English version
Mnohým řemeslům předchází záliba, která se promění ve vášeň. Stejně tomu bylo i v případě Petra Hajzla. Jeho koníčkem se stalo vázání a pletení nejrůznějších druhů uzlů. Od párání stehové nitě z oblečení, s nímž pomáhal své babičce švadleně, přes zaplétání šňůrek a provázků se zakladatel firmy Bang z Trpišova dostal v průběhu let až k pletení bičů. Dnes vyrábí praktické i ozdobné kožené předměty a další produkty pro westernové ježdění a výcvik koní metodou zvanou horsemanship. Ten spočívá v přirozené komunikaci mezi člověkem a koněm.
Škola uzlů
„Chodil jsem do turistického kroužku, kde jsme se učili vázat šest základních uzlů,“ vypráví o počátcích svého řemesla Petr Hajzl, „postupně jsem začal potkávat lidi, kteří uměli další uzly, a já se od nich učil. Potom jsem si sehnal knížku, jmenovala se Uzly a laso od F. Alexandera Elstnera. Autor mimo jiné popisoval, jak se práská bičem a hází lasem. Odtud jsem čerpal informace a naučil se vázat spoustu nových uzlů – zatím jenom pro radost.“
„Prakticky jsme neměli několik let volné víkendy. V pátek se naložilo zboží, v sobotu se jelo prodávat,
v neděli se vybalovalo a v pondělí zase zpátky do práce.“ Lenka Hajzlová
Cesta života zavedla Petra na dva roky na vojnu, kde však pletení zdaleka neskončilo. „Působil jsem u hradní stráže a potkal jsem tam armádního důstojníka bývalého skauta, vždycky si uzel nakreslil a pak ho podle toho uvázal. Přišlo mi to dobré, tak jsem si řekl, že si vždycky namaluji uzel, ale ukázalo se, že je to moc zdlouhavé,“ popisuje Petr své zkušenosti ještě před revolucí. „Začal jsem se pletením více zabývat a přišel jsem na princip, jak uvázat uzly bez obrázku. To jsem ještě nevěděl, že jsou o tom ve světě knihy. Když jsem časem nějaké sehnal, tak jsem se jen zdokonaloval, protože základy už jsem uměl,“ dodává.
Dílna v kuchyni
Petr také často trampoval a na trampingu se seznámil se svou manželkou a spolupracovnicí Lenkou, kterou, jak tvrdí, „ulovil“ právě na pletení uzlů. Lenka Hajzlová se nyní v jejich firmě věnuje další úpravě kožených výrobků, a tou je tepání ornamentů do kůže, kterou takto zkrášluje na přání zákazníka.
Díky nasbíraným zkušenostem začal Hajzl plést honácké biče, které po něm kamarádi trampové často chtěli: „Navštívil jsem sedláře v okolí, aby mě něco naučili a ukázali mi postupy a nářadí na zpracování kůže, ale ti nebyli moc sdílní. Vytvořil jsem si tedy primitivní strojky ze dřeva a kovu. Zjistil jsem však, že nářadí moc nepotřebuji, důležitý je kvalitní materiál a fortelný přístup.“
Stále se však jednalo o práci na bázi volnočasové záliby, zatímco hlavní obživou byla pro Petra Hajzla práce v Transportě Chrudim. „Ty pleteš takový zajímavý věci, ty bys tady už neměl být. Měl by ses věnovat jen tomu, říkávali mi v práci,“ vypráví. Neměl žádnou dílnu, pouze krabice od banánů, v níž byly všechny potřebné pomůcky, a tak si po večerech sedl do kuchyně ke stolu a pletl.
Dopis z Ameriky
Rapidní změnu odstartoval inzerát o pletení bičů, který si Petr nechal vydat v časopise Tramp. „Jeden pán, Václav Grigar, který žil ve Spojených státech, měl v ČR rodinu a přijel se za ní podívat. Cestou zpátky si do letadla koupil časopis, kde narazil na náš inzerát. A protože ještě nebyly mobily ani internet, napsal dopis a objednal si pletený honácký bič s olověnou kuličkou na konci. Zabalili jsme ho a šli na celnici. Všichni nás varovali: ,To je kapitalista, naletíš,‘ ale já měl takové zvláštní tušení. Přišel další dopis a v něm stálo, jestli nechci místo peněz knížku o pletení z kůže, protože věděl, že tady nic takového není. A místo jedné knihy přišly dvě,“ vzpomíná Hajzl.
Pro western. Důležitý je kvalitní materiál a fortelný přístup,
shodují se majitelé firmy Bang Lenka a Petr Hajzlovi.
„Vzadu byly nálepky, kolik ty knihy stály, tak jsem si to přepočítal a zjistil jsem, že mu dlužím peníze. Nerad někomu něco dlužím. Napsal jsem mu dopis, ale přišla další kniha a odpověď: Že nic nechce a že ani v Americe tolik lidí není, co by tohle dokázali vyrobit, i když jsou k dispozici ty knihy. Po pár letech jsme se setkali,“ pokračuje ve vyprávění.
Paní Hajzlová dodává: „Je to člověk s širokým srdcem, kterého potkáte jednou za život. Bylo to osudové setkání.“
Podpora a vytrvalost
Do dvou let si Petr Hajzl zařídil živnostenský list, od té doby funguje firma Bang již čtyřiadvacet let. Manželka Lenka potvrzuje, že získávání zákazníků byl na počátku těžký oříšek. „To si dnes nikdo neumí představit. Manžel vzal jen batoh, do něho dal vyrobené věci a šel na vlak, aby se dostal na akci, rodeo nebo westernovou přehlídku, kde bude výrobky prodávat,“ pokračuje Lenka Hajzlová, „prakticky jsme neměli několik let volné víkendy. V pátek se naložilo zboží, v sobotu se jelo prodávat, v neděli se vybalovalo a v pondělí zase zpátky do práce.“
Dnes už manželé Hajzlovi prodávají své výrobky v e-shopu. Také je zasílají do zahraničí, včetně vlastního balzámu na ošetření kožených výrobků. Jeho původní recept získal Petr od jednoho ze sedlářů, avšak s vlastními ingrediencemi jej přetvořil ve zcela nový konkurenceschopný výrobek. V současné době také připravuje knihu s vlastními postupy pro vázání uzlů s ilustračními kresbami.
Při ohrané otázce, jaký je jeho recept na úspěch, odpovídá bez váhání. Kromě trpělivosti a nadšení je ještě jedna věc, bez níž by se neobešel: „Nemít vedle sebe takového člověka, jakým je moje manželka, která mě podporuje a moc mi pomáhá, daleko bych se nedostal.“
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Ilona Podivínská.
