Evropský platební rozkaz

Dne 12. prosince 2008 nabylo účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále též Nařízení). Jedná se o další nařízení v oblasti evropského procesního práva, které má zjednodušit a urychlit soudní řízení v tzv. přeshraničních případech. Tentokrát se týká nesporných peněžitých nároků.

Přeshraničním případem se rozumí spor, ve kterém má alespoň jedna ze stran bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě EU, než je členský stát soudu, u něhož byl podán návrh na vydání platebního rozkazu.

Úprava evropského platebního rozkazu vychází z vnitrostátních úprav členských států EU z tzv. rozkazních řízení, které se vyznačují tím, že probíhají bez jednání a ústního dokazování. Je zavedeno speciální řízení na evropské úrovni, které je upraveno převážně komunitárním právem.

Výhody evropského platebního rozkazu

Velkou výhodou evropského platebního rozkazu je, že řízení o něm je vedeno pomocí formulářů. I přesto, že žalobce musí svůj nárok v žalobě individualizovat, tzn. popsat skutkové okolnosti vzniku pohledávky, je vyplnění formuláře v jednacím jazyce soudu rozhodně jednodušší než sepis klasické žaloby dle národního práva. V řízení o evropském platebním rozkazu není povinné právní zastoupení, takže žalobce může celé řízení absolvovat sám. Nespornou výhodou je také to, že evropský platební rozkaz je automaticky uznáván a vykonáván i v ostatních členských státech EU bez možnosti napadnout jeho uznání, což znamená, že na základě evropského platebního rozkazu může věřitel vést exekuci, aniž by v zemi, kde bude její výkon prováděn, musel absolvovat další řízení o prohlášení vykonatelnosti rozkazu. Vzhledem k tomu, že věřitel nemusí toto řízení v jiné zemi absolvovat, výrazně tím ušetří čas i náklady.

Použití evropského platebního rozkazu

Nařízení o evropském platebním rozkazu je přímo použitelné na území členských států EU s výjimkou Dánska a lze jej použít v občanskoprávních a obchodních věcech, v případě, že věřitel má proti dlužníkovi splatnou peněžitou pohledávku. Nevztahuje se na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci. Nelze jej použít ani na majetková práva vyplývající z manželských vztahů, závětí a dědictví, na úpadky, vyrovnání a podobná řízení ani na sociální zabezpečení a nároky z mimosmluvních závazků, pokud nejsou předmětem dohody mezi stranami, nedošlo k uznání dluhu nebo se nevztahují na peněžité pohledávky ze spoluvlastnictví.

Určení příslušnosti soudu

Mezinárodní příslušnost soudu, který je oprávněn evropský platební rozkaz vydat, je upravena v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), které obecně stanoví, že příslušným soudem je soud členského státu, ve kterém má žalovaná fyzická osoba své bydliště nebo žalovaná právnická osoba své sídlo. Na mezinárodní příslušnosti soudu se lze také výslovně dohodnout, tzn. mezinárodní příslušnost soudu je možné si zvolit. Vždy je však nutno respektovat tzv. příslušnost výlučnou.

Pokud se žalobci podaří správně určit příslušnost země, na jejíž soud je možné se obrátit, čeká ho ještě určení příslušnosti konkrétního soudu v dané zemi. Vnitrostátní příslušnost je ponechána na úpravě jednotlivých členských států, nesdělil-li členský stát jinak. Zde lze doporučit použití Evropského soudního atlasu– internetové stránky Evropské komise, kde lze nalézt řadu praktických informací jako je právě vnitrostátní příslušnost soudu, na který je možno se s návrhem na vydání evropského platebního rozkazu či přezkumem evropského platebního rozkazu obrátit, ale třeba i jaký je přípustný jednací jazyk soudu a jaké jsou prostředky, kterými je možno se soudem komunikovat.

Forma podání evropského platebního rozkazu

Návrh na vydání evropského platebního rozkazu lze podat v listinné podobě nebo prostřednictvím jiných komunikačních prostředků včetně elektronických, které členský stát přijímá. Návrh však musí být vždy podán na formuláři, který tvoří přílohu Nařízení a který stejně jako i další formuláře potřebné pro toto řízení lze nalézt na stránkách Evropského soudního atlasu. Vyplněný formulář musí obsahovat zejména označení soudu, ke kterému se návrh podává, označení stran a jejich zástupců, výši nároku včetně jeho příslušenství, popis skutkových okolností a důkazních prostředků, což jsou stejné náležitosti, jako má klasická žaloba, a navíc odůvodnění příslušnosti soudu a přeshraniční povahy případu.

Řízení o evropském platebním rozkazu

Pokud soud neshledá důvody pro odmítnutí návrhu, vydá evropský platební rozkaz co nejdříve, obvykle do 30 dnů od podání návrhu, pokud je návrh bez vad. Soud nezkoumá existenci nároku, nenařizuje jednání, vychází z toho, že tvrzení žalobce jsou pravdivá. Pravdivost informací žalobce prohlašuje v návrhu na zahájení řízení. Žalovaný je ve vydaném evropském platebním rozkazu poučen o tom, že má zaplatit žalobci peněžitou částku uvedenou v rozkazu nebo podat proti evropskému platebnímu rozkazu ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení odpor. Mimo jiné je v rozkazu také informován o tom, že rozkaz byl vydán pouze na základě informací poskytnutých žalobcem, které nebyly soudem ověřovány.

Co se týká doručování evropského platebního rozkazu, to se řídí národním právem státu, který platební rozkaz vydal, avšak za dodržení minimálních podmínek stanovených v Nařízení. Doručení platebního rozkazu bez potvrzení o přijetí, které nedokládá, že žalovaný platební rozkaz opravdu převzal, je možné pouze tehdy, pokud to vnitrostátní právo dovoluje. V ČR takové doručení možné není, evropský platební rozkaz musí být stejně jako vnitrostátní platební rozkaz doručen žalovanému do vlastních rukou, bez možnosti náhradního doručení. Jak je to ale v konkrétním státě, ve kterém žalobce svůj nárok uplatňuje, by si žalobce měl ve svém zájmu zjistit a způsob doručení si ohlídat, neboť právě nedodržení podmínek doručení je nejčastější obranou povinného v exekuci.

Pokud žalovaný nepodá proti rozkazu včas odpor, soud, který evropský platební rozkaz vydal, jej prohlásí za vykonatelný a žalobce tak bude mít v ruce rozhodnutí, na základě kterého může vést exekuci. Po vydání evropského platebního rozkazu již tedy žalobce nemusí vést žádné zvláštní řízení o prohlášení vykonatelnosti rozkazu v zemi, kde bude vedena exekuce, k zahájení exekuce mu postačí předložit současně s podáním návrhu na zahájení exekuce vyhotovení evropského platebního rozkazu, tedy formuláře, na kterém byl rozkaz vydán a formuláře, kterým stejný soud potvrdil, že je evropský platební rozkaz vykonatelný. Pouze v případě potřeby (na žádost) musí žalobce předložit překlad evropského platebního rozkazu do jazyka státu výkonu nebo do jazyka, který členský stát označil za přijatelný, přičemž překlad musí být ověřen osobou k tomu oprávněnou. Domáhat se přezkumu evropského platebního rozkazu může žalovaný pouze ve výjimečných případech, které stanoví Nařízení, přičemž příslušnost soudu a pravidla přezkumného řízení stanoví vnitrostátní právo státu, jehož soud evropský platební rozkaz vydal.

V případě, že však žalovaný podá proti rozkazu odpor, řízení na evropské úrovni bude tímto ukončeno a bude převedeno do národního režimu, pokud žalobce v dodatku návrhu na zahájení řízení neuvede, že chce, aby bylo řízení úplně skončeno. To, že se řízení převede z evropského do národního režimu znamená, že řízení bude vedeno výlučně dle národní úpravy daného státu. Pokud se tedy žalovaný brání proti vydanému rozkazu odporem, padají tímto všechny výhody zvláštního zkráceného evropského řízení.

Zhodnocení evropského platebního rozkazu z pohledu věřitele

Evropská unie se zavedením řízení o evropském platebním rozkazu snaží zjednodušit a urychlit přeshraniční vymáhání pohledávek. Do jisté míry se jí to podařilo – řízení je koncipováno jako rozkazní řízení na evropské úrovni, je vedeno pomocí formulářů, vydaný platební rozkaz je automaticky uznáván a vykonáván i v ostatních členských státech EU – to jsou nesporné výhody řízení o evropském platebním rozkazu. Je však nutno mít na paměti, že ani pokud věřitel pohledávky použije tohoto zvláštního řízení, neobejde se úplně bez znalosti úpravy vnitrostátního práva země, ve které bude svůj nárok uplatňovat, zejména co se týká vnitrostátní příslušnosti soudu, výpočtu soudního poplatku a dalších nákladů řízení a způsobu doručení platebního rozkazu. Věřitel se navíc bude muset zorientovat i v některých souvisejících evropských nařízeních, na které nařízení o evropském platebním rozkazu odkazuje, např. týkajících se mezinárodní příslušnosti soudu či počítání lhůt, které je na rozdíl od naší právní úpravy jiné. V případě, že žalovaný podá proti platebnímu rozkazu odpor, bude to pro věřitele znamenat stejné komplikace a náklady, jako kdyby řízení o evropském platebním rozkazu nebylo vůbec zavedeno, věřitel bude muset být schopen se soudem cizího státu v daném jazyce komunikovat, případně si pro toto řízení bude muset zvolit z dané země advokáta.

Pro portál BusinessInfo.cz připravila advokátní kancelář noack & partner, s.r.o., autor článku: JUDr. Martina Matějková.

• Témata: Právo

Doporučujeme