English version
S podnikáním začal Jaroslav Cvecho hned v devadesátém roce, krátce po pádu socialistického režimu. V Liberci měl živnostenský list číslo 2. „Někdo mě předběhl,“ vzpomíná Jaroslav Cvecho s úsměvem. Firma začala podnikat pod názvem Cvecho Jaroslav – SOVA Liberec, později se změnila na dnešní společnost s ručením omezeným SOVA Liberec.
„Říkal jsem si, že budu dělat to, co umím. A tak jsem se pustil do oblasti střední energetiky, to znamená kotelny, parovody a podobně. Nikdy jsme nebyli topenáři, na druhou stranu jsme nedělali ani elektrárny,“ popisuje Jaroslav Cvecho své podnikatelské začátky.
Na začátku musel překonávat určitou nedůvěru. Do soukromé firmy nebylo lehké získat zaměstnance, kteří byli léta zvyklí docházet do socialistických podniků, nedůvěra byla i na straně zákazníků. „Nezdálo se jim, že by právě tyto zakázky měli svěřit soukromé firmě,“ pokračuje Jaroslav Cvecho. Nakonec získal první zakázky, se kterými mu v odpolední době chodili vypomáhat kamarádi z oboru, kteří ještě tehdy pracovali jinde.
„Když se lidé přesvědčili, že to funguje, zakázky se hrnuly. Byl jsem v České republice jeden z prvních a země na tom tehdy byla po energetické stránce velice špatně, všechno bylo v dezolátním stavu. Takže práce bylo hrozně moc. Dělal jsem teplofikace měst, prakticky celý Liberec, a na mnoha dalších místech,“ popisuje Jaroslav Cvecho.
Náhodné setkání
Náhoda ho však přivedla do zcela jiného oboru, ve kterém se pak jeho firma dostala na celosvětovou špičku. „Výrobce dílů pro automobilový průmysl, tehdejší společnost Peguform, dnešní Magna, stavěl v Liberci lakovnu. Najali si na to malou německou firmu, která potřebovala místního dodavatele. A tak jsme se podíleli na stavbě první lakovny. Když po čase Magna budovala lakovnu v Nymburce, opět nás oslovili. Tam už byla dodavatelem technologie světová firma Dürr,“ vysvětluje Jaroslav Cvecho.
Právě toto setkání bylo pro budoucí vývoj společnosti SOVA osudové. „Tehdejší stavbyvedoucí společnosti Dürr si spolupráci s námi velmi pochvaloval a měl přání, abychom s nimi stavěli další lakovnu v Portugalsku,“ navazuje Jaroslav Cvecho.
Rozhodoval se, zda vymění energetiku za dodávky lakoven. „Uvažoval jsem, že Česká republika je poměrně malé hřiště, první boom obnovy energetiky se vyčerpá. A jako chlap máte touhu něco dokázat. Říkal jsem si, hergot, kdyby tak jednou ve světě věděli, co je to SOVA. A ono se nám to povedlo,“ popisuje Jaroslav Cvecho, proč se nakonec rozhodl zaměřit na dodávky pro lakovny.
Jeho sen se mu nakonec splnil nad očekávání. Liberecká firma se stala v oboru špičkovým dodavatelem. Každý rok pracuje na pěti až sedmi lakovnách, za patnáct let v oboru jich má na kontě zhruba pětasedmdesát. Některé jsou menší, jiné mamutí. K těm významnějším patří lakovací linky pro Porsche v Lipsku, pro Audi v Györu, pro Volkswagen v Polsku, pro BMW u Mnichova a další. Podíl exportu na obratu firmy je devadesát procent.
Americká pobočka
Letos firma plánuje založit pobočku v USA. Je to podmínka tamních úřadů kvůli zakázce na lakovnu pro Mercedes, kterou bude společnost budovat v Jižní Karolíně. Společnost dodávala také pro automobilky v Číně, například FAW (Audi), Ford, Volkswagen nebo BMW, nebo pro General Motors v Uzbekistánu. „Je toho hrozně moc, už se to téměř nedá pamatovat. Ale dá se říct, že v Evropě, tam, kde je automobilový průmysl, není místa, kde bychom nebyli. Ve světě pak působíme ve Spojených státech, Mexiku, Brazíliii, Číně, Uzbekistánu, Rusku nebo na Ukrajině,“ shrnuje Jaroslav Cvecho.
I když drtivou většinu zakázek tvoří dodávky pro automobilky, firma se podílela například také na dodávkách lakovacích technologií pro Airbus v Německu, Francii i ve Španělsku. Ty jsou pro ni o to prestižnější, že vyžadovaly mnoho certifikací pro letecký průmysl, navíc byly jako součást vojenského programu v utajeném režimu.
K montáži lakovacích linek firma postupně připojila i výrobu komponentů pro tyto technologie. „V Liberci máme výrobní halu, tam si většinu komponentů předvyrobíme, zabalíme a pošleme kamiony nebo loděmi na místo určení. Na místě je pak montujeme dohromady a doděláváme věci, které jsme nemohli předvyrobit. Nebo ty, u kterých mezitím došlo ke změnám, čehož bývá také hodně“ popisuje Jaroslav Cvecho pracovní postup. Jenže, co se jednoduše řekne, bývá v praxi mnohem složitější. „Jsou to kamiony věcí. Tisíce položek. Takže poslat něco takového třeba do Mexika je hotová anabáze,“ pokračuje Jaroslav Cvecho.
Působení na tolika odlišných trzích klade na firmu velmi vysoké a různorodé nároky. „Každý stavbyvedocí u nás umí minimálně dva jazyky. Obvykle je to angličtina, němčina a některý další. Například pro dodávky v Mexiku máme stavbyvedoucí, kteří mluví španělsky,“ vysvětluje Jaroslav Cvecho.
Souboj s lejstry
Jazykové bariéry jsou však tím jednodušším, co musí firma zvládnout. Mnohem těžší je překonat nejrůznější administrativní povinnosti. „Mnohdy je to jednodušší mimo Evropskou unii. EU si vymýšlí spoustu papírů. Není to rozhodně jen o tom poslat do země auta, dělníky a zajistit jim ubytování,“ zdůrazňuje Jaroslav Cvecho.
Mezi povinnosti obvykle patří absolvování školení o bezpečnosti práce. „Například ve Švédsku je dvoudenní a po jeho absolvování dostanete kartičky, které platí pět let,“ dává Jaroslav Cvecho konkrétní příklad. „V každém státě je to jinak. Vzhledem k tomu, že děláme velké stavby, které trvají déle než tři měsíce, musíme to absolvovat,“ doplňuje zakladatel společnosti SOVA. V každé zemi je také jiné DPH, firma musí dodržovat jiná pravidla pro dovolené, diety a podobně.
„Za ta léta už to máme vyřešené téměř po celé zeměkouli. Naše účetní s tím má samozřejmě mnoho práce, využíváme také poradenskou a právní firmu, abychom mohli vyhovět všem předpisům a zákonům v daných zemích“ pokračuje Jaroslav Cvecho.
Přesto jsou rozdílná pravidla v různých částech světa pro firmu stále věcí, jejíž zvládnutí stojí podnik mnoho sil a prostředků. „Když například děláme zakázku v Itálii, musíme kromě vlastní technologie naložit také nářadí pro našich šedesát montérů. Vše musíme sepsat, kus po kusu. Na místě pak vše vyložíme, a opět je každý kus kontrolován. Po dokončení zakázky nářadí opět prochází podrobnou kontrolou, zda jsme v Itálii načerno něco neprodali. Vzhledem k tomu, že vám místní lidé polovinu věci rozkradou, musíte neustále běhat na policii, abyste měli zdokumentováno, že konkrétní nářadí bylo odcizeno,“ zmiňuje Jaroslav Cvecho.
Nářadí je složitou položkou také v dalších zemích. „Například v Mexiku musíte dovezené nářadí nechat na místě. Teď tam vezeme nářadí za tři miliony a budeme ho tam muset nechat.Podobné je to v Rusku,“ porovnává Jaroslav Cvecho.
Překonávat potíže musí firma i v České republice. „Úspěšným se tady nefandí. Nikdo vám nepomůže, když máte nějaký problém. Všechno si musíte vyběhat a zařídit sami,“ posteskl si Jaroslav Cvecho. Firma tak podle jeho slov často nahrazuje práci profesních komor nebo ministerských úředníků.
Dlouholeté partnerství
I do budoucna chce firma spolupracovat s německou společností Dürr, pro níž působí jako subdodavatel řadu let. „I když jsme měli některé nabídky, že bychom mohli dodávat napřímo, tak jsme nikdy nepřistoupili na to, že bychom Dürr obešli. Oni jsou důležití pro nás a my pro ně. Už jsme si na sebe zvykli, vyhovíme si cenově, administrativně, známe se, víme, co od sebe můžeme očekávat,“ konstatuje Jaroslav Cvecho.
Na spolupráci s německou společností je pyšný. „Je to zřejmě největší firma na světě, která dělá systémy na lakováni. Pan Dürr byl tím, kdo panu Fordovi dodával první lak, když rozjížděl výrobu. Je to patrně historicky nejstarší firma spojená s lakováním vozů pro sériovou výrobu,“ říká Jaroslav Cvecho.
Také německá společnost českého dodavatele oceňuje. „Každé dva roky hodnotí svoje nejlepší subdodavatele, vždy jsme hodnoceni jako jejich nejlepší partner,“ uvádí Jaroslav Cvecho. Pro Dürr dodává SOVA zhruba polovinu své produkce, dalších přibližně dvacet až třicet procent pak pro další německou společnost Eismann. Zbytek pak tvoří zakázky pro dodavatele dílů. „V oboru pak působí ještě další dvě společnosti v oblasti Japonska a Koreje, což je zřejmě jediný region na světě, kde nepůsobíme,“ doplňuje Jaroslav Cvecho.
Firma, která má 72 kmenových zaměstnanců a jejíž loňský obrat dosáhl 230 milionů korun, se drží na světové špičce také díky inovacím. Loni například vybudovala novou výrobní halu, dlouhodobě investuje také do podnikového elektronického systému.
„Když zmáčknu jeden knoflík na notebooku, tak vím, co se kde na které stavbě děje, co zrovna namontovali. Je to know-how, které jsme budovali léta. A v tom je naše síla. Když by nám chtěl někdo do oboru vlézt, bude mu chybět těch sedmnáct let zkušeností,“ uzavírá Jaroslav Cvecho. I díky tomu letos firma uspěla v soutěži Ocenění českých lídrů, kdy se dostala mezi pět finalistů Libereckého kraje
Dalibor Dostál
