English version
Nápad otevřít vlastní farmářský obchod dostala Tereza Hátleová již dávno, v život ho však proměnila až před dvěma lety. Zrodil se kdysi jako povinná školní aktivita na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE), kde studovala obor Malé a střední podnikání.
Dokonce s ním vyhrála školní soutěž. Díky ocenění tehdy Tereza získala jistotu, že by nebylo úplně marné se do podnikání pustit.
„Pokud by ovšem vše šlo podle tehdejšího plánu, tak to nemohlo fungovat,“ směje se dnes Tereza. Záměr byl podle jejích slov sice „specifikován dokonale“, ovšem s jedním podstatným háčkem: neshodoval se s budoucí realitou. Podcenil nejen výdaje, ale i příjmy.
K osudovému životnímu rozhodnutí začít obchodovat postrčilo Terezu i to, že kromě VŠE studovala diplomacii na Karlově univerzitě v Praze, a také její studijní pobyty na univerzitách v Seattlu a ve Vídni. Tam všude přišla na chuť zdravým potravinám. Zaujaly ji obchody, které je nabízely.
Nedůvěřiví farmáři
Do podnikání se nepustila bezhlavě. Byla ještě v zaměstnaneckém poměru, když sondovala možnosti. Vyhledávala a navštěvovala farmáře v okolí. Navazovala s nimi kontakt, ptala se jich, jak by jim mohla „pomoci“. „I když vlastně nechci moc používat to slovo pomáhat, protože my jsme si vycházeli vstříc vzájemně,“ komentuje začátky Tereza.
Radila jim s návrhy etiket, jak se zviditelnit, co udělat pro to, aby se jejich výrobky lépe prodávaly. A oni ji na oplátku pustili do svého světa. Zjistila, že při jejich vytíženosti jim už nezbývá příliš času na marketing a prodej samotný. A postupně přišla i na to, že rozhodně nejsou za svoji práci dostatečně oceněni.
„Ale je pravda, že když jsem se u jejich dveří objevila poprvé, tak na mě koukali jak na blázna, co tam dělám. Dnes už mám s mnoha z nich přátelské vztahy.”
Po hlavě
Tereza chtěla dělat něco opravdové. Něco, na co by si mohla „sáhnout”, co bude mít smysl. Opustila proto svou stálou práci pro Britskou obchodní komoru a do spuštění byznysu investovala svých 300 tisíc naspořených korun. Investici tehdy nevnímala jako rizikovou. Říkala si, že jediné, o co může přijít, kdyby se to nepovedlo, budou její úspory.
Velký sen. „Přece jen ještě jednu velkou vizi mám. A to otevřít další prodejnu někde v Jihočeském kraji. Zatím je to ale jen hudba budoucnosti,“ říká Tereza Hátleová, majitelka farmářského obchodu Moje Lhota.
Pronajala si malý prostor a ten zkolaudovala. Pak nakoupila lednice, nářezák a další vybavení. Na úplném začátku byla na všechno sama. Vedla e-shop, objížděla dodavatele, starala se o sklad, připravovala objednávky a mnohé další.
Po nedlouhé době ale zjistila, že takhle to dál nepůjde. Že se točí v kruhu. Potřebovala další finanční prostředky na mohutnější rozjezd. V ten moment se objevil jeden její kamarád s nabídkou, že jí půjčí. S dalšími tři sta tisíc korunami si tak v květnu 2017 otevřela kamennou prodejnu.
Tím zabodovala. E-shop se totiž dnes na obratu její firmy podílí přibližně jen desetinou, vše táhne kamenná prodejna. „I když kamenná prodejna vydělává mnohonásobně více, o zrušení e-shopu rozhodně neuvažuju. Je to dobrý marketingový nástroj. A navíc, všichni si je dnes zakládají, tak přece já nebudu ta, která ho zruší. V e-shopech ostatně vidím velkou budoucnost,” říká Tereza Hátleová.
Ach, ti zaměstnanci
U každého podnikatele jsou velkým tématem zaměstnanci. „Teď mám dva a pět brigádníků… a auto máme jenom jedno. Je ale fajn, že nám všichni dodavatelé své zboží vozí. Tím odpadá starost o zásobování,” popisuje majitelka Mojí Lhoty aktuální stav.
V dnešní době přezaměstnanosti je podle jejích slov velký problém najít dobré zaměstnance. Také brigádníků se u ní vystřídalo nepočítaně. „Navíc nemáme vše ještě zautomatizované. Nemáme zautomatizovaný skladový systém, ale pracujeme na tom. Časté jsou i výpadky v dodávkách a podobně,” říká Tereza.
V obchodě, jehož název Moje Lhota vznikl tak nějak přirozeně, dala mu ho vesnice Dolní Lhota u Stráže nad Nežárkou, kde Terezina rodina vlastní 300 let starou chalupu, nemůže být každý den. Dva dny v týdnu jí zabere ještě natáčení. Vystupuje jako moderátorka pořadu České televize s názvem Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli.
Beze mě to nefunguje
Tuhle větu zřejmě vyslovil snad každý podnikatel. Také Terezu podnikání občas vyčerpává. „Ale nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že to zavřu. To bych zákazníkům nemohla udělat.“
Obchod vnímá jako živý organismus, na který se vše nabaluje. „Když sem zákazníci přijdou, snažíme se udělat jim dobrý den. Usmějeme se na ně a nabídneme limonádu nebo kávu. Mohou zde chvilku posedět. Chci, aby všechno mělo osobitost. Bohužel mám ale pocit, že když tu nějakou dobu nejsem, tak se to trochu vytrácí,” konstatuje majitelka.
„Na jednu stranu mě obchod nabíjí energií, na druhou stranu vidím, že to není dobré pro partnerský vztah, hlavně co se týče času. Ale já to vnímám tak, že tohle není jen práce, ale také můj život. Když o tom tak přemýšlím, tak mám pocit, že v porovnání s některými farmáři já vůbec nepracuju,” směje se.
„Někdy, když už nemůžu, tak jedu pomáhat třeba do kravína. Všechno tam krásně voní a je tam takový klid. Nabíjí mě to energií. Ale je hrozné, když v jedenáct večer končím a odjíždím, tak vidím, že mnohým farmářům teprve začíná další několikahodinová šichta,” říká Tereza Hátleová.
A co dál? Dnes si obchod na sebe sám vydělá, ale na zbohatnutí to není. Vše polykají další investice. Tereza má ale v plánu pokračovat. Tedy přidávat další položky do e-shopu, který již dnes nabízí 1200 produktů. Zákazníci musí podle ní neustále cítit, že je tam rozvoj.
Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Markéta Mazancová.
