Elektrárenská rajčátka z Tušimic. Na pozemcích bývalých elektráren rostou skleníky

4. 11. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Výstavba zelinářských skleníků na pozemcích po bývalé hnědouhelné elektrárně Tušimice I je pro energetickou skupinu ČEZ vzorovým projektem, se kterým se v posledních letech ráda chlubila.

Je to logické, zemědělská výroba představuje ekologický a veřejností vstřícně přijímaný způsob, jak zaplnit jinak složitě využitelné průmyslové brownfleldy. Jméno investora zůstávalo ale dlouho neznámé. Podle zjištění týdeníku Euro jde o společnost Agro Kadaň, za kterou stojí podnikatel Vladimír Schmalz.

Bývalý šéf fúzí a akvizic skupiny ČEZ z éry ředitele Martina Romana vstup do nového odvětví potvrdil. „Věřím, že výroba potravin se musí přiblížit ke spotřebitelům. Doprava zeleniny na tisícikilometrové vzdálenosti je problém. Zároveň je to cesta, jak snižovat závislost na dovozech potravin,“ vysvětlil Schmalz, proč podle něj má investice do rajčat smysl.

V nejbližších dnech by tak do Tušimic měly dorazit předpěstované rostliny rajčat, které pak ve sklenících dorostou do několika metrů a začnou rodit červené plody. Farma bude čerstvou zeleninou zásobovat prodejny potravin v průběhu zimní sezony až do doby, kdy skleníkovou produkci na pultech obchodů vystřídá domácí zelenina venkovní. Odběratelé pro tisíce tun rajčat jsou již nasmlouváni.

Podle původních plánů měl tušimický skleník o výměře 5,5 hektaru být hotov už před dvěma lety, vše se však protáhlo kvůli nutnosti změnit územní plán. Podle dřívějších vyjádření ředitele elektrárny Otakara Tučka se daly pozemky využít pro průmyslovou výrobu, nikoliv však k pěstování zeleniny.

Podle údajů největšího tuzemského stavitele skleníků společnosti NWT tak v Česku mezi lety 2016 a 2020 vzniklo nebo ještě vznikne celkem 53,3 hektaru skleníků pro celoroční pěstování zeleniny za 2,7 miliardy korun. Foto: archiv týdeníku Euro.Vyřešit bylo také třeba řadu drobných, avšak zdlouhavých detailů, jako třeba režim příchodů a odchodů zhruba pěti desítek zaměstnanců do areálu elektrárny. Pozemky pod skleníky totiž stále patří společnosti ČEZ, od které si je Agro Kadaň pronajímá.

Celková investice se pohybuje kolem 250 milionů korun. Část z toho pokryje dotace z programu rozvoje venkova (PRV) ve výši 37,5 milionu korun, kterou Státní zemědělský a intervenční fond schválil počátkem října.

Od vzdělání k zelenině

Schmalz se po odchodu z energetické skupiny v roce 2011 začal věnovat podnikání, vydal se však úplně jiným směrem. Dnes stojí především za největší vzdělávací skupinu v Česku Edua Group. Pod skupinu spadají jazykové školy Jipka, Caledonian School, James Cook Languages či Tutor, Digiskills zaměřený na zlepšení digitálních kompetencí a Top Vision na manažerský rozvoj.

Vedle toho upíná pozornost i do oblasti IT a moderních technologií, čímž vysvětluje také svůj nejnovější zájem o skleníky. Celá produkce bude řízená počítačem a v maximální možné míře automatizována.

Edua Group i Agro Kadaň ovládá Schmalz společností Solotron, která jeho podnikatelské aktivity zastřešuje. V Agro Kadaň však nedrží sto procent, o desetinový podíl se dělí společníci Petr Šedý a Lukáš Rázl, syn herečky Reginy Rázlové a regionální politik za ČSSD z Prahy 10.

Podíl menších investorů by měl v průběhu let růst, Schmalz však nepočítá s tím, že by se z nového byznysu stáhl úplně. Naopak, v plánu je i podobný projekt na pozemcích sousední hnědouhelné elektrárny Prunéřov.

Skleníkový comeback

Celoroční pěstování zeleniny ve sklenících je do jisté míry trendem tuzemského potravinářství posledních let. Skleníků bylo v minulosti v Česku relativně dost, mnoho z nich však zaniklo po roce 1989, když socialistická družstva nepřestála transformaci a produkci těch, které přežily, vytlačila levnější dovozová zelenina.

Konkrétně rajčat se tak dnes podle dat Českého statistického úřadu do Česka dováží zhruba 95 tisíc tun ročně. Číslo je s mírnými výkyvy v posledních deseti letech zhruba stejné. Domácí produkce kolísá výrazně více a obvykle se pohybuje mezi pěti až 15 tisíci tunami. Jisté však je, že čeští pěstitelé dovedou pokrýt asi jen z 15 procent domácí spotřebu.

V posledních letech však čelí dovozová zelenina čím dál hlasitější kritice kvůli (ne)chuti importovaných produktů, které k českým zákazníkům putují i několik dní v kamionech ze Španělska nebo Maroka a dozrávají teprve na trase. Zdlouhavá cesta si obvykle žádá i využití velkého množství chemických ochranných látek, ekologicky smýšlejícím zákazníkům vadí i uhlíková stopa způsobená dopravou.

Symbolem odporu spotřebitelů se stalo právě inertní dovozové rajče bez chuti a zápachu. Zároveň však zákazníci požadují po řetězcích čerstvou zeleninu i v průběhu zimních měsíců. Ve snaze zkombinovat tuzemský původ, krátké dopravní vzdálenosti a celoroční poptávku se řetězce začaly poohlížet po domácích pěstitelích se zelinářskými skleníky.

Současně zavedlo ministerstvo zemědělství pod Marianem Jurečkou podporu na jejich výstavbu z prostředků PRV. Dotace pokryje mezi 20 a 30 procenty vstupních nákladů a investice spolu s rostoucí poptávkou najednou začala podnikatelům dávat smysl.

53 hektarů za 2,7 miliardy

Podle údajů největšího tuzemského stavitele skleníků společnosti NWT tak v Česku mezi lety 2016 a 2020 vzniklo nebo ještě vznikne celkem 53,3 hektaru skleníků pro celoroční pěstování zeleniny za 2,7 miliardy korun. Dotace z toho pokryly zhruba 600 milionů.

Ilustrační fotoNepočítáme-li přitom květinářské skleníky o celkové výměře 117 hektarů, pak podle ministerstva zemědělství pokrývají skleníky určené k pěstování zeleniny aktuálně jen 70 hektarů. Je tedy zřejmé, že většina existující zelinářské skleníkové plochy vznikla právě v posledních letech.

Většina z nich slouží právě k pěstování rajčat, méně pak k produkci okurek, paprik, případně kedluben a salátů. Co se týče rozlohy, měl by být tušimický skleník třetím největším projektem posledních let. Druhý nejrozsáhlejší stojí v Tvrdonicích nedaleko Břeclavi a tím úplně největším je Farma Bezdínek u Dolní Lutyně na Karvinsku. Na rozdíl od jiných projektů postavených na klíč pro zákazníky, lutyňskou farmu vlastní a provozuje přímo NWT.

Letos na jaře tam hulínská firma sklidila první úrodu rajčat ze skleníků o velikosti 5,3 hektaru a od té doby se tamní plocha rozrostla o dalších 5,9 hektaru. Ani tím plány NWT v Dolní Lutyni nekončí. „Přes 11 hektarů plochy máme dokončených a v plném provozu. Na příští rok máme nachystanou další etapu o velikosti 3,3 hektaru a zároveň pracujeme na developingu dalších ploch v lokalitě, ke kterým ještě nemáme stavební povolení,“ popisuje Jiří Stodůlka, ředitel divize Agro NWT.

Podobně jako u Tušimic i v Dolní Lutyni využívají blízkosti černouhelné elektrárny Dětmarovice, která skleníky zásobuje teplem z nově zbudovaného horkovodu. U ostatních nově vzniklých skleníků je zásobování teplem i elektřinou zajištěno z existující navázané bioplynové stanice nebo kogenerační jednotky na zemní plyn.

Podle Stodůlky však hrozí, že se rozjetý trend brzy zastaví. Prostředky na investice v probíhajícím dotačním období jsou už vyčerpány. O tom, co nastane po roce 2020, se mezitím vedou vyostřené spory jak na domácí, tak evropské úrovni. Zda se mezi zemědělskými dotačními miliardami najde něco i na investice pro tuzemskou zeleninu, není vůbec jisté.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Jan Brož, foto: archiv týdeníku Euro.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek