English version
- Země: ID – Indonésie
- Datum zveřejnění: 27.09.2018
Výběr daní jako základní předpoklad pro vyšší výdaje na infrastrukturu
V současném plánu počítá vládní rozpočet a politika s celkovou mírou zdanění (a vybranými daněmi) v poměru 12,1% k celému HDP. Pro představu, v Evropské unii činí poměr zdanění k HDP cca 40%, přičemž nejnižší poměr má Irsko (cca 23,8%) či Rumunsko (26%) a nejvyšší Francie (47,6 %), spolu s Dánskem (47,3 %). Česká republika je s poměrem daní vůči HDP ve výši 34 % pod průměrem EU.
President Joko „Jokowi“ Widodo oznámil, že výdaje na rozvoj infrastruktury nebudou sníženy ani poté, co vláda chce v návrhu rozpočtu na rok 2019 více podporovat a přesunout pozornost na rozvoj lidského kapitálu.
Rekordní výdaje na infrastrukturu v roce 2019
Pro rok 2019 vláda vyčlenila 28,8 mld USD na rozvoj infrastruktury v rámci celé Indonésie. Toto je nejvyšší úroveň výdajů na budování infrastruktury v celé historii země.
Rozpočtové výdaje na budování infrastruktury odpovídají jejímu významu v celé strategii programů rozvoje země formulované prezidentem Joko Widodem. Za jeho vlády se výdaje v této kapitole rozpočtu zvýšily o 64,19% v porovnání s rokem 2015, což byl první rok jeho vlády nynějšího prezidenta.
Jokowi udělal na začátku svého funkčního období v roce 2015 odvážný krok, když snížil dotace na paliva do vozidel a přerozdělil výdaje státního rozpočtu tak, aby více přispívaly k produktivitě ekonomiky. Hlavním heslem celé jeho vlády jsou investice do infrastruktury, která buď chyběla či byla zastaralá. Proto se mu často říká prezident „budovatel“ nebo „stavitel“.
Nové dálnice, železnice, letiště, přehrady a zavlažovací systémy
I přes meziroční zvýšení výdajů do infrastruktury v rámci současné vlády, čelil prezident Jokowi již dříve kritice za svůj „budovatelský“ program rozvoje. Ten byl vnímán domácími oponenty jako příliš ambiciózní a zneužívající finanční prostředky státem vlastněných podniků, které byly často jmenovány jako realizátoři jednotlivých projektů. Zatímco tyto státní podniky mají své hlavní cíle, které většinou směřují k udržení stability cen (např. místní benzinová společnost PERTAMINA či státní energetický závod PLN), tak nově musely tyto podniky přispívat obrovskými finančními prostředky (mimo státní rozpočtové výdaje) a svými lidskými zdroji k budování projektů nové infrastruktury. Takže na jednu stranu musela benzinová společnost udržovat nízké ceny paliv (rozuměj dotovat), tak na druhé straně navíc musela dávat ze svých zdrojů finance na infrastrukturní projekty. Což samozřejmě není ekonomicky udržitelné.
Vláda a prezident Jokowi brání růst výdajů na infrastrukturu zejména tím, že vlajková loď vládního programu nepokrývá pouze fyzický rozvoj, ale že investice jdou ruku v ruce s následným sociokulturním rozvojem. Vláda odmítá vnímání investic do infrastruktury pouze z fyzického hlediska, jako stavební projekty dálnic, letišťči železnic. Ve skutečnosti, říká vláda, budujeme civilizaci, kulturní konektivitu a je potřeba tomu říkat spíše budování nové civilizační a kulturní infrastruktury.
Vláda chce za zvýšené rozpočtové výdaje v příštím roce vybudovat 667 kilometrů nových silnic, 905 kilometrů placených dálnic a 42 000 hektarů zavlažovacích sítí či opravit 120 000 hektarů stávajících starých zavlažovacích systémů. V příštím roce by se měly také postavit 4 nová letiště, 84 000 domů pro nízkopříjmové vrstvy obyvatel a 7 512 levných bytů.
Ministerstvo veřejných prací a bydlení se zaměří v roce 2019 na dokončení probíhajících projektů jako je dálnice, která by měla protínat nejvzdálenější provincii Papuu, dálnice Balikpapan-Samarinda a 40 již rozestavěných přehrad. Vláda by také měla v příštím roce uspořádat výběrová řízení na vybudování 8 nových přehrad.
Výdaje na infrastrukturu versus udržení obchodní bilance a ochrana rupie
Někteří domácí ekonomové upozorňují, že zvýšený rozpočet na infrastrukturu je v rozporu s jiným vládním cílem a závazkem snížit schodek běžného účtu (CAD – current account deficit). Díky oslabující domácí měně rupii je Indonésie v saldu obchodní bilance, prodražují se nákupy ropy pro výrobu pohonných hmot a zároveň stát masivně dotuje finální ceny na benzínových stanicích a centrální banka již několik měsíců utrácí obrovské devizové prostředky, aby alespoň částečně držela oslabující domácí měnu rupii vůči dolaru či euru. Proto je vládě často doporučováno, aby se pokusila vybrat méně projektů, které budou mít vysokou prioritu.
Schodek běžného účtu vzrostl ve druhém kvartálu na 8 miliard USD, zatímco v předcházejícím čtvrtletí byl schodek 5,7 miliard USD. Výše schodku za poslední kvartál odpovídá 3 % HDP. Schodek běžného účtu v překladu znamená, že země utrácí nad svoje poměry, což ji činí zranitelnou vůči vnějším ekonomických otřesům a vlivům.
Vláda již dříve uvedla, že nařídila státním podnikům Pertamina (státní podnik zajišťující zpracování ropy a distribuci nafty a benzinu) a PLN (obdoba státního ČEZu) dočasně zastavit některé své projekty ve snaze ke snížení schodku běžného účtu.
Od dalších ekonomických analytiků se ozývají jiné hlasy, které hodnotí kladně zvýšené infrastrukturní výdaje spolu s větším důrazem na rozvoj lidských zdrojů v rámci rozpočtu na rok 2019 s tím, že se tyto výdaje velmi pravděpodobně promítnou do lepší exportní schopnosti Indonésie v budoucím období.
Zpracoval kolektiv pracovníků zahraniční kanceláře CzechTrade Jakarta, Indonésie.
Souborové přílohy
