Festival Future Port Prague: Mysleme jinak

Dokonale to ilustrují slova předsedy výkonné rady Asociace nanotechnologického průmyslu ČR Jiřího Kůse: „Připadá mi, že chceme inovovat lojové svíčky, zatímco je dávno jasné, že zítra se bude svítit elektřinou.“ Nepoučili jsme se z historie, ačkoliv příkladů je víc než dost.

Jeden za všechny – podle historických pramenů ještě v roce 1910 se na Manhattanu více než 10 000 lidí živilo profesemi, které byly nějak spojeny s koni. Kůň byl v té době základním prvkem městské dopravy, ulice byly zaplněny drožkami a povozy. Stačily tři roky na to, aby byly tytéž ulice zaplaveny automobily a kůň se mezi nimi vyjímal jako pomník minulosti. A nezůstalo jen u toho.

V pondělí na konferenci před zahájením veřejné části festivalu Future Port Prague se na toto téma dlouho diskutovalo a zazněl ještě jiný termín než inovace nebo disrupce. Přišel s ním Martin Pumera, který se po dvaceti letech v Singapuru vrátil do Prahy zkoumat nanoroboty. Ten termín je Next Next. Inovace v našem současném pojetí, to je jen Next. Obvyklý způsob, jakým uvažujeme. Což musíme změnit a uvažovat v linii Next Next.

VIDEO níže v článku!

Když budeme inovovat, abychom dohnali Německo v počtu aktivních robotů, nic zásadního nám to nepřinese. Máme šanci uspět? Máme, myslí si experti. Jsme kreativní národ a máme velmi dlouhou tradici technického vzdělání a průmyslové výroby. Umíme přenést nápad z laboratoře do výrobku. Jsme díky tomu jedním ze světových pionýrů průmyslových aplikací nanotechnologií a biotechnologií. Jsme velmi úspěšní v oblasti kybernetické bezpečnosti, 3D tisku, počítačových her a umělé inteligence.

Mějme odvahu

Co tedy chybí českému pohledu dopředu? Odvaha mít vizi světa, který může vypadat zcela odlišně. Svět se mění, bohatne, lidé mají více volného času a mají technologie. Mění se jejich požadavky i priority, změní se celý průmysl. Možná bude v příštích letech dominantním sektorem herní průmysl. Velké téma jsou transakce mezi lidmi. Což se netýká jen peněz, ale třeba medicíny. Senzory už v medicíně vidíme a dá se předvídat, že s postupem času přestaneme chodit do čekáren.

„Monitoring biologických funkcí pomocí nejrůznějších senzorů, navíc mnohdy v kombinaci s přímou léčbou, je fantastická věc s širokým využitím. Už dnes je možné vybavit diabetika miniaturním zařízením, vlastně náplastí, které je schopno sledovat glykemii a při jejím kritickém zvýšení okamžitě upozorní textovou zprávou, že si máte aplikovat inzulin. Nebo ještě lépe, můžete mít voperovanou inzulinovou pumpu, kterou měřidlo dokáže aktivovat.

Podobně umíme dálkově měřit teplotu, pH, srdeční rytmus, tlak, dýchání, oxygenaci krve… Umíme sledovat zánětlivé procesy, což je třeba extrémně důležité u totálních endoprotéz, u nichž je zánět největším problémem a je potřeba jej odhalit co nejdříve. Uvažuje se o tom, že pro tyto případy by dokonce bylo možno mít v těle již voperovanou kapsli s antibiotikem, která by se jen aktivovala. Nebo kardiaci, ročně se rozdá asi jedenáct tisíc kardiostimulátorů. Ty lze s pomocí telemedicíny monitorovat a ve chvíli, kdy nastane nějaká anomálie, může lékař okamžitě reagovat.

I tak banální věc, jako je kontrola dávkování léků, lze řešit telemedicínou, umíme monitorovat hladinu určitého léku a podle toho dávkování upravit tak, aby bylo skutečně efektivní. K tomu medicína jednoznačně směřuje, v léčebné i preventivní oblasti,“ říká Martin Holcát, náměstek ředitele Fakultní nemocnice Motol.

Dramatické změny čekají také výrobní sféru. 3D nebo 4D tisk, tedy aditivní výroba, umožní decentralizaci výroby. I čeští vědci dnes testují kompozitní materiály, již dnes pomocí nanotechnologií dokážeme vyrobit materiál kvalitnější než ocel, třeba s pomocí přidání uhlíkových nanotrubiček. A je celkem zřejmé, že tudy se bude ubírat budoucnost. Náhradní díly se nebudou vyrábět někde v Asii a vozit přes půl světa, protože v případě potřeby se vytisknou lokálně v nějaké malé manufaktuře. Zcela se změní výrobní a distribuční sítě, po sítích budou běhat jenom data, vyrábět se bude v místě použití.

Zatím je aditivní výroba limitována přesností a v mnoha oborech je ruční práce při finalizaci produktů zatím nezastupitelná, ale již dnes se v laboratořích pracuje s přesností na úrovni molekul, nebo dokonce atomů a není důvod myslet si, že současná úroveň běžné aditivní výroby je konečná.

Buďme kreativní

Právě vzdělávací soustava a její efektivita a zaměření byly tím tématem, u kterého debaty o budoucnosti často končí. Mnozí odborníci tvrdí, že školství potřebuje reformu, jiní zas, že je nereformovatelné.

„Potřebujeme samozřejmě exaktní technické obory, potřebujeme i matematiku, abychom měli logické myšlení. Ale hlavně potřebujeme rozvíjet kreativitu, samostatnost, kritické myšlení a pak něco, co se dnes trochu dává stranou, a to je hodnotové ukotvení. Budoucí svět je svět neomezených možností a uspěje ten, kdo bude mít kotvu. Nepotřebujeme děti učit ovládat technologie, protože ony s nimi už žijí. Nepotřebujeme je učit to, co najdou na internetu. Potřebujeme je učit kreativitu, diskutovat, kriticky myslet. To by zas nemuselo být tak složité,“ říká k tomu Jiří Kůs.

A ještě jednu věc se musíme naučit – nebát se být velcí, nebát se prodat nápady a výrobky. Někdy se zdá, jako bychom pořád nebyli připraveni na to být světu rovnocennými partnery, pořád jako bychom v sobě nesli jakési stigma socialistického obchodu. Ale nastupuje generace, která už cestuje a nemusela by tím být zatížená. Bude to generace Next Next?

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Valerie Saara