Hospodářské trestné činy

29. 5. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Článek popisuje problematiku hospodářských trestných činů, věnuje se jednotlivým trestným činům a jejich charakteristice včetně případné hrozící sankce. Jsou nastíněny obecné instituty trestního práva (trestní odpovědnost, pachatel trestného činu). Rovněž je zmíněn postup orgánů činných v trestním řízení při vyšetřování hospodářských trestných činů.

Podrobný obsah


Nejvýznamnějším průlomem v oblasti trestního práva v posledních letech bylo přijetí trestního zákoníku zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „trestní zákoník“) a jeho postupnou novelizací po roce 2010 také vzrostl vliv tzv. „odklonů“ v trestním právu, tedy alternativních způsobů trestního řízení, které mají zefektivnit a zrychlit rozhodování ve věci. Mezi nejvýznamnější formy odklonů lze zařadit např. dohodu o narovnání a dohodu o vině a trestu.

Dalším významným mezníkem je přijetí zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, ve  znění pozdějších předpisů (dále jako ZoTOPO), který znamenal prolomení zásady individuální trestní odpovědnosti tak, jak byla známá doposud. Na základě tohoto zákona může být pachatelem většiny trestných činů vymezených trestním zákoníkem také právnická osoba.

V neposlední řadě lze také zmínit zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, který znamenal výrazné posílení práv poškozených v trestním řízení, což přineslo významný posun od pouhé represivní činnosti státu v oblasti potírání trestné činnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Odpovědnost v trestním právu

Chceme-li hovořit o odpovědnosti v trestním právu, je důležité si uvědomit, že musí být splněny určité podmínky dané zákonem. Především je potřeba vymezit pojem trestný čin, dále je též nutné správně vymezit osobu pachatele trestného činu, případně jeho zavinění.

Pojem trestný čin

Trestní zákoník dnes rozlišuje dvě kategorie trestných činů. Závažnější trestné činy se nazývají „zločiny“, méně závažné trestné činy se nazývají „přečiny“. Pojem „trestný čin“ zůstává zachován jako obecný pojem zahrnující jak zločiny, tak přečiny.

Přečiny jsou všechny nedbalostní (blíže viz pojednání o zavinění) trestné činy a ty úmyslné trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let.

Zločiny jsou pak všechny ostatní trestné činy, tj. trestné činy, které nespadají do kategorie přečinů.

Trestným činem je pouze takový protiprávní čin, který je trestním zákoníkem označen za trestný a který vykazuje znaky v zákoně uvedené.

Pachatel trestného činu

Aby mohla být fyzická osoba (a potažmo také právnická osoba, jak se dozvíme v článku níže) stíhána za trestný čin, je nutné současně naplnit více zákonných předpokladů. Především musí být fyzická osoba starší 15 let (v tom případě hovoříme o mladistvých, jejichž trestní odpovědnost však nevzniká v plném rozsahu) resp. 18 let (plná trestní odpovědnost). Trestní odpovědnost osob mladších 15 let je vyloučena. Druhou podmínkou je, aby fyzická osoba v době spáchání trestného činu nebyla nepříčetná. Nepříčetností se rozumí takový stav, kdy v důsledku duševní choroby osoba nemůže rozpoznat protiprávnost svého činu nebo ovládat své jednání.

Do 31. prosince 2011 mohla být pachatelem hospodářského (ostatně jako i jakéhokoli jiného) trestného činu podle českého práva výlučně fyzická osoba. Teprve na základě zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob lze trestněprávně stíhat i právnické osoby.

Jak podrobněji rozebereme níže, právní nauka tradičně staví na zásadě trestní odpovědnosti za zavinění. V případě právnických osob však nelze hovořit o vůli právnické osoby, a tedy ani o zavinění. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob proto staví jejich trestní odpovědnost na tzv. zásadě přičitatelnosti. Díky tomuto institutu lze jednání fyzické osoby při splnění zákonných předpokladů přičítat určité právnické osobě a tím dovodit existenci trestní odpovědnosti této právnické osoby.

Podstatnou skutečností ovšem je, že přičítáním právního jednání fyzické osoby osobě právnické trestní odpovědnost dané fyzické osoby nezaniká, ba je tomu právě naopak. Jedná se zde o zásadu souběžné nezávislé trestní odpovědnosti fyzických a právnických osob, jež je vyjádřena v § 9 odst. 3 ZoTOPO, a na jejímž základě tak není vyloučeno trestní stíhání právnické osoby a fyzické osoby zároveň na základě téhož skutkového základu.

Více o problematice trestní odpovědnosti právnických osob jakož i o jednotlivých zákonných předpokladech nutných pro její uplatnění se dozvíte v článku Trestní odpovědnost právnických osob.

Zavinění

Ke vzniku trestní odpovědnosti za určitý následek nestačí tento následek pouze způsobit, ale je nutné ho taktéž zavinit. Zákon stanoví, že k trestnosti činu je třeba jeho úmyslné zavinění, nestanoví-li trestní zákoník výslovně, že postačí zavinění nedbalostní.

Zavinění tak existuje ve formě úmyslu nebo nedbalosti, přičemž každá z těchto kategorií se dále dělí.

Toto dělení lze jednoduše popsat následujícím schématem.

OPU_zavineni

Trestný čin lze spáchat úmyslně dvěma způsoby lišícími se mírou vůle pachatele. V případě přímého úmyslu pachatelova vůle směřuje ke spáchání trestného činu. V případě nepřímého úmyslu pachatel ví, že svým jednáním může trestný čin spáchat, a pro případ, že jej spáchá, je s tím srozuměn.

V případě nedbalosti vůle pachatele nesměřuje ke spáchání trestného činu. Nedbalost vědomá je charakterizována tím, že pachatel ví, že svým jednáním může spáchat trestný čin, avšak bez přiměřených důvodů spoléhá na to, že k trestnému následku jednání (a tím i k trestnému činu) nedojde. V případě nevědomé nedbalosti pachatel neví, že svým jednáním může spáchat trestný čin, avšak vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům o tom vědět mohl a měl.

Hospodářské trestné činy lze spáchat pouze úmyslně, nedbalost se tak může vztahovat jen k případné přitěžující okolnosti, která může vést k použití vyšší trestní sazby.

V případě trestní odpovědnosti právnických osob pak lze uplatnit institut tzv. „účinné lítosti“, kdy trestní odpovědnost právnické osoby zaniká, jestliže dobrovolně upustila od dalšího protiprávního jednání a odstranila nebezpečí, anebo škodlivému následku zamezila, případně učinila oznámení o trestném činu orgánům činným v trestním řízení v době, kdy ještě bylo možné spáchání trestného činu zabránit. Ustanovení o účinné lítosti se však netýká trestných činů přijetí úplatku, podplacení nebo nepřímého úplatkářství (jedná se o trestné činy tzv. „předčasně dokonané“).

Stádia trestné činnosti

OPU_stadia_trestne_cinnosti

Pachatel trestného činu může podle intenzity svého jednání způsobit různé následky. Svým jednáním může především naplnit všechny náležitosti vyžadované zákonem, tedy daný trestný čin spáchat. Pachatel se ale může dopustit i jednání, které sice nemá za následek spáchání trestného činu, může být však posouzeno jako příprava či pokus trestného činu.

Přípravu lze spáchat jen ve vztahu ke zvlášť závažnému zločinu; zvlášť závažnými zločiny se rozumí úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Příprava spočívá v organizování zvlášť závažného zločinu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu. O přípravu se jedná jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví. O přípravu nejde, pokud došlo k pokusu trestného činu nebo k dokonání trestného činu.

Přípravou k trestnému činu se tedy rozumí takové jednání, které sice nemá intenzitu dokonání ani pokusu, ale spočívá v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu. Příprava je postižitelná jen tehdy, jestliže to zákon u daného trestného činu výslovně stanoví.

Konkrétně je příprava možná u následujících hospodářských trestných činů:

  • Padělání a pozměnění peněz
  • Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku
  • Neoprávněná výroba peněz
  • Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

Pokusem se rozumí takové jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, k dokonání však nedojde, ačkoliv to měl pachatel v úmyslu. Rovněž pokus trestného činu je trestný stejně jako dokonaný trestný čin, na rozdíl od přípravy se však k trestnosti pokusu nevyžadují žádné další podmínky (konkrétně jako je v případě přípravy minimální horní hranice trestu odnětí svobody).

Osoba se dále může dle současné platné úpravy dopustit tzv. účastenství. Jako účastníka na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu (nikoli tedy přípravy) lze označit takovou osobu, která:

  • daný trestný čin zorganizovala (tj. zosnovala či řídila), nebo
  • navedla jiného ke spáchání daného trestného činu
  • poskytla jinému pomoc ke spáchání daného trestného činu, a to za podmínky, že pachatel (tedy osoba rozdílná od účastníka) tento trestný čin skutečně spáchal, nebo se o to alespoň pokusil.

Pokračování v trestném činu

Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky jsou vedené jednotným záměrem a naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Pokračování v trestném činu je tedy vymezeno čtyřmi základními znaky, a to:

  • útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu (jde o jeden trestný čin)
  • tyto útoky musí být vedeny jednotným záměrem
  • musí být provedeny stejným nebo obdobným způsobem
  • musí být provedeny v blízké souvislosti časové a v předmětu útoku

Nezbytné je, aby všechny tyto znaky byly naplněny současně. Škoda, respektive prospěch, způsobený pokračováním v trestném činu se sčítá, není tedy nutné, aby např. pachatel trestného činu poškozování spotřebitele jedním jednáním získal částku přesahující 5 000 Kč, této částky tak může dosáhnout i postupným jednáním. Mezníkem pro ukončení pokračování v trestném činu, pokud nebylo ukončeno již dříve, je vždy sdělení obvinění (tedy zahájení trestního stíhání).

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Hospodářské trestné činy

Hospodářské trestné činy, jakožto i jiné činy trestné podle českého právního řádu, jsou vymezeny ve zvláštní části trestního zákoníku. Trestní řízení o nich je potom upraveno trestním řádem, tedy zákonem č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zde je vhodné připomenout, že na základě časové působnosti zákona se použije zákon platný v době, kdy byl trestný čin spáchán (tedy i zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, platný do 31. prosince 2009), s výjimkou případu, kdy je novější úprava pro pachatele výhodnější. Toto pravidlo se však týká jen posouzení viny, pro soudní řízení a rozhodnutí o trestu, případně ochranných opatřeních se použije vždy úprava platná v době rozhodování o daném trestném činu.

Trestní zákoník upravuje trestné činy hospodářské v části druhé, hlavě VI.

Trestní zákoník dále rozděluje trestné činy v této hlavě obsažené do čtyř dílů:

  1. Trestné činy proti měně a platebním prostředkům
  2. Trestné činy daňové, poplatkové a devizové
  3. Trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou
  4. Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu

Zákon často podmiňuje trestnost tím, že si pachatel počínal neoprávněně, protože předmětné jednání může být za splnění zákonných podmínek činností naprosto nezávadnou. Například osoba, která splní předepsané náležitosti uložené občanským zákoníkem, příp. zákonem o obchodních korporacích či o živnostenském podnikání, je považována za podnikatele a může tedy provozovat podnikatelskou činnost.

Osoba, která tyto podmínky nesplní vůbec, případně je překročí, dopustí se (za současného splnění dalších znaků vyžadovaných trestním zákonem) trestného činu neoprávněného podnikání. Jedná se o tzv. „speciální subjekt“, tj. pachatele, který k tomu, aby mohl určitý trestný čin spáchat, musí mít určitou speciální vlastnost (např. výše uvedené oprávnění k podnikání, nebo zvláštní postavení – např. úřední osoba).

Dále se budeme zabývat jednotlivými trestnými činy. Přitom je důležité si uvědomit, že podávaný přehled zahrnuje jen základní skutkové podstaty jednotlivých trestných činů, rovněž sankce jsou uváděny pouze za tyto základní skutkové podstaty. V konkrétním případě se jedná vždy o posouzení daného skutku soudem, a to na základě podané obžaloby. Výše sankcí se tak mohou lišit, vždy záleží na konkrétních okolnostech případů, které nelze vzájemně srovnávat a paušalizovat.

1) Trestné činy proti měně a platebním prostředkům (§ 233–239 TZ)

Padělání a pozměnění peněz

Chráněným zájmem je zde měna, bezpečnost a funkčnost peněžního styku. Tohoto trestného činu se pachatel může dopustit alternativně dvěma možnými jednáními. Jednak zákon postihuje toho, kdo si opatří padělané nebo pozměněné peníze (nebo prvky peněz sloužící k ochraně proti jejich padělání), či toho, kdo takové peníze přechovává nebo je opatří jiné osobě. Dále zákon stíhá samotné padělání nebo pozměňování peněz s cílem je udat jako pravé, platné nebo jako peníze vyšší hodnoty.

Pod pojmem peníze se pro účely trestního zákoníku skrývá jak česká měna, tak i měna jiná, ochrana se též poskytuje ve stejné míře i tuzemským a zahraničním cenným papírům. Pozměňováním peněz se rozumí takové jednání, kterým se pachatel tuzemské či jiné peníze, které již byly staženy z oběhu, snaží pozměnit tak, aby byly lehce zaměnitelné s dosud platnými penězi, nebo takové jednání, kdy pachatel peníze nižší hodnoty pozmění tak, aby vypadaly jako peníze hodnoty vyšší. Paděláním peněz se rozumí úplné vyhotovování peněz bez oprávnění a s cílem, aby vypadaly jako pravé. Příprava je trestná.

  • Trestněprávně odpovědný je tedy ten, kdo sobě nebo jinému opatří nebo přechovává padělané nebo pozměněné peníze nebo prvky peněz sloužící k ochraně proti jejich padělání. Za tuto činnost zákon stanoví trest odnětí svobody na jeden rok až pět let.
  • Za samotné padělání či pozměnění peněz v úmyslu udat je jako pravé nebo platné nebo je takto udat, stanoví zákon trest ještě přísnější, a to trest odnětí svobody v délce trvání tři léta až osm let.

Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku

Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo sobě nebo jinému bez souhlasu oprávněného držitele opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek jiného, zejména nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména nebo čísla, elektronické peníze, příkaz k zúčtování, cestovní šek nebo záruční šekovou kartu. Zde se tedy jedná o opatření pravého platebního prostředku (např. platební karty) bez souhlasu oprávněného držitele.

Dále se tohoto trestného činu dopustí ten, kdo sobě nebo jinému opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává padělaný nebo pozměněný platební prostředek. V tomto případě se jedná o padělané či pozměněné platební prostředky, z toho důvodu pachateli hrozí přísnější trest než za jednání popsané v prvním odstavci.

Tohoto trestného činu se dopustí rovněž ten, kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný nebo kdo jej jako pravý nebo platný použije. V tomto odstavci tedy trestní zákoník sankcionuje již samotné padělání platebního prostředku, zatímco předchozí odstavec se vztahoval pouze na opatření, zpřístupnění, přijetí či přechovávání padělaného či pozměněného platebního prostředku. Příprava je trestná.

  • Za čin popsaný v prvním odstavci, tedy za oprávněným držitelem neautorizovanou manipulaci s platebním prostředkem, hrozí pachateli trest odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti, nebo propadnutí věci.
  • Za manipulaci s padělaným či pozměněným platebním prostředkem hrozí pachateli trest odnětí svobody na jeden rok až pět let.
  • Za samotné padělání či pozměnění platebního prostředku s úmyslem použít jej jako pravý nebo za jeho skutečné použití hrozí pachateli trest odnětí svobody na tři léta až osm let.

V praxi se tohoto trestného činu často dopustí kapsáři – tj. pachatelé, kteří běžně někoho „okradou“. Vzhledem k tomu, že svým jednáním odcizí například peněženku, v níž se často nachází právě kreditní/ debetní karta, naplní svým jednáním zároveň trestný čin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku.

Udávání padělaných a pozměněných peněz

Tento trestný čin spáchá ten, kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé. Předpokladem pro posouzení jednání jako udávání padělaných a pozměněných peněz je okolnost, že pachatel nesměl vědět, že dostává padělané nebo pozměněné peníze. O tom, že peníze nejsou pravé, se pachatel musí dozvědět až po obdržení peněz. Pokud by totiž již od počátku věděl, že peníze jsou padělané nebo pozměněné a přesto takové peníze přijal, posoudilo by se jeho jednání jako trestný čin padělání a pozměňování peněz.

Samotné přijetí padělaných nebo pozměněných peněz nezakládá trestněprávní odpovědnost. V tomto případě by daná osoba byla vlastně sama obětí trestného činu. Trestněprávně relevantní je až další jednání pachatele, a to snaha o udání takových peněz jako pravých. Příprava je rovněž trestná.

  • Zákon stanoví za trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz trest odnětí svobody v délce trvání až dvou let a dále trest zákazu činnosti nebo propadnutí věci.

Výroba a držení padělatelského náčiní

Tento trestný čin má velice blízko k přípravnému jednání trestného činu padělání a pozměňování peněz, neboť spočívá v opatřování si a přizpůsobování prostředků a nástrojů určených k padělatelské činnosti. Z důvodů obecnosti tohoto činu se ale nejedná o přípravu k trestnému činu padělání a pozměňování peněz, ale o zvláštní, samostatně sankcionovaný trestný čin.

Tento čin spáchá pachatel, který vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní sobě nebo jinému opatří nebo přechovává nástroj, zařízení nebo jeho součást, postup, pomůcku nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění peněz nebo prvků sloužících k ochraně peněz proti padělání, anebo vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění platebních prostředků.

  • Za trestný čin výrobu a držení padělatelského náčiní stanoví zákon trestní sazbu až dvě léta, nebo zákaz činnosti, nebo trest propadnutí věci. Jeden rok až pět let odnětí svobody pak hrozí tomu, kdo spáchá tento trestný čin při výkonu svého povolání.

Neoprávněná výroba peněz

Kdo neoprávněně, s použitím zařízení nebo materiálů k výrobě peněz určených a držených v souladu se zákonem, vyrobí peníze nebo prvky sloužící k ochraně peněz proti padělání, nebo kdo neoprávněně vyrobené peníze nebo prvky sloužící k ochraně peněz proti padělání sobě nebo jinému opatří, uvede do oběhu nebo přechovává.

  • Za tento trestný čin může být pachatel potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Ohrožování oběhu tuzemských peněz

Pod tento název zahrnul zákonodárce dva případy jednání. První typ jednání spočívá v neoprávněném vyrábění náhražek tuzemských peněz nebo jejich udávání do oběhu, druhý pak v odmítání tuzemských peněz bez zákonného důvodu nebo poškozování tuzemských peněz. Na rozdíl od některých jiných trestných činů je v tomto ustanovení poskytována ochrana jen tuzemským penězům.

Trestní odpovědnost připadá v úvahu u pachatele, který neoprávněně vyrábí náhražky tuzemských peněz nebo takovéto náhražky uvádí do oběhu. Náhražkami peněz se myslí takové platební prostředky, které mají plnit funkci peněz a to ať trvale nebo jen přechodně. Náhražkou tak mohou být různé žetony, známky, poukazy a jiné. Pachatelem tohoto trestného činu je jak samotný organizátor tohoto jednání, tak i jiné osoby, např. tiskař, který danou zakázku vyhotoví, ačkoli věděl, že objednatel není oprávněn k takovému vydávání náhražek peněz.

V druhém odstavci zákon chrání tuzemské peníze před nezákonným odmítáním nebo poškozováním. Z těchto alternativ se v praxi vyskytuje pouze ta druhá – poškozování tuzemských peněz. Poškozováním peněz se rozumí úmyslné trhání, znečišťování, pálení a jiné formy ničení. Motivem takového jednání bývá často snaha o to dát okázale najevo svoji zámožnost, např. připalováním si doutníků bankovkou vyšší hodnoty.

  • Za všechna tato jednání stanoví zákon trest odnětí svobody až na šest měsíců, nebo zákaz činnosti, nebo propadnutí věci.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

2) Trestné činy daňové, poplatkové a devizové (§ 240–247 TZ)

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

Tímto ustanovením chrání zákon stát před specifickým způsobem podvodu, a to konkrétně před zkrácením daně, cla, pojistného na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění, poplatku nebo jiné obdobné povinné platby (tj. je chráněn zájem státu na řádném vyměření takových plateb a na příjmech z nich).

Rovněž v tomto případě zákon vyžaduje, aby k tomuto zkrácení došlo ve větším rozsahu, tedy aby šlo o částku překračující nebo alespoň dosahující hranice 50 000 Kč. Tato částka pak představuje rozdíl mezi daní, kterou by měl poplatník skutečně zaplatit a daní, která mu byla vyměřena na základě jeho nepravdivého podání. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovení § 209 TZ trestného činu podvodu.

Zkrácením se rozumí taková aktivita povinné osoby, kterou se ovlivňuje její daňová povinnost. Pachatel tedy předstírá v rozporu se skutečností, že má nižší rozsah této povinnosti, nebo že takovou povinnost nemá vůbec. Pachatelem tohoto trestného činu může být kdokoli, například i daňový poradce, kterého klient zmocnil ke zpracování přiznání, pokud při zpracovávání daňového přiznání svému klientovi úmyslně zkreslí výši daňové povinnosti.

Jako druhý případ jednání zákon uvádí situaci, kdy pachatel vyláká výhodu na některé z výše uvedených povinných plateb. U vylákání daňové výhody podle tohoto ustanovení se nevyžaduje větší rozsah, tedy dosažení částky 50 000 korun. V tomto případě jde o situaci, kdy pachatel nezkracuje plnění vůči státu, ale naopak od státu daňovou výhodu v podobě peněžní výplaty uvedením nepravdivých tvrzení vyžaduje.

  • Za tato jednání (resp. každé z nich) hrozí pachateli trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, či zákaz činnosti.

Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby

Pachatelem tohoto trestného činu může být jen plátce, tedy zaměstnavatel, který za poplatníka, svého zaměstnance, ve větším rozsahu úmyslně nesplní zákonem uloženou povinnost odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění zaměstnanců.

Tento trestný čin připadá v úvahu za předpokladu, že zaměstnavatel svým zaměstnancům z hrubé mzdy skutečně příslušné částky srazil, a pak je neodvedl, ale použil na jiné účely. Pokud by totiž zaměstnavatel neodvedl tyto povinné platby jen proto, že neměl dostatek prostředků a mohl vyplatit svým zaměstnancům pouze čistou mzdu, trestného činu by se nedopustil. V tomto případě by ale zaměstnavatel měl postupovat tak, aby poměrně uspokojil všechny své závazky, tedy i odvedení povinných plateb. Pokud se v textu hovoří o větším rozsahu, myslí se tím částka ve výši minimálně 50 000 Kč.

Zákon rovněž předpokládá zánik trestnosti tzv. účinnou lítostí. Trestnost neodvedení povinných plateb zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. Pokud tedy pachatel dodatečně doplatí povinné platby a to dříve, než soud prvního stupně začne vyhlašovat rozsudek, zaniká trestnost tohoto trestného činu a pachatel odvrací hrozbu svého případného sankcionování.

  • Pokud nedojde k zániku trestnosti účinnou lítostí, zákon stanoví pro pachatele trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení

Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo nesplní svoji zákonnou oznamovací povinnost vůči správci daně a ohrozí tak ve větším rozsahu řádné a včasné vyměření daně jinému nebo její vymáhání od jiného. Pachatelem tohoto trestného činu může být jen fyzická osoba, která není poplatníkem či plátcem, a která má oznamovací povinnost vůči správci daně a tuto svoji povinnost poruší. K trestní odpovědnosti musí nesplnění zákonné oznamovací povinnosti ohrozit ve větším rozsahu řádné a včasné vyměření daně jinému. Větším rozsahem se i v tomto případě rozumí částka dosahující minimálně 50 000 Kč.

  • Takové jednání pachatele, které vede k nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení, je postihováno trestem odnětí svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

Porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží

Tímto paragrafem je jednak chráněn zájem státu na kontrole pohybu zboží podléhajícímu spotřebním daním a dále, a to především, zájem státu na příjmu z těchto daní. Tento trestný čin spáchá ten, kdo nakládá s nálepkami k označení zboží, kontrolními páskami nebo jinými předměty k označení zboží pro daňové účely v rozporu s právním předpisem, a to v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněně prospěch nebo jinému způsobit škodu.

Pachatelem tohoto trestného činu může být jen ten, kdo má povinnost, o jejíž porušení se jedná. Nakládáním v rozporu s právním předpisem se rozumí jednání v rozporu se zákonem o spotřebních daních, případně s dalšími relevantními předpisy.

V praxi se jedná zejména o případy porušení zákazu výrobce nálepek k označení tabákových výrobků prodávat tyto nálepky jinému než výhradně určenému orgánu. V tomto případě tedy nejde o padělání nebo pozměňování nálepek jako takových, ale o neoprávněné nakládání s nimi.

Podle druhé alternativy se tohoto trestného činu dopustí rovněž ten, kdo dováží, skladuje, přepravuje nebo uvádí do oběhu zboží bez těchto nálepek. Pachatelem může být kdokoli, zpravidla ale půjde o výrobce tabákových výrobků nebo o jejich prodejce. Za uvádění do oběhu se považuje nejen prodej, i když půjde o případ v praxi zdaleka nejrozšířenější, ale i darování, výměna za jiné zboží a jiné jednání.

  • Porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží je sankcionováno trestem odnětí svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

Padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti

Tento trestný čin vykazuje určitou podobnost k trestnému činu padělání a pozměnění peněz. V tomto ustanovení zákona jsou chráněny především tuzemské nálepky k označení zboží pro daňové účely a dále tuzemské předměty osvědčující splnění poplatkové povinnosti.

Jednání pachatele může být opět dvojí, tedy padělání nebo pozměňování známek či jiných předmětů sloužících k prokázání splnění poplatkové povinnosti nebo uvádění takovýchto předmětů a známek do oběhu či jejich užívání jako pravých. V praxi se jedná o velice častý případ, kdy např. prodejce takto „zfalšuje“ tabákové nálepky, kterými musí být označeny tabákové výrobky.

  • Jednání pachatele je v tomto případě postižitelné trestem odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

Padělání a pozměnění známek

Tento trestný čin je obdobou trestnému činu padělání a pozměňování peněz s tím rozdílem, že ochrana je v tomto případě poskytována poštovním a kolkovým známkám. Jednání pachatele i v tomto případě záleží buďto v samotném padělání, resp. pozměňování, nebo v uvádění takových známek do oběhu. Padělání a pozměňování je blíže objasněno u trestného činu padělání a pozměňování peněz a proto se mu zde nebudeme více věnovat.

  • Za toto jednání hrozí pachateli trest odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti, nebo propadnutí věci.

Ohrožení devizového hospodářství

Česká republika je v současné době jedním z nejliberálnějších států světa co se týče měnové konvertibility, tedy možnosti směňovat tuzemskou měnu za měnu cizí a naopak. Omezení této směnitelnosti je možné pouze na základě zákona a jeho důsledky jsou promítnuty i do trestního zákoníku.

Tímto ustanovením je trestněprávně postižitelný ten, kdo v době nouzového stavu v devizovém hospodářství poruší zákazy, které jsou uloženy opatřením vydaným na základě krizového zákona. Musí tím též způsobit vážné ohrožení platební schopnosti vůči zahraničí nebo vnitřní měnové rovnováhy České republiky.

  • Pachatel může být v tomto případě potrestán odnětím svobody na 1 rok až 6 let, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

3) Trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou (§ 248–267 TZ)

Do tohoto dílu hlavy IV trestního zákoníku spadá celá řada trestných činů, z nichž některé budou v praxi velmi vzácné a neobvyklé. Níže tedy budou podrobněji popsány pouze některé trestné činy, které se v praxi mohou vyskytovat častěji či jsou z jiného důvodu pro čtenáře potenciálně zajímavé. Ostatní, méně obvyklé trestné činy budou na závěr pouze zmíněny ve výčtu bez bližších podrobností.

Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže

Tento trestný čin lze rozdělit na dvě skupiny jednání. V prvním odstavci je stanovena trestnost nekalé soutěže za určitých podmínek, v odstavci druhém je pak stanovena trestnost kartelových dohod, závažného porušení zákona o veřejných zakázkách a konkrétní porušení předpisů upravujících činnost osob oprávněných k podnikání v oblastech jako např. bankovnictví, pojišťovnictví, obchodování s investičními nástroji.

Definice nekalé soutěže není upravena v trestním zákoně, ale v občanském zákoníku v ust. § 2976 a násl. Jedná se o jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Více podrobností naleznete v samostatném článku věnovaném nekalé soutěži.

Konkrétně občanský zákoník stanoví, že nekalou soutěží je zejména:

  • klamavá reklama,
  • klamavé označení zboží a služeb,
  • vyvolání nebezpečné záměny,
  • parazitování na pověsti závodu, výrobků či služeb jiného soutěžitele,
  • podplácení,
  • zlehčování,
  • srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná,
  • porušení obchodního tajemství,
  • dotěrné obtěžování,
  • ohrožení zdraví a životního prostředí.

Bližší vymezení pojmů je upraveno v příslušných pasážích občanského zákoníku. Takováto nekalá soutěž je zakázána a je přenesena v podobném znění rovněž do tohoto ustanovení trestního zákoníku (chybí například dotěrné obtěžování). Podmínkou trestnosti nekalosoutěžního jednání je, že jím byla způsobena újma jiným soutěžitelům či spotřebitelům nebo byla získána neoprávněná výhoda v hodnotě přes 50 000 Kč.

Tento trestný či spáchá rovněž ten, kdo se svým konkurentem uzavře protiprávní dohodu o určení ceny, dohodu o rozdělení trhu nebo jinou dohodu narušující hospodářskou soutěž nebo kdo poruší závažným způsobem závazná pravidla zadávacího řízení týkající se veřejných zakázek.

Tento trestný či spáchá konečně také ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, kolektivního investování, penzijního připojištění a pojišťovnictví, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti.

  • Za tento trestný čin stanoví zákon trest odnětí svobody až na tři léta, zákaz činnosti, nebo propadnutí věci. Vztahuje se k němu též zvláštní ustanovení o účinné lítosti, kdy trestní odpovědnost zaniká v případě, že pachatel splní podmínky na základě jiného zákona na ochranu hospodářské soutěže a to buď pro upuštění od uložení pokuty, nebo pro snížení pokuty za účast na dohodě o určení ceny, dohodě o rozdělení trhu nebo jiné dohodě narušující hospodářskou soutěž se svým konkurentem.

Neoprávněné podnikání

Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu a neoprávněně poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání. Zákon tedy stanoví dvě podmínky, které za současného naplnění zakládají trestněprávní odpovědnost za tento trestný čin. Neoprávněně podniká ten, kdo toto podnikání provozuje v rozporu s živnostenským zákonem nebo jiným předpisem. Může jít o případ, kdy osoba vůbec nemá oprávnění k podnikatelské činnosti, nebo toto oprávnění sice má, ale překračuje jeho rozsah.

Druhou podmínkou pro klasifikování jednání jako neoprávněného podnikání je požadavek, aby se toto dělo ve větším rozsahu. Větším rozsahem se rozumí taková činnost, která je delší než šest měsíců, kdy se přihlíží také k obratu, který pachatel dosáhl.

  • Trestním postihem v tomto případě může být trest odnětí svobody až na dvě léta, nebo zákaz činnosti.

Neoprávněné provozování hazardní hry

Tento trestný čin spáchá, kdo neoprávněně provozuje, organizuje, propaguje nebo zprostředkovává hazardní hru. Jedná se o ochranu státní regulace hazardních her.

  • Jako trest za takové protiprávní jednání může být odnětí svobody až na tři léta, popř. zákaz činnosti.

Poškozování spotřebitele

Jedná se o zvláštní případ podvodu. Pachatel musí spotřebiteli svým šizením (na jakosti, na množství či na hmotnosti) způsobit škodu nikoliv nepatrnou, či pro naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu uvést ve větším rozsahu na trh výrobky, práce nebo služby a zatajit při tom jejich podstatné vady. Škodou nikoliv nepatrnou je opět myšlena hranice minimálně 5 000 Kč, větším rozsahem se pak rozumí škoda alespoň ve výši 50 000 Kč.

  • Trestním postihem může být odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci.

Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění

Skutková podstata tohoto trestného činu je projevem ochrany státního zájmu na řádném uchovávání účetnictví a dalších dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku, nebo k jejich kontrole a na pravdivosti zápisů ve veřejných rejstřících.

Pachatelem pak bude ten, kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen; dále ten, kdo v účetních knihách, zápisech nebo v jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje; nebo ten, kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně.

Zneužití informace v obchodním styku

Původní trestný čin Zneužití informace a postavení v obchodním styku se nově rozděluje na trestný čin Zneužití informace v obchodním styku a Zneužití postavení v obchodním styku. Pachatelem je ten, kdo neoprávněně zveřejní, zpřístupní nebo sdělí třetí osobě informaci, která dosud nebyla veřejně přístupná a její zveřejnění je způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování v osobním styku. Takové sdělení pak musí mít za následek způsobení větší škody nebo jiného závažného následku nebo opatření sobě či jinému větší prospěch.

  • Za tento trestný čin lze pachatele potrestat odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. 

Pachatelem může být i ten, kdo pomocí této informace uskuteční nebo dá podnět k uskutečnění smlouvy nebo operace v obchodním systému nebo na organizovaném trhu se zbožím, a opětovně tím způsobí větší škodu nebo jiný závažný následek nebo tím opatří sobě, či jinému větší prospěch.

  • Za naplnění této kvalifikované skutkové podstaty bude pachatel potrestán odnětím svobody až na čtyři léta nebo zákazem činnosti.

Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě

Kdo v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost, nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů, dopustí se výše zmíněného trestného činu.

  • Za tento trestný čin bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.

Tento trestný čin může být spáchán a potrestán i přísněji, např. je-li spáchán vyhlašovatelem, popř. úřední osobou.

Pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži

Těchto trestných činů se dopustí ten, kdo se dopustí pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky nebo s veřejnou soutěží.

Pletichami se rozumí to, že pachatel:

  1. lstí nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy přiměje jiného, aby se zdržel účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži
  2. jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži,
  3. žádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži, nebo
  4. na základě dohody s jiným zájemcem nebo uchazečem vyvíjí činnost směřující k zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu.
  • Pachateli tohoto trestného činu hrozí trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti.

Pletichy při veřejné dražbě

Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo se dopustí pletich při veřejné dražbě věci.

Pletichami se pro účely tohoto trestného činu rozumí to, že pachatel:

  1. lstí nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy přiměje jiného, aby se zdržel účasti na podávání návrhů při dražbě,
  2. jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží podávání návrhů při dražbě, nebo
  3. žádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží podávání návrhů při dražbě.
  • Pachateli tohoto trestného činu hrozí trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti.

Vystavení nepravdivého potvrzení a zprávy

Trestného činu vystavení nepravdivého potvrzení nebo zprávy se dopustí ten, kdo vystaví jinému nepravdivé potvrzení o jeho finanční situaci nebo majetkových poměrech. Takového jednání se pachatel může dopustit pouze jménem banky nebo jiné právnické osoby oprávněné k provozování finanční činnosti. Bankou se pro tyto účely rozumí vedle běžných obchodních bank i Česká národní banka, jinou právnickou osobou oprávněnou k provozování finanční činnosti se pak rozumí např. družstevní záložny, stavební spořitelny, penzijní fondy a jiné subjekty.

Tohoto trestného činu se dopustí rovněž ten, kdo jako auditor vystaví jinému nepravdivou zprávu auditora nebo nepravdivé potvrzení o finanční situaci nebo majetkových poměrech.

  • Za spáchání tohoto trestného činu hrozí pachateli trest odnětí svobody až na dva roky, nebo zákaz činnosti.

Poškození finančních zájmů Evropské unie

Trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie se dopustí ten, kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejich jménem anebo takové doklady nebo údaje zatají, a tím umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu.

Tohoto trestního činu se dále dopustí ten, kdo neoprávněně zkrátí nebo použije finanční prostředky, které tvoří příjmy nebo výdaje souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem.

  • Za poškození finančních zájmů Evropské unie hrozí pachateli trest odnětí svobody až na tři léta, zákaz činnosti, nebo propadnutí věci.

Další trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou:

Zde uvádíme pouze výčet dalších trestných činů spadajících do uvedené oblasti, které nebyly v tomto článku popsány podrobněji.

  • Neoprávněné vydání cenného papíru (§ 249 TZ) – jedná se o ochranu kapitálového trhu, kdy nebyly splněny podmínky pro vydání cenného papíru;
  • Manipulace s kurzem investičních nástrojů (§ 250 TZ) – jedná se o ochranu kurzotvorné funkce kapitálových trhů a důvěry investorů v transparentnost trhu;
  • Porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou (§ 261 TZ);
  • Porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 262 TZ);
  • Porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 263 TZ);
  • Zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 264 TZ);
  • Provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence (§ 265 TZ);
  • Porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem (§ 266 TZ);
  • Zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem (§ 267 TZ).

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

4) Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu (§ 268–271 TZ)

Porušení práv k ochranné známce a jiným označením

V tomto trestném činu je promítnut zájem státu na ochraně řádného průběhu hospodářské soutěže, konkrétně zájem na ochraně ochranné známky, obchodní firmy a označení původu výrobků. Ochranná známka, obchodní firma i chráněné označení původu plní v hospodářské soutěži důležité a nezastupitelné funkce, konkrétně funkci ochrannou, rozlišovací, garanční, propagační a soutěžní. Pokud jde o následek porušování práv k těmto ochranným prvkům, je vždy narušena základní funkce rozlišovací, případně garanční a jiné.

Trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením se dopustí ten, kdo uvede do oběhu výrobky nebo poskytuje služby neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nabízí, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává, anebo takovou službu nabídne nebo zprostředkuje.

Tohoto trestného činu se dopustí rovněž ten, kdo pro dosažení hospodářského prospěchu neoprávněně užívá obchodní firmu nebo jakékoliv označení s ní zaměnitelné nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně opatřené označením původu nebo zeměpisným označením anebo takovým označením s ním zaměnitelným nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nebo služby nabídne, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává.

  • Pachatel tohoto trestného činu může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti, nebo propadnutím věci.

Porušení chráněných průmyslových práv

Trestného činu porušení průmyslových práv se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitnému vzoru nebo topografii polovodičového výrobku.

Toto ustanovení chrání technickou tvůrčí činnost v oblasti průmyslových práv a požitky z této činnosti plynoucí. Co se rozumí vynálezem, průmyslovým vzorem, užitným vzorem a topografií polovodičových výrobků stanoví zvláštní právní předpisy. Jednání pachatele spočívá v úmyslném porušování práva k těmto průmyslovým právům. Zpravidla půjde o neoprávněné využití některého z těchto chráněných průmyslových práv nebo o jejich užívání v rozporu s uzavřenou licenční smlouvou.

  • Za porušení chráněných průmyslových práv hrozí případnému pachateli trest odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci.

Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi

Toto ustanovení chrání především vědeckou a uměleckou činnost a požitky z ní plynoucí před neoprávněnými zásahy ze strany třetích osob. Jde o další případ, kdy trestní zákon odkazuje na jiné právní předpisy, konkrétně na právní předpisy upravující autorské právo a práva související.

Tento trestný čin spáchá ten, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi.

Neoprávněným zásahem do zákonem chráněných práv může být celá řada jednání, je to především přivlastnění si autorství k dílu nebo zveřejnění díla bez souhlasu autora, dále třeba neoprávněné zhotovení rozmnoženiny nebo napodobeniny díla a jiné.

  • Za tyto neoprávněné zásahy je stanoven trest odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti, nebo propadnutí věci.

Padělání a napodobení díla výtvarného umění

Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo padělá výtvarné autorské dílo nebo napodobí výtvarný projev jiného autora v úmyslu, aby nové dílo bylo považováno za původní dílo takového autora.

  • Pachateli tohoto trestného činu hrozí trest odnětí svobody až na tři léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Postup orgánů činných v trestním řízení

Postup orgánů činných v trestním řízení v grafickém znázornění:

OPU_postup_organu_v_trestnim_rizeni

Postup orgánů činných v trestním řízení, tedy policejních orgánů, státních zástupců a soudů, při zjišťování, zda došlo ke spáchání trestného činu a kdo je za tento trestný čin odpovědný, upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Základní schéma jednotlivých kroků v trestním řízení potom vypadá následovně:

  • Trestní oznámení (adresované státnímu zástupci či policejnímu orgánu) nebo zahájení z úřední povinnosti.
  • Fáze prověřování – v této fázi trestního řízení ještě není jisté, že určitá osoba spáchala trestný čin, případně zatím není znám okruh potenciálních pachatelů. Policejní orgán nebo státní zástupce teprve prověřuje, zda byl vůbec spáchán trestný čin a bylo-li tomu tak, začne činit potřebná šetření vedoucí k odhalení jeho pachatele..
  • Zahájení trestního stíhání (sdělené obvinění musí obsahovat popis skutku, ze kterého je konkrétní osoba obviněna, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, řádná identifikace obviněného, označení skutečností, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání) – je zde tedy vyžadován určitý vyšší stupeň pravděpodobnosti, že konkrétní osoba daný trestný čin mohla spáchat.

Trestní stíhání je zahájeno doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému, a to do vlastních rukou. K doručení může případně dojít při úkonu trestního řízení, avšak nejpozději na počátku jeho prvního výslechu.

  • Vyšetřování trestného činu konají na základě zákona útvary Policie České republiky (ve výjimečných případech potom Generální inspekce bezpečnostních sborů, nebo státní zástupce). Vyšetřováním se označuje úsek trestního řízení mezi zahájením trestního stíhání a podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání. Při vyšetřování postupuje policejní orgán z vlastní iniciativy a to tak, aby byly co nejrychleji vyhledány potřebné důkazy k objasnění všech skutečností důležitých pro náležité posouzení daného případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu.
  • Policejní orgán může připustit účast obviněného na vyšetřování, a to zejména v případě, nemá-li obviněný obhájce. Pokud obviněný obhájce má, je policejní orgán povinen umožnit obhájci účast na vyšetřovacích úkonech, avšak pouze na těch, které lze později použít jako důkaz v řízení před soudem.
  • Skončení vyšetřování nastává, pokud výsledky vyšetřování se jeví jako dostačující k podání obžaloby. Tehdy je umožněno obviněnému a jeho obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Je nutné poznamenat, že obviněný a obhájce nemusí fakticky spisy prostudovat, musí ale být bezpodmínečně na tuto možnost upozorněni.
  • Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, podá státní zástupce obžalobu. O podání obžaloby se vyrozumí obviněný a jeho obhájce za předpokladu, že je jejich pobyt nebo sídlo známé. Státní zástupce může podat obžalobu jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a nemůže ji později nijak rozšířit, vždy musí pro daný skutek, který je trestným činem, proběhnout trestní řízení.
  • Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději do 2 měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící do příslušnosti samosoudce, popřípadě do 3 měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu. V případě, kdy jde o věc, o které koná řízení v prvním stupni krajský soud, je nutné vyšetřovací fázi ukončit ve lhůtě maximálně šesti měsíců.
  • Předběžné projednání obžaloby probíhá u soudu formou neveřejného zasedání, a to v zákonem vymezených případech (např. když existují určité pochybnosti o právní kvalifikaci skutku, o zákonnosti provedeného předcházejícího řízení, o dostatečné objasněnosti základních skutkových okolností apod.). K nařízení předběžného projednání obžaloby je oprávněn předseda senátu příslušného soudu. Pokud je v daném řízení místo senátu příslušný samosoudce, obžalobu předběžně neprojednává, ale přezkoumává ji, a to ze stejných důvodů, jako je tomu u předběžného projednání.
  • Hlavní líčení je označováno řízení před soudem. Jedná se o fázi řízení, ve které se rozhoduje o vině a trestu obžalovaného za spáchaný trestný čin. V rámci hlavního líčení mohou nastat tyto následující situace:
    • vrácení věci státnímu zástupci, pokud je nezbytné danou věc ještě došetřit;
    • postoupení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu. O příslušnosti rozhodne soud, který je nejblíže společně nadřízený soudu, který danou věc postupuje a soudu, jenž je podle postupujícího soudu příslušný;
    • zastavení trestního stíhání za přesně vymezených podmínek;
    • podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání;
    • přerušení trestního stíhání;
    • vyhlášení rozsudku, že se obžalovaný uznává vinným a jaký trest je mu za to uložen, a nebo že se obžalovaný obžaloby zprošťuje.
  • Odvolací řízení je řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Osoby oprávněné k podání odvolání jsou vymezeny zákonem. V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen a pouze státní zástupce, pokud jde ale o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo vydání bezdůvodného obohacení, může ho podat i poškozený. Ostatní osoby mohou podat odvolání jen ve prospěch obžalovaného. Odvolání (které musí být řádně odůvodněno) je možné podat u soudu, proti jehož rozsudku odvolání směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Připadne-li však konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
  • Důležité je upozornit na skutečnost, že odvolací soud nemůže uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn, ani nemůže uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně.
  • Mimořádnými opravnými prostředky jsou:
    • dovolání (lze jím napadnout pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, za obviněného může dovolání podat pouze jeho obhájce);
    • stížnost pro porušení zákona (tu může podat jen ministr spravedlnosti proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, a to jak ve prospěch, tak i v neprospěch pachatele. Platí zde však zákaz uložení přísnějšího trestu);
    • obnova řízení za zákonem vymezených podmínek.
  • Dále existují tzv. odklony, kterými rozumíme zvláštní způsoby skončení trestního řízení, které jsou alternativou k běžnému trestnímu řízení. Jedná se o podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, trestní příkaz, dále podmíněné odložení podání návrhu na potrestání a v řízení ve věcech mládeže odstoupení od trestního stíhání. Zejména v souvislosti s hospodářskou trestnou činností je v těchto výše uvedených odklonech zdůrazňován zájem na ochranu poškozeného. Jedná se o podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, trestní příkaz, dále podmíněné odložení podání návrhu na potrestání a v řízení ve věcech mládeže odstoupení od trestního stíhání. Zejména v souvislosti s hospodářskou trestnou činností je v těchto výše uvedených odklonech zdůrazňován zájem na ochranu poškozeného.
  • Jako další zvláštní druhy řízení pak trestní právo rozeznává řízení proti uprchlému a řízení ve věcech mladistvých, případně řízení před samosoudcem. Zde se zase projevuje zásada rychlého a účinného potrestání pachatele.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek