English version
„V podnikání nemůžete čekat, až bouřka přejde, je nutné naučit se tančit v dešti,“ upozorňoval kolegy ze světa byznysu zakladatel společnosti Apple Steve Jobs.
„Tančit v dešti“ se naučí zhruba každý pátý Čech, který si založí vlastní firmu. Osmdesát procent nově vzniklých podniků nepřežije první dva roky. Ani tyto statistiky, ani přílišná byrokracie a časté změny legislativy ale zájemce o podnikání v tuzemsku neodrazují. Naopak.
Podle průzkumů roste v posledních dvou letech v České republice počet zaměstnanců, kteří chtějí dát vale zaměstnavateli a vyzkoušet si vlastní podnikání. Od roku 2016 přibývá stále rychleji také majitelů živnostenského listu a nově založených firem (eseróček i akciových společností).
Mikrofirmy vedou
Zatímco po globální ekonomické krizi mělo Česko každoročně jen o patnáct až dvacet tisíc společností s ručením omezeným více, loni se jejich počet zvýšil o rekordních 32 tisíc.
Počet OSVČ klesl od roku 2011 do roku 2014 z 1 milionu na 970 tisíc a od zástupců politiků i zaměstnavatelských organizací zaznívala slova o nastupujícím negativním trendu. Jenže za poslední dva roky se mraky rozplynuly – aktivních živnostníků v Česku je o třicet tisíc víc než v roce 2015.
„Letos jsme poprvé za sedm let překonali psychologickou hranici jednoho milionu aktivních OSVČ a vypadá to, že bude ještě lépe,“ říká předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR) Karel Havlíček.
„Při vyšších příjmech už mizí výhody, které mají OSVČ.
Pak se jednoznačně vyplatí založit si eseróčko.“ Karel Havlíček, předseda AMSP ČR
Zmíněná čísla potvrzují ještě jeden fakt: tradičním fenoménem v Česku je takzvané sebezaměstnávání.
„Malé a střední podniky tvoří 99,8 procent všech podnikatelských subjektů v ČR. Z tohoto počtu je 95 procent mikrofirem – tedy podniků do 10 zaměstnanců,“ upřesňuje ředitel odboru podnikatelského prostředí a vnitřního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) Pavel Vinkler. A mezi mikropodniky zase výrazně převažuje počet firem s jedním či dvěma zaměstnanci.
Mikrofirmy dávají práci milionům lidí v Česku, tvoří téměř 40 procent HDP a je za nimi přes 50 procent všech investic v ČR.
Co je za znovuzrozením?
Česko je dnes skutečně rekordmanem v počtu držitelů živnostenského listu. Šestina obyvatel v ekonomicky aktivním věku nepodniká nikde jinde v Evropě. Z aktuálního počtu 1,5 milionu podnikatelských subjektů, které vyvíjejí činnost, je více než milion OSVČ a přes 450 tisíc společností s ručením omezeným.
Pozitivní zprávou pro českou ekonomiku, jejíž kondice na malých firmách závisí, je i to, že mezi OSVČ opět roste i počet těch, kteří mají podnikání jako hlavní (nikoli vedlejší) výdělečnou činnost. Loni se zvýšil o čtyři tisíce na 582 tisíc lidí.
„Po dlouhé době se obrací trend, kdy rostlo množství podnikatelů pouze na vedlejší činnost,“ připomíná Karel Havlíček.
Za boomem není ani tak zlepšující se podnikatelské prostředí a kroky vlády jako EET nebo kontrolní hlášení k DPH, ale spíše ekonomická situace.
České hospodářství patřilo do loňského roku k nejrychleji rostoucím ekonomikám v Evropě. Letos se ale lehce zadrhlo. S meziročním růstem přes 2,5 procenta je na tom sice stále lépe než většina států západní Evropy, ale už pokulhává za Maďarskem, Polskem i Slovenskem.
Optimismus tuzemských podnikatelů má ale velkou setrvačnost. Ačkoli meziroční růst zaostal za predikcemi České národní banky, takzvaný Index Očekávání firem ČSOB stále dosahuje rekordních výšin. „A firmy si růžové brýle jen tak nesundají,“ dodává zástupce AMSP ČR.
„Enormní zájem podnikatelů o zakládání nových firem souvisí s boomem tuzemské ekonomiky, nicméně ta již začíná vykazovat známky přehřátí,“ říká k tomu Petra Štěpánová z poradenské společnosti Bisnode.
A přidává jedno zajímavé číslo: „Celkový počet živnostníků v ČR loni přesáhl 2,1 milionu, nicméně podnikatelskou činnost vyvíjí jen 45 procent z nich.“ A právě v tom, že je v Česku řada spících firem, je důvodem výrazně rozdílných statistických čísel, jež mohou mást laiky i odborníky.
Nepřesná řeč přesných čísel
Věřit můžeme jen statistice, kterou si sami zfalšujeme. Tolik slova klasika. Podnikatelskou veřejnost ale skutečně už řadu let matou značné rozdíly ve statistikách, které vydává Česká správa sociálního zabezpečení (ukazující, že v Česku na živnostenský list podniká kolem milionu lidí) a čísla Bisnode a dalších poradenských firem, jež operují zhruba s dvojnásobným počtem.
„Rozdíl je způsoben odlišnou metodikou. Bisnode čerpá data o živnostnících ze Živnostenského rejstříku a Českého statistického úřadu. Sem se bohužel nedostávají podrobnosti o přerušení živnostenské činnosti,“ vysvětluje datový specialista Bisnode Milan Petrák.
„V seznamu ČSSZ nejsou živnostníci, kteří činnost přerušili či nejsou z jiného důvodu aktivní, a neplatí tedy za sebe pojištění, aniž by živnost zcela ukončili,“ dodává Milan Petrák.
Karel Havlíček k tomu dodává: „Nás skutečně zajímá jen počet aktivních podnikatelů, kteří vyvíjejí činnost a platí sociální pojištění. To je jediný smysluplný ukazatel, a proto jsou relevantní pouze čísla České správy sociálního zabezpečení.“
Ať už je v Česku milion, nebo dva miliony podnikatelů, stále více Čechů, kteří chtějí podnikat sami, dává před pořízením živnostenského oprávnění přednost založení „eseróčka“.
Frellancer (ne)rovná se OSVČ
OSVČ jsou základem ekonomiky, poslední dobou ale zní v éteru stále častěji slovo freelancer – tedy nezávislý odborník či člověk, který se živí na volné noze. Ani odborníci se na přesné definici neshodnou, každopádně ale českých freelancerů rychle přibývá.
„Obecně bych řekl, že je to člověk, který nemá zaměstnance, stará se sám o sebe a může se živit hlavou i rukama. Může jít tedy i o toho, kdo něco drobného vyrábí, dělá řemeslo, pracuje v zemědělství,“ vypočítává Karel Havlíček.
A nesouhlasí s těmi, kteří mezi freelancery a OSVČ nekladou rovnítko. „Freelancer jede na IČO, je tedy jednoznačně OSVČ. Neříkám, že všechny osoby samostatně výdělečně činné jsou freelanceři, ale všichni freelanceři jsou určitě OSVČ,“ doplňuje Havlíček
„Svobodomyslní, nezávislí lidé jsou pro svobodnou společnost mimořádně důležití už jen proto, že dobře ztělesňují jeden z aspektů svobody, tedy ten ekonomický. Zájem o práci na volné noze mezi mladými lidmi v Česku, stejně jako ve světě, v poslední dekádě viditelně stoupl,“ říká podnikatelský poradce a provozovatel portálu navolnenoze.cz Robert Vinkler.
- Více v článku Kolik lidí je na volné noze? Stav freelancerů v Čechách
Eseróčko, nebo OSVČ?
Podle Petry Štěpánové Češi v posledních letech podnikání prostřednictvím společností s ručením omezeným jednoznačně preferují. Přináší prý menší rizika a větší prestiž na trhu. A může jít o firmu jednoho člověka – kdy má podnik jediného společníka i zaměstnance.
Obě varianty mají své výhody i nevýhody, potvrzují Karel Havlíček a Pavel Vinkler.
„Co je výhodnější, nemůžeme jednoznačně říct, protože tu hraje velkou roli například obor podnikání. Z hlediska nákladů při startu podnikání je samozřejmě levnější založit si pouze živnost. Zde je ovšem osobní ručení za podnikání, což u některých obchodních společností není. Tyto firmy ručí pouze majetkem společnosti,“ říká Pavel Vinkler.
„Podstatná je otázka rizik spojených s podnikáním a také záruk. Pokud podnikáte jako OSVČ, ručíte celým svým majetkem, tedy doslova střechou nad hlavou. Proto je bezpečnější založit si eseróčko. Dneska se zakládají poměrně hojně a není to jen tím, že nejnižší základní kapitál představuje symbolickou jednu korunu,“ upřesňuje v rozhovoru pro Profit Karel Havlíček.
Zvýšená obliba eseróček souvisí i s tím, co předseda AMSP ČR zmínil v poslední větě. Nedávno se totiž změnila pravidla související se zakládáním společností s ručením omezeným. Jako vstupní základní kapitál postačí jedna symbolická koruna. Ještě nedávno přitom šlo o částku 200 tisíc korun.
„Efekt je ale spíše psychologický. Samozřejmě nemůžete začít podnikat bez koruny. Ale každopádně odpadla nepříjemná povinnost vkládat do firmy na začátku stovky tisíc, dneska postačí třeba i desetitisíce,“ doplňuje Karel Havlíček.
Zástupci ministerstva i asociace připouštějí i to, že o něco jednodušší zůstává podnikání na živnostenský list. „Administrativně jednodušší je dnes rozhodně založení živnosti a ministerstvo se bude snažit podnikatelům začátky ještě více ulehčit,“ prozrazuje Pavel Vinkler.
„Připravujeme brzké napojení živnostenského rejstříku na Portál občana. Chystáme možnost autentizace prostřednictvím Národní identitní autority (např. pomocí občanského průkazu s čipem), což umožní podnikateli vyplnit podání živnostenskému úřadu v autentizovaném režimu, včetně toho, že zde budou předvyplněné osobní údaje, které jsou o podnikateli vedené v rejstřících a registrech. Podnikatel si bude moci z pohodlí domova zřídit živnostenské oprávnění, aniž by si musel instalovat jakoukoliv aplikaci na počítač,“ doplňuje zástupce ministerstva.
Vinkler připomíná ještě jednu z výhod, které mají OSVČ proti zakladatelům „eseróček“. Jde o možnost využít takzvané výdajové paušály při placení daně z příjmů. Díky nim si mohou odečíst z daňového základu 40 až 80 procent, a výrazně tak na odvodech státu ušetřit.
„Při vyšších příjmech už se ale jednoznačně vyplatí založit si eseróčko,“ glosuje Karel Havlíček.
Živější venkov
Činnost statisíců živnostníků a mikrofirem nemá jen ekonomický, ale i sociální efekt. Podle AMSP ČR jsou doslova živou vodou pro skomírající český venkov. Tam, odkud mizí tradiční obchody či řemesla, se vesnice vylidňují a venkov živoří.
Vylidňováním českých městeček a vesnic straší už léta především ty organizace, které zastupují malé a střední podniky. Patří k nim právě AMSP ČR, ale například také Asociace českého tradičního obchodu (AČTO).
Zástupci zájmů větších hráčů jako SOCR jsou opatrnější a častěji mluví o tom, že jde o přirozený vývoj na trhu. Všichni bez výjimky se ale shodnou na tom, že drobné podnikání je a musí zůstat základem obslužnosti na venkově.
Podle něj se poslední dobou blýská i na českém venkově na lepší časy. Nedávná analýza ASMP ČR ostatně ukázala, že podnikatelů ve vesnicích do 500 obyvatel už dále neubývá a v městečkách nad 500 obyvatel dokonce jejich počet roste.
Na venkově dominují ty nejmenší firmy ještě výrazněji, a to zejména v oblasti obchodu a služeb, malém průmyslu a potravinářství. Devět z deseti podnikatelů zde patří mezi živnostníky (fyzické osoby), osm procent zaujímají firmy do deseti zaměstnanců.
Současně se ukazuje, že absolventi tradičních oborů spojených s venkovem nemusejí mít obavy o práci. Míra nezaměstnanosti je ještě nižší, než je celostátní průměr. A jsou i obory (rybáři, zpracovatelé dřeva, vinaři), kde je nezaměstnanost nulová.
„Začíná se ukazovat, že podnikání na venkově dává smysl. Počet firem podnikajících v regionech mírně roste a tradiční obor zemědělství se odráží ode dna. Situace se přesto rychleji stabilizuje u obcí nad 500 obyvatel. To koresponduje i s tím, že roste počet obyvatel ve větších obcích, což udržuje podnikatelský ruch. Důvodem růstu počtu podnikatelů v obcích jsou i nižší náklady na podnikání na venkově než ve městech,“ říká k tomu Karel Havlíček.
Za největší bonus drobných podniků a živnostníků označuje Pavel Vinkler z MPO to, že se podílejí na vytváření konkurenčního tržního prostředí i pracovních míst v regionech: „Výsledky jejich podnikání také většinou v regionu zůstávají, přispívají k jeho rozvoji a nejsou tak citliví na globální negativní trendy,“ dodává Vinkler.
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jakub Procházka. Foto: Jan Rasch.
