Karlovarský a Ústecký kraj: dědici sudetské minulosti

5. 11. 2018 | Zdroj: Okresní hospodářská komora

Dva kraje, dva sousedé. Oba si přítomností nesou dědictví minulosti, především té sudetské. Sociálně determinovala české severozápadní příhraničí natolik, že vymanit se z těch okovů je těžší, než se mohlo zdát. A čím dál tím více je zřejmější, že bez výrazné pomoci z centra to ani nepůjde.

Oba kraje – Karlovarský i Ústecký – vznikly k lednu 2000 reformou územněsprávního členění republiky. Karlovarský kraj je třetí nejmenší rozlohou a vůbec nejmenší počtem obyvatel, když jich má srovnatelně s Ostravou a takřka třikrát méně než severovýchodní soused.

Charakter osídlení obou krajů formovaly především geopolitické dějinné události, přes jejich blízkost však přece jen rozdílně. Karlovarský kraj v podstatě postrádá menší obce a je formován střediskově, se silně urbanizovanými celky v oblastech uhelných pánví. Ústecký kraj je sídelní strukturou rozmanitější.

Bez ohledu na tyto vlivy oba kraje ze své někdejší pozice stále ztrácejí. Dlouhodobě obsazují poslední příčky v žebříčcích technologického rozvoje a inovací, zatímco prvenství si drží v počtu a tíži problémů sociálně vyloučených lokalit.

Přesto i tady je čím se chlubit. Karlovarský kraj v loňském roce například navštívil více než jeden milion návštěvníků a stal se také po Praze druhým nejnavštěvovanějším regionem, pokud jde o zahraniční turisty. A právě v Karlovarském kraji najdete nejúspěšnější průmyslovou zónu střední Evropy.

Nerosty, energetika, chemie

Průmyslová tradice obou krajů sahá už do 18. století a rozhodně nebyla bezvýznamnou, vždyť Ústecký kraj je i dnes stále považován za nejprůmyslovější tuzemský region. Nerostné bohatství tu dalo vzniknout těžebním, hutním, energetickým a chemickým společnostem, významný byl keramický a sklářský průmysl, podobně papírenství či obecněji dřevozpracující průmysl i průmysl textilní.

Hrubý domácí produkt podle krajů v roce 2016

Zemědělský charakter obou krajů je rozdílný, zatímco Karlovarský kraj má podmínky vhodné maximálně pro pastevectví či pěstování brambor, řepky olejky a obilnin, Polabská nížina Ústeckého kraje poskytuje velmi dobré zázemí pro široké zemědělské využití, které zahrnuje vedle obilnářské zemědělské produkce především ovocnářství, vinařství a světoznámé chmelnice.

Karlovarský kraj je nadto významně zapsán v evropském lázeňství a přes cyklické peripetie se zdejší lázeňství, opírající se o kvalitní ubytovací kapacity i bohaté zdroje minerálních vod, stále významně podílí na cestovním ruchu. Ostatně, o významu a potenciálu regionu svědčí i fakt, že jen v Karlovarském kraji se nacházejí tři letiště, z nichž to karlovarské mezinárodní se počtem odbavených pasažérů řadilo ještě v roce 2011 na čtvrté místo v republice. Ústecký kraj zase nabízí návštěvníkům atraktivní území Českého Švýcarska s Labskými pískovci.

Restrukturalizace a revitalizace

Infrastruktura krajů není špatná a znamená významné plus pro budoucí rozvoj. Dalším kladným prvkem může být blízkost Německa, které lze vnímat jako ostrou konkurenci a příležitost přeshraniční ekonomické spolupráce. Bohužel současný dopad blízkosti eurozóny je silně negativní. Oba kraje jsou vystaveny mzdové konkurenci, které nelze dost dobře čelit.

Příjmy a výdaje krajů v roce 2016 (v mil. Kč)

Největšími problémy severozápadního pohraničí je navíc malá atraktivita území, množství vyloučených lokalit, které jsou důsledkem vysídlení německého obyvatelstva z pohraničí a jeho špatně zvládnutého následného osidlování. Chybějí vysoké školy, chybějí podniky, které by vyrostly již s orientací na vyšší přidanou hodnotu. Značná část území byla v minulosti těžkým průmyslem a těžbou devastována a nedávno či stále ještě průběžně rekultivovaná území teprve objevují své možnosti.

Ve stínu nečinnosti

Potenciál obou regionů je ale zřejmý. Chybí jediné – vyřešit sociální disproporce, restrukturalizaci průmyslu a nabídnout atraktivní program pro výrobu orientovanou na vyšší přidanou hodnotu. Bez vládního angažmá to oba kraje zvládnou sotva, svědčí o tom i poměrně rozsáhlá a podrobná Analýza inovačního potenciálu krajů České republiky, kterou již před deseti lety zpracovalo Technologické centrum Akademie věd ČR.

Ta pojmenovává příčiny současného zaostávání, mezi nimiž jsou za významné a dosud nezvládnuté považovány nedostatečné vysokoškolské vzdělávací kapacity a nízká pracovní atraktivita. Především Karlovarský kraj trpí nízkým objemem investic včetně těch zahraničních, stejně jako tím, že v kraji nebylo vytvořeno jediné technologické centrum či centrum strategických služeb.

Mediány hrubých měsíčních mezd a průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců v roce 2016

Ústecký kraj naopak nabízí průmyslových zón dostatek až přebytek, s nízkými objemy investic také problém nemá, nechybí tu ani zahraniční ani rizikový kapitál, je tu lepší akademické zázemí. Problémem je přesto chybějící lidský potenciál, a především nízká dynamika změn i nedostatečné zaměření na vyšší přidanou hodnotu.

Zdůvodnění, že v někdejší socialistické republice nebyly výzkumné kapacity podél západní hranice budovány záměrně, takřka třicet let od pádu socialismu příliš neobstojí. Bohužel vedení krajů i centrální orgány tu odvedly velmi špatnou práci. Byly sice zpracovány nejrůznější dokumenty s ambicemi formulovat a realizovat inovační strategie, skončily vždy však oním prvním krokem.

Ostatně i zmíněná analýza Technologického centra AV ČR je zcela dostatečným materiálem, na jehož základě se v uplynulých deseti letech konjunktury dalo a mělo udělat mnohé. Na vrub minulých vlád i vedení krajů jde fakt, že Karlovarsko ani Ústecký kraj nedokázaly využít svůj skrytý vnitřní potenciál. Horší než to, že se oba kraje zabydlely na posledních příčkách, je však to, co zmiňuje předseda KHK Ústeckého kraje – totiž že negativní rozdíly se prohlubují.

Otázka pro představitele krajských hospodářských komor


Oba kraje jsou dlouhodobě na konci krajských statistik inovací, VaV programů či příjemců dotací na technologický rozvoj, což je bezesporu dědictvím minulosti, tedy podmíněno geografickým, demografickým i socioekonomickým charakterem území. Kde vidíte možné kroky ke změně k lepšímu?

Ing. Josef Ciglanský, předseda KHK Karlovarského kraje. Foto: archiv HK ČRIng. Josef Ciglanský, předseda KHK Karlovarského kraje

Hlavním problémem ekonomiky Karlovarského kraje je nízká míra hospodářského růstu. Kromě hlubokých strukturálních problémů kraje, které se musí dlouhodobě a již konečně intenzivně řešit ze strany vlády ČR, potřebuje náš kraj především dvě konkrétní opatření na podporu VaV. Dokončení celé dálnice D6 a vytvoření státní vysoké školy v Karlovarském kraji se zaměřením na balneologii a lázeňství jako jedinečnou záležitost v ČR s návazností na místní přírodní zdroje a zdravotnictví.

Mezi zásadní problémy kraje patří kromě nízké produktivity práce zejména nízká vzdělanostní úroveň obyvatelstva a špatná pozice místních firem v evropských a globálních hodnotových řetězcích a také orientace na tradiční průmyslová odvětví, která se potýkala či potýkají s úpadkem, útlumem nebo restrukturalizací – textilní průmysl, sklářství, porcelán a keramika. Podniky v kraji se ve velké míře soustřeďují na výrobu standardizovaných produktů a komponentů s nízkou přidanou hodnotou, z čehož plyne využívání především levné a málo kvalifikované pracovní síly.

Vliv inovačních aktivit na celou ekonomiku kraje je dosud velmi slabý, jelikož tyto jsou omezeny na nevelký počet subjektů, v nichž až na několik výjimek převažují malé výzkumné a vývojové (inovační) týmy, které v řadě případů pracují spíše na příležitostné projektové než na dlouhodobé koncepční bázi, navíc značná část výsledků inovačních aktivit je předávána zahraničním partnerům, kteří s nimi dále disponují.

Potěšující ale je, že formy spolupráce mezi firmami z Karlovarského kraje a univerzitami případně vědecko-výzkumnými institucemi probíhají čím dál intenzivněji, přestože v kraji žádná z nich nesídlí.

Ing. František Jochman, 1. místopředseda KHK Ústeckého kraje. Foto: archiv HK ČRIng. František Jochman, 1. místopředseda KHK Ústeckého kraje

Nízké výdaje na vědu a výzkum v kraji se projevují v různých charakteristikách ekonomiky Ústeckého kraje. Například základní ekonomické kritérium HDP na obyvatele je nižší, než je průměr ČR. Problémem ale je, že se tento poměr vůči ČR stále snižuje. To je způsobeno malou přidanou hodnotou produkce a orientací na málo inovativní produkci. Vyšší výdaje na výzkum a inovace v jiných krajích potom způsobují, že Ústecký kraj ve vývoji stále více a více zaostává.

Malý inovační potenciál krajské ekonomiky je dán mimo jiné demografickou strukturou s nízkým počtem osob s vysokoškolským vzděláním, a bez kvalifikovaných odborníků bohužel nelze totiž výzkum a vývoj dělat. Kvalifikovaní lidé z kraje odcházejí a ani studenty na vysokých školách se nedaří v kraji udržet. Úbytek vysokoškolských studentů je sice v celé ČR, ale problémem je, že se v našem kraji stále více a více snižuje podíl vysokoškolských studentů vůči ČR.

Malý počet kvalifikovaných lidí v kraji pro výzkum a vývoj není dán nedostatkem pracovních příležitostí nebo nízkými mzdami, ty jsou mnohdy i vyšší než v Praze. Problém, který se prolíná vším, je špatná image a pověst regionu, kvůli které zde nechtějí být vědci, manažeři, studenti… Toto změnit je nyní hlavním cílem Krajské hospodářské komory Ústeckého kraje.

 
Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Petr Karban, foto: archiv HK ČR.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek