Finanční nástroje: Naučme se je využívat

23. 1. 2017 | Zdroj: EU Office ČS, a. s.

Finanční nástroje - pojem, který vyvstává na důležitosti s pomalu ale jistě blížícím se koncem programového období 2014-2020. Mohou mít širokou škálu podob a v České republice je neumíme dostatečně využívat. V čem se liší od svého populárnějšího sourozence - dotačních možností - a jaké může mít podoby, naleznete na dalších řádcích.

Programovací období a finanční perspektiva 2014 - 2020 by měly přinést ve viditelné a hmatatelné podobě jednu z největších a nejvýznamnějších inovací financování Evropské unie, která by měla znamenat zásadní změnu jeho základních principů spočívající ve snížení relativní váhy dosud dominantní dotační metody (založené na jednorázovém a neopakovatelném využití příslušné finanční alokace) a tomu odpovídajícím zvýšení váhy návratných inovativních nástrojů finančního inženýrství, jejichž podstata je založena na návratnosti vynaložených prostředků a tím i možnosti opakovaného využívání, spojená dále s předpokládaným významným pákovým efektem, založeném na účasti soukromého či národního veřejného kapitálu.

S ohledem na širší makroekonomický kontext aktuální reality v EU a z něj plynoucí důraz na posílení fiskální disciplíny a souběžnou potřebu zásadně akcelerovat investiční oživení, ale též sledování priority financování EU zaměřeného na výsledek, výkonnost a přidanou hodnotu EU v podstatně zjednodušenějších a výrazně flexibilnějších podmínkách nám jednoznačně vychází, že finanční nástroje představují v tomto segmentu velmi perspektivní a inspirativní instrument, jemuž se však v podmínkách České republiky příliš nedaří.

Proto by mělo být jednou z významných hospodářsko-politických priorit i pro nadcházející volby vytvoření prostředí vstřícného a podpůrného pro zásadně větší úlohu finančních nástrojů v české ekonomice.

Charakteristiky a přínosy

Přestože finanční nástroje představují poměrně členitou strukturu velmi konkrétních řešení, vykazují současně i některé společné rysy, jejichž podtržení umožní formulovat efekty a přínosy, které jsou od nich očekávány.

Finanční nástroje představují nový způsob účinnějšího využívání omezených prostředků financování EU, nejvýznamněji kohezní politiky, ale též programů financovaných z kapitoly 1a. Rozpočtu EU a v nejnovější verzi též z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI) a rovněž některé autonomní programy a produkty Evropské investiční banky (EIB) a Evropského investičního fondu (EIF), zajišťující větší míru využití těchto prostředků efektivnějším, prospěšnějším a udržitelnějším způsobem.

Finanční nástroje jsou zaměřeny na ekonomicky zdůvodnitelné projekty, s reálnou schopností dosažení požadované návratnosti (tedy, nestanou se tak nástroji se všeobecnou až masovou použitelností, ale stále výběrovými, selektivními), vůči nimž používají soubor konkrétních návratných instrumentů typu půjčka, záruka, přímý kapitálový vstup či projektový dluhopis a dalších souvisejících mechanismů k řízení rizik, umožňující dosažení návratnosti; existuje navíc možnost komplementárního postupu a účelového propojení s dotačními nástroji v rámci kohezní politiky nebo s návratnými nástroji využívanými mimo kohezní politiku.

Charakteristickým rysem návratných nástrojů je naplnění tří základních požadavků na ně kladených: efektivnosti (jež je dána výkonem funkce manažera správy těchto prostředků, jež naplňují veřejný zájem kvalitativně zcela odlišným způsobem v porovnání s dotacemi), účelností (která je dána oprávněností existence každého programu - v kohezi OP, resp. té jeho části, jež je pro účely návratných nástrojů vyčleněna) a udržitelnosti (jež je založena a opírá se o definiční princip návratnosti revolvingových nástrojů).

Viditelnou výhodou využívání návratných nástrojů je možnost (na rozdíl od dotační podpory) dlouhodobého recyklování finančních zdrojů; pokud je tato obrátkovost spojena s mobilizací dalších finančních prostředků soukromého charakteru, umožňují tyto nástroje alokovat kapitál do perspektivních rozvojových oblastí jak v podnikatelském, tak veřejném sektoru. Vzhledem k tomu, že řízení procesu návratnosti je prováděno transparentním a tržně-konformním způsobem kompetentními institucemi, přispívají tyto nástroje k dosažení udržitelnosti a návratnosti investovaných finančních prostředků.

Obrátkový princip představuje přirozený tržní test návratnosti projektu; v souhrnném objemu pak vykazuje zásadní makroekonomický a fiskální efekt, neboť umožňuje koncentrovat a dlouhodobě používat (například na strategicky významné investice s veřejným zájmem) významný objem veřejných prostředků. Tento efekt o to více vyniká v souvislosti s předpokládanou ekonomickou úrovní regionů v České republice, které zřejmě v období po roce 2020 povede k významnější redukci prostředků kohezní politiky v jejich prospěch.

Výhodou je též flexibilita při navrhování programů: subjekty mají možnost výběru, zda budou investice či intervence poskytovat prostřednictvím nenávratných dotačních grantů, anebo návratným způsobem prostřednictvím finančních nástrojů v podstatně reprezentativnější a významnější podobě, než tomu bylo doposud. Je jim taktéž umožněno zvolit si nejvhodnější finanční nástroj. Nařízení taktéž vnáší větší jasnost a jistotu do právního rámce pro návratné finanční nástroje.

Z perspektivy rozpočtové či fiskální politiky umožní posílení návratných finančních nástrojů z pohledu katalyzátorů veřejných a soukromých zdrojů členským státům a jejich regionům dosáhnout strategických úrovní investic a intervencí.

Budou-li se dále návratné finanční nástroje aplikovat v širším rozsahu a budou-li lépe přizpůsobeny specifickým potřebám členských států a regionů a v nich působícím konečným příjemcům, bude možné významně rozšířit přístup k finančním prostředkům ve prospěch celé škály lokálních socio-ekonomických subjektů.

Měly by posloužit například podnikům investujících do inovací; domácnostem, které preferují uspořit energetické zdroje při provozu jejich obydlí; individuálním podnikatelům při realizaci jejich podnikatelské myšlenky a strategie a v neposlední řadě veřejné infrastruktuře při zlepšení jejího efektivního fungování v oblasti dopravy, komunálního hospodářství, správy municipálního fondu či zefektivnění jejích rutinních provozních aktivit, jsou-li v souladu se strategickými cíli Kohezní politiky EU a vyhovují-li dosažení předpokládaných výstupů v rámci Operačních programů.

Aplikace v období 2014 - 2020

Podstatné rozšíření co do objemu prostředků alokovaných jejich prostřednictvím, rozsahu oblastí, v nichž budou tyto moci být uplatněny i flexibilnějším a efektivnost podporujícím prostředím, umožňujícím jejich hladké včlenění do implementačních systémů. Úspornější alternativa i doplněk tradičního nástroje dotačních grantů. Možnosti kombinace dotací s novými finančními nástroji. V závislosti na oblasti a míře proveditelnosti mohou být finanční nástroje zavedeny na všechny cíle kohezní politiky, specifikované v programech pro období 2014 - 2020 s cílem podpory takových projektů, které vykazují dostatečnou míru návratnosti.

Návratné finanční nástroje z pohledu jejich existence v rámci Kohezní politiky EU nejsou nástrojem zcela novým, neboť možnost jejich využívání je dána již programovacím obdobím 1994 - 1999. Nicméně jejich potenciál (jež navíc není zdaleka v plném rozsahu využíván, neboť snadnost a dostupnost dotačních prostředků představuje pro příjemce logickou preferenci) představuje necelá 3 % objemu prostředků kohezní politiky pro toto období (ze sumy 347 mld. EUR pro všechny členské státy EU; resp. přibližně 5 % zdrojů Evropského fondu pro regionální rozvoj - ERDF, s jeho celkovou alokací 201 mld. EUR).

Stávající obsah diskuse (i v reakci na aktuální ekonomickou situaci a prováděná stabilizační až restriktivní opatření v oblasti fiskální politiky a nakládání s veřejnými zdroji) předpokládá pro programovací období 2014 - 2020 posílení role návratných finančních nástrojů na přibližně 10 % objemu alokace (tedy v rámci celé EU se jedná v průměru o více než trojnásobné navýšení prostoru pro návratné nástroje; v případě České republiky je navýšení tohoto prostoru ještě podstatně významnější - míra jejich využívání se u nás nyní pohybuje v nízkých desetinách procenta alokace).

Možnosti jejich využívání existují ve třech základních variantách (prostředí pro fungování a implementaci návratných finančních nástrojů, jejich administrativní a absorpční kapacita, úroveň technických a odborných znalostí pro jejich úspěšné využívání se v jednotlivých členských státech a jejich regionech výrazněji liší; i s ohledem na to představuje nařízení různé možnosti a varianty používání návratných finančních nástrojů, z nichž si mohou členské státy a řídící orgány flexibilně a podle potřeby vybrat nejvhodnější řešení):

1. Finanční nástroje zavedené na úrovni EU a řízené Evropskou komisí v souladu s finančním nařízením (tzv. přímé řízení); v rámci této možnosti jsou příspěvky OP ve prospěch návratných finančních nástrojů vyhrazeny na investice či intervence do příslušných regionů a oblastí, které spadají pod příslušný OP, z něhož byly prostředky poskytnuty; v oblasti řízení a kontroly platí stejná pravidla jako pro finanční nástroje použité v rámci přímého řízení;

2. Finanční nástroje zavedené na národní či regionální úrovni; řízení v souladu se společnými ustanoveními v nařízení a souvisejícími sekundárními právními předpisy (sdílené řízení); pro nástroje tohoto typu mohou řídící orgány přispět zdroji na: - již existující nebo nově vytvořené nástroje, přizpůsobené specifickým podmínkám a potřebám; - standardizované nástroje (běžně dostupné), pro něž jsou předběžně definovány podmínky a stanoveny prováděcím aktem Evropské komise. Tyto nástroje by měly být připraveny k použití a okamžitému zavedení.

3. Finanční nástroje reprezentované výlučně půjčkami a zárukami; mohou je zavádět přímo samotné řídící orgány; v daném případě se řídícím orgánům částka nahradí na základě skutečného množství poskytovaných půjček nebo záruk blokovaných pro nové půjčky, bez možnosti požadovat uhrazení nákladů nebo poplatků za řízení z fondů ESIF.


Prostor pro využití finančních nástrojů existuje zvláště v následujících oblastech:

  • rozvoj měst a aglomerací, integrovaný rozvoj území, efektivní správa a instituce (pořízení nových nebo transformace stávajících městských služeb, rozvoj nemovitostí, regenerace brownfields apod.);
  • zvýšení energetické účinnosti obytných a veřejných budov;
  • podpora sociálního bydlení, boj s chudobou;
  • podpora důsledků demografického vývoje a stárnutí obyvatelstva (zdravotně-sociální komplexní péče o seniory);
  • podpora malého a středního podnikání, inovace;
  • efektivní trh práce;
  • mobilita, dostupnost sítě;
  • ekologické projekty.

Trh s návratnými zdroji ze strukturálních fondů dnes v České republice prakticky neexistuje (jsou zde pouze jednotlivé případy). Je však velmi pravděpodobné, že tento trh se bude konstituovat v příštích letech za účasti následujících aktérů: ministerstva, řídící orgány (potřebují zakomponovat návratné zdroje a finanční nástroje do svého Operačního programu a do logiky intervencí; nastavit adekvátní indikátory výsledků a výstupů a připravit prováděcí rámec); operátor holdingového fondu (potřeba nastavení fondu a jeho pravidel, odborná asistence řídícím orgánům při přípravě investičních strategií, hodnocení absorpční kapacity, organizace veřejných zakázek na správce, provádění finančních operací, monitoring); operátoři finančních nástrojů (identifikace vhodných projektů ex-ante, vytvoření projektového portfolia, příprava nabídky pro správce, příprava projektů pro financování, financování projektů, finanční operace, risk management, monitoring, reporting); statutární města a regiony; střední a menší města; podniky a podnikatelské svazy a společenství.

Typologie finančních nástrojů: jejich porovnání a vyhodnocení
Koheze Kapitola 1a Kapitola 2 EFSI
prostředky kohezní politiky
slouží jako přímý finanční
zdroj pro využití finančním
nástrojem
prostředky Rozpočtu EU
slouží jako přímý finanční
zdroj pro využití finančním
nástrojem
prostředky Rozpočtu EU
slouží jako přímý finanční
zdroj pro využití finančním
nástrojem
prostředky Rozpočtu EU
(a EIB) slouží k vyvolání
soukromé investice, resp.
i n v e s t i c e f i n a n c o v a n é
národními veřejnými prostředky
(finanční nástroj „nového typu")
potřeba souladu s příslušným
Operačním programem
velmi často individuální řešení,
odpovídající podmínkám
příslušného Programu
zatím spíše pilotní projekty
(testující např. synergie mezi
kohezní politikou a rozvojem
venkova)
individuální řešení
efekt testován porovnáním
s d o t a č n í m n á s t r o j e m ,
použitým pro stejný účel
efekt testován především
reálným přínosem jednotlivého
projektu
efekt testován porovnáním
s d o t a č n í m n á s t r o j e m ,
použitým pro stejný či obdobný
účel
efekt testován schopností
vyvolat soukromé a veřejné
investice a nevyčerpat finance
EU v podobě realizované
záruky
v České republice relativně
nejsnazší cesta k založení
finančního nástroje
dostupnost je dána
schopností obstát v celounijní
projektové soutěži
zatím v podobě konceptů;
relativně vysoký potenciál pro
uplatnění v České republice
velký, ale reálně spíše
nevyužívaný potenciál (Česká
spořitelna patří k nemálo velmi
aktivním hráčům na tomto poli)

Zdroj: vlastní zpracování EU office ČS

Příklady dostupných finančních nástrojů

Horizon 2020

V programu Horizon 2020 existuje velmi rozvětvená typologie finančních nástrojů, které lze obecně rozdělit na kapitálové (equity) s nabídkou možností rizikového financování (Access to Risk Finance Programme), a na nástroje sdílení rizika (půjčky a záruky).

Celkový rozsah finančních nástrojů v rámci Horizon 2020 činí přibližně 2,7 mld. EUR (tedy přibližně 3 % celkového objemu programu), z toho 1,5 mld. EUR je předurčena ve prospěch malých a středních podniků.

Příkladem komplexního řešení s pomocí finančních nástrojů v rámci Horizon 2020 je produkt InnovFin, zaměřený svými jednotlivými složkami na malé a střední podniky a menší střední podniky (do 500 zaměstnanců), na středně velké firmy (do 3 000 zaměstnanců) a na velké korporace (nad 3 000 zaměstnanců. Nadto v jeho rámci existuje složka tematického financování, aktuálně sledující projekty energetické a zdravotnické (v rámci priority společenských výzev v rámci Horizon 2020).

Vůči malým a středním podnikům existuje možnost udělení specificky vytvořených záruk a financování prostřednictvím venture capital. U středně velkých firem zahrnuje nabídkový rejstřík rovněž možnost záruky a vedle toho produkt MidCap Growth Finance, založený na úvěrové bázi.

V případě velkých korporací InnovFin Large Projects je typickým produktem taktéž úvěr. V případě složky Thematic Finance dochází k využívání projektového financování v kombinaci s korporátním úvěrem. Produkt InnovFin je vedle toho zajištěn i finančním a procesním poradenstvím.

Nástroj pro propojení Evropy

V rámci Nástroje pro propojení Evropy (CEF; Connecting Europe Facility) je předpoklad využití přibližně 5 % až 10 % alokace cestou finančních nástrojů (tedy v rozsahu přibližně 1,5 až 2,5 mld. EUR), mající taktéž charakter instrumentů ke sdílení rizika a kapitálových řešení.

CEF je možné na poli finančních nástrojů považovat za promotéra řešení prostřednictvím projektových dluhopisů, které představují jeden z nejvýznamnějších instrumentů tohoto typu.

Vzhledem k charakteru projektů v rámci CEF (velmi objemné, dlouhodobé investiční projekty s přeshraničním charakterem) jsou v jeho rámci rozvinuty určité typizované modely řešení, spadající například do Marguerite Fund (pro případ řešení energetických projektů). Vedle toho v případě dopravní složky CEF dochází k intenzivnímu využívání záručních nástrojů (Loan Guarantee for TEN Transport; LGTT).

COSME

Program pro malé a střední podniky (MSP), které jsou významnou součástí evropské ekonomiky - vytvářejí 85 % nových pracovních příležitostí. Jeho rozpočet pro období 2014- 2020 činí 2,3 miliardy eur a jedním z hlavních cílů je usnadnění přístupu k financování. Za tímto účelem jsou k dispozici dva druhy nástrojů:

  • Záruční nástroj - tzv. Loan Guarantee Facility (LGF) - Evropský investiční fond prostřednictvím tohoto nástroje poskytuje záruky (protizáruky) včetně sekuritizace úvěrů finančním institucím a fondům, které mohou poskytovat půjčky MSP - pomůže tak v poskytnutí půjčky podnikům, které by ji jinak nemohly získat.
  • Kapitálový nástroj - tzv. Equity Facility for Growth (EFG) - prostředek pro podporu růstu a rozvoje evropských podniků, především na jejich rozvoj v oblasti výzkumu a inovací. Žadateli mohou být finanční zprostředkovatelé spravující a poskytující investice do rizikového kapitálu - investiční fondy, soukromí investoři. EIF investuje do vybraných fondů poskytujících rizikový a mezaninový kapitál na podporu expanze MSP.

Investiční plán pro Evropu

Plán z dílny Evropské komise, která jej v roce 2014 navrhla v souvislosti s nízkou mírou investic v Evropské unii - jeho cílem je aktivace veřejných i soukromých investic (původně v rozsahu alespoň 315 miliard eur, po prosincovém prodloužení fungování plánu do roku 2020 byl investiční cíl zvýšen na 500 miliard eur).

Jako samostatně spravovaný účet v rámci EIB byl zřízen Evropský fond pro strategické investice - využívá veřejné finanční prostředky za účelem aktivace dalších soukromých investic a zajišťuje úvěrovou ochranu pro financování poskytované EIB a EIF. Jednou z jeho funkcí je převzetí rizik od Evropské investiční banky , která tak může investovat do rizikovějších projektů.

Fond je zaměřen na investice v odvětvích jako infrastruktura, energetika, výzkum a inovace, širokopásmové sítě či vzdělávání (může podporovat také MSP). Původně byl tvořen zárukou ve výši 16 miliard eur z rozpočtu EU a 5 miliardami eur od EIB - zároveň s prodloužením fungování plánu se však Rada EU dohodla také na navýšení záruky z rozpočtu EU na 26 miliard eur a na navýšení příspěvku EIB na 7,5 miliard eur.

Potenciálním investorům je k dispozici také portál projektů, kde jsou k dispozici informace o jednotlivých projektech a investičních příležitostech.

Česká republika se v červenci 2015 stala díky spolupráci EIF a Českomoravské záruční a rozvojové banky (v rámci programu COSME) jedním z prvních států, ve kterých byla podepsána smlouva o čerpání prostředků z EFSI. Na základě této smlouvy je možné navýšit úvěry pro malé a střední podniky v ČR až o 4,4 miliardy korun v rámci programu Záruka 2015-2023.

Přístup k úvěrům se liší dle velikosti projektu. U projektů v hodnotě zhruba nad 25 miliónů eur mohou přímo podniky požádat EIB o půjčku s podporou z fondu EFSI. Česká republika zde nyní (k 3. 1. 2017) figuruje ve třech projektech (dva jsou schváleny, jeden předschválen). Seznam projektů je k dispozici na stránkách EIB. Menší projekty a firmy EIB podporuje prostřednictvím domácích bank. Této formě podpory se v České republice daří o něco lépe - doposud (k 15. 12. 2016) bylo podpořeno celkem 6 projektů.

Chytré město České spořitelny

Pomáhá městům a firmám připravovat a financovat inovativní projekty, které dělají z měst lepší a moderní místa k životu.

Projekt je primárně zaměřen na 132 českých měst s více než 10 000 obyvateli s tím, že některá řešení lze aplikovat i v menších obcích.

Do roku 2020 dosáhne objem investic do "Smart city" projektů 100 mld. Kč - tyto investice jsou směřovány především do inovací v oblasti samosprávy, energie, bezpečnosti, bydlení, odpadu a dopravy.

Úlohou České spořitelny je být prostředníkem mezi městy (odběrateli chytrých řešení) a firmami (dodavateli chytrých řešení), který oběma stranám pomáhá s přípravou a realizací projektů od návrhu přes optimalizaci řešení až po pomoc při hledání vhodného způsobu financování.

Více informací naleznete na stránkách projektu Chytré město


Převzato z Měsíčníku EU aktualit vydávaném EU Office České spořitelny, a. s.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek