Genetika, potraviny a populační růst. Na genetické inženýrství existují odlišné pohledy

10. 9. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Modifikované organismy mohou pomoci nakrmit lidstvo, pokud bude chtít. Evropská unie přistupuje ke geneticky upraveným plodinám odmítavě, zatímco ve Spojených státech se jim daří.

Jsou hravé typy, které rády pečují o svůj trávník, pokud zároveň mohou jezdit na zahradním traktůrku. Většina lidí ale sekání trávy považuje za ztrátu času. Řešení je několik: můžete si koupit robotizovanou sekačku, která dělá práci za vás, nebo můžete investovat do trávníku, který je hustý, zelený - a velmi pomalu roste.

Tráva, kterou nemusíte sekat, je taková prkotina pro bohaté obyvatele bohatých zemí, ale dokresluje, jak daleko techniky měnící genetickou informací živých organismů pokročily - část genů, určující výšku rostlin, byla upravena tak, abyste se nenadřeli.

V sázce jsou samozřejmě vážnější věci. Jak nakrmit lidstvo, jehož populace roste a poroste, zatímco zemědělské půdy nepřibývá, protože téměř všechna již pod nějakou formou kultivace je? Klima se mění, v mnoha částech světa nikoli k lepšímu, a ve střední Evropě si začínají i laici uvědomovat, jakou cenu má voda. Přes potenciál vyšších výnosů v méně příznivých podmínkách je genové inženýrství přijímáno zejména v Evropě, ale třeba i v Japonsku nebo Austrálii a řadě rozvojových zemí, podstatně méně ochotně než ve Spojených státech.

Úplně odlišný pohled USA a EU

Ve Spojených státech je dohled a regulace GMO v kompetenci tří federálních úřadů – ministerstva zemědělství (USDA, rostlinný materiál), Agentury pro léky a potraviny (FDA, potraviny a krmiva) a Agentury pro životní prostředí (EPA, pesticidy).

A právě ministerstvo zemědělství vydalo koncem března tohoto roku stanovisko vůči nové a velmi slibné technice CRISPR-Cas9 (editování, nebo populárně řečeno „stříhání“ genetického kódu), podle níž nebude možné regulovat rostlinné organismy, které byly jejím prostřednictvím vyvinuty, pokud nebude při jejich vývoji využito rostlinných škůdců nebo nepůjde přímo o ně.

Pomocí CRISPR totiž nevkládáte do genetické informace jednoho organismu část informace z organismu jiného (například z bakterií s insekticidním účinkem). Editací dosahujete rychleji, přesněji a efektivněji téhož, čeho lze dosáhnout trpělivou šlechtitelskou prací (šlechtitelé si pomáhají ozařováním nebo chemikáliemi).

K zemědělcům by se tedy nové odrůdy dostaly, jen časový rozdíl mezi použitými postupy se počítá na roky a možná také na desetiletí.

Úplně jiný postoj zaujal Evropský soudní dvůr, který na základě petice přesně o čtvrt roku později fakticky postavil techniky genových nůžek (a další podobné) na roveň dosavadní velmi přísné regulace GMO, platné v zemích EU.

Když se podíváte na mapu povolených GMO plodin, jejich pěstování je povoleno pouze v případě kukuřice, a to jenom v pěti zemích Unie, včetně Slovenska a Česka. Inovace s využitím CRISPR-Cas9 se tedy budou odehrávat mimo Evropu.

Na jedné straně slaví mezinárodní výzkumné týmy, včetně českých vědců z Olomouce, že odhalily kompletní genom nejdůležitější potravinářské obilniny -pšenice, na straně druhé „stříhání v něm“ v zájmu dosažení požadovaných vlastností bude v Evropě regulované, zatímco v USA nikoli.

(Kliknutím mapu zvětšíte)

Možná vám tento rozdíl přijde nepodstatný, ale není. Háček je podle odborníků v tom, že editovaný genetický kód nejde analytickými metodami odlišit od toho, který byl pozměněn v důsledku jiných, i v Evropě akceptovaných šlechtitelských metod. Nebude-li mezinárodní shoda na jejich značení, pak samozřejmě vzniká potenciál pro konflikt, jakmile se dostanou plodiny s editovanými geny do mezinárodního obchodu. Vzhledem k tomu, že postoj USA vůči CRISPR je zásadně odlišný od toho evropského, je na problémy a spory do budoucna zaděláno. S Donaldem Trumpem v Bílém domě zaručeně.

Jen pár stálic

Genové inženýrství není zcela nová disciplína, výzkum si od něj počínaje 80. léty minulého století sliboval vlastnosti jako prodloužení skladovatelnosti, vyšší obsah živin či vitamínů nebo zvýšenou toleranci proti suchu a chorobám rostlin. Do širší praxe se zejména vzhledem k obavám z nežádoucích vedlejších účinků dostalo jen pár takto upravených plodin.

Jak konstatuje rozsáhlá americká metastudie National Academies of Science, Engineering and Medicine z roku 2016, která rešeršovala asi 900 výzkumných prací na téma přínosu a rizika geneticky modifikovaných organismů, komerčně se rozšířily skoro výhradně jen plodiny, u nichž se cíleně posílila odolnost vůči herbicidům (můžete tedy aplikovat postřiky, které hubí plevel, ale samotným rostlinám neublíží) nebo proti hmyzím škůdcům (implantováním genů zemní bakterie Bacillus thuringiensis, díky nimž dostává třeba kukuřice nebo bavlna svůj vlastní vnitřní insekticid). Ty spolu se sójou naprosto dominují. Ostatní, třeba jablka, jejichž dužina nehnědne, nebo papája či lilek, jsou z hlediska globálního hospodářského významu a rozšíření v podstatě okrajové.

Pěstováním geneticky modifikovaných odrůd s „vestavěnými“ insekticidy (tzv. Bt-kukuřice a Bt-bavlna) se snížil výskyt cílených škůdců, ale jiní, kteří mají vyšší toleranci, do určité míry zaujali jejich místo. Hmyzí biodiverzita ve srovnání s kulturami, u nichž byly aplikovány širokospektrální chemické insekticidy, stoupla.

Studie potvrdila, že u kultivarů s rezistencí na glyfosát (Roundup) stouply výnosy, ale mnohde začala působit rostoucí odolnost samotného plevele. Významné je použití doplňkových postřiků jinými účinnými látkami, což je náročné na celkovou úroveň agrotechniky.

V rozvojových zemích se ukázala ekonomická bariéra při pěstování geneticky modifikovaných plodin vzhledem k tomu, že malí farmáři mají problém dostat se k úvěru a bez odkladu platby nemají na osivo peníze. Pokud z nejrůznějších důvodů pěstovaná plodina selže, mají o problém navíc (dluží peníze).

Obavy u geneticky modifikovaných krmných plodin pro hospodářská zvířata se nepotvrdily, a dostupné zdravotní statistiky neukazují ani na rozdíly mezi Spojenými státy a Kanadou, kde se potraviny s obsahem GMO konzumují posledních dvacet let, a evropskými zeměmi, kde se do lidské výživy dostaly jen ve velmi omezené míře. Zvýšený výskyt rakoviny, obezity, onemocnění zažívacího traktu a ledvin či alergií, jenž by mohl být připsán GMO, se nepotvrdil.

Stručně: přínos to je, ale není bez rizik, a zázrak se nekoná. Co přinese stříhání genů za pomoci „genetických nůžek“, to se teprve uvidí.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Miroslav Zámečník

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek