Italexit: Co by se stalo, kdyby Itálie vystoupila z Eurozóny?

25. 2. 2019 | Zdroj: CzechTrade

  • Země: IT - Itálie
  • Datum zveřejnění: 25.02.2019

Tortuga, studentský think tank při milánské univerzitě Bocconi, se pokusil analyzovat možné dopady tzv. italexitu. Cílem bylo zhodnotit střednědobé scénáře pro italskou ekonomiku v případě „tvrdého“ rozchodu (obdobně jako Velká Británie). Byl zkoumán dopad na obchodní bilanci, zaměstnanost, veřejné účty, sociální rozdíly a blahobyt. Zde jsou výsledky. 
Obchodní bilance: předpokládá se, že by návrat k liře podněcoval vývoz díky tzv. „konkurenční devalvaci“. Snížení hodnoty národní měny by činilo italské výrobky levnější a zároveň zahraniční výrobky dražší. V tomto případě by tedy byla vyšší poptávka po italském zboží a zároveň by klesal dovoz. Na druhou stranu toto konkurenční znehodnocení funguje lépe v ekonomice, která ještě není globalizovaná a zaměřuje se spíše na prodej finálních výrobků. V globální ekonomice dominuje výroba meziproduktů: v případě zavedení liry by vzrostly ceny dovážených komponentů a tím by se zvýšila konečná cena stejného finálního zboží vyrobeného v Itálii. Zavedení liry by také nedovolovalo zachovávat stejné tržní podmínky, které jsou nyní v platnosti. 
Zaměstnanost: jednou z „protieurových“ tezí je, že pouze monetární svrchovanost může vést k plné zaměstnanosti. V případě adoptování liry by se mohlo opět jednat o tzv. konkurenční devalvaci, která by stimulovala poptávku, tím pádem by rostlo bohatství a počet pracovních míst. Dle analýzy se spíše jedná o ovlivňování hlasování voličů: peněžní svrchovanost ne vždy přinesla zaměstnancům zvláštní výhody či podpořila zvýšení úrovně zaměstnanosti.    
Veřejné účty: devalvace liry by znevýhodnila věřitele, kteří by spláceli měnou s menší hodnotou. Byl by očekáván růst cen, inflace by dosáhla asi 7,5 %. Italský stát by byl nucen k nákupu eur pro splátky cenných papírů věřitelům, tímto by došlo ke zvýšení nominálního veřejného dluhu na 144 %. Itálie by tak riskovala úvěrová omezení, snížení investic a kontrakci ekonomického růstu. 
Sociální rozdíly: inflační spirála by narušila některé druhy příjmů. Opuštění eurozóny by také dále prohlubovalo rozdíl mezi severní a jižní Itálií (nyní asi 90 % veškerého zahraničního obchodu zaopatřuje severní a střední Itálie, jih se na obchodní výměně podílí pouze 10 %).
Blahobyt: říká se, že by se v případě opuštění eurozóny mohla Itálie vyhnout různým „omezením z Bruselu“ a zvýšit své sociální výdaje. Není to však takhle jednoduché. Je pravda, že by se snížilo omezení EU, jež prý snižují investiční potenciál země. Na druhou stranu by však Itálie musela stejně uspokojovat požadavky mezinárodních investorů, podobně jako současně EU. V opačném případě by následná skeptičnost způsobovala obtíže při refinancování dluhu, zvyšování úrokových sazeb a narušení hodnoty dluhopisů. Zvýšení úrokových sazeb - podle zprávy - by způsobilo další zvýšení nákladů na dluhové služby, zatímco ztráta hodnoty dluhopisů by způsobila značné utrpení pro banky, které mají mezi těmito bankami velký počet BTP aktiv.

Zdroj: Il Sole 24 Ore
Zpracoval kolektiv zahraničních pracovníků CzechTrade Milán. 

 

Souborové přílohy

Tisknout Vaše hodnocení: