím, že poměr cena/kvalita je u nás výhodnější než u západních konkurentů, ale zase se nechceme a nemůžeme úplně podbízet cenou. To je myslím cesta k úspěchu pro všechny české firmy.

Co finanční podpora státu účasti firem na veletrzích a výstavách?
Jsou nějaké balíky dotací, které se kamsi rozdělují. O ten koláč se pere mnoho firem a jsou tam různé tlaky ze strany lobbistických skupin. Na to, aby vám přidali na veletrh, by musela mít cyklistika jako obor silnou podporu ze strany ministerstva průmyslu a obchodu, a to nemá. Asociace výrobců a dovozců kol a velomateriálu mi sdělila, že její členové nemají o takovou podporu zájem, což ale není pravda. My jsme si museli letos ze svého zaplatit účast na letošních akcích v Tchaj-peji a na Eurobike, což jsou největší veletrhy s cyklistickým vybavením na světě. Stánek tři na tři metry vás stojí čtvrt milionu, a to ještě musíte šetřit. Tady nám stát moc nepomáhá, ale budiž. Ostatně si myslím, že dotace ničemu neprospívají, naopak.

Jak by měl tedy stát exportéry podporovat?
Asi jako všechny podnikatele. Zrušit dotace, které trh vždycky křivily, křiví a křivit budou, snížit administrativu a snížit daně. Jakmile je nastaven model, kdy stát potřebuje stahovat peníze od podnikatelů a přerozdělovat je, aby se tvářil, jak všem pomáhá, je to špatně.

Zmiňovali jsme kurzové riziko. Strašákem pro mezinárodní obchod jsou nově obchodní války mezi velmocemi… Z čeho mají dnes exportéři největší obavy?
Uvedl bych to na jednom příkladu. Máme velmi schopného prodejce na Ukrajině, správně tu značku prodávají, marketing je skutečně na profesionální úrovni, na trhu se nám daří. A teď s novým prezidentem Zelenským vešel v platnost nový zákon se cly na dovoz produktů. Pro ně i pro nás je to obrovský problém. Jinými slovy – exportéři se obávají, že se někde změní politická garnitura, zavede cla a další protekcionistická opatření a obchod vám zkazí. To je věčný boj. Samozřejmě musíme sledovat i to, co už jsme zmiňovali: tedy kurz koruny a eura. Musíme to propočítávat, což jsme předtím nedělali, ale v momentě, kdy ČNB intervenovala ve prospěch koruny, jsme přišli během chvíle o stovky tisíc. Jsme malá firma a každý takový výpadek je znát.

Zdeněk Nacházel (42)

Vystudoval obchodní akademii v Dušní, má bakalářský titul z AAC University. Titul MMA získal na Masarykově ústavu vyšších studií. Od roku 1999 působí ve firmě Nacházel, která vyrábí maziva a čisticí prostředky na jízdní kola. Více o firmě viz též článek „Česká firma Nacházel prorazila v Austrálii s produkty pro cyklistiku“.


Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Martin Pinkas.

Doporučujeme