Kosovské čističky, cigarety a žirafa. Investice v mladém státu příliš netáhnou

4. 10. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

České firmy kdysi viděly v Kosovu velké příležitosti. Až na výjimky je nedokázaly využít. Mladá země přitom funguje podobně jako zbytek Balkánu.

Václav Weinfurt nemá příliš času. Není to proto, že je pátek odpoledne a víkend za dveřmi. Už v pondělí ráno odlétá do Republiky srbské. Malá pražská firma Ircon, za kterou Weinfurt stojí, tam spolu s kosovským partnerem připravuje rekonstrukci vytápění nemocnice.

Ano, opravdu; česká firma opravuje s kosovskými Albánci špitál v Srby obývané části Bosny a Hercegoviny. „Původně byly obavy, ale dneska, když tam přijedeme, tak se Kosovan v klidu objímá se Srbem,“ tvrdí Weinfurt. Pokud jde o byznys, příslušníci obou znesvářených etnik podle něj rozpory příliš neřeší. Na rozdíl od politiků, jako je prezident Miloš Zeman, který nedávno vyvolal rozruch svou snahou o „oduznání“ Kosova.

Podle Weinfurta i dalších firem s balkánskou zkušeností tak prezidentův výstřelek nebude mít na byznys českých firem v Kosovu vliv. Na druhé straně je však otázkou, o jaký byznys by mělo jít. Vedle Irconu, který v rámci rozvojové pomoci postavil v Kosovu dvě čističky v souhrnné hodnotě zhruba milionu eur, není totiž mnoho českých firem, kterým by se v mladé zemi podařilo prorazit.

Vojáci s ČEZ v zádech

Byla to přitom právě Zemanova vláda, kdo před dvaceti lety obhajoval vyslání českých vojáků do Kosova šancemi pro české firmy při obnově země. Podobné argumenty padaly i o necelých deset let později, když Topolánkův kabinet uznal nezávislost Kosova.

Nejčastěji se zmiňoval ČEZ, který v rámci své balkánské expanze už v roce 2006 založil v Kosovu pobočku a plánoval tam výstavbu elektrárny či převzetí distribuce. V realitu se nepodařilo proměnit téměř nic a bilance obchodních vztahů navzdory veškerým proklamacím vypadá dost bídně. Z Česka do Kosova loni směřovalo zboží v hodnotě pouhých 560 milionů korun. Do Černé Hory s třikrát menším počtem obyvatel to byl trojnásobek. Hodnotu přímých zahraničních investic v Kosovu Česká národní banka vůbec neuvádí.

Nejviditelnější stopu v zahraničním obchodu tak nejspíše zanechalo Iveco. Český výrobce autobusů (někdejší Karosy) uspěl v tendru na dodávku 51 vozů pro dopravní podnik v Prištině. I Není divu, že právě „vozidla pro dopravu deseti nebo více osob“ tvořila v uplynulých letech hlavní exportní položku. Vedle nich a obvyklých strojírenských zařízení vyčnívají ve vývozních statistikách už jenom cigarety.

Místo elektrárny startup

Pro nezájem českých firem o mladý stát přitom nemá Weinfurt vysvětlení. Navzdory pověsti „mafiánské“ země funguje Kosovo podobně jako další země Balkánu. Viditelná je prý drobná korupce, ovšem únosnou mez nepřekračuje. Jako jinde je dobré mít k ruce lokálního partnera se znalostí prostředí. „Po válce převzali spoustu evropských pravidel, takže procesy pro založení firmy nebo poskytovaní dokumentů jsou velmi podobné zvyklostem v Evropské unii. Formální stránka věci problém není,“ popisuje svou zkušenost. Možná i proto existuje alespoň jeden velký tuzemský investor, který nejen do kosovského trhu vkládá velké naděje.

Nejde o uhelnou energetiku, které český stát kdysi tolik věřil, ale digitální ekonomiku. Rockaway Capital Jakuba Havrlanta před třemi lety vstoupil do startupu Gjirafa. Letos svou původní investici ve výši dva miliony dolarů navýšil o dalších 6,85 milionu.

Žirafa, jakási albánskojazyčná obdoba tuzemského Seznamu, podle mluvčí skupiny Michaely Papežové vykazuje v posledních letech třímístný procentuální růst, a Rockaway i proto na Balkán hodně sází. „Kosovo a další země Balkánu očividně zažívají boom v oblasti nových technologií a digitalizace. Celý trh pro nás přirozeně představuje zajímavý potenciál,“ říká investiční partner skupiny Jan Jírovec.

Jeden z mála, chtělo by se dodat.

Převzato z týdeníku Euro, Autor: Jan Brož

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek