Kamerun: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

22. 5. 2019

© Zastupitelský úřad ČR v Abuji (Nigérie)


Kamerunská republika (Kamerun) je státem střední Afriky, který se rozkládá od Guinejského zálivu ažpo Čadské jezero. Má rozlohu 475 442 km2. Sousedí na severozápadě s Nigérií (1690 km společnýchhranic), na severovýchodě s republikou Čad (1094 km společných hranic), na východě se Středoafrickou republikou (797 km společných hranic) a na jihu s republikami Rovníková Guinea (189 km), Gabon (298 km) a Kongo (523 km společných hranic). Na jihozápadě je země omývána vodami Guinejského zálivu Atlantského oceánu, pobřeží má délku 402 km. Celková délka suchozemských hranic republiky Kamerun je 4 591 km. Teritoriální pásmo patřící Kamerunu je široké 50 námořních mil. Podnebí je tropické a vlhké, dešťové období je od konce května do poloviny října; období sucha od října do června. Na severu panuje semiaridní klima s vysokými teplotami, srážkové období je zkrácené na červenec - září. Území celé republiky je převážně hornaté. Horská pásma se táhnou od jihozápadu na sever přes celou republiku.
Nejvyšší horou je sopka Mount Cameroon (4090 m.n.m.). Pobřežní část Kamerunu je nížinatá, ve střední části země se nachází pánevní oblast Benue a na severu tzv. Čadská pláň.

Plnou nezávislost získal Kamerun na Francii dne 1. ledna 1960 (z Francií spravovaného poručnictví OSN). První prezident samostatného Kamerunu Ahmadou Ahidjo pak založil Union Camerounaise (UC). Postupně sjednotil frankofonní a anglofonní politická uskupení a v roce 1966 vznikla Union Nationale Camerounaise (UNC). V referendu v květnu 1972 však voliči překvapivě hlasovali pro rozpuštění federace a vytvoření unitárního státu – République du Cameroun.
Kamerun je unitární republikou, praktikující prezidentský systém s politickým systémem více stran.
Politickou a výkonnou moc drží ale pevně v rukách prezident republiky za asistence předsedy vlády.
Prezident je volen na sedmileté funkční období všelidovým přímým hlasováním. Prezident také jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh nové členy vlády. Novela Ústavy z roku 1996 zakotvuje princip oddělení tří hlavních center moci – politické, výkonné a legislativní. Opoziční strany byly legalizovány teprve v roce 1990 a převážná část moci zůstává stále v rukách prezidenta. Registrováno je již celkem 175 politických stran, politický život však zcela jednoznačně ovlivňují pouze strany, zastoupené v parlamentu. Prezidentem Kamerunu je již od 6. listopadu 1982 Paul Biya, současně je i předsedou nejsilnější domácí politické strany RDPC. Jeho zvládnutí přechodu k systému více politických stran v zemi (1990) bylo sice kontroverzní, ale účinné. Biya se distancoval od metod zastánců tvrdé linie a rozšířil podstatně svou domácí politickou moc konsolidací tzv. Severo-jižní národní aliance a získáním podpory domácí podnikatelské špičky. Paul Biya byl znovu zvolen do sedmého prezidentského mandátu v řadě v říjnu 2018.

Zákonodárnou moc tvoří dvoukomorový parlament – Národní shromáždění a Senát. Národní shromáždění má 180 křesel, Jeho členové jsou voleni přímou volbou ve všeobecných volbách, a to na 5 let. Funkční období však může prezident republiky zkrátit či prodloužit. Senát má 100 křesel (70 volených a 30 jmenovaných prezidentem). Historicky první senátní volby se konaly 14. 4. 2013, vládní RDPC získala 56 míst, FSD pak zbylých 14 míst. Volby konané v říjnu 2018 na stávajícím rozložení politických sil nic nezměnily.

Kamerunský právní systém je přímo odvozen od francouzského civilního práva, anglického obecného práva a zvykového práva. Kamerun dosud nepřijal jurisdikci Mezinárodního soudního dvora v Haagu.
Nejvyšším orgánem kamerunského soudnictví je Nejvyšší soud (soudci jsou jmenováni prezidentem republiky, jejich rozhodování může být ovlivňováno politickou mocí.). Parlamentní soud má juridikci nad případy zahrnující prezidenta a premiéra. Soudní systém dále zahrnuje místní, magistrání, oblastní soudy a odvolací soud. Na dodržování ústavy dohlíží Ústavní rada (11 členná).
První ústava republiky Kamerun byla přijata celonárodním referendem dne 20. května 1972 a formálně začala platit dne 2. června 1972. Revidována byla v lednu roku 1996, zakotvila v zemi demokratický systém vlády, charakterizovaný oddělením mocí a nezávislou justicí. Naposledy byla ústava měněna v roce 2008, změna se týkala počtu mandátů prezidenta (není omezen).
Kamerun je ve své zahraniční politice orientován zejména na Francii. Ta se snaží svůj vliv v Kamerunu udržovat, je největším bilaterálním donorem ZRP. Nástup ČLR (alespoň v ekonomické oblasti) je ale patrný i v Kamerunu. Hospodářskou pozici posilují i USA, UK, Indie a Turecko.
Členství v mezinárodních organizacích: UN (OSN - Organizace spojených národů), AU (African Union), Commonwealth of Nations, ICM (HNZ - Hnutí nezávislých zemí), WTO (Světová obchodní organizace), IMF (MMF – mezinárodní měnový fond), AfDB (Africká rozvojová banka), CEMAC (Hospodářská a měnová unie zemí střední Afriky, bývalá UDEAC - Hospodářská a celní unie frankofonních zemí střední Afriky), FAO, WHO.

Kamerunská republika je nejsilnějším členem Hospodářské a celní unie zemí střední Afriky (CEMAC– Communauté économique et monetaire de l´Afrique centrale) (členy CEMAC jsou Čad, Kamerun,
Středoafrická republika, Gabon, Konžská republika a Rovníková Guinea). CEMAC byla vytvořena v roce 1994, kamerunský prezident příslušnou smlouvu ale ratifikoval teprve dne 29. června 1998. Hlavním cílem CEMAC je vytvoření jednotného trhu s volným pohybem zboží, osob, kapitálu (www.cemac.int) - unie je však funkční jen velmi omezeně. Existuje totiž nerovnováha mezi pozicemi bohatších  a chudších členských států, pohyb zboží a osob je v řadě zemí (Rovníková Guinea, Gabon) silně kontrolován a omezován. CEMAC je součástí širšího celku – „Hospodářského společenství středoafrických států“ (ECCAS; navíc sem patří Burundi, Rwanda, Angola, KDR a Demokratická republika Svatého Tomáše a Princova ostrova).
Kamerunská republika je nejvýznamnější zemí Hospodářské a celní unie frankofonních zemí středníAfriky (CEMAC – Union économique et monetaire de l´Afrique centrale). Její roční HDP tvoří plnou polovinu národního produktu ve všech zemích CEMAC dohromady. Díky zásobám ropy a příznivým klimatickým podmínkám patří Kamerun mezi na suroviny a primární zdroje bohaté ekonomiky. Díky těžbě ropy patří do skupiny zemí s nižším středním příjmem, přesto žije velká část populace v chudobě - v celosvětovém žebříčku hodnocení rozvoje dle UNDP je Kamerun až na 152. místě ze 187 zemí. Počet obyvatel, žijících pod hranicí chudoby (příjem 1,4,- USD/den) činí cca 50 %, vládě se nedaří chudobu snižovat. V Kamerunu je v současné době zhruba 30 % práceschopného obyvatelstva, které je bez pravidelného nebo jakéhokoliv zaměstnání. Země se potýká s mnoha vážnými problémy – zanedbanou infrastrukturou, nepříznivým investičním a podnikatelským klimatem, korupcí, špatným řízením podniků a velmi nevýkonnou státní správou, které její ekonomický rozvoj brzdí. Ekonomika země je stále ještě málo diverzifikovaná, Kamerun byl, je a zůstane závislý na vývozu komodit (zejména ropy a dřeva), jeho ekonomika bude proto konjunkturálně kolísat v závislosti na kolísání cen na světových trzích.

Obchodní klima země je považováno za obtížné; Kamerunská republika je klasifikována z tohoto hlediska na 163. místě z celkového počtu 189 hodnocených zemí (viz „Doing business 2018“). Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je Kamerun řazen do skupiny „mostly unfree“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístil na 146. místě. Standard and Poor’s i Fitch hodnotí úvěrový rating Kamerun na B se stabilním výhledem.
Potenciál kamerunské ekonomiky zatím zůstává nevyužitý. Země je bohatá na řadu minerálů, jejich zdroje však stále čekají na využití (těžební průmysl je zatím málo rozvinutý). Kamerunská vláda přijala v lednu 2010 dlouhodobý plán posílení ekonomického růstu, zaměstnanosti a snížení chudoby (Document de stratégie pour la croissance et l'emploi). Kamerun má rovněž ambiciózní plán stát se do roku 2035 tzv. novou ekonomikou s vyšším středním příjmem (Vision Cameroun 2035) http://www.minepat.gov.cm/index.php/en/modules-menu/cat_view/7-publication-and-study-reports/32-strategic-development-vision.
Chce toho dosáhnout posílením investic do zemědělství a infrastruktury, zlepšenou dostupností úvěrů podnikatelům, investicím do vzdělání a zdravotnictví a zejména přílivu zahraničních investic do těžby surovin. Plány ale budou narážet na dlouhodobě zakořeněné a obtížně odstranitelné nešvary: subvence některých komodit pro domácí spotřebitele, obrovskou a byrokracii, korupci, partikulární zájmy jedinců, nedostatečnou infrastrukturu, špatný přístup k podnikatelským úvěrům a slabý soudní systém.

Podíl kamerunského průmyslu na tvorbě HDP činí zhruba 24 %. Nejsilnějším odvětvím průmyslu je těžební průmysl. Na území Kamerunu jsou velké, dosud netěžené, zásoby kvalitní hliníkové rudy (bauxitu) a manganu, v okolí přímořského letoviska Kribi se nacházejí zásoby železné rudy, u města Mayo Darle pak zásoby cínu. V roce 1994 také bylo zahájeno využití ložisek rutilu (ruda titanu). Ložiska uranu nejsou zatím využívána.

Hliník/bauxit: koncern Alucam ve městě Edea zpracovává hliníkovou rudu (dováženou z Guineje), produkce je cca 90000 tun/rok. Existují projekty na výstavbu nové hliníkárny v Kribi („Rio Tinto Alcan“ a „Alucam“) a rovněž projekt těžby a rafinace bauxitu ve městě Ngaoundal. („Hydromine“ (USA). O těžbu ložisek v severní části Kamerunu má zájem Čínská společnost Gansu Corporation.
Železná ruda: Čínská Hanlong Group převzala od australské důlní společnosti „Sundance Resources“, podíl na těžební licenci v Mbalam za 1,4 mld. USD (jedná se o druhé největší naleziště železné rudy v Africe a čtvrté největší na světě). Projekt tak nyní získal označení „globálně významný“ s tím, že na něm lze dosáhnout těžby 35 milionů tun vysoce kvalitní rudy ročně po dobu minimálně 25 let. Investice dosáhnou sumy 4,7 miliardy USD (včetně výstavby 550 km nové železniční tratě spojující místo těžby s pobřežím Guinejského zálivu a vybudování nového hlubokomořského přístavu v Kribi). Zahájení těžby je předpokládáno již v roce 2016.
Uran: Na kamerunském území probíhají průzkumné práce, které vedou společnosti “Nu Energy Corporation“, Ridgeway Energy a Resgen.
Zlato/diamanty: Zlato (cca 45000 uncí/rok) a diamanty (cca 12000 karátů/rok) jsou těženy neprůmyslovým způsobem. Několik zahraničních a místních společností (např. Lom River Gold Corp. a African Aura Mining) získalo licence pro průzkum ložisek v JV části země. Jejich aktivity ale dosud ke zvýšení produkce nevedly.
Kobalt: americká firma Geovic rozvíjí projekt těžby a zpracování rudy kobaltu, niklu a manganu ve východním Kamerunu (Nkamouna). Komplex by měl zpracovávat 4 200 t kobaltu (byl by 2. největším výrobcem kobaltu na světě !) a 2 100 t niklu ročně po dobu 21 let.
Vápenec: Poptávka po cementu v Kamerunu neustále roste (asi 8% rok) a země až 4 mil. tun dováží.Na severu země (v okolí Garoua) se nacházejí velké zásoby vápence. Až do roku 2014 měla monopol na výrobu cementu firma Cimencam (Lafarge), nově byla otevřena cementárna Dangote (Nigérie) a Ciment de l´Afrique (Maroko).

Ropa: Těžba ropy dosáhla vrcholu v polovině 80. let minulého století (v roce 1985 činila denní těžba 185 000 barelů). Od té doby se postupně snižuje, Kamerun těžil v roce 2014 cca 76 000 b/den (10. místo v Africe), do těžby jsou ale postupně uváděna nová ložiska. Potvrzené zásoby činí 200 mil. barelů. V průzkumu a těžbě jsou aktivní společnosti „UK Sterling Energy“, která údajně objevila zajímavé ložisko na offshore pod přístavem Kirbi, dále čínská „Yan Chang Logone Development Holding Co.“ (investice ve výši 62 milionů USD v oblastech Zina a Makary), čínská Sinopec Group (Addax), malajsijská „Petronas Petra“, francouzský Total, dále Perenco, Euroil Ltd., Tullow Oil. a další. Ropu (z velké části dováženou z Nigérie a Rovníkové Guineji) zpracovává rafinérie Sonara v Limbe. Ta vyrábí cca 45000 barelů PHM/den, zhruba třetinu produkce vyváží do Čadu a Středoafrické republiky. V roce 2012 oznámila vláda, že druhou rafinerii s kapacitou 350 000 bbl/den má v přístavním městě Kribi postavit americká firma Cedecorp. Na projektu se pracuje.

Plyn: prokázané zásoby kamerunského zemního plynu jsou odhadovány na 135 miliard m3. Země těží cca 165 mil m3, které spotřebuje. Počátkem roku 2010 podepsala francouzsko – belgická společnost „Suez Global LNG Ltd.“ s vládou MoU o výrobě LNG, „Victoria Oil and Gas Plc.“ žádá o 35 - letou průzkumnou a těžební licenci. Projekt prozatím nebyl realizován.
Rozhodnutím Mezinárodního soudního dvora v Haagu ze dne 10. října 2002 byla svrchovanost nad
sporným hraničním poloostrovem Bakassi mezi Kamerunem a Nigérií přisouzena právě Kamerunu. Zásoby ropy na tomto poloostrově se odhadují na dalších 100 milionů barelů, zemního plynu pak na 370 mld. kubických metrů. Velký význam pro kamerunské hospodářství má rovněž dálkový ropovod v polovině roku 2003), spojující naleziště u města Doba v republice Čad s pobřežním terminálem u Kribi na kamerunském pobřeží Guinejského zálivu. Ropovod je dlouhý 1.070 km a převážná jeho část vede právě přes území Kamerunu. Představuje významný zdroj příjmů pro státní pokladnu. Stavba ropovodu si vyžádala náklady ve výši 3,5 mld.USD, měl by sloužit rovněž k využití případných nalezišť v okolí Čadského jezera – v kamerunské části jezerní pánve (Chad Basin).
Další odvětví průmyslu: opravy lodí, výroba kol, montáž baterií, zpracování dřeva, drobný chemický průmysl (výrobky z plastů, nátěrové hmoty, mýdlo, parfémy, insekticidy), výroba potravin a nápojů (čokoláda, cukrovinky, pivo a nealkoholické nápoje, ovocné nápoje, džusy…), zpracování bavlny/výroba textilu.

Stavebnictví: Na tvorbě HDP se podílí 6% a prodělává až 10% růst. Výstavba infrastruktury (nových energetických zdrojů, přístavů, silnic a železnic) je z větší části financována těžebními společnostmi, mezinárodními donory nebo čínskými půjčkami, i když rozvojový plán Stratégie pour la croissance et l’emploi předpokládá rovněž růst domácích kapitálových investic. Dva nejvýznamnější současné projekty (dálnice Douala – Yaoundé a hlubokomořský přístav v Kribi) realizují čínské firmy. Největším budovaným projektem současnosti je hlubokomořský přístav v Kribi, který by měl zcela změnit ekonomiku jižní části Kamerunu. Samotný přístav již byl v roce 2014 dobudován, práce na okolní infrastruktuře by měly být dokončeny v roce 2015. Přístav by měl v brzké budocnosti sloužit zejména společnostem těžícím železnou rudu, bauxit, a kobalt-nikl-mangan, měla by k němu vést dálnice a železnice.

Zemědělství: Zemědělství se na tvorbě HDP podílí cca 22 % (zaměstnává 70% práceschopného obyvatelstva). Základními zemědělskými plodinami jsou kasava, yam, banány, kukuřice, sladké brambory, sorghum, podzemnice olejná a kakaové boby. Z technických plodin se pěstují gumovníky, olejové palmy a bavlna. Kamerun je pátým největším světovým vývozcem kakaa. Kakaové boby se sklízí zejména v jižních a západních oblastech země, roční produkce se odhaduje na 190000 tun. Kamerun je jednou z mála zemí na světě, která produkuje oba nejznámější hlavní druhy kávy – Robusta a Arabica. V roce 2016 činila produkce 32800 tun kávy. Kamerunská káva je exportována zejména do Itálie, Německa, Velké Británie a Francie. Široce rozvinutý je v Kamerunu chov skotu, koz a drůbeže. Rozvinutý chov skotu a domácích zvířat umožňuje Kamerunu exportovat část masa a masných výrobků do sousedních zemí. V Kamerunu působí celá řada velkých společností, zpracovávajících domácí zemědělské produkty a snižujících tak přetrvávající potřebu dovozu potravin. Za všechny lze jmenovat alespoň společnosti SOSUCAM (výroba cukru), HEVECAM (provozuje gumovníkové plantáže a zpracovatelské závody kaučuku), AGROCOM (zpracování ovoce, pěstování květin), SOCAPALM (výroba palmového oleje), CDC (výroba palmového oleje a banánů), MAISCAM (obhospodařování kukuřičných plantáží), PROLEG (pěstování francouzských fazolí).
Významné místo v kamerunském hospodářství zaujímá pěstování bavlny. Výkupní ceny bavlny v Kamerunu jsou regulovány, bavlnu zpracovává společnost Société de développement du coton (Sodecoton). Přes dosavadní snahy vlády (dotace nákupu hnojiv započala v roce 2010) produkce bavlny klesá a v současnosti dosahuje cca 120000 tun. Řešením by mohla být privatizace sektoru, kterou doporučují SB a MMF, vláda je nicméně proti. Bavlna se ve velkém pašuje do sousední Nigérie, kde je 3 x dražší než v Kamerunu.
Dřevo je druhým nejvýznamnějším devizovým zdrojem Kamerunu. Pralesy pokrývají 40% plochy země, 17 mil ha je těžitelných. Těžba dřeva přispívá k tvorbě HDP cca 6%, k devizovým příjmům cca 11 %, zaměstnává až 50000 lidí. Těží se a do zahraničí (Francie, Španělsko, Itálie, Čína) vyváží zhruba 1,6 mil. m3 ročně (přesná data o množství vytěženého a vyvezeného dřeva jsou ale nedostupná). Zákon o lesích z roku 1999 částečně zakázal vývoz kulatiny. Vláda se alespoň verbálně snaží často nezákonné drancování tropických pralesů omezit. V roce 2010 podepsala s EU dohodu o označování a sledování vyváženého dřeva.

Služby: Sektor obchodu a služeb se rozvíjí a dnes již vytváří cca 48 % HDP. Ovoce tak přináší částečná liberalizace telekomunikací a bankovního sektoru. Nejvýznamnější částí tohoto odvětví zůstávají dopravní služby, logistika pro regionální obchod, velkoobchodní a maloobchodní služby. Rychle se rozvíjejí telekomunikace a bankovní služby. Ve srovnání s ostatními zeměmi regionu je daleko rozvinutější turistika, která se stává důležitým odvětvím služeb, zejména v přímořském pásmu na jihozápadu země (délka pobřeží je 400 km). Poměrně dobře rozvinutá je ekoturistika a lovecká turistika. Pro obě odvětví turistiky jsou v Kamerunu vybudovány specializované národní parky a lovecké revíry. V kategorii „národní park“, „lesní rezervace“, „útočiště fauny“ a „biosférická rezervace“ je již 13 oblastí v celé zemi.
Ekoturistika je rozšířena hlavně v okolí nejvyšší kamerunské hory Mount Cameroon (Národní park Korup).
Lovení divoké africké zvěře upravuje v Kamerunu čl. 78 Lesního zákona z roku 1994. Divoká fauna je v něm rozdělena do tří kategorií – A pro lovitelnou zvěř s běžným povolením (sloni, jeleni, buvoli), B pro zvěř se zvláštním povolením (např. hroši, divoká prasata, antilopy) a C je kategorie přísně chráněných zvířat (žirafa, levhart, gepard, krokodýli, nosorožci, opice a ptáci).

Infrastruktura:
Výroba elektrické energie: Kamerun trpí nedostatkem elektrické energie, výpadky proudu jsou proto velmi časté a velmi omezují rychlejší rozvoj hospodářství. Výroba pomocí generátorů pak zdražuje veškeré podnikání v zemi. Zároveň se však jedná o zemi s obrovským a nevyužitým potenciálem vodních toků. 80 % vyrobené elektrické energie pochází v Kamerunu z vodních elektráren Edea a Song Loulou, zbytek z plynové elektrárny v Kribi. Kapacita vodních toků je až 12000 MW. Současná kapacita elektráren, která se pohybuje na úrovni 1200 MW, by měla být podle vládního plánu rozvoje do roku 2020 zvýšena na 5000 MW. Více než polovina plánovaného navýšení je úzce spjata s výstavbou vyrovnávací nádrže a elektrárny “Lom Pangar“, která by měla být uvedena do provozu v roce 2016. Elektřina je ze 60% spotřebována hliníkárnou ve městě Edea, elektrifikovaná jsou pouze města Douala, Yaoundé a Bafoussam. Zbytek země používá elektřinu vyrobenou dieslovými generátory nebo není elektrifikována vůbec.

Práce pokračují na projektech výstavby dalších elektráren:
1. hydroelektrárna „Nachtigal“ (300 MW), energii by měla dodávat hlavně závodu na zpracování bauxitu ve městě Edea,
2. hydroelektrárna „Song Mbengue“ (930 MW), energii by měla dodávat hlavně závodu na zpracování bauxitu v Kribi,
3. čínská hydroelektrárna „Memve´ele“ (200 MW, zahájeno v březnu 2010, dokončení předpokládáno v roce 2016, investice ve výši 556 milionů EUR),
4. hydroelektrárna Bini a Warak na řece Vina-North, provincie Adamawa (75 MW)

Telekomunikace: Úroveň telefonizace v Kamerunu je na africké poměry velmi dobrá. V provozu je cca 770 000 pevných linek a 13,5 mil. linek mobilních. Pevná telefonní síť v zemi je pod kontrolou státní společnosti CAMTEL, mobilní síť pak provozují již soukromé společnosti, zejména francouzská ORANGE a jihoafrická MTN. Vláda udělila v roce 2012 licenci na provozování třetí mobilní sítě vietnamské společnosti Nexttel. V roce 2012 bylo v zemi registrováno 10,2 tisíce internetových providerů (kód země„.cm“). Média jsou stále pod přísným dohledem vlády. V Kamerunu je provozována jediná celonárodní televizní a rádiová stanice, dvě soukromé TV stanice a jedna rádiová obdržely licenci v roce 2007. Mobilní pokrytí je 70% území.

Dopravní síť: Páteř kamerunské dopravní sítě tvoří silnice, kterých je celkem asi 50 000 km, z čehož 5000 km je asfaltových a udržovaných. Převážnou část silniční sítě dosud tvoří prašné silnice, na kterých je v období dešťů zakázán vjezd nákladním automobilům s nosností nad 3,5 tuny a autobusům s více než 12 sedadly pro cestující. Na dálničních úsecích (v okolí Doualy, Yaoundé a Garoua) je vybíráno mýto. V největších kamerunských městech funguje pravidelná městská hromadná autobusová doprava. Technický stav vozidel na kamerunských silnicích je všeobecně mnohem lepší, než v okolních zemích, rovněž zvyky a chování místních řidičů jsou evropštější.
V zemi je celkem 1245 km jednokolejné úzkorozchodné železnice (rozchod 1.000 mm). Hlavní trasa železnice spojuje přístav Douala s hlavním městem Yaoundé a městem Ngaoundere ve střední části republiky. Železnici provozuje státní společnost CAMRAIL (Cameroon Railway Corporation). Ačkoliv jde o jednu z prvních francouzských koloniálních investic, je železnice dosud udržována v dobrém technickém stavu. V Kamerunu je celkem 34 letišť, z toho 11 se zpevněnou přistávací plochou. Mezinárodní letiště jsou v Douale a Yaoundé (Nsimalen).
Využívaných říčních vodních cest je v Kamerunu asi 2100 km, používají se zejména pro lokální dopravu osob a zboží. K říční dopravě je využívána zejména řeka Benue (říční přístav Garoua).
Pravidelné námořní lodní linky spojují kamerunské přístavy (Douala, Kribi, Limbe) s okolními zeměmi – Gabonem, Nigérií a Rovníkovou Guinejí. Pro mezinárodní obchod je nejvýznamnější terminál v Douale, přes který jde 95 % zahraničního obchodu (včetně zboží do Čadu a Středoafrické republiky), jeho kapacita je však omezována silným zanášením. V roce 2014 byl dobudován hlubokomořský přístav v Kribi (náklady cca 655 milionů USD), práce na okolní infrastruktuře byly dokončeny v roce 2017.
Uvažuje se rovněž o výstavbě druhého hlubokovodního přístavu v jihozápadní části země v Limbe.

V roce 2017 vláda pokračovala v provádění tříletého plánu pro urychlení hospodářského růstu, zahájila provádění zvláštního tříletého plánu pro mládež, zintenzívnila stavební práce různých sportovišť a souvisejících infrastruktur před Mezinárodním pohárem národů v roce 2019 a pokračují další velké projekty v oblasti infrastruktury. Navíc vláda přizpůsobuje Kamerun digitální ekonomice.

V roce 2017 byl s Mezinárodním měnovým fondem uzavřen tříletý Hospodářský a finanční program na období 2017-2019, který byl podpořen rozšířeným úvěrovým nástrojem, a to ve výši přibližně 400 miliard CFA. Cílem tohoto reformního programu je obnovit stabilitu, fiskální a vnější udržitelnost kamerunské ekonomiky a současně zlepšit jeho konkurenceschopnost.

Spolupráce mezi vládou a různými rozvojovými partnery umožnila mobilizaci významného financování následujících projektů: projekt na modernizaci sítě přenosu elektrické energie společnosti SONATREL ve výši 190 miliard 949 milionů CFA, projekt rozvoje dopravního sektoru ve výši 113 miliard 86 miliónů CFA; projekt výstavby přenosové infrastruktury vodní elektrárny Memve'ele ve výši 87 miliard 619 milionů CFA; projekt výstavby 225 kilovoltových elektrických vedení mezi Nkongsamba-Bafoussam a Yaoundé-Abong-Mbang za celkové náklady 56 miliard 773 milionů CFA; projekt financování nástroje technické spolupráce za pomoci 11. EDF ve výši 412 miliard 74 milionů CFA; projekt zásobování pitnou vodou ve městech Meyomessala, Nkongsamba a Melong, ve výši 37 miliard 734 milionů CFA; projekt rozvoje živočišné výroby ve výši 58 miliard 81 milionů CFA; program podpory dopravy druhého stupně pro rekonstrukci silnice č. 4: silnice Yaoundé-Bafoussam a Babadjou-Bamenda a výstavba silnic Grand Zambi-Kribi a Maroua-Bogo-Pouss za celkovou cenu 187 806 milionů CFA; rekonstrukci silnice Babadjou-Bamenda na státní silnici č. 6, na 52 lineárních kilometrech do 39 miliard 300 milionů CFA.

Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc:
Dle údajů OECD přijal Kamerun v roce 2016 pomoc ve výši 727 mil. USD. Hlavním donorem byla Francie (262 mil. USD), dále pak Světová banka (96 mil. USD), Německo (74 mil. USD), USA (70 mil. USD). Čína poskytuje výhodné dlouhodobé půjčky na výstavbu infrastruktury (čínskými firmami). EU patří k největším donorům v Kamerunu. 10. EDF (2008 – 2013) alokoval 239 mil. Euro (obálka A) a 6,9 mil. Euro (obálka B). V rámci 11. EDF (2014 - 2020) bude poskytnuta pomoc ve výši 282 mil. Euro na zlepšení podnikatelského a obchodního prostředí, rozvoj venkova (zejména podpora zemědělství) a podporu místní samosprávy.

1.1. Oficiální název státu, složení vlády

Název státu:

  • République du Cameroun
  • Republic of Cameroon
  • Kamerunská republika
  • Zkráceně: Kamerun


Vnitropolitické situaci v zemi dominoval po celý rok 2017 tzv. anglofonní problém Situace v anglofonní části země (provincie Nord-Ouest a Sud-Ouest) je nejvážnějším nejen politický, ale také bezpečnostním problémem Kamerunu.
Přestože Kamerun vstoupil do nezávislosti jako federální republika dne 1. října 1961 Změna ústavy v roce 1984 vymazala jakoukoliv zmínku o anglofonní části Kamerunu. Zachovala pouze bilingvní charakter země, i ten je v praxi stále více porušován. Anglofonní Kamerun není uznáván jako zvláštní entita, ale je označován názvy provincií, které se na jeho území nacházejí - jako North West Region (NWR) and South West Region (SWR).
Jiskrou, která vedla k zatím největším nepokojům v listopadu 2016 v anglofonní oblasti, bylo jmenování neanglofonních učitelů, soudců a úředníku v NWR a SWR, je hlubší příčinou nepokojů výrazné zhoršené ekonomické a sociální situace v anglofonním regionu spojené s ekonomickou krizí v Nigérii. Západní Kamerun, který relativně prosperoval díky obchodu s Nigérií, byl nigerijskou ekonomickou krizí a propadem nigerijské nairy na 40% své hodnoty postižen mnohem více než zbytek Kamerunu.  Nepokoje nemají pouze (oprávněný) charakter protestů na ochranu anglofonního charakteru oblasti. Velmi často jsou spojeny s násilnostmi, rabováním a ničením obchodů ze strany nezaměstnané mládeže. Reakce centrální vlády zahrnuje celou řadu přístupů od vypínání internetu po silová řešení.
Sociální protesty v anglofonní části na rozdíl od minulosti pozitivně rezonují i ve frankofonní části, která trpí podobnými sociálními problémy – nezaměstnanost, ztráta perspektivy. Anglofonní část se tak může stát hybatelem dlouho očekávaných vnitropolitických změn a má potenciál ukončit 35 let vlády prezidenta Biyi. Vzhledem k opětovnému vítězství Biyi ve volbých v říjnu 2018 tomu však nenasvědčuje.

Složení vlády (od 2. března 2019)

Premier ministre, Chef du Gouvernement, M. Joseph Dion Nguté
Vice-Premier ministre, ministre délégué ? la présidence chargé des Relations avec les Assemblées : Amadou Ali

Ministres d’Etat
Ministre d’Etat, Ministre du tourisme et des loisirs, M. Bello Bouba Ma?gari.
Ministre d’Etat, Ministre de la justice, garde des sceaux, M. Laurent Esso.
Ministre d’Etat, Ministre de l’Enseignement supérieur, Jacques Fame Ndongo
Ministre d’Etat, Secrétaire Général de la Présidence, Ferdinand Ngoh Ngoh
Ministre Secrétaire général-adjoint : M. Elung Paul Che
Ministre Secrétaire général-adjoint : M. Mohamadou Moustapha
Cabinet civil
Directeur :M. Samuel Mvondo Ayolo
Directeur-adjoint : M. Oswald Baboké
Ministre
Ministre délégué ? la Présidence, chargé de la Défense, M. Joseph Beti Assomo
Ministre délégué ? la Présidence, chargé des Relations avec les assemblées Francois Wakata Bolvine
Ministre délégué ? la Présidence chargé du contrôle supérieur de l’Etat, Mme Mbah Acha Fomundang Rose Gwari.
Ministre délégué ? la Présidence chargé des marchés publics, M. Ibrahim Talba Malla.
Ministre de l’administration territoriale, M. Paul Atanga Nji.
Ministre des affaires sociales, Mme Kendeck Pauline Ir?ne née Nguéné.
Ministre de l’agriculture et du développement rural, M. Gabriel Mbairobé.
Ministre des arts et de la culture, M. Bidoung Kpwatt Ismaël.
Ministre du commerce, M. Mbarga Atangana Luc Magloire.
Ministre de la communication, M. René Emmanuel Sadi.
Ministre de la Décentralisation et du Développement local, Georges Elanga Obam
Ministre des domaines du cadastre et des affaires fonci?res, M. Henri Eyebé Ayissi.
Ministre de l’eau et de l’énergie, M. Gaston Elondou Essomba.
Ministre de l’économie, de la planification et de l’aménagement du territoire, M. Alamine Ousmane Mey.
Ministre de l’éducation de base, M. Laurent Serge Etoundi Ngoa.
Ministre de l’élevage, des p?ches et des industries animales, Dr Taiga.
Ministre de l’emploi et de la formation professionnelle, M. Issa Tchiroma Bakary.
Ministre des enseignements secondaires, Mme Pauline Egbe Nalova Lyonga.
Ministre de l’environnement, de la protection de la nature et du développement durable, M. Helé Pierre.
Ministre des finances, M. Louis Paul Motaze.
Ministre de la fonction publique et de la réforme administrative, M. Joseph Anderson LE.
Ministre des for?ts et de la faune, M. Jules Doret Ndongo.
Ministre de l’habitat et du développement urbain, Mme Célestine Ketcha Court?s.
Ministre de la jeunesse et de l’éducation civique, M. Mounouna Foutsou.
Ministre des mines, de l’industrie et du développement technologique, M. Gabriel Dodo Ndonké
Ministre des petites et moyennes entreprises, de l’économie sociale et de l’artisanat, M.Achille Bassilikin III.
Ministre des postes et télécommunications, Mme Minette Libong Li Likeng.
Ministre de la promotion de la femme et de la famille, Mme Abena Ondoa née Obama Marie-Thér?se.
Ministre de la recherche scientifique et de l’innovation, Mme Tchuinte Madeleine.
Ministre des relations extérieures, M. Lejeune Mbella Mbella.
Ministre de la santé publique, M. Manaouda Malachie
Ministre des sports et de l’éducation physique, M. Narcisse Mouelle Kombi
Ministre des transports, M. Ngallé Bibehe Jean Ernest Masséna.
Ministre du travail et de la sécurité sociale, M. Owona Grégoire.
Ministre des travaux publics, M. Nganou Djoumessi

 

zpět na začátek

1.2. Demografické tendence: Počet obyvatel, průměrný roční přírůstek, demografické složení (vč. národnosti, náboženských skupin)

Počet obyvatel:

  • 24 994 885 obyvatel (CIA 2017)

Průměrná hustota osídlení:

  • 48,65 obyvatel/km2

Průměrný roční přírůstek obyvatelstva:

  • 2,6 % ročně
  • 0 – 14 let: 42,9 %
  • 15 – 64 let: 54 %
  • nad 65 let: 3,1 %

Národnostní složení:

Kamerun je multietnickým státem, odhaduje se přítomnost 230 až 282 etnických a lingvistických skupin. Největšími „etnickými“ skupinami jsou „kamerunští horalé“ (m.j. Bamileke, Bamoun…) - 31%, Bantuové (Bassa, Douala, Ewondo, Bulu – 27 %), dále Kirdi (11%), Fulani (10 %), ostatní Afričané (13 %) a neafričané (pod 1 %). „Ostatními Afričany“ jsou míněni zejména Sudánci a Arabové na severu země („Shuwa Arabs“ v okolí jetera Chad). V jihozápadní části Kamerunu při řece Sanaga žijí Pygmejové. Odhaduje se, že v Kamerunu se dlouhodobě zdržuje (často nelegálně) velké množství Nigerijců – v současné době asi půl milionu.

Náboženské složení:

Hlavním náboženstvím jsou v Kamerunu tradiční domorodá náboženství (animismus). Ta vyznává asi 40 % obyvatelstva. Křesťanské náboženství vyznává v Kamerunu rovněž 40 % obyvatelstva, Muslimů je pak asi 20 %. V soužití těchto dvou náboženských komunit neexistují prozatím problémy.

Úředními jazyky jsou francouzština a angličtina. V praxi je používána téměř výlučně francouzština,anglicky se lze domluvit jen v největších městech (s obtížemi) a v jihozápadní části země (provincie

south-west a north-west). Celkem se však v zemi používá ještě dalších 220 místních tradičních jazyků a dialektů.

zpět na začátek

1.3. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (nominální HDP/obyv., vývoj objemu HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti). Očekávaný vývoj v teritoriu s akcentem na ekonomickou sféru.

 

2014

2015

2016

2017

2018

nominál HDP (milion USD)

34 943

30 916

32 217

36 303

38 240

růst reál HDP (%)

 

5,9

5,7

4,5

3,7

4,0

poč. obyvatel (miliony)

 

22,6

23,3

23,9

24,1

24,7

HDP/obyvatel (USD)

 

2825

2042

1303

1262

3793

CFAfr: USD

492,60

591,45

592,7

605,3

554,5

CFAfr: EUR

655,96

655,96

655,96

655,96

655,96

Zdroj: EIU

 

Hlavním zdrojem příjmů státního rozpočtu zůstala ropa, Kamerun těžil v roce 2018 cca 76 000 b/den (10. místo v Africe), do těžby jsou postupně uváděna nová ložiska. Vyšší těžba lehce vykryla propad ceny ropy na světových trzích, růst HDP byl nicméně pomalejší, než se čekalo a dosáhl 4,8%. Inflace díky regulovaným cenám a subvencím dosáhla 2,2%. Státní rozpočet je deficitní.

V roce 2018 zůstalo regionální hospodářské a finanční prostředí křehké a náročné, a to i přes fiskální konsolidaci zemí Středoafrického hospodářského a měnového společenství (CEMAC), rostoucí ceny ropy a restriktivní měnovou politiku v CEMAC, což vedlo v Kamerunu ke zlepšení hospodářského výkonu. Růst HDP dosáhl v roce 2018 3,8%, což je ve srovnání s rokem 2017 nárůst o 0,3%. Ústředním prvkem hospodářského růstu byla domácí poptávka (spotřeba a investice). Fiskální schodek v roce 2018 nadále klesal na odhadovaných 2,6% HDP oproti 4,9% v roce 2017 a 6,2% v roce 2016.

Financování prostřednictvím komerčních a veřejných půjček na infrastrukturní projekty realizované v rámci politiky rozvoje země vedlo v roce 2018 k akumulovanému vládnímu dluhu ve výši 34% HDP (38% včetně velkých státních podniků) ve srovnání s 12% HDP v roce 2007. Společná měnová politika zůstala v roce 2018 restriktivní. Bilance běžného účtu zůstala v roce 2018 v schodku na úrovni 3,2%, což představuje nárůst z 2,7% v roce 2017.

Předpokládá se, že reálný HDP vzroste v roce 2019 o 4,4% a v roce 2020 o 4,7%, a to v návaznosti na spuštění infrastruktury pro energetiku a dopravu, jakož i růst světových cen ropy. Předpokládá se, že schodek běžného účtu se v roce 2019 a 2020 sníží na 3,1% HDP, a inflace zůstane pod 3% požadavkem společenství CEMAC. Vyhlídky růstu však skrývají určité nejistoty. Očekávané rozpočtové příjmy v roce 2019 silně závisí na kolísání světových cen ropy. Kamerun bude také muset pokračovat v úsilí o obnovení fiskálního salda, obnovu devizových rezerv a posílení regionální měnové parity.

Hospodářská politika by se měla i nadále řídit dokumenty „Document de stratégie pur la croissanceet et l'emploi“ a plánem Vision Cameroun 2035. Hlavními cíli jsou akcelerace hospodářského růstu, vytváření pracovních příležitostí a redukce chudoby. Aby vláda těchto cílů dosáhla, plánuje zvýšení infrastrukturních investic, zlepšení přístupu soukromého sektoru k financím a vyšší výdaje do zdravotnictví a vzdělávání. Díky přílivu investic (zejména z ČLR) do rozvoje infrastruktury, vyšší těžbě, která vykryje do určité míry nižší cenu ropy a rychlému rozvoji služeb jsou vyhlídky pro rok 2018 a následujících několik let relativně dobré. HDP by měl růst 4% tempem, inflace by se měla pohybovat v rozmezí 2 – 2,2%. Státní rozpočty zůstanou deficitní a budou financovány zahraničními půjčkami, země se tak bude znovu zadlužovat. CFA frank zůstane vázaný na Euro směnným kurzem 655,96, a proto bude vůči USD kolísat v souvislosti s vývojem EUR.

 

zpět na začátek

1.4. Veřejné finance, státní rozpočet - příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

% HDP

2014

2015

2016

2017

2018

Rozpočtové příjmy

 

16,6

16,5

15,1

14,8

16,3

Rozpočtové výdaje

 

20,8

20,9

21,1

18,1

19,4

Rozpočtová bilance

 

-4,3

-2,5

-4,9

-4,0

-4,5

veřejný dluh

19,6

24,9

24,6

29,1

32,4

Zdroj: EIU

 

Zákon o rozpočtu na rok 2017 předpokládal vyrovnaný rozpočet ve výši 4,373 mld. FCFA miliardy, tj. o 3 % vyšší ve srovnání s rozpočtem na rok 2016. Rozpočet na rok 2017 byl připravován s ohledem na pokles příjmů z ropy, které zpravidla tvoří 25% státního rozpočtu. Zákon o rozpočtu pro rok 2017 zavádí více než 40 nových daňových a celních opatření, obnovení dříve zrušených daní, ale i výjimky, zejména na produkty masové spotřeby, jako je rýže, nebo zemědělské a chovatelské zařízení a nástroje.
Zákon o rozpočtu pro rok 2018 očekával celkový rozpočet ve výši 4,513 miliard CFA. Tento předpokládaný rozpočet byl vyšší o 140 miliard CFA franků než rozpočet pro rok 2017.

Zákon o rozpočtu na rok 2019, který předložila vláda Kamerunu 16. listopadu 2018, plánuje rozpočet ve výši 4 850,5 miliardy CFA. Ve srovnání s 2018, kdy činil rozpočet CFA4,689,5 mld. se tato hodnota zvýšila o 16 mld. CFA.
Až do případné změny Národním shromážděním návrh zákona předpokládal CFA2 465,5 miliard na běžné výdaje, CFA1 327,6 miliardy na kapitálové výdaje a CFA1 057,4 miliardy na obsluhu veřejného dluhu.
Co se týče příjmů, kamerunská vláda plánuje, že příjmy z jiných než ropných produktů dosáhnou 3 079,5 mld. CFA, zatímco příjmy z ropy by měly činit celkem 4 mld. CFA. Úvěry na projekty se odhadují na 5888 miliard CFA a CFA260 miliard půjde na vydání státních cenných papírů. Financování bank se odhaduje na 65 miliard CFA, podpora od rozvojových partnerů ve výši 329 miliard CFA a darů ve výši 79 miliard CFA.

zpět na začátek

1.5. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let), veřejný dluh vůči HDP, zahraniční zadluženost, dluhová služba

 

2014

2015

2016

2017

2018

běžný účet

-1 253

-1 297

-1 192

-1 095

-1 151

kapitálový účet

82,3

n/a

n/a

n/a

n/a

finanční účet

1 044,0

n/a

n/a

n/a

n/a

celk. zahranič.rezervy

(mil USD)

3 503

2 714

2 263

2 357

3 338

           

Zdroj: EIU, IMF;

Zahraniční zadluženost, dluhová služba: Kamerunu byl Světovou bankou a MMF (IDA) přiznán statut tzv. Vysoce zadlužené chudé země (HIPC - Highly Indebted Poor Country) - zahraniční zadlužení v roce 2006 dosáhlo 9,2 mld. USD. V rámci Enhanced Heavily Indebted Poor Countries Initiative byl v roce 2006 zemi odpuštěn dluh ve výši 4,4 mld. USD, v rámci Multilateral Dept Relief Initiative pak dalších 1,1 mld. USD.

Program restrukturalizace a odpouštění částí dluhu významně snížil závazky Kamerunu vůči zahraničním věřitelům a umožnil uvolnit finanční prostředky na zdravotní péči, základní vzdělání, prevenci AIDS a další kritické sociální služby. Měl rovněž přímý vliv na státní rozpočet, významně se snížila dluhová služba.

Podmínky odpuštění části dluhu zahrnují rovněž realizaci programů privatizace a posilování ekonomiky země a snižování chudoby.

zpět na začátek

1.6. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Kamerun je členskou zemí měnové zóny CEMAC – monetární politika je určována společnou centrální bankou středoafrických zemí – Banque des Etats de l´'Afrique Centrale (BEAC) se sídlem v Yaoundé (www.beac.int). Ta dozírá na činnost bank i v ostatních pěti členských zemích středoafrického integračního seskupení (Čad, Kongo, Gabon, Kamerun a Středoafrická republika). Centrální banka BEAC emituje oběživo a dozírá na likviditu uvnitř středoafrické měnové zóny přes rediskontní sazby a kontrolu členských peněžních trhů. Ve své monetární politice v zásadě kopíruje rozhodnutí Evropské centrální banky.

V roce 1993 vytvořily dále členské země BEAC nadnárodní instituci bankovního dozoru – COBAC (Commission Bancaire de l'Afrique Centrale), která má zvláštní pravomoci pro regulaci činnosti a dodržování disciplíny u všech bankovních institucí integračního seskupení CEMAC. Jako všichni ostatní signatáři smlouvy o vytvoření zóny CFA-franku v Africe (1948) je Kamerun rovněž povinen držet alespoň 60 % svých zahraničních rezerv na účtu „compte d'operation“, spravovaném v Paříži.

V Kamerunu existuje 13 autorizovaných soukromých komerčních bank. Licenci vydává Středoafrická bankovní komise (COBAC). Pro spolupráci lze českým exportérům doporučit všechny autorizované banky.

  • Afriland First Bank (AFB)
  • Banque Internationale du Cameroun pour l'Epargne et le Credit (BICEC)
  • Société Commerciale de Banque Crédit – Lyonnais (SCB – CL)
  • Standard Chartered Bank
  • Société Générale de Banque au Cameroun (SGBC)
  • Amity Bank
  • Commercial Bank of Cameroon
  • Ecobank
  • Citibank

Banky nabízejí dostatečnou paletu bankovních produktů (akreditivy, komerční úvěry, různé směnky (drafts) apod.) a přijímají více a více pobídek pro poskytování úvěrů pro střednědobé investice soukromých subjektů. Moderní bankovní produkty (elektronický banking) však nejsou zatím příliš rozšířeny (zejména ve velkých městech). Bankovní sektor na druhé straně trpí přísnými regulačními opatřeními, nízkým objemem finančních prostředků vyčleněných na půjčky a nízkou kvalitou služeb. Pro transfery do cca 215 000 USD není požadováno žádné administrativní povolení.

zpět na začátek

1.7. Daňový systém

Kamerunský daňový systém se přizpůsobil jednotnému systému v rámci zemí CEMAC. Poslední daňová reforma byla v Kamerunu provedena v roce 1998. Dostupné zdroje uvádějí, že kamerunský daňový a regulační systém má daleko k dokonalosti, ale rozhodně nediskriminuje zahraniční subjekty (spíše diskriminuje celý formální sektor). Kamerunský daňový systém tvoří následující základní přímé a nepřímé daně a sociální pojištění zaměstnanců:

  • Daň z příjmu fyzických osob (Personal Income Tax) – je progresivní podle příjmu v pásmu 11–38,5 %,
  • Daň podniková – 2,2% z obratu nebo 33% ze zisku
  • Daň z přidané hodnoty (Value Added Tax - VAT) – 19,25 %,
  • Spotřební daň ve výši 25% na luxusní zboží, snížená spotřební daň 12,5% na automobily nad 2000 cm3 a nealkoholické nápoje

Podnikání je zatíženo řadou dalších plateb a odvodů (daň z nemovitosti (0,1% hodnoty), lokální daň (10 %), stavební daň, daň z pronájmů, daň z převodu nemovitosti (15%) atd.). Kapitálové zisky jsou zdaněny jednotnou sazbou 16,5 %. Tato daňová povinnost se nevztahuje na kapitálový zisk náboženských, charitativních a vzdělávacích institucí, společností přátelství, družstevních společností, odborových organizací (registrovaných dle zákona o odborových organizacích), specializovaných výborů místních vlád.

Podnik rovněž odvádí:

  • Sociální pojištění (Social Security Fund) – 11,2 % ze mzdy, plus úrazové pojištění ve výši 1,75 - 5 %
  • příspěvek na důchodové zabezpečení – 7 %
  • dětské přídavky – 7 %
  • příspěvky do státního fondu zaměstnanosti – 2,5 %

Daňové a celní výhody mohou podle nového investičního zákona z roku 2013 získat společnosti nebo fyzické osoby, které v Kamerunu založí novou, prodlouží nebo obnoví činnost již existujícího podniku nebo změní činnost podnikání a to na dobu 5 let. Tyto výhody zahrnují odpuštění poplatků za registraci společnosti, navýšení kapitálu, odpuštění poplatků za registraci nemovitostí, odpuštění poplatků za povolení dovozu strojního zařízení, odpuštění DPH na služby spojené s realizací investice, bezcelní a nezdaněný dovoz zařízení a materiálu pro investici, Po dobu následujících 10 let může taková společnost požívat daňových výhod (nižší sazba podnikové daně, daně z nemovitostí, nižší registrační poplatky a odvody, daně a VAT spojené s dopravou hotových výrobků, odpuštění cla a VAT na všechny materiály a zařízení, které se nevyrábí v Kamerunu, výhodný odpisový režim, snížení daňového základu atd.), pokud vytvoří pracovní místa, pokud vyváží minimálně 10 – 25% produkce, pokud využívá pro svoji výrobu 10 – 25 % místních surovin, pokud zvýší přidanou hodnotu výrobku o 10 – 30%. Podniky investující do prioritních oblastí (zemědělství a zpracování potravin, turistický ruch, výstavba bytů, strojírenství, těžký průmysl, výroba stavebních hmot, energetika a zásobování vodou, investující do venkovských oblastí atd. mohou získat speciální výhody.

Podrobné informace viz: www.impots.cm, www.prc.cm, přehled daní v Kamerunu.

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

Tisknout Vaše hodnocení: