Do inovací míří jen deset procent obratu malých a středních firem

2. 1. 2019 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Deset procent obratu malých a středních českých firem směřuje dnes podle zářijového průzkumu AMSP do inovací. Jakkoliv to vypadá impozantně a je to o dvacet procent více než před pěti lety, vyspělá Evropa se nám vzdaluje.

A zřejmě bude hůř, protože více než polovina podniků investuje do inovací evropské zdroje, které tu dnes jsou, ale zítra tu být nemusí. Závislost tuzemské ekonomiky na Evropě je tak větší, než si chceme připustit. Alarmující je především fakt, že podle statistik EU se naše pozice v posledních letech zhoršuje – zatímco v roce 2010 byly české malé a střední podniky v inovacích nad evropským průměrem, dnes již jsou výrazně pod ním.

Že se pořád držíme na špici skupinky států bývalého východního bloku, je pramalou útěchou. Devatenáctou pozici v rámci osmadvacítky není totiž možno hodnotit jinak než jako nedostatečnou.

Na limitech?

Zmíněné výsledky lze interpretovat různě, řeč čísel ve zkratce je ošidná. Nejpesimističtější výklad může skončit až u konstatování, že inovační potenciál české ekonomiky je na svých limitech, že prostě na víc nemáme. Výraznější pokrok je doménou několika málo vertikál, mezi které bezesporu patří nanotechnologie a IT, kde se dokážeme srovnat se špičkou. Obecně je však inovační potenciál v Česku spíše tlačen především kriticky nefunkčním trhem práce, než aby on sám byl tahounem rozvoje. Jinými slovy, tuzemské inovace nejsou ani tak chtěné jako často vynucené.

Zajímavý je i pohled na to, co inovujeme. Drtivá většina inovujících podniků klade důraz na inovace procesů a produktů. Není to primárně špatně, ale současné vysoce konkurenční globální prostředí volá po inovaci marketingových a organizačních platforem, což se nám příliš nedaří. Podle expertů je to také důvodem, proč se minimum českých podniků transformuje z národních na skutečně nadnárodní.

Jednodušší cestou pro české podnikatele je prodej inovací mimo vlastní podnik, což sice přinese zisk, ale nevytěží to nikdy potenciál tuzemského průmyslu a obchodu, nepřinese to trvale ani vyšší marže, ani vyšší přidanou hodnotu a ve své podstatě to vlastně limituje růstové možnosti.

Red Hat paradox

Situace je do značné míry i výsledkem (ne)existující koncepční podpory malých a středních podniků, nereformovaného školství a spíše rétorické než skutečné podpory vědy a výzkumu. A přesto se tu objevují příklady špičkových firem, které hrají významnou roli minimálně v evropském byznysovém prostředí.

Někdy jde o firmy postavené před čtvrtstoletím na základech tradičně úspěšných českých podniků, často ale o firmy vzniklé zcela nově. Možná kdybychom dokázali jejich příběhy lépe komunikovat, našli bychom i novou energii. Často se totiž zdá, že většina úspěšných inovativních center je tu inkubována zahraničními majiteli. Na jedné straně na tom není nic špatného, pokud nám zůstanou výsledky a přidaná hodnota, kterou zobchodujeme ke svému užitku. Pokud je to jinak, ubírá každé takové centrum hlavy a mozky českým firmám. A to je škoda.

Ve světle těchto paradigmat je třeba vidět i takové jevy, jakým je nedávná obří akvizice technologického lídra Red Hat gigantem IBM a s ním spojené plánované technologické centrum v Brně, které má nabídnout na čtyři tisíce pracovních pozic. Úspěch? Ano. Otázkou je čí…

Stát, kraj, obec

Ještě jeden moment je třeba zmínit – současná situace je i důsledkem velmi nízké inovační a investiční aktivity veřejné sféry. Nechť si ministři financí a premiéři tří čtyř předchozích vlád říkají cokoliv, ztratili jsme deset let k dnešku, ale skutečná ztráta je výraznější. Nejde jen o to, že investice veřejného sektoru významně podporují růst HDP, jde o to, že v době, kdy státní správa a samospráva společně vytvářejí stále větší a významnější segment ekonomiky, je jejich poptávka přímým katalyzátorem domácího technologického rozvoje a zároveň i významnou referencí.

V samostatném boxu uvádíme příklad Tesla, jeden za všechny. Nicméně firem, pro které je masivní tuzemská reference výrazným impulzem, či dokonce předpokladem k exportní expanzi, je nepočítaně. Stát, kraj i obec tu mají roli, na kterou zcela rezignovaly. Mluvíme-li o stavu a podobě podpory české ekonomiky, je třeba vidět i tuto její tvář. Že ji tu po desetiletí navíc deformuje platná legislativa o veřejných zakázkách či vládní koncepce investičních pobídek, už není jen nešťastné. Odpověď na tu zcela zásadní otázku, totiž zda jsme na inovace připraveni jako společnost, je bohužel zcela jednoznačná. Ani náhodou…

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek