Již dekádu úspěšně podniká s rukodělnými výrobky výtvarnice z Ústecka

25. 7. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Majitelé krámků s rukodělnými výrobky si často stěžují na bídné prodeje. To ale není případ Lenky Procházkové z Ústí nad Labem.

Ústí nad Labem má pověst krásného kraje s mnoha problémy, jako je například velký počet nepřizpůsobivých obyvatel. Člověk by proto nečekal, že zrovna tam může nápaditá výtvarnice Lenka Procházková nejen provozovat obchod s převahou vlastní tvorby, ale dokonce s podobným sortimentem expandovat i do další provozovny v Janských Lázních.

Oba její krámky se jmenují příznačně Ostrov dobré nálady, a to není náhoda. Při prohlížení nabídky se vám na chvilku vrátí dětské vnímání a prožívání.

Jejich majitelka, původní profesí středoškolská pedagožka s aprobací český jazyk – výtvarná výchova, prozrazuje klíč k úspěchu: „Obchody se navzájem podporují dvěma prodejními špičkami. Nebylo to plánované, prostě se to tak povedlo. Zatímco ústecká prodejna kulminuje před Vánocemi, kdy je na horách mrtvo, Janské Lázně ožijí po Novém roce. Lidé na dovolené tu nakupují věci, které vlastně ani nepotřebují a na něž v každodenním shonu ani nepomyslí. Navíc na horách následuje ještě jedna menší dovolenková špička v létě, kdy se město vylidní a prodeje jdou dolů.“

Pestrý sortiment

Výtvarnice v mezičase dodává vlastní tvorbu do jiných obchodů, zejména knihkupectví, a organizuje dětské dílničky a ateliéry, i když místo středoškoláků dává přednost rozvíjení kreativity těch nejmenších. Nápadů a hravosti má na rozdávání, což je vidět i na sortimentu podporujícím dětskou tvořivost.

Těžký start.
„Na rozdíl od kolegů jsem nepoznala zlaté časy po revoluci. Takže jsem se o to více radovala, že se obchod i v čase krize, kdy jsem začala, rozvíjel,“ říká Lenka Procházková.

Kromě obrázků nabízí například omalovánky, vystřihovánky, oblékací panenky, notýsky nebo rozvrhy hodin, v obchodě jsou k mání také krasohledy, čokolády či mýdla s jejími ilustracemi. Veškeré zboží prodává rovněž na internetu, kde můžete objevit dlouhý seznam míst po celé republice, v nichž lze její výtvory zakoupit.

„V mých obchodech byla zpočátku majoritní moje tvorba, ale musela jsem slevit z ješitnosti, upozadit své zboží a přidat další dětský sortiment – dřevěné, šité a interaktivní hračky – a keramiku. Protože jsem nechtěla mít jen dětský obchod, přidala jsem i knihy ze zajímavých vydavatelství, šperky a oblečení od českých designérů. Často jezdím po prodejních akcích po celé republice, kde potkávám hodně tvůrců a mám možnost si vybírat, co by se mi do sortimentu hodilo. Takže maminky, které chodí nakupovat pro děti, si u mě často koupí i něco na sebe.“

Tvorba na zakázku

Jakmile Lenka Procházková „vyzásobí“ obchody, věnuje se zakázkám. Pracuje například pro litoměřické Centrum pro rodinu, jemuž vytváří kompletní vizuální stránku, pro IKEM zase dárcovský program, vedle toho ilustruje knihy…

Spousta zakázek už přichází „sama od sebe“, ale i za tím je velké osobní nasazení na nejrůznějších veletrzích. Třeba na pražský Svět knihy a knižní veletrh v Havlíčkově Brodě jezdí každý rok od doby, kdy začala podnikat.

Za Lenčiným úspěchem je kromě pracovitosti právě překvapivá kombinace výtvarného talentu a obchodního ducha. Ten matka tří dětí u sebe objevila v průběhu mateřské dovolené, kdy začala své věci nabízet k prodeji.

„S nadsázkou se dá říct, že jsem si od tvorby pohlednic postupně vydělala na rozjezd dvou pronajatých kamenných obchodů. Začínala jsem metodou pokus–omyl při zkráceném úvazku na gymnáziu. Ten se postupně snižoval ve prospěch podnikání,“ vypráví obchodnice.

V roce 2000 si nechala vystavit živnostenský list, o sedm let později opustila gymnázium, roku 2010 otevřela první obchod a 2013 druhý. „Bez pomoci a pochopení manžela, který je překladatelem na volné noze, a když byly děti malé, dělal domácí zázemí, koordinoval kroužky a tábory, bych však podnikat nemohla.“

Rozluštění výplatní pásky

„Když jsem učila, neuměla jsem ani rozluštit údaje na výplatní pásce, ale v podnikání jsem se to musela naučit, protože už mám tři prodavačky. Přes velké pracovní nasazení se mi to vyplatilo. Kdybych totiž srovnala plat středoškolské učitelky s 30letou praxí se svými příjmy, tak jsem na tom mnohem lépe,“ říká obchodnice spokojeně.

„Je to sice hodně uhoněný život a občas kvůli starostem ani nespím. Třeba v době zavádění EET a měsíčního hlášení DPH. Plátkyní DPH jsem se stala dobrovolně, abych měla lepší vyjednávací možnosti s majiteli jiných prodejen, pro něž je obchodování s neplátcem nevýhodné. Brzy jsem však obratu pro povinnou platbu DPH dosáhla také. Samozřejmě jsem zažila období, kdy jsem litovala, že jsem se do toho pustila, třeba když jsem byla hodně unavená nebo měla strach z budoucnosti, ale podnikání se opouští velmi nesnadno a s velkými ztrátami. Pak zas objevím nové zajímavé zboží nebo získám hezkou zakázku a vidím všechno jinak.“

Nakonec pro ni EET znamenalo „jen“ výměnu účetní za profesionální firmu za násobně více peněz, jinak si vystačí se dvěma terminály od banky a rulička papíru na účtenky v hodnotě zhruba 10 Kč v každém obchodě vydrží den.

Odpočinek a vize

Při výčtu podnikatelčiných aktivit se zdá nemožné, že by si dokázala najít čas i na odpočinek. „Na dovolenou s rodinou si vždycky čas vyšetřím, ale je to zaplaceno tím, že týden před ní a týden po ní mám neuvěřitelný zápřah. Navíc chytrý telefon neodkládám ani na chvilku a prodavačky večer musejí hlásit výši denní tržby. Prostě se od obchodu nedokážu odpoutat, sedím na pláži a přemýšlím, co se tam děje, proč se málo prodávalo, je to prostě součást mě,“ přiznává majitelka.

Do budoucnosti velké plány nemá, byla by ráda, kdyby obchody podobným tempem běžely ještě aspoň deset patnáct let.

„Firmu jsem dovedla k vrcholu a dál nemám nic vysněného, ani se nerýsují pokračovatelé. Obě dcery jsou dospělé vysokoškolačky, syn studuje gymnázium a k obchodu moc netíhne. Nejstarší dcera často vzpomíná, jak mi pomáhala natírat rámečky obrázků a na rande mohla jít, až když měla hotovo,“ směje se Lenka. „Všechny děti ale odmalička viděly, co svobodná činnost obnáší, a ani jedna z dcer to nechce absolvovat.“

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jana Šulistová. Foto: Martin Pinkas v prostorách Ostrova dobré nálady.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek